Mortifilia je jedna z typických kapel, která si svůj post řádně
vybojovala. Nenechali se odradit ani kritikou, stejně postupujícím časem,
který na hudební scéně je 10x tak nelítostnější, než k životu člověka!
Prodrali se k dobrým koncertům, smlouvě na vydání alba, jejich
profesionální přístup o tom svědčí a přitom jim nechybí humor. Já se vždy
bavím, když je slyším, ha ha... No nic, více už Petr Turek...
V prvé řádě vám musím gratulovat k vynikajícímu albu, jako je „Redemption“!
K otázkám, pověz mi něco o sobě, hmmm, definuj sám sebe!?
Zdravím tebe a čtenáře IN DEED HELL !! Díky za uznání, z tvých úst je
obzvlášť potěšující. Něco o sobě? Hmm... Třiatřicetiletý cápek se
zastydlou pubertou, který se snaží během týdne realizovat jako technik u
společnosti zabývající se telekomunikacemi, ve volném čase pak uspokojit
své ego s kytarou na krku. Aktuálně navíc i čerstvý otec desetidenní
dcery.
A ostatní???
A hele, takže IDH je bulvární plátek??! To je mi novinka, haha. Je
těžké mluvit o jiných bez nich, ale...
Franta (kytara, zpěv) – mozek a vůdčí osobnost kapely, trochu bručoun, v
civilu tesař s gymplem.
Standa (basa) – bez značkového oblečení by nevylezl na ulici, dělá v
logistice nadnárodního podniku.
Pavel „Vrbís“ (buben) – plejboj č.2, nejvíc ho štve, že nemůže hrát v
kožených kalhotách (škrtily by ho v podpaží). Vedoucí údržby.
Uff... můžeš to střelit Bravíčku... ;-)
Ha ha… „Redemption“ kdo by vás neznal, jak bys prezentoval svými slovy
tohle album?
Rychlá, tvrdá a melodická muzika v severském stylu (nejen) pro
milovníky starých dobrých časů. Anglicky zpívaný hrubý vokál, přiměřené
množství sól, kvalitní zvuk. Deset záseků na ploše asi 34 minut.
Profesionální obal. Nahrávka, za kterou si plně stojíme.
Podle mě je na vysoké profesionální úrovni, myslím nejen hudebně, ale i
tak celkově, design… dokonce jste našli zahraničního vydavatele MONDOGO
CANIBALE RECORDS, jak jste se k němu dostali a jak jste spokojeni s prací,
co pro vás odvádí? Co si slibujete? Zařídili vám reklamy, nebo nějaké
účasti CD – kompilacích, jakých?
K MONDONGO CANIBALE nás přivedla náhoda. Berry měnil s jejich distrem
nějaká CD a přimíchal k nim i náš demáč „CHRIST HUNT“. Jim se to líbilo a
do roka bylo REDEMPTION na světě. Je třeba dodat, že výtvarná stránka CD
je komplet dílem Daniela Alvareze z týmu MCR.
První vlna promo-kampaně již proběhla začátkem roku, výsledkem jsou
upoutávky a recenze (mimochodem většinou nadprůměrné) v nejen evropských
‘zinech. Účasti na kompilacích nás zatím minuly, uvidíme, co přinese
budoucnost… Když to všechno sečteš – spokojenost.
Kdo vám dělal tak mizerné logo, ha ha
Nějak si nemohu vzpomenout na jméno, sakra… :-) (Díky, Mistře!!!)
Hellsound určitě odvedl dobrou práci, ale i tak si myslím, kdyby byla o
málo lepší produkce, tak můžete s klidem konkurovat k albům jako od
DISMEMBER, apod. Nevadí vám, když vám někdo řekne, že jste český DISMEMBER?
Čí byl nápad se podladit, myslím, že jste jediná česká kapela, která
inklinuje k severskému death metalu…
Český DISMEMBER – to pro nás nemůže být urážka, spíš naopak. Nikdy
jsme netajili, že právě DISMEMBER (a švédská scéna) patří mezi naše vzory
a inspirace. Vždyť také jediný cover, který jsme kdy hráli, byl právě od
nich.
Podlazení přišlo tak nějak samo od sebe, výsledný zvuk se hodil ke
skladbám, které v tu dobu, tedy po demu „CHRIST HUNT“, vznikaly.
K textům… dá se říct, že píšete koncepčně nebo se zajímáte všestranně o
všechno… popiš mi zhruba, co chcete sdělit, nebo texty nejsou tak
důležité? Já se někdy divím jiným členům kapely, že když se jich zeptáš na
podobnou otázku, tak třeba kytarista řekne, „na to se zeptej zpěváka, já
nevím o čem jsou, stejně jde tomu piču rozumět“, co si o tom myslíš?
Pokud se zdá, že některé texty na sebe navazují, rozhodně to nebyl
záměr. Obecně naše texty popisují různé události, ať už skutečné nebo
smyšlené; pocity lidí, kteří si označení „člověk“ nezaslouží, dále kritika
církve jako organizace, atd… - prostě víceméně obvyklá témata. Texty
samozřejmě jsou důležité, ale u nás o trochu převažuje spíše hudba. A
navíc je jim piču rozumět :-).
Hodně kapel zaniká, je taková doba, že metal přestává muzikanty bavit.
Jakmile přijde na krk třicítka, lidé přemýšlí už jinak. Chtějí se usadit a
hudbu berou jako druhořadý koníček. Jak to vidíš ty? Myslíš, že MORTIFILIA
vydrží ještě nějaký čas?
Zatím není důvod uvažovat o ukončení činnosti. Od vydání debutu
uplynulo teprve půl roku a „REDEMPTION“ nám doslova vlilo novou krev do
žil. Vznikají skladby na nové CD, které plánujeme na příští rok. Když se
ti začne dařit a vidíš za sebou výsledky své práce, nepřemýšlíš o odchodu.
No, ale pak vznikají comebacky a opět se dostávají ke slovu hordy, jako
jsou GOREFEST, SUFFOCATION, OBITUARY…
Někdy je přínosem, jindy nostalgií – pokud to není kalkul, nemám
námitek!
Jaký máte pocit z toho, že MORTIFILIA se stává uznávanou death metalovou
kapelou u nás! Získáváte slušnou pozici na naší scéně a myslím, že i
recenze jsou kladné, dokonce i v reportech o vás velice dobře píšou! Jak
se na to díváš?
Je to určitě příjemné, ale myslím, že máme před sebou ještě pořádný
kus cesty.
Co váš basák Standa Makrlík, opouští vás tedy? Na sezónu je to poněkud
škoda, jak to budete řešit třeba na koncertech?
Standa prodělal nepříjemné zranění vnitřního ucha, jehož léčení
vyžadovalo především klid. Rachot při koncertech by mu asi moc nesvědčil,
tak se rozhodl vybrat si dovolenou :-). Trn ze zadku nám vytrhl machr
Honza Kapák z Avenger, který Standu zastoupí, dokud nebude zdráv a vesel.
V současné době je už vše na dobré cestě, na léto už bude určitě fit!!
MORTIFILIA a nějaké novinky, plánujete něco? Například nové trička, nebo
jiný nehudební materiál podporující vaší kapelu… a co takhle klip, nebo
účast v Madhausu na Očku, nebo v rádiích… jen se rozepiš…
Jak bylo řečeno, prioritou je pro nás nové album, které bychom chtěli
vydat v roce 2007. Také propagační materiál se připravuje - trika budou do
léta určitě, možná nějaké nášivky, placky. Premiéru v Madhausu už máme za
sebou, takže snad jenom ten klip se zatím odkládá. Příští rok?
Ukradl jsi někdy něco, nebo udělal si někdy nějakou věc, za kterou se
stydíš do teď? Jakou…
Neukradl jsem nikdy nic, za co bych se mohl stydět :-). Ne, vážně,
myslím, že ne. Možná zapalovač v hospodě na stole. Nevědomky.
Já teď nevím přesně, jste tuším někde okolo Plzně, ne? Slyšel jsem vás,
jak se bavíte (ve Volyni, jsme měli vedle sebe stan) a vy tým vaším
nářečím, ha ha, já jsem byl mrtvý smíchy, někdo od vás říkal „kurva, já
jsem ožralí jako sandááááál“, to vaše „ááá“ ha ha… které nářečí se vám
líbí, třeba z Brna, jižní Moravě, Prahy, Ostravy, Olomouce, každý má něco…
jednou Zdeněk Izer napodoboval okolí Plzně a já málem umřel! Jak vypadá
být, když je, někdo užralí jako sandál?
