SCYTHE M  "Culex Sanguinarius"

      Toto demo je vůbec první, které vypadlo z dílny Scythe M. O kapele se dočtete (nebo jste se již dočetli - pozn. byla součástí původní recenze, která vyšla v prvním čísle sušického sonic friendzinu Rinsing Stage) v dnešním rozhovoru, proto se zaměřím čistě na obsah demo - kazety: Ten má své pro i proti, ale pro u mě jasně zvítězilo. Je pravda, že každý nemusí být spokojený se zvukem, který je správně živý, je pravda, že ne každý stráví určité technické nepřesnosti instrumentů či hlasitostně kolísavého zpěvu, ale stejně tak je pravda, že se těch 45 minut rozdělených na 9 zastávek klukům nakonec povedlo. Před započetím pitvy jednotlivých songů se ještě zmíním o stylu, který, jakožto jednotlivec, vidím asi takto: Nelehce definovatelná fůze rocku, kterou občas vkusně přebije správně namíchaný, lehký noise. Nerozumíte? Snad pochopíte více z následujících řádků...

1. "My Final Call" - Úvodní song se vyklube z hlukově lazeného, chaotického začátku. Jednodušší věc je postavena na kytarách (6/4 struny), z nichž ta šestistrunná správně kombinuje vybrnkávání, drhnutí a lehký kytarový noise, jemuž napomáhá stylově lazený efekt. Vedle toho stojí nepostradatelná rytmika, což dělá celkově z písně pěkný úvod, i když možná trochu dlouhý.

2. "I´m Free" - Druhá věc je postavená na idee pražské legendy Ultrapunk, hudebně však plně v režii Scythe M. Vkusný, vtipný a poměrně nápaditý song. V živé podobě na pódiu však nesrovnatelně silnější.

3. "Kabaret" - Podle mého nejhodnotnější věc dema. Rychlovka svého stylu, jejíž koncept je nádherně vypracovaný. Škoda již zmíněného kolísavého zpěvu, který zde byl podceněn. Kytara a bicí jedou o život, zatímco basa si jede svým, pro laika nezúčastněným tempem. Celkově neskutečně dravá gradace songu nenechá nikoho chladným. Silná stránka kapely!

4. "Don´t Cry" - Předehra je zde postavena na monolitickém kytarovém vybrnkávání. Pomalá pocitovka se přehoupne ve střední melancholické tempo, které se prostřídává s počáteční pasáží... Celková členitost a pojetí charakterizují v této kompozici tvorbu Scythe M.

5. "The St. Paul" - V poslední věci první strany nástroje společně vyletí do vrcholu, který vystřídá přechod v klidnou kytarovou hru, jíž doplňují bicí obráběné o "ráfky". Nastoupí klasické bicí, zhutnění a jsme opět doma.

6. "Luční" - Netypicky zkonstruovaný potenciální hit. Zpívaná kytarovka, jíž sekunduje tamburína. "Elektrika" svým pojetím chvílemi připomíná živelný keyboard. Text je zde jako jediný v češtině a vychází z bubeníkova hrdla. Zajímavé oživení, vhodný kontrast.

7. "Next" - Technická rytmika je dobrou předzvěstí propracovaného songu. Ten je dále vystavěn klasickými postupy, které jsem již postupně nastínil. Kytara je mimo to stylově až neskutečně roztříštěná, ortodoxní.

8. "A Calm" - Mnou nejnedoporučovanější věc, která sahá nejblíže k původním kořenům, ke vzniku stylu Scythe M. Je to pomalé, depresivní a až psychicky negativně působící číslo. Jako možné umrtvení posluchače před následujícím šokem ji beru, ale nechyběla by mi zde. To poznáte, až se v samém závěru položíte tíhou příchozí deprese...

9. "Racci" - Závěrečný a až brutálně lazený improvizační kus. Basa pulzuje od samého začátku. V pozadí vazbí box, ze kterého vylézá nedefinovatelný zvuk. Rozlazená kytara nabízí nepřehledné, ale uspořádané vazby. Připojují se chaoticky pojaté bicí, které adekvátně všemu gradují. Kytara nestačí pískat a v pozadí se již zařezává do vašich právě zdřevěnělých uší. Stavba songu byla právě nalezena. O závěr bloku se postará postupně nahlodávající zkrácená předehra pozpátku. Škoda nevyváženého zpěvu, ale i to by šlo v tomto "setu" považovat za úmysl.

      Demo "Culex Sanguinarius" je, stejně jako přiblížená recenze, vyčerpávající, a možná proto jej doporučuji všem hudebním demo - labužníkům.