Sušický rockový puls  I. ( 1/1996 )

[ vyšlo v Sušických novinách č. 17/96  dne 23. 8. 1996 ]

Sušický rockový puls - I. - 1996

          Následující slova jsem rozhodl pospojovat, abych zúčastněným připomněl a nezúčastněným přiblížil, jakou rozlohu měla živná půda rockové hudby v Sušici a její bezprostřední blízkosti v období, jež dělí od druhého tisíciletí necelé čtyři roky.

          Po úvodní nečekané sérii koncertů menšího rázu, které od letošní zimy průběžně probíhaly jak v Husově sále sušické Sokolovny, tak na „Boudě“, rockovém stánku v Čermné, se nastupujícími rádoby letními dny blížily i akce významnější. Zatímco na malých koncertech se postupně střídaly místní kapely - o některých se dozvíte dále - prázdniny otevřely bránu Šumavy i přespolním, mimookresním, ale i zahraničním hudebním seskupením.

          Před započetím svého nástinu proběhnuvších koncertů ještě dodám, že v něm nenaleznete žádnou zmínku o okolních rockových zábavách, kdy specifické kapely pouze záměrně podporují jednoznačný záměr drtivé většiny příchozích: pořádně se „naložit“.

          Tak a nyní chronologicky o kameny lemovaných zastávkách, na kterých se tuto sezonu vyplatilo vystoupit z rozjeté všední mašinérie: První stanicí byla bezpochyby koncertní akce u příležitosti oslav sušického Gymnázia. Zde se vedle dvou, za hranice svého nejbližšího působiště, poměrně bezvýznamných kapelách, představila na prknech Velkého sálu Sokolovny (po kolika letech je zde akce podobného druhu?!!!) plzeňská grupa ALICE, která krom svého standardu nepředvedla zhola nic, ale bohatě to stačilo. Konečně nám ten letošní rock začal bít. Následovaly další malé koncerty, jejichž specifikum je vždy „nástrojovka“ coby aparatura, stejně tak jako obsazení lokálními smečkami, a tyto vyvrcholily prvním festiválkem.

          Tento se konal na začátku prázdnin v Nuzerově u Sušice a živě představil šest hudebních oddílů. Vedle německé trojky školních kapel, tedy nejprve neoriginálních stylových zmatenců FREAKY FISTFUCKERS, punk - popových neonistů SIR VEJA a mírně nadějných (samosebou jen lokálně) punkoušů MEYLET, se alespoň o polovinu lépe, konečně na kvalitní aparatuře, prezentovaly místní hudební party. Všechny přítomné, ač jich nebylo mnoho, jednoznačně svou energií smetli k zemi esa BRAINWORKER z Čermné, kteří se projevili v neskutečně dobré formě. Náladu podrželi sušičtí metalisté SPLENDID a o závěr se postarali taktéž sušičtí - DRAGON. K prvním oběma našineckým bandám uvedu podrobnosti dále, ale k Dragonu, jakožto zdejší naživo nejméně prezentované kapele, připojím pár slov již teď. Kluci na zmiňovaném festiválku vytřeli zbytku přítomných sluch svou zajímavou kombinací rocku a metalu podpořenou neutichajícími klávesami, která doufám nepřekvapila jen mě.

          Hustota předchozích koncertů se začínajícími většími akcemi způsobila to, že se začalo dýchat pravověrným rockerům volněji i ve svém rodišti, což vždy nebývalo až tak jednoduché.