Vím přesně, co máš na mysli, :-). (Paní, mááte máák?) Úplný mistři v
tomhle nářečí jsou „klatovááácííí“, tedy obyvatelé města Klatovy. Mám
takový příklad, ten by mohl použít i Izer. Byl jsem v jednom místním
rybářství zapojovat novou telefonní linku a když ten telefon poprvé
zazvonil, tak místní sekretářka prohlásila „Copa to tůů bzíííkááá??“,
zvedla sluchátko a pokračovala „ Rybááříí, prosím…“. Vím, že na papíře to
nevyzní, ale naživo to byl masakr. Jinak „ožralý jak sandáál“ bude asi
něco jako „zcypované jak cyp“, tzn. úplně na sračky.
Sušice… pořád se tam dělají zápalky? Jak vypadá podnik, který vyrábí
zápalky? Dělá tam někdo z vaší kapely? Nezlob se, ale nikdy jsem v
Sušicích nebyl, jak bys popsal tvé město? Dokázal bys žít jinde, případně
kde? Stockholm? Ha ha… Já třeba miluji severské země…
Musím tě opravit. Je to TA Sušice! Takže v Sušici se sirky dělají
pořád, i když ne v takové míře. SOLO vypadá stejně jako jiné staré
továrny. Omezuje se výroba, opuštěné budovy chátrají, bourají se, staví se
místo nich supermarkety.. Ale abych jen neskuhral, Sušice je nádherný
město, pravá, jediná a nefalšovaná brána Šumavy. Je spousty krásných míst,
ale Šumavu bych zatím neměnil. No a takový důchod na nějakém řeckém
ostrůvku…
Budeme pomalu končit, pokud máš něco na srdci, máš možnost… Jinak já ti
děkuji za tvůj čas a přejí vám hodně úspěchů nejen s kapelou!
Díky za zájem a podporu, doufám, že se třeba v létě setkáme!!
Firstly I have to congratulate to your excellent album as „Redemption” is.
And now to my questions. Can you tell me something about you, try to
define yourself?
Hello to you and IN DEED HELL readers. Thanks for giving as such a
credit, I’m very pleased especially it is your commentary. Something about
me? Hmmm. 33 years old teenager who is trying to realise himself in the
company what is focused on telecommunication, satisfying his ego with
guitar on his neck, being fresh father 10 days old baby girl.
And the rest???
I didn‘t know IDH is some kind of rag???! That is new for me, haha. It
is difficult to talk about somebody else without them, well ....
Franta (guitar, roar) – leading brain of the band, a bit grumpy man,
graduated carpenter.
Standa (bass) – there is no way of seeing him without label clothes on the
streets, working for international logistic company.
Pavel „Vrbís“ (drums) – playboy No.2 – being mad that he isn‘t able to
play in leather pants (as they have been tight in his armpits), working as
service manager
Uffff – you can sell it to Hello Magazines...
Ha ha… „Redemption“ who wouldn‘t know you, how would you present this
album?
Hard, fast music with tune in north style not for good old times
lovers only. English singing rough vocal, reasonable amount of guitar solo,
sound of good quality. 10 cuts in 34 minutes period of time. Professional
cover. Recording what we absolutely stand for.
In my opinion this is an album of very high quality, I mean not only
musically – all together, design....even your foreign editor MONDONGO
CANIBALE RECORDS. How did you get to them and how are you satisfied with
their work for you? What are you expecting in future? Did they do any
promotion for you or some CD participation – compilations, which ones?
We met MONDONGO CANIBLE by accident. Franta Březina (our manager) was
swapping some CD´s between him and their distro and he added our promo „CHRIST
HUNT“ to it. They found it interesting and „ Redemption“ was born within 1
year. It is important to notice that artistic design is completely done by
Daniel Alvarez from the team of MCR.
The first promo campaign passed in the beginnig of this year. As a result
of it are some TV shots and reviews – mostly very positive – not only in
Europe Zines. Participation on compilations passed over us but we will see
what the future is going to come with. If you want to sum it up –
satisfaction is the word for it.
Who made such a crap logo? Ha. ha
Somehow I can’t remind myself, bugger.... :-) (Thanks Maestro!!!)
Hellsound did a good job but I think in case of a bit better production
you could be as good as albums of DISMEMBER or others. Don’t you mind
calling you Czech DISMEMBER? Whose idea was to tune down? I think you are
only one Czech band what tends to the North death metal...
The Czech DISMEMBER – it can’t insult us at all, more likely other way.
We’ve never tried to hide that the DISMEMBER (and Swedish scene) belongs
between our classics and gives us inspiration. However our only one cover
what we have played was them. B-tuning came naturally, sound matched with
songs which were forming that time – which means after demo „Christ Hunt“.
To the lyrics. Can you say you write them as conceptual or is your
interest focused on anything. Explain us what you are trying to say or
lyrics are not so important? I‘m sometimes surprised when I hear the
answers on this kind of question. Some guitar players can say that they
don’t even know what the lyrics are about because it is bloody obscure.
If our lyrics appear as they go in sequences it wasn’t planning.
Generally they describe different true or made up stories, feelings of
people who don‘ even deserve being called human, church as organisation
criticise etc. more less the usual topics. The lyrics are important but
music is major. In addition our lyrics are bloody obscure :-)
Many new bands are forming and sinking very soon. It is that period of
time that musicians are loosing interest in metal music. As 30ies come
people think in different ways, they want to settle down and music becomes
minor hobby. How do you see it? Do you think that Mortifilia will hold on?
We have no reason to stop at the moment. Only half an year have passed
from „REDEMPTION“ editing and it poured fresh blood into our veins. New
pieces are being composed for a new CD. If you are getting on well and you
can see the results of your work, you don’t want to even think of leaving
the scene.
But that causes comebacks and old hordes are getting back again such as
GOREFEST, SUFFOCATION, OBITUARY....
Sometimes I can see it as benefit, sometimes as nostalgia – when it
isn‘t calculation I don‘t have any objection.
How do you feel about Mortifilia getting well known death metal band in
our country? You are occupying very good post in our scene and I think
that reviews are positive even reports are written to your good. What is
your point of view?
Of course it‘s sweet, but I think we have long journey ahead.
What about your bassist Standa Makrlik, is he leaving you? It‘s a shame
before the season, how will you manage the concerts?
Standa went through uncomfortable injury of inner ear. Its therapy
demanded a rest. Loud concerts wouldn‘t make it better so he decided to
take a vacation :-). Honza Kapák from Avenger offered his help till Standa
feels ok. Everything is on good way and I‘m sure that Standa is going to
be fine and ready for summer.
Mortifilia and some news. Do you plan anything, for example new T-shirts
or some other band supporting material? What about clip or appearance on
TV channel Óčko or in radio...don‘t hesitate to write out.
As I said, the main priority is new album for as, that should be
released in 2007. Promotion material is getting ready – T-shirts will be
till summer, maybe some patches or pin badges. TV premiere in Madhouse is
behind us, so only clip is waiting to be done, next year, maybe?
Have you stolen anything or have you ever done something what you are
ashamed of? What was it?
I have never stolen anything to be ashamed of :-). Really. Lighters
from the pub tables by accident are the worst things.
Sušice...that is the place where matches are made. Is it still there? How
does the factory look like? Does somebody from your band work there? I
have never been to Sušice, could you describe your town? Could you live
somewhere else, where? Stockholm? Ha, ha... for example I love north of
Europe.
Solo factory still works and makes matches but less than before. It
looks like any other old factory. Production is being reduced and the old
buildings are wasting away, pulling down and new beautiful supermarkets
are built instead...Stop moaning. Sušice is beautiful historical town,
true gate to National park of Bohemian forest. There are many amazing
places in the world but I wouldn’t change Bohemian forest for anything
else at the moment. Some Greece Island when I get retired...
Our interview is nearly over. If you have something to say you have
opportunity... otherwise thanks for your time and wish you lots of success
not only with your band.
Thanks for your interest and support, I hope we will meet in summer.
Sušická úderka má od října venku podařený kotouček Redemption, o který
se postarala španělská firma Mondongo Canibale Records. O tom, jak dojde k
dohodě s vcelku exotickou firmou, ale i dalších věcech kolem kapely jsem
na přelomu ledna a února rozmlouval s kytaristou a zpěvákem Frantou
Knetlem.
Hned první otázka míří na firmu MCR. Můžeš poodhalit pozadí podpisu u
španělského labelu, jak jste se k němu dostali, jaké podmínky jste dohodli
a jak jste s jeho prací zatím spokojeni?
Bezesporu největší zásluhu na vzniklém kontraktu má náš management, je
zkrátka akční a nezůstal jen u kontaktování českých firem. Zaslal naše
předchozí demo Christ Hunt i MONDONGO CANIBALE RECORDS, těm se zalíbilo a
zareagovali, v několikaměsíční korespondenci jsme si ujasnili vzájemné
požadavky - samozřejmě takové, aby obě dvě strany byly plně spokojeny, a
tak podepsání smlouvy nic nebránilo. Zatím nemám žádný pochybnosti o
špatné volbě, všechno klape, jak má.
