[
vyšlo v Sušických novinách č. 17/2004 dne 17. 9. 2004
]
Šumavský Medvěd 2004
V
zatažené a dešťovými přeháňkami poznamenané sobotě 21. srpna 2004 proběhl
na Santosu nepsaný druhý ročník v podstatě nového festivalu Šumavský
medvěd (ex-Bear Fest). Pestré obsazení - ruku v ruce s velmi dobře
zvládnutou propagací - napovídalo o několikastovkové návštěvnosti, ale
skutečnost byla v tomto směru tristní: Santos byl "obsazen" zhruba půlstem
příchozích. Špatné počasí, přemíra rockových (a dalších) akcí, nechuť
vylézt ven, ztráta chuti bavit se? Nevím. Každopádně se tímto aktuálním a
alarmujícím problémem budeme zabývat v některém z dalších dílů pulsu. Ale
teď k "Medvědovi", který přes výše vyřčené skutečně neměl chybu. Abych
naboural jistý stereotyp, začnu s reportáží od konce.
Šumavský
medvěd 2004 skončil o půlnoci vystoupením stříbrské letité kapely
COWARD,
která mydlí death metal, nicméně patří k těm originálnějším a
instrumentálně zručnějším spolkům tohoto stylu. Variabilní písničky
oslovovaly každá něčím a třešničkou na dortu jedné z nich bylo třeba
několikaminutové vydařené sólo na bicí v podání Pavla Rybeckého. Přídavek
si sice nejvytrvalejší návštěvníci nevykoledovali, ale nehledě na to byla
kapela bouřlivě přijata.
Melodicky
metalová svatyně
CRUEL vyzněla poněkud suše, ale jen
vzhledem k nabitým kapelám mezi kterými zahrála. Její českými slovy
opatřený "speed" zaujal jak právě stránkou textovou, tak neuvěřitelně
zručným kytaristou. Celku však chyběl onen náboj a celkový zvuk šel rovněž
směrem dolů.
Koňskou
dávku moravského folklóru dovezli ve skutečnosti doomrockoví mistři
SAD HARMONY. Odehráli excelentní
vystoupení plné života a nad výtečným hlasovým projevem zpívajícího
baskytaristy Skunyho sklopila většina posluchačů "košíky" a dala se do
pohybu. Kapela odehrála kromě nových písniček i ukázky ze svých dvou
regulérních CD "Elektrula" a "Tete A Tete". Jednoznačný vršek festivalu ve
všech směrech.
Klatovští
nezmaři
PROMISES, kterými v posledních letech
zmítají personální změny, představili novou zpěvačku Michaelu Konvičkovou.
Ta - oproti jejímu mužskému předchůdci - kapelu pozvedla, nicméně jejímu
projevu zatím bohužel chybí více poloh. Je to škoda, protože jinak
zajímavé písničky tak plynou v jednom proudu a žádná nějak výrazně
nevybočuje. V minulosti tomu tak bylo a věřím, že Promises jsou na začátku
své další éry...
Střed
festivalu patřil jediné sušické kapele, kterou bylo
ČERNÝ SVĚTLO. Nezdráhám se nazvat je
ozdobou večera: Jak před měsícem na Šumava Rocks zívali, tady zahráli
naplno a s chutí, byť pro pár lidí, kteří však vnímali a reagovali na
bluesové songy, které vytvořily průřez klasickým repertoárem černých
světlonošů.
OSOBY?
jsou novou klatovskou "cover" kapelou, která jako dobře promazaný jukebox
přehrává kromě klasiků Kiss a AC/DC moderní současné partičky, které
frčí... Namátkově Rammstein, P.O.D., Linkin Park, Papa Roach či tuzemské
Kurtizány z 25. Avenue. Skupince složené ze členů Promises, Mortifilie a
dalších to hraje a celkem i zpívá (vzhledem k žánrovému rozsahu). Slušná
zábavovka...
Jako
třetí vystoupilo plzeňské trio
ANTABUS.
V Sušici nebylo poprvé, ale já je tak v nové okleštěné sestavě spatřil
právě zde. Moc jsem nevěřil, že po odchodu Kódla a Magistra kapela
neztratí, ale mýlil jsem se. Chlapi odrubali svůj skočný crossover s
naprostým přehledem a především závěr s hity typu "Makču Pikču" byl
vygradovaný ad maximum.
Nepomucká
doomrockovka
IN MOTION s dominantním ženským
vokálem nasadila hned ze začátku lať poněkud výše, než bývá obvyklé.
Líbivá, hutná, pocitová, tvrdá i melodická, poslechová a dobře zahraná
muzika však postrádala jednu podstatnou věc: nebyla původní. Všechny
skladby jako kdybych už kdysi někde slyšel - nemohu si pomoci. I když,
všechny ne. Jeden song byl odezpíván v češtině a hned zněl jinak. Touhle
cestou bych zamířil...
A
jsme na samém startu. V patnáct hodin otevřeli devítihodinový rockový
dýchánek klatováci
STRIPE. První desítce příchozích
nabídli slušně odehrané, chytlavé písničky se zapamatovatelnými refrény,
nikoliv však na způsob jednoduchých opileckých halekaček. Jejich muzika je
jasně vzdálena zábavovým kapelám, ale zároveň ještě nedosahuje sféry
tuzemského bigbeatového showbyznysu. Kdo ví, možná jednou... Co vytknu "strajpům"
závěrem je slabý projev, "povídání" mezi písničkami, nad kterým by se
chtělo trochu zamyslet.
