[
vyšlo v Sušických novinách č. 20/2006 dne 3. 11. 2006
]
F r a g m e n t y
[ l é t o 2 0 0 6 ]
Právě se chystáte věnovat
pár minut svého života článku, který je kompilací čtyřech vybraných
záznamů z námi navštívených letních koncertů a festivalů na Sušicku.
Budou-li vám tu chybět reporty z tradičních festivalů Šumava Rocks a
Šumavský medvěd, pak vězte, že jsme o nich referovali formou samostatných
dílů minule. Co se týká letošního Majálesu, Rocku na Santosu a Sušické
rockové pouti, je to jednoduché. První zmíněná akce byla tento rok
nahrazena jistě velkolepou oslavou 100 let Gymnázia, kde vystoupily kapely
Slax, Gentleman´s Band, Ze dna band a Jumping Drums, ovšem této jsme - kvůli
jiným povinnostem - nemohli být přítomni. Nebude tedy slovně
zdokumentována, stejně jako Rock na Santosu a Sušická rocková pouť,
tradiční festivaly, které letos pro jistotu neproběhly vůbec.
Ale zpět k věci. Čtyři níže uvedené zápisy chápejte pouze jako "vzorek",
zlomek v létě proběhnutých dílčích rockových akcí.
WITH CARE! ~ INCRUEL
aneb Albrechtice Hard Core Lives
pátek 25|08 2006, Albrechtice, Restaurant Music Bar
Po nějakých dvaceti proběhnutých akcích v letos otevřeném Penzion
Restaurant Music Baru v Albrechticích, se konečně vypravili na místo samé
i zaneprázdnění redaktoři tohoto seriálu a na vlastní kůži zakusili, jak
již pár měsíců žije rocková scéna v nedaleké obci, kde se v podvečer před
klubem promenádují krávy navracející se z pastvy.
Jak občas avizujeme v sekci Koncerty (rozumějte na internetu), konají se
zde především plus minus hardcorové večírky a ten námi navštívený nebyl
výjimkou. V jeho průběhu se představily dvě strakonické kapely, jmenovitě
WITH CARE!
a INCRUEL,
které spojoval osobitý zpěvák Eda. With Care! zahájili a od prvního
okamžiku strhli osazenstvo na svou stranu. Věnují se v podstatě
mainstreamovému hard coru bez žádných nad rámec stylu neobvyklých postupů,
což se dá říci i o Incruel, kteří měli o zpěváka více, čímž jejich verze
žánru nabyla na pestrosti. Ovšem svižnější, pohotovější, vyhranější a
vůbec zábavnější mi přišli právě With Care!.
Největší síla koncertů a vůbec večera byla v atmosféře, kapely hrály
doslova mezi lidmi a o prudký pohyb tak nebyla ani na vteřinu nouze.
Podnětný večírek, jen co je pravda! -FBB-
CUI BONO ~ BLOW OUT
sobota 08|07 2006, Sušice, Hell´s Gate
Afterparty každoročního sušického Skate Jamu se letos odehrála v novém
zdejším rockovém klubu Hell´s Gate, kde při této příležitosti zahrály
hudební kapely v pořadí HLAVNĚ NENÁPADNĚ, CUI BONO a BLOW OUT. První
jmenovanou, pražskou skupinu jsem přes vší snahu nezastihl, nicméně mi
neunikly následující dvě místní, které na Sušicku za poslední rok společně
odehrály nejeden koncert. Osobně jsem však měl to štěstí vůbec poprvé. CUI BONO
jsou jedinou a historicky vůbec první pravověrně punkovou sušickou
kapelou. Svému rodnému městu věnovali hned úvodní song "Fucking City" a
průběhem koncertu nepolevovali v kritice společnosti tolik typické pro
zvolený životní a hudební styl. Dvanáct předhozených songů rychle uteklo,
ač se trio nevěnuje té úplně nejrychlejší verzi žánru. Mohu-li tento
přiblížit, pak jde o svižný, úderný tříakordový punk s kytarovými
vyhrávkami - takový, ze kterého by měli upřímnou radost britští
vlajkonoši, ovšem na své by si místy přišli i jejich současní severští -
co do tempa a projevu - zuřivější kolegové. Vystoupení však ještě pár bodů
postrádalo: jakýkoliv pohyb navíc a především dobrý zvuk, ve kterém by
bylo více než jen náznakem rozumět zpěvu. Takto si posluchač česky sekané
texty musel víceméně domýšlet. S pohybem alespoň pomohlo publikum, které
rozhodně chladné nezůstalo a dokonce si vyžádalo přídavek. BLOW OUT
na tom byli zvukově stejně, navíc jim přibyla druhá kytara, jejíž
ozvláštňující vyhrávky posluchač rozhodně nemohl vychutnávat docela.