Jaký náklad nechali MCR vylisovat a kolik kousků máte k dispozici
řekněme pro český trh?
Tohle jsou věci, které - pokud chceme dodržet znění smlouvy - nemáme
oprávnění zveřejňovat. Jak pro český, tak zahraniční trh je CD´s dostatek,
žádný strach!
Jak se k albu můžou čeští posluchači dostat ? jedete ve výměnném
obchodu s místními distry a labely, nebo to lze koupit jen na vašich
koncertech či přes internet?
Za určitých podmínek částečně jedem, jak říkáš, ve výměnném obchodu, ale
opravdu nejsnazší je koupě na koncertech či přes kontakt kteroukoliv
poštou.
Žádná česká firma neprojevila o vaši tvorbu zájem nebo jste vybírali z
více možností a šli za lepším??
Žádná firma nám prostě takový podmínky jako MCR nenabídla, nebylo co
řešit.
Docela v módě je točení klipů, protože je konečně kde vysílat (Óčko a
Madhouse). Jednáte s firmou i o případném natočení pohyblivých obrázků
resp. o vynaložení prostředků na tuto nelevnou záležitost?
Ne, o klipu řeč nebyla, i když nějaký materiál natočený je, takže možná
časem uvidíme.
Redemption jste nahrávali v Hellsoundu u Honzy Kapáka v Česticích a já
mám dojem, že vaše CD má zatím nejlepší zvuk, kterej odsud vylezl. Panuje
spokojenost i v rámci kapely?
Tak to jsi mě potěšil. Jenda je šikula, málo platný. Jasně, že pak slyšíš
všechno jinak, ale jo, spokojený jsme.
Můžeš trochu popsat o čem jsou vaše texty a jakou váhu jim dáváte,
kdybys to měl třeba vyjádřit procentuelně hudba ? texty?
Točí se kolem těch nejtemnějších a nejukrytějších lidských pocitů, kolem
všeho, čeho se člověk podvědomě bojí. Pár textů se dotýká i témat z dávné
historie, jeden je podle skutečný události, atd. Je tam prostě vše, co k
téhle muzice patří, že? Sám pro sebe, jelikož dělám obojí, bych to viděl
na 80% hudba a 20% texty.
V názvech vašich demáčů se objevují slova jako Gomora, Hon na Krista ?
témata týkající se náboženství. Jaký ?vztah? máte k víře, náboženství,
církvím?
Jsme bezvěrci.
Není mnoho kapel, které to od založení táhnou pořád ve stejné sestavě,
ale jestli se nepletu, tak u vás tohle platí. Čím to, že vám to vydrželo?
To fakt netušim, mohu jen věřit, že nás spojuje láska k jedné ženě.
Přišla už nějaká krize, kdy to vypadalo na něčí odchod nebo konec
kapely?
Sem tam, hlavně v začátcích, se nějaká ta krizovka vyskytla, ale s
přibývajícími léty už banalitky neřeším. Snad to tak zůstane i do
budoucna.
Hrál někdo z kapely před Mortifilií někde jinde, nebo je to vaše
společně vychované první dítě? A co teď ? má někdo nějakej vedlejšák?
Před Mortifiliií jsme měli ve stejný sestavě skupinu Allhallows. Ta hrála
tvrdší bigboš. Jinak všichni, až na Vrbíse, kterej do toho mydlil sám doma
ve sklepě, někde hráli. Se Standou to třeba táhnu už skoro 15 let. Dneska
se jen Petr odreagovává ještě někde jinde, v kapele Osoby?, ani nevim, co
hrajou, ale death to asi nebude.
Patříte mezi nejaktivněji koncertující kapely, jak to děláte? Pořádáte
sami nějaké koncerty?
Víceméně už od prvopočátků fungujeme na bázi výměnných koncertů, to je
celé. Dvakrát až třikrát do roka děláme vlastní akce v Blatné na
Horažďovicku, tak pro čtyři, pět kapel. Je mi jasný, že to není moc, ale v
dnešní době najít místo, kam chodí dost lidí, je zatraceně těžké.
Jaký koncert ve vaší historii považuješ za nejlepší? Před jakou
největší diváckou kulisou jste hráli?
Každý koncert, který dobře odehraješ a někoho to osloví, je pro mě
zajímavý. A největší divácká kulisa? Ta bývá pochopitelně na festivalech,
takže asi Open Hell a Brutal Assault.
A co zahraničí ? máte za sebou nějaké koncerty venku?
Tak tady je to hodně slabé. Ne, že by nabídky nebyly, ale takových, které
by se ti opravdu vyplatily, je jak šafránu. A kodrcat se kamsi celý den
pro nic za nic, z toho už jsme vyrostli. Takže máme za sebou jen výjezdy
do Německa a do Rakouska.
Co říkáš na českou metalovou scénu? Máš nějaké oblíbence?
V téhle branži je kapel dost, myslim, že výběr je určitě hodně pestrý a
kdo chce, ten si svýho koně vždycky najde. Já sáhnu po dvou největších
jménech: Master´s Hammer a Krabathor.
Kterou kapelu považuješ v kontextu historie českého metalu za klíčovou?
Snad nepřestřelim, ale znovu zopakuju dvě kapely z předchozí odpovědi:
Master´s Hammer a Krabathor.
Kdysi jste nahráli skladbu Život po životě od Fata Morgany na ne zrovna
podařené tributní album. Mě se stará Fata hodně líbila, ale nedávný návrat
už mě nechal vcelku chladným. Co Tebe?
Jo, stará Fata byla dobrá. A musí pro ně být hodně těžké po tolika letech
navázat na svojí minulost. Jdou na to způsobem, který může někomu připadat
stupidní, ale na někoho zas zabírá. Pro mě za mě, ať si dělaj, co chtěj.
Před pár dny skončil rok 2005 a blíží se doba všelijakejch anket, takže
jedna anketní klasika ? co Ti v loňském roce udělalo největší radost a co
Ti nejvíc hnulo žlučí?
Docela mě dostalo nový CD Debustrolu, fakt dost dobrý. A z druhýho pólu -
nasralo mě vytříbené chování některých fandů ve Volyni. To jsem opravdu
nepobral.
Na závěr klasický dotaz ? jestli jsem se na něco zapomněl zeptat, máš
neomezený prostor k doplnění, pozdravům a tak...
Mortifilia byla dlouhou dobu tak trochu
odstrkována a nedoceňována hudebními publicisty. Jakmile se však objevilo
debutové album “Redemption”, které vyšlo koncem roku 2005, vše se mění.
Nedalo nám to a řekli jsme si, že Mortifilii v jejím snažení konečně
musíme nějak pomoci. Dali jsme dohromady otázky a kontaktovali kytaristu
Petra Turka.
Když jsem v minulosti hodnotil vaše
všechna dosavadní dema, byl jsem vždycky skeptický k tomu, že v budoucnu
uděláte kloudnou desku. “Redemption“ je váš velmi kvalitní debut. Můžete
říci, co bylo tak důležité nebo jaké faktory ovlivnily to, že konečně máte
velmi kvalitní nahrávku a desku?
Předem zdravím tebe i všechny čtenáře – hello!
Díky za uznání – na „Redemption“ jsme opravdu hrdi!! Zároveň ti ale budu
trochu oponovat – myslím si, že poslední demo „Christ Hunt“ svou kvalitou
za debutem nijak nezaostává. Na demáčích lze také doložit cestu k „Redemption“,
každý si musel všimnout rapidního posunu mezi našimi nahrávkami. První
demo „... in your head“ bylo nahrané živě ve zkušebně, mapovalo především
éru předchůdce Mortifilie, tedy seskupení Allhallows, které se plánovitě
zabývalo pokusem skloubit prvky bigbítu s tvrdšími odnožemi metalu. Druhé
demo „Care Of Gomorrah“ již zachytilo příklon k tzv. „severskému“ stylu,
jisté nedokonalosti a horší zvuk však jej držely níž než jsme si přáli.
Tyto nedostatky se snad povedly odstranit až na třetím demu „Christ Hunt“,
za které ostatně mluví jak ohlasy posluchačů, tak příznivé recenze v
médiích. Logicky by měl následovat debut, což se nám s koňskou dávkou
štěstí povedlo.
Jakou v tomhle hrají roli živé koncerty. Myslíte si, že díky živému hraní
je nahrávka také lepší?
