Sušický rockový puls XXXV.  ( 2/2003 )

[ vyšlo v Sušických novinách č. 11/2003 dne 30. 5. 2003 ]

ČERNÝ SVĚTLO

„Bílá je tma, černý je světlo!“

      Sušická bluesrocková formace Černý světlo existuje už nějaké čtyři roky, skládá se z ostřílených muzikantů a v současné době figuruje v roli stálé předkapely Katapultu. Protože ji bylo v „pulzu“ věnováno místo ve formě pouze několika zpráv, dnes dostane prostor k rozhovoru, který jsme vedli zkraje května za přítomnosti baskytaristy Míly Mottla, kytaristy Václava Krčmáře a relativně čerstvě přijatého  zpěváka Franty Křižana, které pak na kvarteto doplňuje bubeník Zdeněk Schwarzkopf.

Černý světlo vzniklo na přelomu let 1998/1999. Jak a proč?

Václav: „Vzniklo na pivě díky Schvarzkopfovi a mně - sešli jsme se a poslouchali blues v Kloubu. Mluvili jsme o tom, že by bylo dobrý dát dohromady nějakou bluesovou kapelu - hrát něco co umíme a co nám jde od srdce. Pozvali jsme Jirku a Tomáše a hledali basáka. Vyzkoušeli jsme Mílu Mottla, kterej hrál dřív na kytaru a protože to celkem zvládl, vzali jsme ho. Kapela zkrátka vznikla při sezeních v hospodě.“

Jaké byly vaše předchozí skupiny?

Míla: „Z předchozích kapel jsem měl třeba Ikarus, Direkt, Muráry, super taneční orchestr Rytmus, ze kterého mě pro nekázeň a přílišnou aktivitu vyhodili…“

Franta: „Třeba Jimy Joe, pak další kapely stylově až do hardcoru…“

Václav: „Já už hraju nějakejch pětatřicet let - Fortuna, Ekg, Compact, Cumel, několik let pěvecký kariéry se Svatoborem, Solovačka, …“

Černý světlo ve třech (zleva): Václav Krčmář, Zdeněk Schwarzkopf a Míla Mottl.

Původně jste hráli v pěti, od března 2001 ve třech, dnes ve čtyřech. Co bylo důvodem všech těch personálních změn?

Míla: „Ujednocení názorů na to co se bude hrát a jakým způsobem, jak se to bude provádět a přístup k muzice. To byl asi jedinej důvod proč docházelo k takovým změnám.“

Václav: „Zpočátku to bylo spontánní - kdo něco uměl, vrazil to tam. Po pár zkouškách se pak zjistilo, kdo k čemu inklinuje. V druhé řadě někdo přicházel připravený, jiný ne. Názory…“

Míla: „Každej má nějakej osobitej přístup a my jsme se lišili…“

Václav: „ V té druhé fázi to pak bylo o disciplíně… Kdo ji nedodržel, sám odešel. Začali jsme hrát ve třech a já převzal zpěv, nicméně jsme zjistili, že můj hlas se do toho nehodí. Hledali jsme někoho, kdo na sebe bude poutat pozornost a bude lídrem kapely, což bylo těžké. Ale podařilo se nám objevit Františka, tanečního mistra, který se líbí holkám a umí zpívat (smích).“

Ve staré sestavě jste nahráli propagační CD. Splnilo vaše očekávání?

Míla: „Teoreticky nesplnilo - bylo zkouškou, jak to bude vypadat. Když jsme ho pak poslouchali déle, přišli jsme na to, že to není ono. Nahraný bylo celkem slušně, ale vyjádření tý muziky nebylo to pravý. De fakto to bylo jenom odehraný.“

Vaší nejsilnější stránkou jsou dnes především koncerty. Již přes rok děláte stálou předkapelu Katapultu. Jak se to přihodilo a co to přineslo v praxi?

