[
vyšlo v Sušických novinách č. 22/2006 dne 1. 12. 2006
]
A S M O
D E U S
„ R o z e c h v ě t
s t r u n u “
Nezastírám, že mám pro hudbu
této klatovské kapely slabost. Ale není to jen ona, která mi velí tyhle
pardály jakkoliv podporovat. Tím dalším hnacím faktorem je skutečnost
jistého širšího nedocenění (v rámci stylu) velmi originální produkce.
Vzhledem k faktu, že před pár měsíci vydali již šestou řadovou desku a v
sobotu 2. prosince 2006 vystoupí v sušickém Tradičním kloubu, kde budou
mj. natáčet oficiální videoklip, nemohl nevzniknout krátký rozhovor s
kapelníkem Milošem Beštou, takto doplněný recenzí aktuálního CD "Řetěz
kritických událostí".
Vydáváte šestou
řadovou desku ve své bezmála dvacetileté kariéře. Jaký z toho máš pocit?
Baví tě to všechno stále stejně intenzivně jako třeba v začátcích kapely?
Neřeknu asi nic nového pod sluncem, když prozradím, že intenzita zapálení
je poněkud jiná než ve dvaceti, dvaadvaceti letech. Nadšení se postupně
přetavuje v určitou rutinu, ale hřejivý pocit někde uvnitř stále
přetrvává. Řekl bych dokonce, že oheň hoří pořád silně, volný čas však
nepolyká jenom hudba.
Hodně sázíte na melodickou, přitom však dostatečně tvrdou hudbu.
Zkus popsat váš hudební styl svými vlastními slovy a ohodnotit důležitost
melodie ve vašich skladbách.
Nás jednoznačně zasahuje tvrdší zemitá muzika, která má drajv, energii a
silnou melodickou složku. Je pak jedno, zda se jedná o hard rock, thrash,
funky či od podlahy zahranou hospodskou folklórní tancovačku. Náš rukopis
se vyznačuje slovanskou melodikou, převážně v durových tóninách, která se
proplétá v nejrůznějších rytmických zvratech písničkovou stavbou. Přesto
se snažíme uchovat si přímočarost, tvrdost a řezavost skladeb tak, jak
příslušná kategorie - která si říká thrash - vyžaduje.
Textově je každá deska trochu jinde, neopakujete se. Je to záměr? V
roce 1998 jste vydali CD Vchod do kruhu, na které jste se věnovali jevům
UFO. Napomohly tomu tehdy kruhy v obilí, které se objevily například u
Kolince? Jsi stále fascinován podobnými úkazy, i když už tohle téma ve
svých textech pár let neprobíráte?
I kruhy a obrazce u Kolince výrazným způsobem posílily námět. Mimozemské
civilizace a tajemno záhad obecně, je jako stvořené pro téma metalové
skupiny. Navíc po podrobném zkoumání nejrůznějších indicií, jež obrazce
nabízí, jsme zjistili, že hudba mimo naši planetu může být tvořena
převážně lichými rytmy a lichým počtem tónů v motivu. Proto i CD Vchod do
kruhu obsahuje pouze liché takty a navíc v textech lichý počet slov v
názvech, verších a slokách. Každopádně téma UFO bylo zvoleno pouze pro
tento projekt a dále ho nerozvíjíme. Jinak nějak zvláště do hloubky tyto
fascinující jevy nesleduji a nerozebírám, i když jsou - jako mnoho dalších
úkazů - magické. V každém případě se snažíme vždy pro další projekty
hledat nové náměty.
ASMODEUS model 2006 (zleva): Milan Pózel [basa], Tomáš Bešta [kytara], Vladimír Hořký [bicí] a Miloš
Bešta [zpěv, kytara]
Kde se v tobě, potažmo
ve vás vzala touha hrát tvrdou muziku? Kde má tato podle tebe skutečné
kořeny? Mohli bychom se v pátrání dostat třeba až k samotným Keltům?