To ti podepíšu. Někde jsem četl, že hodina na pódiu odpovídá dvěma ve
zkušebně a řekněme třem, které věnuješ cvičení doma. Koncerty jsou pro nás
hodně důležité, jsou obrovským zdrojem zkušeností, také jsou jednou z mála
způsobů, jak dostat svojí muziku mezi lidi, nehledě na to, že máš od nich
takřka okamžitou zpětnou vazbu. Živé hraní je prostě takové koření, podle
mého názoru by to bez nich „nebylo vono“.
Mám pocit, že jste odehráli už pěknou řádku koncertů. Jaký koncert byl pro
vás zatím největším zážitkem? Co koncerty v zahraničí, vím, že jste
odehráli již něco také v Německu. Řekni o tom něco.
Každoročně odehrajeme okolo 25 koncertů, k dnešnímu dni jich máme za
sebou tuším okolo 150. Venku jsme odehráli jen dva koncerty. První v
německém Neumarktu po boku F.O.B. a Pandemie, druhý v rakouském Innsbrucku
s čecho-rakušáky Deprešion. V loňském roce čertužel sešlo ze dvou koncertů
v Belgii. Největší zážitek? Určitě je příjemné si zahrát v rámci letních
fesťáků před velkým publikem na jednom pódiu s mocnými kapelami, ale
klubové koncerty mají také své (a pro mě možná větší) kouzlo. Svým
způsobem je každý povedený koncert zážitek. Vlastně mě v poslední době
velmi potěšil koncert na „Sušické rockové pouti“ (festival všech sušických
kapel), kde nás totálně dostala velmi pozitivní reakce publika. Po
dřívější zkušenosti jsem čekal, že nás jako jedinou metalovou kapelu lidi
odzívnou, ale opak byl pravdou!
Grafická stránka obalu je velmi povedená. Kdo se na ní podílel? Je to
práce firmy nebo vaše?
Obal je celý dílem maníka jménem Daniel Alvarez z Mondongo Canibale
Records. Zkraje jsme měli poněkud jinou představu, také deska se měla
jmenovat jinak („Beauty Of Blood“). Nedokázali jsme však naše vize „hodit
na papír“ a když Dani poslal náhled svých prací, nebylo co řešit.
Následovala „jenom“ zběsilá mailová korespondence, vyladění důležitých
detailů (díky Berry), změna názvu desky a obal byl na světě.
Nakonec nová fošna vyšla pod hlavičkou španělského labelu Mondongo
Canibale Records. To nebyla šance prosadit se s tímto materiálem u českých
vydavatelů?
Měli jsme několik málo nabídek i od „našich“. Všechny byly ale velmi
nejasné, spíš takové sliby... Mondongo Canibale nabídli naprosto konkrétní
podmínky, po několika informačních mailech poslali návrh smlouvy, dohodli
jsme se na některých detailech a šli jsme točit. Navíc zajistili artwork i
grafické ztvárnění bookletu... Co jsme si mohli víc přát??
Jak jste vůbec spokojeni s podporou firmy. Několik českých firem mělo
problémy se zahraničními vydavateli…
Myslím, že je ještě brzy bilancovat. Zatím jsme spokojeni na 100%.
Veškeré závazky dodrželi a deska je (se zanedbatelným minimálním skluzem)
na světě. V některých nejenom evropských zinech se již objevily upoutávky
a - většinou nadprůměrné - recenze, propagace tedy také funguje... Prostě
spokojenost a vzájemná důvěra (snad) na obou stranách.
Franta Březina, osoba která se kolem vás „motá“ již pomalu snad od samého
začátku Mortifilie. Úloha managera je nezpochybnitelná, ale nebyli jste
vždy ve společné „harmonii“, že?
Berry je náš guru, hehe. Smlouva s MCR je v podstatě jeho dílo, jeho
pomoc je neocenitelná. V začátcích nás „uvedl“ do undergroundové scény,
vydal na svém labelu první demáč, sháněl koncerty... pak jsme si dali
načas pauzu, ale myslím si, že jsme se rozešli v dobrém. Pokud si dobře
pamatuji, Berry tenkrát omezil veškeré svoje aktivity na minimum. V době
mezi natočením a vydáním „Christ Hunt“ jsme jej požádali znovu o
spolupráci, kupodivu souhlasil. Od té doby má na starosti především promo
aktivity a roli „interně externího pozorovatele a poradce“.
Teď je CD několik měsíců venku, co budoucnost? Jaký je vlastně váš další
cíl? Co bude s Mortifilii dál?
Uvidíme. Určitě nebudeme koukat se založenýma rukama. Další fošnu
bychom chtěli nabídnout už v příštím roce, je tedy třeba udělat v
dostatečném předstihu nové skladby. Mimochodem, tři pecky už jsou na
světě. Uvažujeme také o nějakém videoklipu, který by se mohl v dohledné
době zrealizovat. Samozřejmě živé hraní - máme před sebou zajímavé
koncerty, blíží se letní festivalová sezóna - prostě je na co se těšit,
ne?
Přiznám se, že snad jediné co mi na vaší kapele mírně „vadí“ je snad pouze
logo kapely. Chápu, že co člověk to názor, ale sami jste s ním spokojeni?
Neuvažujete o změně?
Tady se nic neutají. Nedávno jsme se potkali s jedním maníkem (prý je
vzdálený prasynovec A. Muchy), má kousek od Sušice chalupu. Slovo dalo
slovo... dohodli jsme se, že něco vytvoří. Už máme k dispozici pár
nástřelů - zatím vítězí švabachem psaný nápis na květinovém podkladu.
Vzbuzuje takovou vražedně melancholickou náladu. Ještě se řeší tvar listů
v pozadí, také si moc nevíme rady s barvama... Ne, vážně, s naším
současným logem jsme maximálně spokojeni!
Začíná být vcelku oblíbené Hellsound studio Honzy Kapáka (Avenger).
Šikovný to mládenec, že? Jaký byl důvod k návštěvě právě tohoto studia? A
spokojenost s výsledkem? Já myslím, že ano! Hlavně za pár korun hodně
parády…
Hlavně Honzu velice dobře známe a víme, co od něj můžeme čekat. V jeho
studiu jsme nebyli poprvé a vždy jsme byli s jeho prací a přístupem
maximálně spokojeni. Když navíc připočteš jeho letité zkušenosti aktivního
muzikanta, který ví jak má tahle hudba znít - nebyl žádný důvod hledat
někoho jiného. Hellsound je pro nás ideální studio. Chlapi, díky za
rozhovor a určitě se potkáme na některém našem koncertě!
Nějakou dobu už je na světě album
Redemption tuzemské death metalové kapely Mortifilia. Podle mého názoru si
zaslouží zvýšenou pozornost a proto jsem kluky požádal o odpovědi na pár
otázek. Na otázky odpovídal: Standa (Mortifilia).
Jak jste se dostali ke španělské firmě Mondongo Canibale Records?
K Mondongo Canibale jsme se dostali docela náhodou; i když nutno říci,
že vlastně nic není dílem náhody a je to vlastně zásluha našeho managera
Franty Březiny zvaného "Berry". Ten rozeslal díky jeho dlouholetým
zkušenostem a přehledu naše demo "Christ Hunt" na všechny možné strany a
odměnou byl zájem ze strany výše jmenované firmy, které se nahrávka
líbila.
Jaké jsou podmínky vaší společné spolupráce? Je pro vás výhodná?
Obdrželi jsme kostru smlouvy ve které byly stanoveny základní podmínky
a vše důkladně probrali ne několika schůzkách celé kapely a managementu.
Jednotlivé body jsme prodiskutovali a sepsali navrhované úpravy, které se
však týkaly v zásadě drobných věcí. Již od začátku byla stanovena základní
podmínka, že studiové práce budeme hradit my a o veškeré ostatní náklady
spojené s vydáním se postará vydavatel. Náklady na studio si pak můžeme
kompenzovat prodejem daného alba, ze kterého jsme dostali určité množství
zdarma. Je jen na nás, jak si poradíme s distribucí a vlastním prodejem.
Samozřejmě bychom rádi do budoucna dosáhli toho, aby byla studiová práce
rovněž hrazena vydavatelem, alespoň z části, ale upřímě řečeno k tomu asi
zatím nedojde, protože nejsme kapela takového formátu, abychom si to mohli
dovolit.
Jste s odstupem spokojeni s albem a co byste udělali jinak, pokud něco
takového je?
S odstupem času samozřejmě na albu vidíme spousty much i mušek, ale
vše odpovídá podmínkám a okolnostem, za kterých se album točilo. Měli jsme
určitý čas na práci ve studiu a ten musel být dodržen. Naštěstí je majitel
studia Honza Kapák náš dlouholetý kamarád a tak vše probíhalo v přátelské
atmosféře. Honza se nám pokusil co nejvíce přizpůsobit. Já osobně jsem měl
na nahrávání z osobních důvodů vedlejších aktivit pouze několik hodin,
protože jsem odjížděl na mezinárodní střelecké závody ve Švýcarsku a tak
mě trošku mrzí, že jsem si s tím více "nepohrál". Samozřejmě bychom příště
rádi dosáhli lepšího celkového zvuku, který závisí na mnoha faktorech,
počínaje přípravou zvuku jednotlivých nástrojů, pokračujíce mícháním, až
přes finální mastering.
