Srpuls.CZ | Sušický rockový puls XL. ( 2/2004 )

Sušický rockový puls XL. ( 2/2004 )

[ vyšlo v Sušických novinách č. 10/2004 dne 14. 5. 2004 ]

JSME LISTÍN.Y.

„Jsme pozitivní kapela“

Sušická folkrocková skupina Jsme listín.y. se na zdejší scéně pohybuje již nějakým sedmým rokem a za tu dobu stačila zrealizovat dva demosnímky. Druhý, jež byl pokřtěn zkraje tohoto roku, se stal impulsem ke vzniku profilového článku, který máte právě před sebou. Ten byl vytvořen na základě rozhovoru, kterému byla (koncem dubna v Tradičním kloubu) přítomna celá kapela: flétnistka slečna Veronika, baskytarista mladý pán Martin, bubeník pan Luboš a konečně kytarista a zpěvák v jedné osobě mladý pán Petr.

Kapela Jsme listín.y. vznikla někdy na přelomu let 1998 a 1999 vlastně náhodou. V tehdy čerstvě otevřeném Tradičním kloubu se sešla partička lidí, která z rozdílných důvodů skončila v různých hudebních formacích a měla chuť vyzkoušet něco nového. "Začal jsme hrát s Emčákem, který přivedl Luboše. Našli jsme Veroniku s příčnou flétnou, pak přišel Honza a tak vznikly Jsme listín.y. Členové se různě střídali a z těch původních jsem dodnes zůstal já, Luboš a Veronika. Postupem času přišel Martin. Doufám, že takhle zůstaneme co nejdéle," chápe se slova k historii kapely Petr Lerch.

Skupina začala koncertovat velmi brzy po svém vzniku a pamatuji si, že téměř rok vystupovala jako bezejmenná. Nakonec se pojmenovala Jsme listín.y., pro zápis trochu krkolomným názvem, ale budiž. K anabázi se jménem kapely zpěvák doplňuje: "Nepamatuji si přesně, kdy název vznikl, ale dobře rok jsme hráli pod různejma pseudonymama. Chtěl jsem, abychom se jmenovali Listí, ale to se zbytku nelíbilo. Vzniklo to náhodou a nemá to nic znamenat. Je to slovní hříčka, která se nám líbila. Dneska mě to "n.y." trochu štve, ale už to asi nezměníme."

Co do hudebního směru, kterým se kapela vydala, tento byl od počátku nejednoznačný. Zcela jasnému rockovému základu předcházela přídavná jména "studentský", "gymnaziální", "lehký", "folk" či nenáviděný "školní" (tedy "school"). Značka folk rock se však formaci zamlouvá dodnes a to co hrají nechtějí spojovat se svými hudebními vzory. Alespoň Martin Vlk ne: "Naše hudební vzory se v té hudbě neobjevují. Není to vůbec podle toho, co poslouchám." Na to reaguje Petr: "Martin poslouchá kvalitní muziku s dobrejma muzikantama. Já poslouchám Mňágu a Žďorp a Insanii a osobně si myslím, že my bychom mohli být podivnou syntézou některejch prvků těchto dvou kapel. Ačkoliv se tomu bráníme, lidi nám přisuzujou právě tu písničkářskou jednoduchost Mňágy… Tahle skupina mi kdysi ukázala, že lze psát české texty a díky Insanii jsem později zjistil, že je zajímavé pokusit se je stavět tak, aby vytvářely nějakou celistvou atmosféru, která se vyvíjí. Překročit tak vlastně hranice jedné písničky nebo koncertu."

S hudebním stylem do jisté míry souvisejí i texty písniček. Osobně mi přijdou svým způsobem spjaté s přírodou, nicméně zeptám-li se na ně konkrétně, Stíny odvětí: "S textama je to těžký - pokud o nich budeme mluvit, tak tím zkazíme celou image, kterou jim budujeme - tzn., že nikdo neví, o čem jsou. Texty jsou zkrátka jiný než u ostatních kapel. A to nás odlišuje. Každý si je může pochopit po svém. Určitě nejsou konkrétní, jsou takový... Hezký." V otázce nejlepšího textu padnou jména "Chřtán" a "Nad městem".

