JSME LISTÍN.Y.  "Pouštění draků"

      Sušickou folkrockovou formaci Jsme listín.y. jsem letos propagoval v tomto seriálu tak moc, až se rozpadla. Stalo se tak v září 2004 a na vině samozřejmě nebyla nebývalá reklama, ale především osobní spory uvnitř skupiny. Kapela po sobě zanechala dvě demo cédéerka, ze kterých jsem tomu stále aktuálnímu připravil recenzi in memoriam. 

      Titul "Pouštění draků" působí velmi pozitivně počínaje formou kresleného barevného obalu a konče příjemnou muzikou. Ta je poskládána z výrazné bublající basové kytary Martina Vlka, skromné kytary a procítěného zpěvu Petra Lercha, standardních bicích Luboše Frančíka a lehce monotónní příčné flétny slečny Veroniky. Celek byl opatřen v podstatě "plochým" zvukem z táborských luhů a hájů a na starosti jej měl Luboš Kocourek, tamní zvukař na slovo vzatý. Nahrávku však není třeba zbytečně rozpitvávat a hrabat se v ní, jako celek šlape a je dostatečně sdílná. Nabídne procházku se šesti zastaveními - písničkami v pravém slova smyslu, kterým kraluje koncerty prověřený hit "Stříbrný les", podle něhož, resp. jeho tématické náplně byl celý počin pojmenován. Kdo z koncertů nezná refrén této pecky (...někde v poušti Draka pouštím / někde v poušti čekám / Draka tam pouštím / někde v poušti vede řeka / já vím to / někde v poušti teče řeka...), v hlavě mu zakotví po maximálně třetím poslechu songu. Zajímavou a jistě ne slabou stránkou nahrávky a Stínů vůbec jsou a byly texty. Nejednoznačné, proložené silnou vrstvou přírody, přes kterou autor vnímá a filtruje prolínání skutečnosti a snu (nebo jen neskutečného snu - to už záleží na interpretaci individuality toho kterého posluchače)...

      Srovnám-li nakonec aktuální počin s průměrným, ale rozhodně ne špatným debutem "Ano" (červenec 2000), kapela pokročila o stupeň výš. Škoda, že se rozhodla nepokračovat v načaté cestě dál.