Jste koncertně hodně aktivní, baví vás ještě hrát? Někdy se koncert úplně
nepodaří (slabá návštěva apod.), jindy zase rodina nepřeje, apod...
Koncertování je pro nás hodně důležité, protože to je nejlepší způsob
jak poznáš, zda se lidem tvoje muzika líbí, či ne. Když k tobě přijde
týpek po vystoupení, poklepe tě po rameni, pochválí a případně si koupí CD
nebo triko, je to asi ta nejlepší odměna. Samozřejmě je každej z nás občas
z koncertu zpruzenej, protože se ti nehraje dobře, nebo je málo lidí a
mrtvo v sále... Je to asi u všech stejný; někdy ti to sedne a je dobrá
nálada jak na pódiu, tak pod ním a někdy je to zase totální průser.
Narazil jsi na rodinu; všichni kluci, až na mě, mají rodinu a "caparty" a
je jasný, že občas je prostě rodina důležitější než koncertní aktivity a
musíme se tomu jako kolektiv přizpůsobit. S tím se bohužel nedá nic dělat
a své nejsilnější roky co se týče koncertování už máme asi za sebou... I
když, kdo ví?
Co očekáváš(te) od kapely do budoucna?
Od kapely očekávám a přeji si, abychom byli stále dobrá parta, muzika
nás bavila a ta muzika aby pak dále bavila ostatní lidi, kteří přijdou na
náš koncert, nebo si poslechnou naše CD...
Pracujete na novém materiálu? Jak jste s tím daleko?
Na novém materiálu se pilně pracuje a v současné době je připravena
přibližně polovina písní na nové album, které bychom chtěli vydat příští
rok. V lednu bychom chtěli natočit jednu, či více skladeb a poslat je k
posousení současnému vydavateli a i dalším potencionálním vydavatelům, aby
si udělali představu, jakým směrem se kapela posouvá. Návštěva studia na
natáčení desky je pak plánována na březen až duben příštího roku.
Doufejme, že se vše podaří včas dokončit, aby deska spatřila světlo světa
koncem léta, nebo začátkem podzimu 2007...
OK, hodně štěstí a díky za odpovědi.
Díky za rozhovor a zdravím všechny čtenáře Metalworldu!
Pro pohodlné vyznavače pravého skandinávského death metalu mám dobrou
zprávu. Za pravidelnými poznávacími výlety již není nutno vyrážet do
dalekého Stockholmu či Göteborgu, neb kvalitní porce chrastění je k
dostání přímo u nás doma, konkrétně tedy v západočeské Sušici. V místních
sklepeních již několik let dovádí soubor se sympatickým názvem MORTIFILIA,
jenž si nedávno řekl o větší publicitu velice zajímavým počinem „Redemption“.
Od vydání nahrávky sice uběhl téměř rok, nicméně i tak doufám, že dnešní
kratičký rozhovůrek bude pro milovníky severské kultury alespoň trochu
aktuální. Ale dost už bylo mlácení prázdných klasů, frontman kapely
František Knetl vám jistě prozradí mnohem zajímavější věci.
Vaše poslední album „Redemption“ je už nějaký ten pátek venku. Zkus se
hluboce zamyslet a prozradit nám nějaké věci, které bys dnes udělal úplně
jinak. Samozřejmě předpokládám, že jsi s materiálem celkově spokojen i s
odstupem času, ale i přesto prosím o kritičtější pohled.
„Redemption“ bude slavit koncem září už první rok, je to tak, uběhlo
to neskutečně rychle. Teď doufám, že se na mě nebudeš zlobit, ale chtít po
mně, abych zkritizoval své vlastní dítě, to přece nejde. Jediné, co ti
můžu prozradit je, že na příští desce se budeme víc soustředit na zvuk
kytar, na barvu zpěvu a na aranže, stačí? Ha ha.
Deska vyšla u španělského labelu Mondongo Canibale Records. Zajímalo by
mě, jak se tuzemská kapela dostala ke spolupráci s tímto na naše poměry
exotickým labelem? Do jakých destinací vůbec MCR distribuují své desky?
Cesta do Španěl byla relativně jednoduchá, a to díky našemu schopnému
managementu – nebál se o vydání debutu oslovit kromě českých vydavatelů i
ty zahraniční. Zkrátka se jim dostalo do rukou naše poslední demo „Christ
Hunt“, líbilo se jim a zareagovali ze všech obeslaných nejrychleji. Navíc
nás potěšil fakt, že aniž by znali náš současný repertoár, nebáli se do
toho s námi jít, dostali jsme prostě jejich plnou důvěru a volnou ruku
skoro ve všem. Smlouva byla po pár mailech na světě a zanedlouho na to i
nová deska. Ta je distribuována doslova po celém světě, Mondongo Canibale
není možná největší label, zato dostatečně důsledný.
Jak to vypadá s novým materiálem? Už máte něco složeno? Pakliže ano,
určitě budeš schopný prozradit nějaké detaily z vaší kuchyně. Plánujete
opět sázku na lety prověřenou klasiku nebo se budete chtít vydat více
překvapivou, experimentálněji laděnou cestou?
V tuto chvíli máme – vyjma textů – hotovo pět věcí, můžu tedy říct, že
půl desky, ha ha. Dvě se nesou tradičně na vlnách té naší typické „polky“,
ostatní tři jsem zkusil napsat v duchu písně „Redemption“. Chtěl bych v
budoucnu nesázet jen na rychlost ale hlavně na tvrdost, tak uvidíme, snad
se to podaří.
MORTIFILIA je na první poslech hodně ovlivněna švédskou odnoží death
metalu. Co vás na skandinávském chrastění tolik fascinuje? Vzpomeneš si
ještě na alba, která Tě kdysi dávno nejvíce inspirovala?
Na Švédech se mi nejvíc líbí spojení melodiky s rychlostí a
brutalitou. Zvládají to s geniálním přehledem, vskutku praví mistři svého
řemesla! Pokud se ptáš na alba, která mě ovlivnila, tak stačí říct jen
jedno jediné – „Massive Killing Capacity“ od DISMEMBER. Bylo zásadní
nejenom pro mě, ale i pro MORTIFILII. Jeden jediný poslech vlastně
inicioval i její vznik.
Jaký je Tvůj názor na současnou švédskou scénu? Určitě není tolik silná
jako na počátku devadesátek, přesto se domnívám, že staré old school
„vykopávky“ typu GRAVE, UNLEASHED, DISMEMBER, VOMITORY nebo ENTOMBED mají
co říci i dnes. Co vůbec říkáš na jejich poslední výtvory?
Musím přiznat, že až zas tolik tuto scénu nesleduji, těch kapel, které
se v ní pohybují, je taková spousta, že při důkladném zmapování bych asi
musel zešílet. Zatím mám v rukou jen poslední album DISMEMBER – „The God
That Never Was“. Tady není co řešit, klasika, která nezklame. Líbí se mi
hlavně ten krásně „špinavej“ zvuk. Nejvíc mě ale, a to doslova, dostal
poslední počin od CENTINEX – „World Declension“. Parádní šlehanec od
začátku do konce, neskutečný klenot po všech stránkách, dokonalost sama.
Vřele doporučuji!
Na „Redemption“ se znovu objevila starší věcička „Christ Hunt“. V
souvislosti s touto skladbou se nemohu nezeptat na Tvůj postoj k
organizovanému náboženství. Rozlišuješ mezi vírou v Boha a vírou v církev?
Co konkrétně Ti na křesťanství tolik vadí?
Člověk má v sobě naneštěstí tu vlastnost, že v životě víru v něco
potřebuje – ať už je to víra k bohu, víra v ďábla nebo víra v něco úplně
jiného. Myslím, že je to naprosto přirozené a v pořádku, ale jen do toho
okamžiku, kdy se z té které víry stane prachsprostý byznys a nástroj
zlovůle pro pár vychytralejch k ovládání mečících davů. Je přece více než
zcestné, pokud mi tvé symboly musí být vnuceny do palice násilím, je pro
mě nepochopitelné, že k uznání tvého boha se mnou povedeš válku a vůbec
nezáleží na tom, zda jsi křesťan, muslim nebo kdovíkdo. Historie a
samozřejmě i současnost jasně dokazuje devalvaci, jak ty říkáš,
organizovaného náboženství a určitě nebude „Christ Hunt“ posledním textem
s touto tématikou.
