Sušický rockový puls  XXXI.  ( 1/2001 )

      Na podzim minulého roku nabylo mé rozhořčení nad horšícím se stavem sušické rockové scény maxima a rozhodl jsem se publicistický seriál Sušický rockový puls zakonzervovat. V tu chvíli však bylo evidentní, že čekat na změnu k lepšímu či rozptýlení mého rozčarování by jen prodlužovalo nic neříkající stagnaci "pulsu", a tak jsem se rozhodl "bojovat" dál. Našel jsem si směr, koncepci a do jisté míry novou formu Sušického rockového pulsu. Však posuďte sami po přečtení všech naplánovaných letošních dílů. Ten první je reportáží ze stěžejního koncertu letošního jara.

UŽ JSME DOMA

pátek 25. května 2001 (22:00-23:30),

Sušice, Tradiční kloub

      Pražské kvinteto Už jsme doma koncertovalo poprvé v Tradičním kloubu cca půl roku po otevření tohoto centra rockového života v Sušici, 20. prosince 1998. Podruhé tu měla kapela vystoupit na podzim minulého roku, žel nestalo se tak kvůli zdravotním problémům, nicméně byl nabídnutý náhradní termín na pátek 25. května tohoto roku. A tak stanuli UJD před zdaleka nejen sušickým publikem podruhé téměř po 2,5 letech.

      Koncert začal přesně ve 22 hodin, stejně jako byl venku odpálen ohňostroj v rámci akce Den Sušice. Všech pět muzikantů se do hry opřelo s vervou, razancí a vydřenou přesnou sehraností sobě vlastní, že by jeden ani nevěřil, kterak jsou mimo pódium Miroslav Wanek - kytara a zpěv, Jindra Dolanský - tenor saxofón a zpěv, Jan Čejka - basová kytara a zpěv, Radek Podveský - kytara a zpěv a Petr Böhm - bicí nástroje odlišné povahy. První jmenovaný k tomu říká: "Každý z nás je úplně jiný a dokonce každý má dosti odlišné názory a životní styl. Ale všichni cítí, že děláme něco důležitého, něco potřebného. Vyhovuje mi to víc, než když by byli všichni stejní. Vztahy jsou samozřejmě komplikované právě vzhledem k té jinosti."

      Co do dnes odehraných písniček, zaznělo jich během hodiny a půl rovných osmnáct. Koncert byl otevřen jedinou položkou ("Jazz 1960") z trochu opomíjeného druhého alba "Nemilovaný svět" (1991), po které dostal prostor debut "Uprostřed slov" (1990) prostřednictvím skladeb "Telefón" a "Sousedská". Následovala svižná vzpomínka na výborné třetí album "Hollywood" (1992), a sice "Koroze", po níž se dostalo maximálního místa aktuální páté desce "Uši", která zazněla naživo postupně kompletní ve svých devíti zastaveních ("Tenký led", "Pot", "Kovbojská", "Oko", rozsáhlé "Uši", "Strach", všemi muzikanty nejoblíbenější "Řeka", "Ticho" a na závěr otevírák desky, "Bosí"). Mezitím se blýskla Mirkem Wanekem umělecky nejvíce ceněná kompozice "Hlína" ze čtvrtého alba "Pohádky ze Zapotřebí" (1995), které bylo později prezentováno ještě songem "Kouzelník". V první dvojici upřímně vytleskaných přídavků došlo na druhou ukázku z LP "Hollywood", osvědčenou "Poslepu" a všudypřítomnou "Jó nebo nebo" z debutu, kterou si jistě vybavíte z výtečného nezávislého filmu "Knoflíkáři". A zase konec? Ne, ne, ne! Publikum, ač poloviční než před těmi 2,5 roky, tleská, píská a dožaduje se skupiny zpět na pódium. A tak zaznívají poslední dvě písničky skvělého ani na okamžik nenudícího koncertu, a to již zmíněná "Bosí" z "Uší" a další tutovka z debutu, "Soubor opatření". Nevšední koncertní zážitek korunoval znovu bezchybný zvuk, což potvrdila samotná kapela, která si zvukaře a jeho vstřícný přístup nemohla vynachválit.

       Koncert skončil, ale článek o nadmíru zajímavé kapele pokračuje. Nechme promluvit jednoho z pilířů téměř 16 let staré alternativní formace UJD na téma nejdůležitějších bodů její historie: "Jedním z nich byl koncert v Paláci kultury v roce 1987, poprvé pro tak velké publikum a to úspěšně. Dalším byla první velká deska. Pak cestování po světě, především první cesta po USA v roce 1992. A tím nejdůležitějším bodem a pro mě nejpodstatnějším, co kdy kapela dokázala, byla cesta do Goražde v lednu 1995, asi dva týdny po podepsání Daytonských dohod. Kdybychom už nic jiného neudělali, tak tohle určitě za existenci kapely stálo. To všechno ostatní jsou prkotiny."

      UJD odehráli vloni na podzim svůj 1000. koncert a nepolevují. Zanedloho vyráží na své již 11. turné po USA a navrch mají nabídky z Jižní Ameriky, Sibiře a Japonska.

A jak takové turné vypadá? "Desáté turné čítalo 31 koncertů během 33 dnů, v autě jsme najeli 18.000 kilometrů a koncerty navštívilo přibližně 2.000-3.000 lidí. Můj dojem je, že se pomalu stáváme součástí tamnější klubové scény, že se s námi už počítá, novináři i posluchači už si zvykli na naši přítomnost i na naše jméno, dokonce i na to, že zpíváme česky. Je čím dál víc lidí, kteří na nás chodí už pravidelně, mají všechna CD a zajímá je, co bude dál," říká Miroslav Wanek.

      Žel v Sušici je to "trochu" naopak. Zatímco první koncert navštívila stovka především místních, na druhý se dostavila jen padesátka, která vážila cestu jak z Písku, Klatov, tak i Prahy. Sušických tu byla s bídou polovina. A to je škoda. Všichni pasivní pohlceni molochem televizních večerů v teple rodinných krbů tak říkají rázné NE dalším podobným kvalitním koncertům.

A budou vyslyšeni, protože provozovatel Tradičního kloubu není milionář. -FBB-

PS: Přímé řeči byly vyjmuty z rozsáhlého rozhovoru s UJD v 10. a posledním čísle sušického ´zinu Rinsing Stage (viz. náhled vpravo), které je k dispozici za nějaké drobné v Tradičním kloubu na baru nebo u mně (viz. kontakt).

[ Headquarters ]   [ Sušický rockový puls ]

[ Návštěvní sešit | Poznámkový blok ]   [ Odkazy ]   [ Koncerty ]   [ Sušická rocková pouť ]

[ Aktuální díl ]   [ Ankety ]   [ Archiv ]   [ Recenze ]   [ Inzerce ]   [ Kontakt ]

Srpuls.CZ © 1996-2007 Sir Rex PULS Productions