Srpuls.CZ | Sušický rockový puls L. ( 3/2005 )

Sušický rockový puls L. ( 3/2005 )

[ vyšlo v Sušických novinách č. 13/2005 dne 1. 7. 2005 ]

Rock na Santosu 2005

Jubilejní 50. díl pulzu vychází coby reportáž ze stále vyhlášenějšího "open air" festivalu ROCK NA SANTOSU. Oproti minulým třem ročníkům byla akce přesunuta z prvního na druhý červnový víkend, nicméně přetrvávající nestálost a nevyzpytatelnost počasí čím dál zřetelněji velí pořadatelům, aby ji v letech příštích posunuli do letních prázdninových měsíců. Alespoň na zkoušku.

Letos byl festival poprvé dvoudenní a začal již v pátek 10. června od 17:00 hodin. Nikoliv však muzikou, nýbrž divadlem. Partou studentů sdružených pod hlavičkou Divadelního souboru Boženy Němcové byla nastudována a v pravém slova významu amatérsky podána klasická veselohra Noc na Karlštejně, kterou napsal Jaroslav Vrchlický. Téměř tříhodinové představení vyžadovalo soustředěného návštěvníka, kterých se sešlo okolo padesáti, nicméně prostředí přírodní scény na Santosu by přálo spíše kratším hrám, kde by divák svou koncentraci patrně lépe rozložil. I přes napsané měla hra úspěch a naprosto mne bavila ve chvílích zřetelné improvizace nasazené v okamžiku, kdy už toho měli i aktéři v dobrém smyslu slova dost. Po divadle přišla na řadu reprodukovaná hudba a video, při kterém ti nejskalnější příznivci zavzpomínali na minulé ročníky jak rockového festivalu, tak doprovodné akce Běh opic, která mu vždy předchází.

Tento rok tomu nebylo jinak a zmíněná zběsilá doprovázející akce vypukla v pravé poledne. Zúčastnilo se jí 25 dvojic a té nejrychlejší se podařilo absolvovat trasu La Bonita - Santos s pěti zastávkami na pět půllitrů piva za šílených 15 minut a 15 vteřin. Ale k rockové muzice, která je tím pravým magnetem pro většinu příchozích. Ve 14 hodin festival otevřela skupina HEGEŠ a jelo se hned od začátku zcela naplno, což dokládal velký ohlas a následné volání po přídavcích, které pak neminulo žádnou kapelu. Hegeš nabídli odlehčený pohodový pop/rock ve středním tempu, navrch dekorovaný trubkou, kongy a dvěma ženskými vokály. První, který patřil zpěvačce Báře, byl navíc pěkně položený. Kapela ani její produkce nebyla vysloveně výrazná, ale každopádně dobrá a vhodná na začátek. Příjemně poslouchatelná.

S démonickou partičkou PRVNÍ HOŘE festival řádně přitvrdil. Výborné nasazení, hráčské výkony a styl. Alternativa non plus ultra. Nadto harmonika a klávesy. Ale přibrzděme a zaposlouchejme se. Je to možné? Kapela hraje vlastní skladby poskládané dle cizího rukopisu, riffů a postupů! Alternativu ano, ale alespoň trochu po svém! Byl jsem zcela vytržen z reality, slyšel-li jsem, jak První hoře svým vystoupením doslova vybílili několik alb Už jsme doma. Rovněž pro polohu a frázování zpěvu nešli daleko - opět byl převzat Mirek Wanek, který si místy podával ruku s Michaelem Kocábem. Těžko říci, zda by měl Wanek radost ze svých žáků, či by obracel oči v sloup někde na turné se svojí jedinečnou kapelou. Byť je mi styl První hoře velmi blízký, skupina pro mne byla největším zklamáním co do bezútěšné nepůvodnosti. Světlými tečkami na konci tunelu byly dvě skladbičky, které znamenaly skutečně vlastní tvorbu. Pro pořádek je však nutné dodat, že ohlas publika neznal mezí. Lidé se přišli bavit a ne muziku demontovat...

Předloni účinkující ZNOUZECTNOST přijela letos v rozšířené sestavě o zpěvačku, saxofonistku a flétnistku, která tradiční set svébytného folkpunkového tria vždy jaksepatří oživí. Rozpršelo se a publikum, které se zastavilo na nějakých stosedmdesáti kusech, bylo rázem koncentrováno před pódiem a od druhé poloviny vystoupení zcela v pohybu a k neutahání. Nejen improvizacemi se svými největšími zlidovělými hity kapela jasně potvrdila fakt, že ve svém stylu již dávno není pouhou amatérskou záležitostí.