Úvodní skladba má sice veselý název „Just Funny Day“, leč její text už
taková zábava není. Kde MORTIFILIA sebrala inspiraci?
Torzo textu sesmolil Bárny po přečtení nějakého novinového článku. Prý
se tam dost detailně zabývali vztahem mezi dcerou a nevlastním otcem.
Bárny, povahy jehněčí, byl z toho dost špatný, potřeboval to ze sebe
dostat, vyblil se na papír a zrodil se „Just Funny Day“.
Zúčastnili jste se letošního ročníku Brutal Assaultu, můžete tedy jako
jedni z mála charakterizovat festivalové dění jak z pohledu účinkujících
muzikantů, tak z pohledu přihlížejících diváků. Jaká pozitiva a jaká
negativa sis odnesl jako divák a jaká jako účinkující?
Převládají určitě pozitiva, a to v obou případech. Nechci, aby to
vyznělo jako fráze, ale pro MORTIFILII byla čest zahrát si na tak
prestižním festivalu, jakým Brutal Assault bezesporu je, takže případné
vyskytnuvší se mouchy jsme brali jen za malichernosti. Věru nebylo
nepříjemné zahrát si pro tolik lidí a ještě ke všemu s relativním
úspěchem. Jako účinkující jsem tedy maximálně spokojen. A jako divák? Dík
časovému presu jsem mohl být přítomen jen ten jeden den, takže těžko
soudit, ale určitě oceňuji výborný zvuk, špičkové kapely, vychlazené
pivo... Uvedl bych jen dva mínusy – nekonečné fronty, nevím, muset je
stát, asi bych to psychicky neunes; a vystoupení FEAR FACTORY – po třech
písních jsem raději odešel.
Naplňuje Tě hraní v MORTIFILII na potřebných 100%? Máš nějaké „zaječí
úmysly“ v podobě bočních projektů nebo už se na něčem podobném
participuješ?
Tak kdysi jsem hrál ve více kapelách najednou, od lidové muziky přes
tzv. hop-crash až po metal. Ale to bylo v době, kdy jsem ještě chodil do
školy, takže jsem mohl veškerý svůj volný čas věnovat opravdu jen muzice.
Když se teď ohlížím zpátky, byl to fakt dost chaos, už bych to znovu
nechtěl, ha ha. Od vzniku MORTIFILIE se věnuji jen jí a věř mi, že víc nic
nepotřebuji.
To byla poslední otázka, pokud chceš vyniknout nějakou závěrečnou
myšlenkou máš nyní prostor.
Coming of the Czech Republic the band
Mortifilia, presents us in your interview history, sounds and ideas.
Hail! Please, introduce the band to
brazilian bangers.
Hey man! Mortifilia is death metal band from west part of Bohemia. All
members lives in different city and the power of fast music connects us.
With eight years of experience, you already have three albums released.
Tell us a bit about them.
If we will count the first demo „in your head“ we have four recordings,
but only the last record names „Redemption“ we can call the album. The
three recordings was only way to Redemtion album.
As I said the first demo was „in your head“ – released only several months
after changes in hard rock band Allhallows. Old and new members decided to
wend the way of death metal. On this record you can hear impact of hard
rock. This record was made in rehearsal and was released only on MC.
The second demo was „Care of Gomorrah“; recorded also in rehearsal. I
think we little better sound, but we were were looking the right way to
death metal style.
The third demo „Christ hunt“ was finally recorded in studio „Hellsound“ in
Prechovice. This demo was the first record we were satisfied with. Better
sound and good reaction of fans and also magazines.
After this record we tried to address some editor with aim to release our
first album, but with no answer. Finaly we were contacted by Mondongo
Canibale Records. After some e-mail correspondence we signed the contract
and the band could record our first album. On this album you can hear all
best songs from all previous records.
Your third album was released last year, and it´s called Redemption.
What´s the concept behind it?
As I said; Redemption is the selection of our best songs. After the sign
the contract with Mondongo we selected the songs and recorded in Hellsound
studio in Cestice.
The graphic art is very good. What does it mean that almost dead child?
Yeah, the graphics is very good, designer from Mondongo is very qualified
man. We didn´t know all the time what theme we should use. The first
thought was the Beauty of blood theme… but finally we chose this cover.
The almost dead child is daugter of death (Mortifilia)???
The Thrash Metal punch is quite noticeable. How do you classify the
final sound of the album?
We classify this album like death metal album but as you say there is also
thrash metal and other style feelings. Anybody can hear different
influences which affect on us. If we will talk about sound like this, we
are not 100% satisfied, but it coresponds to conditions and circumstances.
As we´re talking about sound, I notice some VADER influence. Who
composes the songs? What are the band´s lyrical and musical influences?
The songs are composed by our singer and lead guitar player Franta Knetl
together with drumer Pavel Vrba. They are both induced by north death
metal scene. Maybe you hear Vader influence, but their favourite band is
Dismember. The lyrics are also the thing of Franta and also our friend
Barny. They are inspired with books, films and common life.
Who composes the songs? How is the composition process?
As I said the creation of songs is Franta and Pavel thing. They play
together very often and make the sceleton of a song. Then we play all
together and make the final face of song.
The release was done by Mondongo Canibale Records, right? How it was
the releasing deal?
Yes, Mondongo offered us release and distribution and we will pay only
studio costs. We are very bound to them, because these conditions are very
favourable for us.
How is the response to the album in your homeland and around Europe?
The first response is good and we hope that our album will address many
people. The biggest scale is the crowd under the stage and the best
feeling is when fans come after concert, pat you on the back and buy the
album.
What the response to it in the rest of the world?
Response in the world we can see only in reviews in magazines and
sometimes somebody leave a massage in our web: http://www.mortifilia.cz
Mostly very good responses, but sometimes dissatisfaction with sound or
old style.
Will the album be released in other countries by Moondongo Records or
will another label do it?
Yes, Mondongo will release the album in other countries. I don´t know if
they have some contract with another editors, but this is only their
business and we are very happy that our album can buy people in other
countries. This is big advantage of this contract and no alternative Czech
editor would offer us so big distribution in abroad.
How is the metal scene in you country? Can you name the most remarkable
bands?
Few years ago there was a big metal scene in our country but the last few
years the organization and especially the visiting of metal concerts fall
down. We can see this effect when we play in the same club or city with
very good bands and the visit is very poor. But there are some places and
festivals where is tradition and this is very important. From my sight we
have some very good and in the abroad known bands like Hypnos, Krabathor,
Avenger, Pandemia…
Do you something about brazilian metal?
I´m sorry but I don´t know very much about brazilian scene. When I hear
Brazilia I see Sepultura, Ratos De Porao and Sarcofago.
Which are the top five metal albums to you?
I didn´t hear you very well, you said five or five hundred, because five
albums is very difficult to say. There are plenty of them… Metallica –
Master of puppets, Slayer – Seasons in the abyss, Kataklysm – Serenity in
fire, Cradle of filth – Nymphetamine, System of a down – Mesmerize…
Thanx for the interview. Leave a message to brazilian bangers!
Thank you for your attention. It is good feeling when you know that your
music listen people in Brazilia. I hope you will hear about our band again
next year, beacause we are planning to record our new album at the end of
this year. Bang your heads and visit concerts!!!
Ač sušická MORTIFILIA rozráží death metalové mlhy už pěkných pár let,
regulérní debutovou desku do loňského roku stále postrádala a protože
výskyt jejich jména nebyl nikterak zanedbatelný (podepsáno je pod ním
zejména třetí demo "Christ Hunt"), tak má-li někdo štěstí, jiný může mít
smůlu. K jejich dobru se za přispění menšího španělského labelu karta včas
obrátila a výsledek je z mého pohledu, mírněji řečeno, překvapující.
Odpovědí na všetečné otázky se zhostil kytarista a zpěvák František Knetl.
Zdravím! Vzhlížíte letos s MORTIFILIÍ k nějakému speciálnímu datu, jenž
by se už předem vymykalo z „normálu“? Koncert, turné…
S otázkou ses docela trefil, jedna očekávaná událost by tu skutečně byla.
Sice s muzikou nesouvisí, ale MF se dotýká – 23.4. se našemu kytaristovi
narodila dcerka. A co se hraní týče – kromě pár již potvrzených fesťáků je
v jednání menší turníčko, tuším na září. Víc podrobností ti k němu
neřeknu, ještě je to ve fázi dolazování.
Vaše třetí demo „Christ Hunt“ mě kdysi nechávalo zcela chladným, více
jsem jej začal poslouchat až teď po oblibě „Redemption“. Nemohl jsem si
nepovšimnout jeho výborného přijetí, nicméně oficiálního lisovaného vydání
se nedočkalo. „Redemption“ vyšlo loni na podzim ve Španělsku u Mondongo
Canibale Records, nicméně nahráno bylo začátkem loňského léta. Pakt s MCR
proběhl v rychlosti až na základě promáče k vydání new CD, nebo u něj
prvně zabral už „Christ Hunt“?
