|
Se skupinou
Kašpar von Urbach jsem měl tu čest nejprve dvakrát naživo a napotřetí
studiově. A pokud na někoho může koncertní performance působit lehounce
chaoticky, studiová nahrávka má naprostý řád a díky ní se jednotlivé
tracky posluchači úplně vyjasní a obsáhne tyto v daném, přesně
vymodelovaném rozměru.
"Frikce" je název druhého CD-R počinu kapely, která jeho prostřednictvím
debutuje co do studiové nahrávky (první kotouč byl koncertním záznamem) a
nutno ještě jednou předeslat, že vůbec ne zle. Zvukově vše funguje do
takové míry, aby posluchač obohacený o koncertní dojmy, mohl tyto udržovat
stále dostatečně čerstvé a silné. Čtyři tracky, mezi něž je do samého
středu nahrávky vtipně vklíněno "Intro", představují pražskou skupinu jako
industriální na straně jedné (všeliké kovové haraburdí) a alternativně rockovou na
té druhé (hudební nástroje, hlas). Ale není možné považovat ani jednu stylovou
rovinu za jakkoliv směrodatnou. Tyhle pomyslné roviny jsou prohnuté
nadměrnou zátěží pocitů, kterými je produkce KvU naprosto prostoupená a
díky nimž je každý okamžik půlhodinové nahrávky opravdu zajímavý (byť se
zdánlivě může jednat o často se opakující motivy, jejichž opětování má
však svůj smysl). Jednotlivé skladby tak postupně gradují a proplouvají
jako voda tu relativně stálým a tu členitým korytem, ve kterém často není
nouze o jezy ani třeba zrádné koňské jámy pod nimi. Popisovat pocity z
jednotlivých skladeb opatřených tu abstraktními, tam niterními vizemi,
není účelem této recenze - snad tedy stačí dodat, že každá je dostatečně
silná na to, aby zaujala a po několika posleších zůstala nadobro v hlavě.
Tomu nejširšímu publiku nejpřístupnější a jaksi neoficiálně hitovou se
stala závěrečná "Prolnutí tvarů", ale co do pocitů u mě naopak vyhrává "Frézy
Nonstop Stereo", kterou si patřičně vyladěný posluchač opravdu naplno prožije...
Kašpar von Urbach jsou jistě velmi zajímavým zjevením na české
alternativní scéně, což tento kotouč poměrně lehce dokazuje. Frikce...
Lásko... V mojí hlavě frézy ječí stereo! |