Druhý jmenovaný uzavírá doposud poslední vydané demo "Pouštění draků" (březen 2004), které Jsme listín.y. nahrávaly koncem minulého roku v Táboře. S několikaměsíčním odstupem v nich převládá spokojenost a dojde-li na srovnávání debutového dema "Ano" (červenec 2000) a jeho zmíněného následovníka, je Martin nekompromisní: "Rozdíl je zásadní, a to jak v kvalitě, tak hudbě i textech. Všechno je podle mýho o lať výš. Ale já beru první demo jako posluchač, protože tam jsem ještě nehrál." Pokud přijmeme jako stupnici pomyslné "latě", kam až je kapela schopna stoupat, je-li jejím psaným krédem, že "touží jít tam, kam nikdy nedojde a hledat tam to, co nikdy nenajde"? "Nevíme, kam jsme ještě schopni stoupat. Zda budou před náma ještě tři latě nebo právě teď půjdeme zase dolů... Já osobně bych určitě chtěl psát texty a dělat písničky tak dobrý, jaký se mi určitě nepovedou. Nevím, jestli dosáhnu nějakého takového snu, ale vždycky to mohu zkoušet," zamýšlí se Petr.

Aktuální demo počin "Pouštění draků" byl pokřtěn 20. března přítelem kapely Birchwoodem, který po slušném projevu potřísnil perlivým mokem nejen kýžené CD-R, ale i všechny členy kapely a jejich hudební nástroje. Koncert, ve kterém křest proběhl, hodnotí zpěvák a příležitostný vypravěč neuvěřitelných příběhů (o prapůvodech té které písničky) Petr: "Křest se nám líbil - byla tam dobrá atmosféra. Zvuk sice nebyl stoprocentní, ale jako koncert to bylo dobrý. Bavili jsem se a lidi taky." A bicmen Luboš si ověřil a utvrdil se v jednom: "Naše písničky dokážou pozitivně fungovat na publiku. To mi docela potěšilo. Jsme pozitivní kapela."

Křest v domácím prostředí Tradičního kloubu proběhl. Absolvovat sem tam nějaký koncert v Sušici a okolí není pro skupinu problémem (Stíny jich takto za svou existenci zvládly dobře dvacet), ale co dál? Má kapela vůbec zájem jezdit ven z regionu? "Rozvoj skupiny vidím v tom, že se bude hrát jinde a najdeme kapely, který budou ochotný s náma koncertovat. Tím se dostaneme zase o lať výš," vypočítává basák Vlk. Své role si rozdělily podle svých možností: Petr domlouvá koncert v Budějovicích, Martin v Plzni a Veronika v Brně. Luboš, pro kterého to byla novinka, nezůstal pozadu a dušoval se: "Tak to je úžasný. Já domluvím koncert v Kloubu."

Ne všechno je tak ideální a nastartované, jak se možná doposud zdálo. Před dvěma lety skupina prodělala krizi, která vyústila v dočasný rozpad. Po krátké výměně názorů Jsme listín.y. přiznávají: "Tehdy jsme hráli v šesti, což jsme nezvládali… Dostavila se nechuť, nerozuměli jsme si mezi sebou, měli jsme osobní spory." Petr je konkrétnější: "Tehdy nám nešly živý koncerty. Zvuk byl na houby a od druhý písničky jsem měl chuť odejít z pódia..." A Veronika dodává: "Příjemně naladil zbytek kapely a kolikrát i odešel." Petr upřesňuje: "Nešlo nám to, tak jsme to zabalili. Celý prázdniny jsme spolu nehráli a někdy na podzim jsme se sešli takhle ve čtyřech. A najednou to zase šlo. Teď už Veronika i zpívá, dřív se styděla… Dva hlasy jsou přece jen lepší než jeden zpěv." Martin dané téma stručně shrnuje: "Hudba se stala srozumitelnější tím, že je tam míň lidí."