Španělé nám vydání nabídli právě po vyslechnutí Christ Hunt, takže
Redemption jsme nahrávali už se smlouvou v kapse.
To ani nechtěli slyšet? :-)
Nevím, čím jsme si jejich neskonalou důvěru zasloužili, ale opravdu
nechtěli. Docela nás to překvapilo a nezbylo nám, než se jim odvděčit,
alespoň doufám, poctivou prací.
Pokud se o nahrávku stará kapela sama, rozhodně nemá šanci ji do světa
nijak extra protlačit jako by to udělal schopný label a vy se teď většině
fans ve světě představujete poprvé. Máte s matrošem „Christ Hunt“ ještě
další konkrétní plány, nebo titulní skladba na nové desce stačí a zbytek
zůstavá historií?
Z Christ Hunt hrajeme stále pár věcí, ale že bychom s ním měli do budoucna
ještě další plány, tak to fakt ne. Ale pokud by se nám nějaký podnikavec
ozval a chtěl udělat třeba reedici, bránit se rozhodně nebudeme. A
mimochodem, na Redemption jsou z Christ Hunt věci dvě.
Oh, díky za upozornění. Krom vlastní tvorby mě docela často zajímá,
zda-li kapela hraje koncertně cover verze, které nemá v úmyslu použít na
své CD. U vás je tomu jak?
Kdysi jsme hráli jednu cover verzi, byla to píseň od Dismember – „Collection
By Blood“ z Masive Killing Capacity. Hráli jsme ji asi rok, ale protože je
v originále zpívaná strašně vysoko, tak jsme se na to museli vykašlat,
poněvadž jsem začal sípat.
Cesta k debutovému albu vám trvala bezmála osm let. Co kdysi stálo za
nápadem pojmenovat se zrovinka MORTIFILIA?
To má na triku náš manažer. Když jsme totiž začínali z bigbítu přesedlávat
na tvrdší styl, přestal nám náš tehdejší název pomalu vonět. A jak to
bývá, na novém jsme se nemohli dohodnout. Fanda nezaváhal a přinesl asi
tisíc návrhů a my neomylně šáhli po MF.
Jste začínali jako bígbítová kapela? Kdo z tehdejší sestavy zbyl do
dnešních dnů? Vaše tehdejší jméno? Jak se muzikant začne přeorientovávat z
bigbítu na death metal?
Jmenovali jsme se Allhallows. Fungovali jsme asi rok, rok a půl. Sestava
byla stejná jako teď v MF, takže spolu hrajeme už skoro deset let. Jinak
Allhallows byli pokračování ještě jiný bigbítovky, kterou jsem se Standou
(basa) založil ve 13 – 14 letech. A jak jsme se dostali k death metalu?
Jednou přinesl náš bubeník na zkoušku Dismember a další cesta byla vcelku
jasná.
Někdo ti řekne: „Death metal má svá nejlepší léta už dávno za sebou,
kultovní doba počátku devadesátých let zůstane navždy nepřekonána“. Co mu
na to odpovíš? (a nemusíš to brát tak, že se ptám zrovna já, hehe)
Stačí stručně? Že to mám v řiti.
Takové kecy nebo death metal? :-)
Hádej!
K jaké kapele jsi v dobách začátku MORTIFILE vzhlížel s největší úctou?
Přetrvalo to i do dnešních dnů? Každý muzikant musím být někým inspirován
a kdo říká ne, kecá .-). Z vaší tvorby je třeba hodně patrná švédská DM
větev. To ale neslyšíš poprvé ani podesáté .-)
Od prvopočátku jedu jen a jen na vlnách švédských DISMEMBER. Ani po tolika
letech se mě neomrzel jedním jediným tónem, fakt. Je mi jasný, že kdo není
hluchej, ten jejich vliv v MF pozná, ale jak se tak porůznu dočítám,
podobáme se tolika kapelám, o kterých jsem v životě neslyšel, že jsem z
toho až na rozpacích.
Už jsi navštívil nějaký koncert DISMEMBER? Chystáš se je shlédnout na
letošním Obscene? DISMEMBER a kolem nich hromada grindového „hnoje“, to
zní lákavě, ne? .-)
Neviděl a ani nevím, jestli bych tam chtěl jet. Párkrát už jsem na
koncertě některého z mých oblíbenců přišel o iluze a nerad bych, aby se to
zrovna v jejich případě stalo také tak.
Vzhledem k účasti na tributní poctě FATA MORGANY by mě zajímal tvůj
názor na jejich comeback. Z mého pohledu raději měli zůstat spát…
Na tehdejší dobu byla Fata dobrá, to bezesporu. Vybudovali si jméno a
určitý postavení v týhle branži. Souhlasím s tebou, možná to měli radši
nechat spát, ale na druhou stranu, proč to znovu nezkusit, ne?
Haha, tohle je odpověď neodpověď, buď a nebo. FATA MORGANA je známa
dobrou pódiovou show, ta se mi vždy více líbila než hudba samotná, haha.
Divadlo na hudbu MORTIFILIE by o čem, mohlo být ztvárněno jak?
Divadlo na hudbu nevim, ale jednou bych chtěl zkusit velkou šou s
mažoretkama. Zajímalo by mě, jestli by se těma hůlkami umlátily nebo ne.
Je metalová cesta z okolí Sušicka značně trnitá a krkolomná? Existuje u
vás větší zázemí než jen obvyklých padesát návštěvníků metalové akce?
Sušicko jsme už dávno vzdali, to je kraj prkýnkářů. Servírovali jsme lidem
kapely zvučných jmen a setkali se s minimální odezvou. Asi už dva roky –
po pár letech testování nových míst – pořádáme výměnné akce v Blatné a
myslím, že není co řešit.
Např. jaká zvučná jména?
Třeba V.A.R., Avenger, Colp, Mater Monstifera, Dying Passion, …
Jinak sirky se v Sušici ještě pořád vyrábí, nebo se už přešlo na
zapalovače?
Sirkárna je věčná, tý se jen tak nezbavíme. A vzhledem k tomu, že
projevuješ takový zájem o naší legendární továrnu, očekávej v příštích
dnech na poště balíček s tradičníma sušickýma suvenýrama.
Ze Sušice jsme rázem v Madridu .-). Obvykle vydá-li nějaký menší label
kapelu z jiné země, dostane se ta kapela díky propagaci do oka místním
fans. Jak je tomu u vás? Už vesele komunikujete?
Komunikujeme, komunikujeme, management dokonce tvrdí, že zhusta, ale jak
říkáš, jedná se spíš stále o to oťukávání.
No jo, opatrnosti není nikdy nazbyt, říká se. Kdo s váma v historii
kapely nejvíce vydupal? Máš odvahu to říct veřejně?
Zatím jsme měli štěstí na hodný lidi, ne, nevydupal s náma nikdo.
Je velmi pravděpodobné, že i další deska MORTIFILIE vyjde pod Mondongo
Canibale? Už vám Daniel učinil taktní nabídku na koncerty do Španělska
nejen ze slovy „přijeďte, ale za svý a vezměte si sebou hodně peněz, pro
Čechy je tu draho?“ Jak sleduji, pořádá toho dost a nejen co do metalu.
Ve smlouvě je otázka další desky ošetřena celkem diplomaticky, ale zatím
mám ten pocit, že nějaké nepřekonatelné překážky další případné spolupráci
v cestě nestojí. Deska se docela prodává, ohlasy na ní nejsou z
nejhorších, atd…
Do týhle doby nám sice nabídka na turné do Špatněl nepřišla, ale doufám,
že až nastane čas letních dovolených, tak si na nás Daniel vzpomene, což?
Liší se nějak spolupráce s MCR od klasického – vydám, nějaká reklama,
CD pro kapelu a zbytek si už dělejte sami?
MCR si svoji práci odvádí dobře. Nemůžu říct, jak si na tom stojí ostatní
kapely, snad každý, kdo něco vydává, nechává podrobnosti tak trochu v
tajemnu, ale i kdyby to bylo, jak říkáš „ono klasické“, tak člověče, co
víc si můžeš přát?
Pod designovým ztvárněním obalu je rovněž podepsán Daniel z MCR. To si
vymínil, váš návrh, nebo se mu vámi dodané motivy nepozdávaly?
Že si obal berou na starost, bylo už v prvním návrhu smlouvy, ale
pochopitelně, že použití bylo podmíněno naším souhlasem. My jsme také
zkoušeli hledat, ale MCR svým posledním návrhem všechny naše totálně
přebili!