          Dva týdny uplynuly jako náplň koryta Otavy a na dveře klepe první velký festival. Ano, je zde „Šumava Rocks“, a to již ve svém třetím ročníku. Místem konání se stává opětovně ostrov Santos a akce se zde rozjíždí před 14. hodinou odpolední. Z místních zde předvedli svou hru pouze školní kapela STINKY HOLE, kteří všem usazeným ukázali, kdo ze zdejších zná nejlépe americkou nebožku jménem Nirvana. Nicméně největší naděje festivalu jsem hledal ve čtyřce kapel německých hostů, kteří mě nezklamali. S padnutím šera dnes excelovala tříčlenná smečka IMPALUMBIA, jejíž bizarní kombinace, na první pohled špatně slučitelných stylů, brala dech nejen mě. Opravdu neuvěřitelnou silou vyráželi mozek z obalu noiseové pasáže, křížené se smrtícím vokálem a pestrým tvrděrockovým spektrem. Vedle těchto borců se zde dnešní večer blýskli další němečtí PINK NOISE, jejichž produkce již byla poněkud odlehčenější, ale nadále hýbali s rozhýbanými lidmi k obrazu svému. Z českých kapel, kterých se kromě otvíračů představilo šest, podaly všechny svůj zaběhnutý a očekávaný výkon a tak není divu, že skalní spolky tohoto festu - BURMA JONES, KSICHTIES a příliš rozkoukaní a nezdravě rozjetí J.A.R. nikoho zvlášť neoslnili. Se setem profesionálně-zábavového sdružení KEČUP nehodlám mazat papír, ale naopak volyňský DESPONDANCING, ten si zaslouží pochvalu. Jejich těžkotonážní produkce vymaňující se ze zaběhnutého klišé sklidila dobrou odezvu a byla druhým a současně posledním, jednoznačným vrcholem večera. Na Santosu se rockovalo dobrých 12 hodin a po této „směně“ byl každý rád, že se může dát dohromady před, nejen podle mého názoru, největším a nejvýznamnějším místním festivalem, který si letos zapsal druhý ročník, legendárním „Bouda Open Air“ v Čermné u Sušice. A protože tuto akci považuji za nepochybně nejvýznamnější, nejopravdovější a tradičně nejpovedenější, nebudu šetřit papírem vašich novin jako tomu bylo doposud a pěkně od začátku do konce vám ji přiblížím. Nádech…

          „Bouda Open Air“ se konal na přelomu prázdnin, přesněji 3. srpna a jeho začátek doprovázelo mokré, nevlídné a chvílemi doslova hnusné počasí. Stanová konstrukce však splnila svůj účel a tak mohlo vše i přes klimatické negativum začít. Je 15 hodin a před přítomnými je 11 hudebních formací, kterými se postupně probíjeli do dalšího dne. Všechno rozjeli zbyničtí SCYTHE M. První trojka, která si vzala dobrovolně těžký úkol otvíráků koncertního maratónu. Se svým úkolem se však vyrovnala velice dobře, což potvrdil kapelou zvolený styl „poised-noise“, přetáhnutý rockovou plachtou, natvrdo a naživo. „Kosa“ to do přicházejících nadšenců hustila skoro třičtvrtě hodiny a sklízela adekvátní ohlas. Stále platí to, co o kapele tvrdím: Síla produkované hudby je i nadále převážně skrytá, ale nerad bych předbíhal běhu událostí. Jako druzí obydleli pódium sušicko - žichovičtí JACK DANIELS. Klukům sedí heavy olíznutý thrashem s tím, že tyto dva kovy proplouvají vlnami klasického big beatu původního znění. Dobré a reprezentativní vystoupení potvrdil i zvuk, který šel svou kvalitou postupně nahoru. Po dalším střídání stráží se zjevili domácí, pořádající kapela dnešní akce, pracující mozky - BRAINWORKER. Co dodávat k jejich svojskému stylu nazvanému „hop-crash“? Na místní scéně zkrátka bezobdobná banda. Dnes se navíc všichni hudebníci ukázali ve skvělé náladě a po shlédnutí jejich setu jsem dnešní vystoupení pasoval, z těch pěti, co jsem zatím shlédl, na to nejlepší. Hodně tomu samozřejmě přidal i stále šplhající, doposud nejlepší zvuk. Nastal čas pro první mimookresní kapelu. No, kapelu? Nevím, zda plzeňské duo INFINITY s nástroji - klávesami a počítačem mohu nazvat plnohodnotným označením kapela, ale budiž, i když je to bezhodnotná nehudební sestava. Prezentovaná nenápaditá elektronika, jíž doplňoval kazatelský způsob vyprávění chytrých skoro protestních textů, spíše pozastavila vygradovanou tendenci živé produkce. Změna je dobrá věc, ale přesto berme tyto neidentifikovatelné pazvuky jako neoficiální přestávku. Ke slovu se dostává opět Sušice, kterou zastupuje, dnes o jednoho kytaristu oslabený, SPLENDID. Indispozice se negativně podepsala na celém bloku „skvostných“, což vyznělo celkově, ve srovnání s minulým ročníkem, kde kapela zazářila, paradoxně. Škoda, že tentokrát pravověrný „hevík“ přes celkovou snahu kluků neprorazil, ale odezva i přes toto celkem logicky přišla. A zvoníme polovinu dnešního těžkého tahu, kterou rozehráli pražští čtyřměsíční FORBIDDEN FRUIT. Hru těchto maníků bych nazval spíše neoficiálním jam-bandem, než opravdovou kapelou, ale toho si nevšímejte. Dobře zvládnuté nástroje doplňoval svým zpěvem černý soft raper, jež si brzy získal sympatie publika. Pestrou škálu pohodovějších a oddechovějších stylů korunoval zajímavý cover „Redemption Song“ od B. Marleye. Příjemná a pohodová živá muzika, ale jedeme dál. Netrvá dlouho a pódium s lidmi pod ním zcela ovládají karlovarští CANAL ISLANDS, při jejichž vystoupení konečně padla tma a rozpoutala se ta pravá nálada, která festivalu doposud chyběla. „Kanálové ostrovy“ se stejně jako minulý rok předvedli i dnes zcela po svém, ke spokojenosti většiny návštěvníků. Jejich křížení „hip-hopu“ s „hard corem“ nenechalo bez pohybu nikoho vnímajícího, čehož důkazem jsou i první lety z pódia. Spolek těchto šesti maniaků je slibná tuzemská smečka, která se pomalu, ale nezvratitelně prosazuje. A konečně: první profesionálové až na kost - sokolovští BORON. Následuje mohutná přestavba aparátu a s přihlédnutím k jeho bezkonkurenční síle, přirozené pohrdání zvukařem, který tu spíše dozvučoval, vyvolalo spíše smíšené odezvy, ale když to Boron stiskli, oddalovaly se nejednomu vytrvalci čelisti od sebe. Dříve nevýznamná zábavovka dnes valí ortodoxní, americký, moderní a tím pádem brutální thrash / HC vzor Pantera, který v podání české trojky v čele se silnou osobností za kytarou a mikrofonem - Kubou, odrovnal každého přítomného. Zvuk o 5 tříd lepší a o 1 hlasitější, kytara s duší motorové pily a basa, v jejíchž strunách se ztrácela majitelova ruka… Zkrátka bez komentáře! Nastupující, taktéž pro tento fest skalní a specifičtí PENGUIN IN BONDAGE z Prahy měli stejný úkol jako otvírači, alespoň co se zvuku týče. A vyrovnali se s ním výborně. Svou těžkou produkcí říznutou do funky, který přebíjeli dvě zajímavě spolupracující kytary a místy rapující zpěvák, klasicky přesvědčili, stejně jako na prvním ročníku. A je tu finále. Královéhradečtí Našrot se bohužel nedostavili, ale náhrada za ně byla snad ještě lepší: KASHMIR 9:41. Výborný hard core nářez věnovaný Hare Kršnovi. Skvělý zvuk veškerých instrumentů a hlavně bicích, maximální vyhranost kapely a neuvěřitelné vžití do hry ruku v ruce s celkovým nasazením, to byla po Boronu druhá největší labužnická lahůdka. Profesionální způsob a pojetí je vždy zárukou úspěchu. Celou akci uzavřeli sušičtí EXITUS. Co k nim dodat? Nezná je snad v tomto malém městě někdo? Klasický hard rock, heavy, ale i blues v podání této mladé hudební skupiny nevyzněl sice po předchozí nasazené (doslova) lati nejlépe, ale poměrně slušně uzavřel letošní festival. Byla již znát pozdní hodina a tak kluci dovršili výborný tah asi ve 2:30 následujícího dne. Koneckonců docházela i nafta v generátoru…