Míla: „Pár let jsem dělal jevištního technika u Katapultu. Olda Říha zjistil, že hrajeme a nabídl nám roli předkapely. Nechtělo se mu tahat stovky kapel s nějrůznějšími požadavky. Když má jednu kapelu, je mu to jasný… Je to jednodušší pro zvukaře, bedňáky, …“

Franta: „Pro mě to je úplně nová zkušenost - nikdy jsem před takovýma lidma nehrál. Probouzí to ve mně další aktivitu.“

Václav: „Hrát před dvaceti nebo pětisty až tisíci lidmi je rozdíl a člověk, kterej na to není zvyklej se rozklepe…“

Jaká je vůbec pravidelnost koncertů s Katapultem?

Václav: „Minimálně to jsou v průměru tři do měsíce. Do budoucna to vypadá tak, že pokud se něco nepokazí, pak bychom měli s Katapultem vystupovat dokud budou hrát oni…“

Míla: „Dokud nás smrt nerozdělí…“

Vzpomenete si na nějaký zvlášť vydařený koncert?

Míla: „Odráží se to v reakci lidí. Je rozdíl, když hraješ pro prázdnej sál, kde „leží“ 300 lidí nebo když jsou lidi spontánní, baví se a reagují po pár akordech. Sever a jih je daleko lepší co do kontaktu s lidma, ale jsou kraje, kde lidi poslouchají, ale neodreagují se.“

Václav: „Každý koncert má svoje - někdy se vyvede, jindy ne. Ale že by byl nějakej vyloženě super…?“

Jací jsou Katapult v zákulisí? Prozradíte nějakou pikantnost?

Franta: „Tuhle jsme jeli na kšeft asi 200 kilometrů, přijeli a Říha řádil v jednom ohni kvůli problémům s elektrikou v sále. Když to konečně dali dohromady, přišli jsme na pódium a já jsem začal řvát: „bílá je tma, černý je světlo“ a v tu chvíli to zhaslo v půlce republiky…“

Václav: „Když se to nahodilo podruhý, celá věc se opakovala. Celkem jsme tam hodinu a půl čuměli a v půl jedenáctý nás Říha poslal pryč, že už nás tam nechce. Asi po čtyřech taktech jsme tak měli vyděláno a jeli domů… Jinak u Katapultu panuje ohromná disciplína, každý má svůj čas, místo. Kuriozitky tam spíš střídají nervozitky, aby to šlo.“

Zúčastnili jste se několika festivalů včetně Šumava Rocks 2000. Jak na ně vzpomínáte? Máte letos nějaké před sebou?

Míla: „Popravdě řečeno jsme se teď po nich nepídili, protože nám většinou lezou do kšeftů. Navíc výběr kapel na festivalech s náma žánrově moc nesedí - naopak - hodně se to řeže. Dost teď frčí cpát na festivaly cizí kapely a přitom je na domácím trhu spoustu dobrých skupin. Je to o známostech a když už se tam kapela dostane, vyjde na ní blbej čas, kdy tam lidi ani nejsou. Přes veškerou snahu, aby se člověk před těma lidma předvedl, vyjde vniveč a to je smutný. Je to o penězích. Kde dneska člověk v muzice vydělá?“

Stát se může cokoliv – Katapult vám vypoví a vy si budete muset dělat management sami, vydat si nějakou promo nahrávku… Jste na to připraveni?

Václav: „Samozřejmě víme, že nic netrvá věčně a připraveni na to jsme. Cédéčko chceme udělat stejně. Pak budeme muset hledat na naší muziku žánrově zaměřený festivaly a koncerty. Někdy se stane, že přijedeme mezi metalisty nebo třeba funkisty, kam nepatříme. Tam ani nemůžeme očekávat obecenstvo. Sami bychom prostě znovu začali honit kluby a tak.“

Jakou máte dneska představu o cédéčku, které jste zmínili?

Václav: „Počítáme, že ho natočíme v září nebo říjnu tohoto roku. Oproti tomu předchozímu by mělo být klapavější, prostě chceme aby hrálo. Přemýšlíme co tam dát, aby to cédéčko mělo rozum, nenudilo, bylo gradační, dramaturgicky vyvážené, atd.“

Jaký poměr vlastních ke převzatým skladbám skýtá váš repertoár? Které formace vás nejvíce ovlivnily a které v současné době posloucháte?

