Sušický rockový puls LIV.  ( 7/2005 )

[ vyšlo v Sušických novinách č. 23/2005 dne 16. 12. 2005 ]

M  O  R  T  I  F  I  L  I  A

Debutové album "Redemption"

je zároveň debutem sušické rockové scény

         Sušická kapela Mortifilia vydala 20. října tohoto roku debutové album prostřednictvím španělského labelu Mondongo Canibale Records. V historii sušické rockové scény se jedná o vůbec první oficiálně vydanou nahrávku. O okolnostech vydání, cédéčku jako takovém a vůbec dění ve skupině jsem jednoho listopadového večera rozmlouval s kapelníkem Františkem Knetlem.

Co se v kapele změní vydáním oficiálního CD? Jaký z toho máš pocit? Splnil se ti další sen nebo to bereš jako logický krok v životě cílevědomé kapely? Považuješ tento fakt za dostatečnou satisfakci dosavadního úsilí?

Ani ne měsíc od vydání je ještě asi brzy spekulovat o tom, co všechno se pro kapelu změní. To ukáže až čas. Myslím si ale, že už jsme dávno vyrostli z toho, že to pro nás bude znamenat nějakou zásadní bombu a vydáním CD se z nás hned stanou světoví superstáři. Sám pro sebe si to beru jen jako velmi příjemnou masáž mýho muzikantskýho ega a samozřejmě i splnění jednoho klukovskýho snu - vždyť o velký desce básním snad od jedenácti let. A po třech neoficiálně vydaných demech je to jen další opravdu logický krok v životě kapely. Co se satisfakce týče - co víc si může deathmetalová kapela z malýho šumavskýho města přát?


Album vznikalo v čestickém studiu Hellsound. Přibliž, jak probíhalo nahrávání krok po kroku. Šlo všechno zcela podle vašich představ nebo se jisté věci měnily za pochodu? Jaká byla nálada nahrávacího procesu?

Hlavní pro nás bylo, že jsme nahrávali ve studiu našeho moc a moc dobrýho kamaráda. Dělali jsme u něj i naše poslední demo, takže jsme přesně věděli do čeho jdeme a co od něj můžeme chtít. První čtyři dny jsme postupně nahrávali jednotlivé nástroje, konec týdne se věnoval míchání. Nálada nebyla vskutku z nejhorších, srandy pytel, ale zápřah to byl - vždyť jen pro mě s Honzou (majitel studia - pozn. fbb) to znamenalo nějakých sedmdesát hodin ušní destrukce. Ale snad se za výsledek stydět nemusíme.


To rozhodně ne, čehož důkazem je i ten fakt, že CD vyšlo u španělské firmy Mondongo Canibale Records. Proč nakonec ve Španělsku a ne doma? Je venku o death metal větší zájem než v Čechách?

Na tom, že CD vyšlo ve Španělsku, měl bezesporu největší zásluhy náš management. Já mohu je říct, že není nad to, má-li kapela schopnýho manažera. Nemyslím si, že je venku o takovouto hudbu větší zájem, ale zkrátka podmínky jako Mondongo Canibale Records nám žádná firma u nás nenabídla.


Jak vzniká vaše muzika? Není tajemstvím, že jde téměř výhradně o tvoji záležitost...

Tady by se asi slušelo odpovědět, že chodím přírodou a poslouchám tu ptačí zpěv, tu zurčení potůčku... Ale to doopravdy ne, zkrátka si sednu s kytarou a hraju a hraju. Na zkoušku už chodím s hotovou věcí, jen s bubeníkem dolaďujeme konečnou podobu bicích. Tak po čtyřech, pěti zkouškách mám ujasněnou formu zpěvu a sól. Toť vše.


Jak prosté... Šest let, tedy po celou dobu existence Mortifilie, fungujete ve stále stejné sestavě. Rozumíte si i jako lidé, sejdete se někdy jen tak, mimo zkoušku, koncert, studio? Máte si co říci mimo věcí týkajících se skupiny?

Je asi hodně důležitý sedět si lidsky, jinak by to fungovat nemohlo. Na druhou stranu Michal Ambrož z Hudby Praha kdysi řekl, že bez hádek nic pořádnýho nevzejde. Na scházení se i mimo kapelu už není tolik času jako dřív, teď už to funguje přesně jako v příbuzenstvu - svatby, křtiny, pohřby, atd. Naposledy to bylo třeba v srpnu, když jsem slavil narození mých dcer.


Kdysi jste začínali s bigbítem, od kterého jste se propracovali k death metalu. Vrátíte se někdy k vašemu původnímu stylu, ať už třeba jen formou dejme tomu bočního projektu?

O návratu k bigbítu za těch šest let nepadlo ještě ani slovo. Taky to zkus, zastavit tak zatraceně rozjetý vlak. To fakt nemá cenu! Možná až bubeník nebude stíhat hrát tak neskutečně rychle.