Kvinteto se upsalo prapůvodnímu crossoveru (tedy kříženci metalu s
hardcorem), ve kterém pochodové pasáže evokovaly ducha stařičkých S.O.D.,
naproti tomu kostra monolitu bila a duněla ve zrychleném stylu moderních
NEUROSIS. Songy byly členitější než v případě Cui Bono, především pak
bubeník dával do hraní vše a disponoval vlastním stylem. Byť kapela vůbec
nešetřila na pohybu, jako celek nepůsobila tak kompaktně a uvěřitelně jako
punkeři a o opaku mě nepřesvědčili ani do bezvědomí "pumpující" známí a
kamarádi před (a chvilkami i mezi) skupinou. -FBB-
HEY DUDES! NA DNĚ ~ ASISTAR_T ~ BUKKAKE KARAOKE ~ ESGMEQ
sobota 01|07 2006, Čermná u Sušice, Bouda
"Hey Dudes!," díky vám všem, kteří jste přijeli na letošní ročník
tradičního alternative / punk / rock / core dýchánku. Byl skutečně
nejlepším za ty roky, které si zpětně vybavuji. Velké díky rovněž
neúnavnému a snad nezničitelnému pořadatelskému duu Stinky Feet a Bouda
Crew!
Z původně nachystané pětičlenné festivalové sestavy vypadly dva
interpreti, kteří byli nahrazeni úvodní kapelou
NA DNĚ
z Českého Krumlova. Ta vystoupila v základním rockovém obsazení a nabídla
psychedelickou a místy hypnotickou hudbu, které vévodil kytarista
doprovázený ještě ne úplně jistou rytmikou. Absence zpěvu, který se
rozezněl snad jen ve dvou skladbách, zřejmě způsobila to, že se skupina
stala jen jakousi kulisou, které zatím věnovalo pozornost maximálně
několik desítek čelem k pódiu posedávajících lidí.
S ASISTAR_T
jsme absolvovali jubilejní letošní desátý koncert s Elly za mikrofonem a
stal se tím nejlepším v naší novodobé historii. Velkým dílem k tomu
přispěl zvukař (ATW service), který měl uši naprosto v pořádku, což je jev
velmi, velmi řídký. Po odehraném desetiskladbovém setu si obecenstvo
spontánním halasem vyžádalo track navrch, čili jsme na první vyslovené
přání zopakovali úvodní protest song "Protesta Orchestra".
Pražští thrash gay coroví
BUKKAKE KARAOKE
přišlápli plyn na maximum. Tradiční hard core v jejich podání zněl velmi
živelně a pódiovému tanci s kytarami a mikrofonem tak bylo učiněno zadost.
Jednotlivé songy byly poplatné stylu, ze kterého nikam neuhýbaly, ale byly
odehrány s maximálním nasazením a publikum nejenže bavily, ale
vyprovokovaly k pohybu.
ESGMEQ
z Chebu byli parádním headlinerem akce, naprosto hotová kapela, jejíž
skvěle zahraný punk'n'roll s charismatickým frontmanem dostal úplně
všechny. Pokud mne minulý rok v Sušici "pouze" celkem příjemně překvapili,
v Čermné naprosto excelovali a dostali mě. Parádní zvuk, srozumitelné
české texty o životě vyřvané zpříma a naplno, nešetřené nástroje,
nespoutanost v pravém slova smyslu. Když se schylovalo k závěru, zpěvák
nechával v některých refrénech "kolovat" mikrofon mezi hlavami pod pódiem
a souznění publika s kapelou tak dosáhlo vrcholu a koncert v nejlepším
konce.
