Sušický rockový puls  LXII. ( 8/2006 )

[ vyšlo v Sušických novinách č. 15/2006  dne 25. 8. 2006 ]

Š u m a v a   R o c k s   X I I I .

15. 7. 2006, Sušice, Santos

          "Je to bomba, je to na ostrie noža," zpívá Elán v jedné nejmenované písničce a mě ta slova vytanula na mysli při představě, že největší letní sušický "open air" festival je tu již po třinácté a opět nabízí velmi zajímavé, moderní a aktuální interprety, skvělé počasí a vůbec příjemně strávený den oddechu. Jako každý rok v tuhle dobu prostě nebyl důvod na Santos jednoduše nevyrazit.

          Šumava Rocks XIII. zahájili - stejně jako předloni - lovci gräfenbergových bodů, G-POINT HUNTERS. Santos se od začátku naplnil a začal užívat improvizační zábavy oscilující mezi taneční muzikou a nezbytným funkem s vyvoněnými samplery v pozadí. Srovnám-li však set z předminulého roku s tím letošním, pak mi ten aktuální nepřipadal tak záživný, byť vzpomínky na Vaša Patejdla či Sexy Dancers neměly chybu! Trojlístku (Holý, Ruppert a Černochová) by sice možná více svědčil večerní klub než odpolední louka pod širým nebem (co třeba příští rok udělat dokonalou after party v Kloubu?), ovšem Holý je typ profíka, co dovede - v tomto případě klubovou záležitost - nadmíru dobře rozbalit prakticky kdekoliv.

          Po odlehčeném úvodu hrábla do strun ALICE a její nástup měl sílu ruského buldozeru. Ten však překvapivě brzy zmizel a kapela se vybarvila melodickým bigbítem, který měl vždy nesrovnatelně vyšší úroveň, než víkendové tancovačkové partičky brousící mezi vesnickými parkety. Kapela existuje od roku 1990, hned po svém vzniku přímo raketově vyletěla (tehdy samozřejmě s Danem Bártou), ovšem postupem doby prodělala řadu personálních změn, z nichž ta nejzásadnější je (a asi už navždy bude) na postu zpěváka. Ne, že by doomrockový, lehce temný zpěv Radka Hrbáčka postrádal úroveň či styl (tím mi zřetelně připomněl třeba klatovské Promises), ale nebylo ho příliš slyšet, pročež byl posluchač nucen hodně napínat uši. České texty vystřídala angličtina a když si to tak všechno odčítám a dělím, ptám se, proč stále jméno Alice? Novou kapelu bych přivítal, takto musím odstavec ukončit vyslovením jistého zklamání z rozpačitého comebacku.

          "Profesionální funková kapela z Prahy." Toť suchý slogan z webovek kapely DAVID DRAGOUN BAND, kterou si dovedu představit jako pozadí v kavárně u sklenice latte. V Luhu u vody, piva, houby a kořalek to nefungovalo. Nemám na mysli styl, ale jeho velmi studenou, byť velmi profesionální reprodukci. Pokud kapele do budoucna nebude stačit jen vyplňovat festivalové mezery při čekání na další skupiny, pak ať uspořádá hon na zpěvačky, kostymérky a tanečnice. S těmi to začne opravdu fungovat a posluchače bavit.

          Na protřelého světoběžníka, angličana Phila Shoenfelta a jeho mezinárodní rockovou kapelu SHOENFELT jsem se těšil, ovšem jeho výtečné melodické písničky v pravém slova smyslu obetkal zastřený, neprůhledný zvuk a já jsem je necítil tak, jak jsem je znal třeba z předloňského zvukově naprosto dotaženého vystoupení na konkurenčním festivalu Rock na Santosu. Každopádně prostor před pódiem se zaplnil, ovšem publikum bylo stále víceméně uzívané.

          Brněnská talentovaná skupina GULO ČAR, která se v minulém roce hned dvakrát blýskla v Tradičním kloubu, strhla svou živočišností publikum jako vůbec první kapela, ovšem ne doslova tak, že by posouvalo celým ostrovem. Kdo stál, začal se hýbat, kdo seděl, začal minimálně napjatě poslouchat. Nezměrnou energii devítičlenné rodiny v čele s výraznou zpěvačkou Ivanou Horváthovou z velké části pohlcoval neadekvátní zvuk, nad kterým kapela se svou moderní romskou muzikou nezvítězila, ač se snažila sebevíc.