Spíše než tvrdost a Kelty bych zmínil emoce a chvění v každém z nás. Když
posloucháš muziku obecně jakéhokoliv stylu a najednou zbystříš svou
pozornost a v duchu si řekneš: „tohle místo v dané skladbě je vynikající,
maximálně mě oslovuje, projíždí mi mráz po zádech“. Pak se stane, že
náhodně naladíš rozhlasovou stanici a zaslechneš píseň, která není jak se
říká z tvého soudku, nicméně obsahuje podobnou pasáž a ty reaguješ stejně
a říkáš si, vždyť já takovou hudbu vůbec neposlouchám, proč se mi líbí?
Odpověď je prostá. Každý z nás má obrazně v sobě nataženou strunu, která
se rozechvěje ve chvíli, kdy dotyčný zaslechne určité jemu emocionálně
lahodící tóny a ty mohou být řazeny v různém pořadí, nicméně ať to
komukoliv připadá nemožné, vyhledává programově pořád ty samé tóny a
jejich řazení ať poslouchá cokoliv. Třeba zvuky lesa nebo města, vážnou
hudbu, techno nebo metal. Vyhledává stále stejnou píseň.
Troufneš si z pohledu klatovského muzikanta s dokonalým přehledem o
tamní rockové scéně zhodnotit scénu sušickou?
Nemám zas až tak dokonalý podrobný přehled o sušické scéně. Ano, znám
velmi dobře Mortifilii, Asistar_t, Holistix nebo Orchestra, ale hodnocení
bych ponechal rodilým sušičanům. Nicméně stejně jako v Klatovech je - dle
mého soudu - více než pestrá a určitě má v mnohých případech co nabídnout
i za hranicemi regionu.
Vaše debutová deska z roku 1992 se jmenuje "Prosincová noc blíže
neurčeného roku". Je možné, že ten blíže neurčený rok je letošní a ta noc
nastane 2. 12. 2006, kdy budete koncertovat v sušickém Tradičním kloubu?
Čím bude váš prosincový koncert v Sušici ozvláštněn, proč by měli právě
jej fanoušci určitě navštívit?
Třeba ano, ale myslím, že nastane až v prosinci 2008, kdy oslavíme 20 let
existence. Nicméně sušický koncert bude ozvláštněn natáčením nového
videoklipu na skladbu Hodina štíra z aktuálního CD Řetěz kritických
událostí, který - stejně jako v případě klipu Turisté smrti z předchozího
CD - režíruje Honza Březina z rodné Sušice. Tímto všechny srdečně zveme ať
nám přijdou pomoci vytvořit tu správnou rockovou atmosféru, aby na klipu
nevznikla ostuda ze slabé návštěvy. Samozřejmě všem zájemcům přivezeme
nové CD za bezkonkurenční cenu 160 Kč a nabídneme kompletní průřez
Asmáčskou tvorbou. Těšíme se na vás, bude to jízda a příjemný večer.
A S M O D E U S
„ Ř e t ě z k r
i t i c k ý c h u d á l o s t í “ CD 2006 [Asmodeus]
Poslední
dvě alba Asmodeus by se s notnou dávkou nadhledu dala přirovnat k "Load" a
"Reload" od Metalliky: bylo-li Sabat v Carnegie Hall "Load", Řetěz
kritických událostí je "Reload". Huh! Tedy nikoliv vůbec co do hudebního
směru (byť vyšly obě kapely z heavy metalu, respektive odnože thrash), ale
oné jisté albové pospolitosti či návaznosti. Obě poslední alba Asmodeus
spojuje stejný grafik obalu, producenti, vydavatelská firma, obě jdou od
srdce a bez jakékoliv přetvářky, obě obsahují skladby obyčejnější,
experimentální i hitové, jsou pestrá, nepřevařují či neohřívají již
uvařené, jsou současná, zvukově velmi obstojná, ale to druhé má lehce
navrch. Po poslechu aktuálního si začínáte prozpěvovat songy z toho
předešlého. Již chápete tu jistou paralelu mezi Metallikou a Asmodeus?