-Frank Berry-
Na koncert s opožděným začátkem jsem vstupoval s částečným despektem vůči
prvnímu účinkujícímu, jehož CD jsem měl tu možnost před třemi měsíci
slyšet. Tehdy mě hudba litvínovského barda neoslovila ani v nejmenším. Leč
v průběhu večera jsem se dočkal hned několika překvapení. Za prvé: písně
doplněné perkusemi a kytarami v podání hudebníků z Bez Peří zněly
paradoxně o něco hůře než ty, které Xavier odehrál sám. Za druhé: u
písničkáře je bezpodmínečně nutné rozumět zpěvu, což v sobotu bohužel
neplatilo. Později jsem z jeho textů na internetu nějaká poselství a
vtípky zachytil, ale ten večer se to zdálo být nemožné. Za třetí: už
dlouho jsem neviděl někoho takhle válet na akustickou kytaru (pomineme-li
televizní koncerty Lubomíra Brabce), křivit ústa a předvádět beatbox.
Ačkoli zde budu stát asi proti většině osazenstva baru, mně do tance ani
do zpěvu dvakrát nebylo a jeho vystoupení mě zanechalo celkem chladným. Po
sečtení všech pro a proti bych udělil tak 6/10. HOUPACÍ KONĚ
přijeli do Sušice pokřtít svou novou desku Tiché dny na Klíši. Stejně jako
když dorazí (nejen) personálně spříznění Bez Peří, je v Kloubu plno a
většina přítomných si pobrukuje nadrcené texty. Kapela, která (aspoň v
mých očích) poslední dobou mírně válcuje moje oblíbené Bez Peří, předvedla
kromě osvědčených kompozic i písně z nového alba. Většinu těchto skladeb
bylo možno zaslechnout na společném vánočním koncertě obou výše
zmiňovaných kapel. Jejich blahodárná dávka melancholického kytarového
rocku příjemně masírovala ušní bubínky a rozhýbávala nohy. Některé písně
skrývaly v kytarových postupech nepatrné náznaky až metalcoru, jiné
doprovázené klávesami vás vtáhly do zasmušilého světa poetiky frontmana
Jiřího Imlaufa. Konec - jako tradičně - provázela až punková energie v
závěrech písní. I přes drobné neshody v dvojhlasech bych alespoň prozatím
označil Houpací Koně jako jedničku večera. 8,5/10
Největší šok měl však teprve přijít. Dávno po skončení obou vystoupení
jsem náhodou vyrazil ven na cigaretu a před vchodem do Kloubu seděl na
zemi XAVIER
BAUMAXA
obklopen suitou svých věrných fenek, několika přihlížejícími a řezal do
kytary. Jeho improvizační schopnosti a ostrovtip byly nepřekonatelné.
Sázel z rukávu jednu věc za druhou a vzhledem k tomu, že jsem seděl dva
metry od interpreta, mi tentokrát neunikly ani jeho povedené texty. Osobně
si myslím, že i hrstka přítomných tohle ocenila více než vystoupení
uvnitř. 10/10 -Řepa-
CUI BONO
jsou jedinou a historicky vůbec první pravověrně punkovou sušickou
kapelou. Svému rodnému městu věnovali hned úvodní song "Fucking City" a
průběhem koncertu nepolevovali v kritice společnosti tolik typické pro
zvolený životní a hudební styl. Dvanáct předhozených songů rychle uteklo,
ač se trio nevěnuje té úplně nejrychlejší verzi žánru. Mohu-li tento
přiblížit, pak jde o svižný, úderný tříakordový punk s kytarovými
vyhrávkami - takový, ze kterého by měli upřímnou radost britští
vlajkonoši, ovšem na své by si místy přišli i jejich současní severští -
co do tempa a projevu - zuřivější kolegové. Vystoupení však ještě pár bodů
postrádalo: jakýkoliv pohyb navíc a především dobrý zvuk, ve kterém by
bylo více než jen náznakem rozumět zpěvu. Takto si posluchač česky sekané
texty musel víceméně domýšlet. S pohybem alespoň pomohlo publikum, které
rozhodně chladné nezůstalo a dokonce si vyžádalo přídavek.