MORTIFILIA  "Redemption"

      Celých dlouhých sedm let musela čekat houževnatá divá horda MORTIFILIA masakrující svět svými ataky z podzemí šumavské Sušice na svůj debutový výtvor, jež se však nakonec podařilo vydat u španělského labelu. Album prošlo křtem v loňském listopadu a předcházely mu celkem tři šmrncovní demokomplety. V recenzi na ten minulý s názvem „Christ Hunt“ (jeho titulní kompozici a skladbu „Sacrificial Gore“ z něj použila kapela v novém hávu i na tomto albu) jsem mimo jiné vyjádřil myšlenku, že zpívající kytarista František Knetl, kytarista Petr Turek, baskytarista Standa Makrlík a bubeník Pavel Vrba tříbí vše, co již bylo v žánrové subdivizi zvané death metal vyřčeno. To prakticky platí i pro jejich oficiální prvotinu. Přičemž nadále, a možná ještě ve větším měřítku než tomu bylo předtím, platí též ta skutečnost, že z kapely sálá žánrový entuziasmus. Nicméně ten nabral snad ještě větší rychlost a razanci střemhlavým směrem do staré školy švédského death metalu. No a výsledkem toho se stalo, že v jihočeském studiu Hellsound (patří spřízněným Avenger) se čtveřici nakrásně podařilo odlít, vykovat a následně vycizelovat agresivní, energický a přímočarý, letálně kovový a festovní materiál severského střihu prosycený razantním motorickým rytmem, jímž se jako ta pověstná červená nit vinou rychlost, melodika. Při jeho vstřebáváni zcela zákonitě musí zasvěcenému, extrémně laděnému a žánrově ortodoxně smýšlejícímu auditorovi opět, stejně jako tomu bylo u předcházejících demopočinů, vytanout na mysli takové jiskrné pojmy, jako jsou kupříkladu Dismember (ten snad ze všech nejvíce), Unleashed, Vomitory či třeba ale též Entombed nebo Edge Of Sanity (ba, ba, ani göteborgské technologie kalení smrtící oceli nejsou sušickým na žádný pád cizí). Tedy stejné brutální podladění, obdobná, disonancemi zneklidnělá harmonická sazba, efekty v dynamice, zkrátka a dobře vše, co jsme vždy v těch severských závanech smrtonosného muzicírování obdivovali. Já se nyní klaním protřelým hudebním rafanům jménem MORTIFILIA za onen zde předvedený žánrový esprit a ekvilibristiku, za suverénní ovládnutí jednak formy a jednak danému žánru přináležejícího kompozičního řemesla. Inu, u všech ďasů, po pravdě řečeno s obdivuhodnou mazáckou nonšalancí a plamennou finesou se to animal impudens vyštafírovalo. A pak ta infernální chuť...