Punkbeatový VOLANT nebyl zvukově vůbec doladěný, avšak nikomu to u jejich "free" stylu, nasazení a podání nevadilo. "Kotel" skutečně vřel, venku se doslova sypal déšť, ale Santos tepal naplno! "Točte se, pankáčové," pobízel donekonečna kapelník a obecenstvo nenechalo jeho opakované výzvy ladem. Syrový styl tradičních songů Volantu byl rozvinut typickým saxofonem. Nechci předbíhat, ale jen menšina letos zúčastněných formací nepoužila jiný než tradiční rockový instrument... Odbočím-li, pak si znovu uvědomuji, kterak je to v dnešní době nekonečného křížení žánrů (byť v rockových intencích), záležitost vlastně standardní.

Co psát stále o táborském sdružení PESHATA a neopakovat se? Živé eso a festivalová stálice, kterou si fanoušci prostě sami žádají. Tahák. Jistota. Zábava, která neurazí, ale zároveň nedá mnoho nového. Kapela přehrála směs důvěrně známých hitů, přihodila pár novinek a vystoupení pojala s notorickým nasazením. Santos stále v pohybu, trubka ryčela... Doménou táborských je punk s texty ze světa zvířat. A ten měla kapela při svém vystoupení před sebou. Což nakonec jen potvrdilo fakt, že zvířecí svět je mnohem uvolněnější než ten lidský.

Po tombole se spoustou rozdaných igelitových tašek naplněných různými zajímavými cenami dostali slovo nepsané hvězdice LETY MIMO. Zajímavě poskládaná a podaná svižná rockovka, při které jsem se utvrdil v realitě, jak na jednu stranu pomůže, ale na druhou uškodí, když se mladá kapela veze s někým známým a přitom má sama na víc než ti, kterým léta předskakuje. Myslím, že velmi podobně to cítili i příchozí, kteří nechali nejprve "kotel" ochladit, aby se postupně rozjel znovu na maximum. Vystoupení Letů nebylo vůbec mimo, naopak bylo první, které opravdu gradovalo od začátku až do samého konce.

"Revival" na závěr se označil nálepkou NO FUTURE SOUND OF BOSTON (A Tribute To Pixies), z jejíž posledního slova v závorce je patrné, komu se kapela otevřela. Kvarteto znělo snad stejně jako originál a v parádním rozpoložení a uvolněném nasazení odehrálo téměř všechny stěžejní hity zmíněné světové legendy alternativního kytarového rocku. Pod pódiem to vřelo do poslední vteřiny.

Jak patrno, kapel vystoupilo sedm a stačilo to. Příště bych snesl klidně i méně, za to však nějakou větší perlu. "Překonal" bych i zcela jiné počasí, než to, které zapříčinilo finanční nezdar celé jinak zcela povedené a organizačně dokonale zvládnuté akce. Žel je klima vše určující, pročež by stálo za zkoušku posunout termín do času prázdnin, jak jsem koneckonců zmiňoval již v úvodu.

Avizovanou "after party" v Tradičním kloubu jsem si měl nechat ujít, protože mi pak trochu zkazila dobré mínění o skupině BEZ PEŘÍ, která tu vystupovala akusticky. Sliboval jsem si nevšední zážitek, ale víte jak to je, když se na něco trochu víc těšíte... Bez peří doslova ožebračili své původní silné písničky zcela na kost - se dvěma kytarami a bongy zněli přinejmenším unyle. Na akustické či unplugged vystoupení to prostě nebylo (příprava byla pravděpodobně velmi rychlá), nicméně publikum našlapané v cigaretovým dýmem zamořeném Kloubu bylo spokojené (však tradičně zde toliko jako s kulisou). Každopádně zajímavá tečka za podařeným 4. ročníkem Rocku na Santosu. Zdarec na pátém, dle slov pořadatelů za rok nebo dva.

Připravil: -FBB-

Fotografie: Jan Janda

Sušický rockový puls online: www.srpuls.cz

[ Headquarters ] [ Sušický rockový puls ]

[ Návštěvní sešit | Poznámkový blok ] [ Odkazy ] [ Koncerty ] [ Sušická rocková pouť ]

[ Aktuální díl ] [ Ankety ] [ Archiv ] [ Recenze ] [ Inzerce ] [ Kontakt ]