Co poradíš partě mladých lidí, kteří se chystají založit rockovou kapelu?

Je to velmi prosté - pár let se víkend co víkend zavírat v kumbálu a nevylézt na veřejnost dřív, než ta muzika nebude za něco stát. A přes týden cvičit a cvičit a cvičit. Jiná cesta není...


Žádné sušické skupině se doposud nepodařilo vydat oficiální lisované CD v prvním nákladu o čtyřech cifrách, natož pak u firmy venku. Čím to je? Žánrem, pílí, nedostatkem štěstí?

Možná, že je to pílí, možná, že to je žánrem, ale určitě to je o štěstí. My jsme to štěstí našli v podobě našeho managementu. Takže tomu ještě jednou díky.


Jste takřka jedinou sušickou kapelou, která jezdí zhusta především za hranice regionu, ovšem i České Republiky. Jsou nějaké rozdíly mezi koncerty doma v Sušici, v Čechách a za hranicemi?

Ještě před rokem bych ti odpověděl, že Morava je Morava - tam se snad vždycky hrálo pro plný sál, ale dnes už ani to není pravda. Lidi asi zlenivěli či co. Na upadající návštěvnost si stěžuje každá kapela. Takže nějaké výrazné rozdíly nikde nepozoruji.


Na Sušické rockové pouti 2005 jste si zahráli v rodném městě po několika letech absence. Co za tím vězí? Je pro vás vůbec důležité hrát v Sušici?

V Sušici a i okolí jsme po dobu naší existence rok co rok pořádali minimálně dva koncerty s dalšíma dvěma či třema kapelama z celých Čech. Ovšem upadající zájem ze strany návštěvníků nás od těchto akcí úplně odradil. Neříkám, že nám to nevadí, ale než hrát pro pět lidí... Poslední asi rok a půl děláme koncerty v Blatné a zatím jsme stoprocentně spokojeni.


Jaké jsou vaše současné profese? Za jakých okolností by je bylo možné opustit a živit se hudbou? Je to vůbec tvé nebo vaše přání do budoucna?

Mám to štěstí dělat střechy u nejlepší tesařské a pokrývačské firmy v Sušici. Standa dělá na kompu, Petr stále motá drátky a Vrbís je vedoucím údržby. Opustit zaměstnání a živit se hudbou - neříkám, špatný by to nebylo, ale patří to vskutku jen do oblasti sci-fi.


Když jsme spolu mluvili na začátku vaší kariéry, snil jsi o tom být slavnější než Dismember? Je tohle tvé přání stále aktuální? Stále sleduješ švédskou deathmetalovou scénu nebo si poslechneš i úplně jiné žánry. Jaké tři desky tě v tomto roce nejvíce oslovily?

Tak jasně, Dismember jsou pro mě stále číslo jedna. V tom, co dělají, jsou naprosto nepřekonatelní! K to mu snu - víš jak je to - kdo chce orchidej, dostane růži, kdo růži, ten tulipán, no a kdo chce tulipán, ten dostane h****. Takže asi tak. Švédskou deathmetalovou scénu sleduju, ale spousta nových věcí mi uniká - všechno je to zase jen otázkou času. A co mě v posledním roce dostalo? Tak samozřejmě Debustrol a jejich Přerushit, radost jsem měl z nové reedice Schelingera - opět jsem získal několik písní, které mi od něho chyběly, no a pochopitelně jisté CD Redemption.


Co vás čeká v nejbližší budoucnosti a příští rok? Do kdy bude mezi lidmi následovník "Redemption"?

Ten scénář je stále stejný - koncerty, zkoušky, práce na nových věcech, rozčilování či radost nad recenzemi, atd. A nové CD? Rok 2007!

Album "Redemption" je k dostání za 250 Kč v sušické prodejně hudebních nosičů GIBON [ex-Supraphon] v Mostní ulici.

Recenze alba "Redemption" bude zveřejněna zkraje roku 2006.

Prozatím je možné přečíst si hodnocení třech předchozích neoficiálních nahrávek:

... in your head (1999), Care Of Gomorrah (2000) a Christ Hunt (2002).

Otázky kladl: -FBB-

Fotografovali: Hanka [koncertní  fotografie] a Jan Kavale [promo fotografie]

MORTIFILIA: www.mortifilia.cz

MONDONGO CANIBALE RECORDS: www.mondongocanibale.com

Sušický rockový puls online: www.srpuls.cz

[ Headquarters ]   [ Sušický rockový puls ]

[ Návštěvní sešit | Poznámkový blok ]   [ Odkazy ]   [ Koncerty ]   [ Sušická rocková pouť ]

[ Aktuální díl ]   [ Ankety ]   [ Archiv ]   [ Recenze ]   [ Inzerce ]   [ Kontakt ]

Srpuls.CZ © 1996-2007 Sir Rex PULS Productions