          Oficiálním headlinerem letošního Šumava Rocks byl pochopitelně DAN BÁRTA & ILLUSTRATOSPHERE. Obrazotvorná, náročná, ovšem lehce stravitelná jazzová hudba skutečně nadchla doposud nejvíce příchozích a koncert v pravém slova smyslu si užívali dosytosti. Jasný vrchol festivalu byl samozřejmě vřele přijatý, ale k naprosté dokonalosti mu něco scházelo. Pominu-li opět zvuk, pak to bylo prostředí. Tahle muzika není úplně funkční na open air akcích, kde nejsou před pódiem křesla. Ve Smetanově sále to před třemi týdny fungovalo jistě dokonale...

          Elektronicko taneční crossover pražských SKYLINE, kteří se na Santos vrátili po pěti letech s pozměněnou sestavou, stylem a zpěvačkou, byl plný energie a když už při něm neskotačili všichni diváci, kompletní kapela pohybem ani na okamžik nešetřila. Skupina své vystoupení odpálila s až podivně sebevědomým projevem, ovšem s přibývajícími tracky jim posluchač začal věřit. Ve stěnách elektronického téměř hip hopu se svými nájezdy skvěle blýskala výtečná zpěvačka Jitka, takto bratru 51% šestičlenné kapely. Kdyby Kärsty Hatakka z finských ultrarockových Waltari okolo roku 1999 disponoval ženským zpěvem, hned bych věděl, vedle koho posadit Skyline model 2006.

          Původem táborští SUNSHINE vystupovali kdysi na festivalu v Mlázovech (tehdy třeba s Brainworker) nebo v Tradičním kloubu a dnes uzavřeli - stejně jako předloni Pražský výběr - Šumava Rocks. Od své vůbec první alternativně hardcorové LP (kterou dnes nenajdete ani v oficiální diskografii na jejich homepage) vykrystalizovali do elektrock´n´rollu, ve kterém plují punkem, hardcorem a vůbec historií stylu (v nejlepších letech), ovšem celek podávají velmi moderně a maximálně stravitelně. Jsou skutečně světovou profesionální klubovou kapelou, která to dokáže neméně kvalitně rozbalit i venku na festivalu. Ovšem set na Santosu - servírovaný díky časovým skluzům skoro po ránu - byl chladný stejně jako noční klima. Sunshine, kteří by zasloužili minimálně sonický uragán, zněli potichu jako ze ztlumené desky a hrstka hrdinů (tak zůstavší nazval sám frontman Kay) před pódiem spíše poslouchala, než že by se naplno bavila. Po závěrečné skladbě "Velvet Suicide" došlo ještě na zdvořilostní přídavek a 13. pokračování se stalo definitivní minulostí.

          Několik předchozích ročníků Šumava Rocks nasadilo pomyslnou laťku opravdu hodně vysoko a letos se ji - přes veškeré nedocenitelné úsilí - bohužel nepodařilo neshodit. Nemám na mysli vesměs špičkové tuzemské interprety, ale vysloveně odbytý prazvláštní zvuk (odhlédnu-li od celkového ztlumení, rytmické nástroje musel posluchač tušit), co do časové posloupnosti podceněnou dramaturgii (příští rozvrh navrhuji na přeskáčku hudebními styly) a tomu všemu poplatnou, vyčerpanou atmosféru.

   Připravili: -FBB- & -DKB-

Fotografie: Michael Fišer & Kurt64

A  n  k  e  t  a     &     S  h  o  u  t  b  o  a  r  d     #     6  2

Sušický rockový puls online

(ankety, koncerty, návštěvní sešit, inzerce, odkazy, archiv, ...) >>>  http://www.srpuls.cz

[ Headquarters ]   [ Sušický rockový puls ]

[ Návštěvní sešit | Poznámkový blok ]   [ Odkazy ]   [ Koncerty ]   [ Sušická rocková pouť ]

[ Aktuální díl ]   [ Ankety ]   [ Archiv ]   [ Recenze ]   [ Inzerce ]   [ Kontakt ]

Srpuls.CZ © 1996-2007 Sir Rex PULS Productions