Míla: „Převzatých je víc, protože na nich se člověk učí. Ale děláme je tak, aby to lidi mohli poslouchat, takže se k nim píší český texty, upravuje se to.“

Václav: „Dejme tomu, že máme 20% vlastních a 80% převzatých skladeb. Ty převzatý jsou ale předělaný k našemu obrazu. V týhle muzice musí zůstat melodie zpěvu, harmonii si upravujeme k našim nástrojům. Mně ovlivňují třeba Jethro Tull nebo Mayall, ale co týká naší kapely, hodně toho máme od ZZ Top, Garyho Moora, Lynyrd Skynyrd, ale koneckonců i toho Mayalla. Naproti tomu Franta poslouchá Red Hot Chilli Peppers, Helloween, Metalliku…“

Čím se zabýváte v textech a kdo je jejich autorem?

Václav: „Kromě Zdeňka píšeme texty všichni. S Mílou máme každý asi 40%, teď začal psát i František. Rozděli jsme si to mezi nás tři. Franta píše o autech, sexu, drogách, já o nevěře, lehkejch ženskejch, Míla o dálnicích, lásce, zklamání, životě, hladu, prachách… Je to všehochuť. V téhle muzice se dá využít všechno.“

Oslovuje vás nějak sušická rocková scéna? Jak ji vidíte?

Míla: „Tady nějaká je? Akce pořádají většinou muzikanti, kteří chtěj pobavit okolí. Jinak co se týká Města Sušice, zájem tu není. Ale my děláme reklamu Sušici - na každém koncertě padne Černý světlo ze Sušice…“

Václav: „Na každým koncertě mluvíme o Sušici, ať jsme tamhle někde v Jeseníkách nebo v Brně, všude.“

Míla: „Všude je to reklama pro Sušici. Možná jenom malá, ale je.“

Franta: „To se mi tuhle jedna holka ptala - Sušice, Sušice a já ji řikam, no tam se dobře jezdí na kole po Šumavě. A ona - jo, tak to já přijedu (smích)…“

Míla: „Management města dělá pro tuto scénu minimum. Dříve tady Sušice v tomto ohledu žila různými koncerty a festivaly a dneska je to tady mrtvý. Jsou tady akorát diskotéky, který už beztak uzavíraj, a není tady už téměř žádný kulturní vyžití. Třeba teď ty Sušický dny - proč nejsou o Sušici a sušických souborech?“

Václav: „Co do kapel, určitě tady vyrůstají nový kluci - celkem se mi líbí František Knetl a jeho Mortifilia nebo mladej Vlk a spol. Ty se jednou protlačí, ale bude to chtít strašnou spoustu času - až se oddělí zrno od plev. Myslím, že třeba zrovna tihle kluci jednoho krásnýho dne převezmou tu sušickou rockovou štafetu a že z nich něco bude. Určitě jsou tu lidi, kteří by to mohli dál dělat.“

V rodném městě hrajete párkrát do roka. Stačí to?

Václav: „V Sušici hrajeme třikrát do roka. Nechceme otrávit lidi. Hrajeme tady v únoru s Katapultem, v létě na Santosu a na závěr roku pak vánoční koncert v Kloubu. Je to jenom kvůli tomu, abychom se tady neoposlouchali a ty lidi přišli.“

Máte s kapelou nějaké speciální cíle? Kam byste to chtěli dotahnout?

Franta: „Co nejvejš…“

Míla: „Rozhlas, televize, …“

Václav: „Snídaně s Novou… (smích)“

Míla: „Ne, plány jsou. Nezůstat na místě, jet dál, dále se zviditelňovat, vyrazit do zahraničí. Chceme se vidět ve hvězdném poli pop music (smích). Rádi si zahrajeme, ale živit bychom se tím nechtěli.“

Připravil:  -FBB-

Sušický rockový puls online: www.srpuls.cz

[ Headquarters ]   [ Sušický rockový puls ]

[ Návštěvní sešit | Poznámkový blok ]   [ Odkazy ]   [ Koncerty ]   [ Sušická rocková pouť ]

[ Aktuální díl ]   [ Ankety ]   [ Archiv ]   [ Recenze ]   [ Inzerce ]   [ Kontakt ]

Srpuls.CZ © 1996-2007 Sir Rex PULS Productions