Zkrátka "Řetěz kritických událostí", ač je v mnohém svému předchůdci
věrný, překonal "Sabat v Carnegie Hall", ba co navrch, odhlížeje dále od
veškerých vyřčených přirovnání, je to pravděpodobně
nejsilnější deska v
historii kapely, a vyslovení tohoto faktu se v tuto chvíli nebojím, ani
když nemám onen patřičný a ve skutečnosti potřebný (nejlépe několikaletý)
odstup.
Novinkové album je jakési pomyslné "Best Of", je tu z každého jednoho
předchozího opusu něco a celek je naprosto dokonalou definicí Asmodeus.
Ovšem pozor, k názoru recenzent došel po několika desítkách poslechů a
převalování "Řetězu" v uších: ten není na první poslech(y) a zároveň se neoposlouchá ani po dvou měsících. Je to deska, která mi trvala nejdéle v
celé dlouhé diskografii této kapely. Přesto bych ji doporučil potenciálním
příznivcům - třeba těm, kteří s Asmodeus dosud neměli tu čest - jako
startovní.
V mezidobí mezi posledními dvěmi deskami se kapela věnovala bočnímu
hardrockovému projektu A+ a nepochybně tím získala svěží pohled na svůj
prapůvodní žánr: třeba tak úderný otvírák alba, jakým je "Údolí králů", už
bych od pardálů skoro ani nečekal. Ač po prvním oťukávání se marně pátrám
po zásadním šlágru, s přibývajícími poslechy zjišťuji, že podstatné hity
se nekonají na úkor faktu naprostého výrazu kompletního materiálu jako
monolitického celku. Mohu sice zmínit třeba již jmenovaný otvírák nebo
kompozice "Na řece smrti", "Hodina štíra" či "Zjevení strachu" (mj. ve
které Bešta kombinuje svůj klasický hluboký brum a vůbec všechny změny
nálad a poloh vokálů se zpěvem zcela ve stylu Viléma Čoka), ale nechci
pokračovat z jednoduchého faktu: není smyslem skutečně výživné recenze
popisovat každou jednu skladbu alba. To samé platí pro slovní náplň
kotouče, čili jen telegraficky. Pro tradiční Petričkovy texty byly
inspirací tentokrát literární díla kultovních autorů (Bogan, Poe, Hugo,
Bradbury, Carpenter, McBain, Batiggia, Kryl, King) a v daném ranku
rozhodně nejsou špatné - naopak; s ostrou hudbou jsou opravdu citlivě a
precizně provázány.
"Řetěz kritických událostí" není žádným dekorativním řetízkem unylých
skladbiček, ale naprostým mlátícím řetězem parádních kompozic ostrých jako
břitva elegantně šermující v totálně energickém zvuku. Zabijáckou,
naštvanou a zároveň dostatečně něžnou deskou. Asmodeus až do morku kostí.
Beštova a Petričkova aktuální zpověď. Je to dosud nejlépe zamířený hluboký
zásek a důkaz toho, že Asmodeus jsou kapelou, která měla, má a vždycky
bude mít co říci. Je to šperk, thrashmetalová perla na vysypaném českém
náhrdelníku. Vrcholné album klatovských metalových kingů.
A na závěr si neodpustím s titulem až tak nesouvisející, nicméně po jeho
poslechu opět vyvstanuvší otázku či poznámku. Hudebně kapela funguje jako
prakticky dokonalý stroj, který svůj operační systém aktualizuje měrou
maximální. Proč tedy po tolika letech není na výsluní české metalové scény
a poslední desky si vydává vlastním nákladem? Kde hledat odpověď? Ve
skromnosti a jistém smíření se, srovnání vlastních priorit nebo naopak v
absenci hudební produkci rovnocenně silného samostatného managementu,
který by kapelu dovedl náležitě - v dobrém slova smyslu - prodat?
nejsilnější deska v
historii kapely, a vyslovení tohoto faktu se v tuto chvíli nebojím, ani
když nemám onen patřičný a ve skutečnosti potřebný (nejlépe několikaletý)
odstup.