          Významově největší místní fest sice skončil, ale není třeba zoufat. Ty malé, letoškem zaběhnuté koncerty, ty se nevytratí z obliby, čehož důkazem jsou již další plánované akce a hlavně: nedávno se otevřel DC-10 v Dlouhé vsi, který alespoň podle plánu, slibuje nebývalé množství kvalitních koncertů v naší oblasti. Uvidíme, jak se vše projeví ve zkoušce s časem. Kdepak kruh a řeči o uzavírání. Pomyslná křivka bude nyní doprovázet zdejší rockové akce, které konečně začaly vůbec existovat a jít správnou cestou ke stále hustější slyšitelnosti. Věřte poctivé hudbě a podporujte uspořádávané koncerty. Až zase bude o čem psát, znovu se ozvu. Ufff!

  -FBB-

Fotografie: pokud nějaké máš, ozvi se (skener není můj problém)

A  n  k  e  t  a     &     S  h  o  u  t  b  o  a  r  d     #     1

Sušický rockový puls online

(ankety, koncerty, návštěvní sešit, inzerce, odkazy, archiv, ...) >>>  http://www.srpuls.cz

[ Headquarters ]   [ Sušický rockový puls ]

[ Návštěvní sešit | Poznámkový blok ]   [ Odkazy ]   [ Koncerty ]   [ Sušická rocková pouť ]

[ Aktuální díl ]   [ Ankety ]   [ Archiv ]   [ Recenze ]   [ Inzerce ]   [ Kontakt ]

Srpuls.CZ © 1996-2007 Sir Rex PULS Productions