Fungují Jsme listín.y. více jako kapela či parta kamarádů? Pravda je někde uprostřed. Z okřídleného basákova výroku "kalíme spolu den co den" se nakonec od mladého pána Petra dozvídám: "Spolu s Martinem jezdíme často na dovolený - vloni jsme byli v Egyptě, kde jsme složili pár písniček. Luboš nemá čas, jezdí spíš lyžovat do Alp. Jinak se s kapelou tolik nestýkáme." Á propos skládání písniček. Jak tento proces probíhá, jak dlouho trvá vytvořit nový song? "Může vzniknout za pět minut, za dva měsíce anebo vůbec," tvrdí mladý pán Martin. "I když vzniká dva měsíce, nakonec je hotový za pět minut. My se třeba s nějakým tématem pachtíme strašně dlouho, pak přijde ta správná nálada, sedne si to do sebe a je hotovo," upřesňuje kytarista.

Od letošního roku kapela disponuje webovými stránkami, kterým přikládá jistou váhu. "Určitě si myslím, že webová prezentace vizuálně doplňuje texty i muziku. V našem případě to není další dokonale vytvořená stránka, kterých je na webu plno, ale je to amatérské. Atmosféru našeho hraní se snažíme vytvářet i na internetu. Když tam někdo vstoupí, může mu být jasné co asi tak můžeme hrát. Ale možná se pletu," říká autor stránek Petr. Pro zájemce uvádím adresu: http://jsmelistiny.webpark.cz

Jak kapela, jejíž domovem je sušická rocková scéna, tuto hodnotí? Slova se ujímá Veronika: "Velká výhoda je v tom, že v Sušici si může kdekdo založit kapelu bez toho, že by se o to musel nějakým způsobem starat. Nemusí shánět všechny ty přístroje. Normálně to je horší," reaguje na bezchybné zázemí mladých kapel, které nacházejí v sušickém gymnáziu. "Gymnázium to hodně podporuje," přebírá slovo Petr, "navíc je tu dost kapel, v tomhle si nemůžeme stěžovat. Z festivalů je hodně zajímavý Rock na Santosu. Ten možná jednou převálcuje i Šumava Rocks, který v posledních letech odmítá jakoukoliv sušickou kapelu. Pak samozřejmě Kloub – kdyby nebyl, nedělo by se tu nic." Pan Luboš na zdejší rockovou scénu nahlíží podle nových přírůstků, kteří dostanou zanedlouho prostor na Santosu: "Na Majálesu se představí tři nový kapelky a náš konkurent Jak z toho ven. Jsme na ně všichni moc zvědaví..."

A jsme na konci. Jak jinak uzavřít článek než pohledem do budoucnosti. "Příště uděláme zase demo, třeba jenom třípísňové. Nebo bude na podzim singl a po singlu album," zasní se Luboš a Petr sebekriticky dodává: "Nemáme žádnou strategii, ambice s demem oslovovat nějaké firmy, atd. Zatím neumíme hrát tak dobře, abychom se mohli snažit prorazit. To nás ještě nějakej čas čeká. Až budeme hrát natolik přesně a na koncertech budeme stoprocentní a jistí, potom můžeme něco zkoušet." Kromě toho, že Jsme listín.y. dostaly nabídku představit svou tvorbu "unplugged" ve Smetanově sále a v červnu vyrazí koncertovat do Českých Budějovic, Sušici se v brzké době představí hned dvakrát: 15. 5. na Majálesu v roli hlavní hvězdy tradiční akce a za tři týdny na to, 5. 6. na stejném místě v roli otvíračů Rock na Santosu.

připravil: -FBB-

vyfotografoval: Birchwood (černobíle), -FBB- (barevně)

Sušický rockový puls online: www.srpuls.cz

[ Headquarters ] [ Sušický rockový puls ]

[ Návštěvní sešit | Poznámkový blok ] [ Odkazy ] [ Koncerty ] [ Sušická rocková pouť ]

[ Aktuální díl ] [ Ankety ] [ Archiv ] [ Recenze ] [ Inzerce ] [ Kontakt ]