Aha, takže návrhů bylo víc. Vaše představy obalu vypadaly zcela
odlišně?
Když jsme si ty návrhy navzájem posílali, tak jsme se dokonce ve dvou
případech shodli – obrázky si byly podobné jako vejce vejci. Ale pořád
jsme cítili, že to není ono – ten slastný pocit uspokojení přišel až u oné
„dívky s orlojem“.
Slyšel jsi vaše stájové kolegy SPEEDFREAKS? Co říkáš na jejich hudbu?
Zatím jsem neměl tu čest, musím přiznat, že co shánění a poslouchání
nových, tedy alespoň pro mě nových, kapel se řadím mezi naprosté
ignoranty.
On je to rock´n´ roll, a to fakt že jo, haha. Proč se ve shánění a
poslouchání pro tebe nových kapel řadíš mezi naprosté ignoranty? Už věříš
jenom zavedeným klasikám?
Já jsem asi použil nesprávnej výraz, měl jsem spíš říct naprosto laxní.
Hele, ke mně než se něco dostane, tak už je to nejmíň rok starý. Teď než
si to přehraju, než to naposlouchám, … Běžně se mi stává, že než nějakou
grupu objevím, tak oni se mezitím rozpadnou… Je to všechno o čase a já
opravdu nestíhám.
Když jsme vzpomínali „koncerty ve Španělsku“, rád bych se optal i na
váš současný náhled na ježdění za každou cenu, tedy stovky kilometrů tam,
stovky kilometrů sem, něco ukrojit z rodinného rozpočtu a snít, jak jednou
ten metalovej svět stejně dobudeme. Nechci se dotknout, ale už věkem
nejste nejmladší a většinou každý dřív nebo později počáteční elán
přehodnotí. Jak je tomu u vás?
To víš, že pubertální sny o světových star nás už přešly, ale abych řekl
pravdu, je to tak dávno, že už si nejsem ani jist, že kdy nějaké byly. Co
se ježdění týče je jasné, že po těch osmi letech už to bereš jen jako
nutný zlo, ale hudba je přece náš koníček a pro ten zkrátka musíš něco
obětovat. A k tomu poslednímu – nevím, zda opravdu ve svých sedmadvaceti
letech nepatřím mezi kmety, ale snažím se, seč mi tedy zdravotní stav
dovolí, nevnímajíc postupně blížící se stáří, věnovat MF stejně úsilí a
času, jako v době jejího vzniku.
Jste si vždy vystačili se stálými členy, nebo se záskok musel hledat i
u „konkurence“? Tahle otázka mě napadla v souvislosti s hostováním Petra
Turka v AVENGER a jelikož vaše dvě poslední nahrávky byly točeny v
Hellsoundu, dobře to do sebe pasuje .-)
Myslím, že asi spíš než na Petra v Avengeru narážíš na fakt, že náhle
onemocnělého Standu nahradil na postu baskytaristy náš přítel Kapák, že?
Jedná, či spíše už jednalo, se jen o pár akcí, tak narychlo se nenašel
nikdo, kdo by se to zvládl v krátký době naučit a nám nezbylo než sáhnout
po jistotě. U Honzy Mortifilia nahrávala, co bylo třeba, měl v malíku. Za
dobu naší existence je to první pomocná berlička.
Závěrem příšerně záludná otázka. Co ti na death metalu (v širším slova
smyslu) nejvíce vadí?
Vezmu to obecně - v metalu. A na příšerně záludnou otázku příšerně
záludnou otázku. Nevím, zda jsem si toho všiml jen já, ale v poslední době
narážím v různých fanzinech na hrůzný nešvar - smajlíky. Do prdele,
proč?!!!
Na to neumím odpovědět, smajlíky už používám jenom ve verzích
nanečisto, v konečné podobě uvidíš něco jako huhu, hoho, hyhy a jiné
výrazy smíchu. Zvážníme-li, pak co ti tedy v death metalu nejvíce vadí?
Ať přemýšlím jak přemýšlím, napadají mě jen samé obligátnosti, který nemá
cenu sem ani tahat. Snad jen jedna věc, která tomuto stylu hodně škodí,
stojí za zmínku – zvukaři!
Kolega Dobi se nedávno na Payu pokusil
zavést novou rubriku, jenž nazval „Očima zasvěcených“. Nebudeme se tvářit,
že šlo o originální nápad, neboť se jednalo vlastně o takový „Ušní
průplach“, který se v různých obměnách vyskytuje, či vyskytl v různých
časopisech a webzinech. Přesto se nedá Dobimu upřít, že se pokusil vnést
na Payo něco pro náš web netradičního. Ale ten náš Dobi to celé tak trochu
odfláknul a prostě jen nechal někoho okomentovat pár pro něj důležitých
alb. Přišlo mi to tak trochu škoda. Potenciál takovéhoto rozhovoru zůstal
dosti nevyužit a těch pár slov bylo prostě jen pár slov. Při příležitosti
vydání nového alba "Redemption" sušické MORTIFILIE jsem si na tento Dobiho
nevydařený pokus vzpomněl, a protože mi přišlo zbytečné dělat s kapelou
další z řady rozhovorů, ve kterém se nedozvíte nic více, než v těch
předešlých, rozhodl jsem se Dobiho systém použít a zároveň trochu
vylepšit. Internet je internet a ICQ je ICQ. Tedy za použití těchto
vypečených nástrojů jsem udělal „ušní průplach“ tak trochu víc naživo s
basákem MORTIFILIE Standou. Za pomoci ICQ jsem mu dva večery posílal mnou
vybrané aktuální i starší nahrávky a rovnou se dočkával jejich hodnocení
ze strany Standy. Vše se samosebou neobešlo bez komplikací. Potřebné
programy se jednou rozhodly protestovat, podruhé se spojení přerušovalo.
Vše se ale nakonec povedlo a vy si nyní můžete vychutnat Standovy odpovědi
a komentáře, jakož se dozvědět i pár informací z tábora MORTIFILIE. Příště
jsi na řadě zase ty Dobi... :-)
AMON AMARTH – „Asator“ (album „With Oden On Our Side“, 2006)
Honza: Hned ti prozradim, že to je velmi aktuální věc, která tušim vyšla
včera Standa: Hmm...pěkně svižnej začátek, dobrej zpěv a melodický kytary.
Tak hned první skladbou ses mi trefil do vkusu.
V současnosti dosti populární kapela, byť se technicky nejedná o žádný
zázrak. Ovšem jistá osobitost se jim upřít nedá Je mi to nějaké povědomé ale fakt nevím... ten zpěv tam sedí jak prdel
na hrnec...mám strašně rád tohle zabarvení hlasu.
Poradím ti zemi původu - tedy Švédsko, a to že kapela si velmi libuje v
severské mytologii... Myslel jsem si, že je to nějaká "švédovina" - ty melodický kytary...
Mě se to osobně taky zamlouvá, ale proti kapele hovoří fakt, že takovýhle
alb natočila už asi šest. Všechna jsou v podstatě totožná... Osobně hodnotím velice dobře a chytlo mě to na první poslech. Tak co
to bylo?
Byli to AMON AMARTH z jejich nového alba "With Oden On Our Side". Jasně, ty mám strašně rád...to musím mít.
Jsem zvědav zda tě toto album trochu nezaskočí...je opravdu hodně
melodické, ale zároveň mi trochu vadí, že skupina nepřiměřeně přislazuje,
abych tak řekl... . Ale poslouchá se to samo, to je pravda. No uvidíme. Mě se to líbí, ale poslechnu celé album.
Viděl jsi je někdy naživo? Neviděl. Asi nejoblíbenější je tuším album "Avenger".
Jo, to mám také rád... .Pojďme dál. Teď to bude něco z úplně jiného
soudku...
FEAR FACTORY – "Zero Signal" (album "Demanufacture", 1995) Nějakej mystickej začátek...
Řekl bych spíš kosmickej. :-) Tuhle kapelu jsem ti vybral i přesto, že sám
se sní (ač je to trochu ostuda) teprve vlastně seznamuji... Ty samply tam zní docela zvláštně...
A to je právě jedno z poznávacích znamení týhle partičky. Připomíná mi to Cavaleru, ale nevím, nevím.
Tak teď ani nevím zda mám říct že jsi vedle, či že jsi tak trochu
blízko...ale alespoň to zámoří je tam správně. Jééé ten čistej zpěv znám... . Já si vzpomenu. A ty kopáky... . A byli
na Brutalu, ne??
Ano, mohl jsi je slyšet na letošním Brutal Assaultu. Právě na popud jejich
tamějšího vystoupení jsem se konečně začal s kapelou seznamovat, ač
někteří proti jejich setu měli jisté výhrady... . No to je ostuda, teď si nemůžu vzpomenout.
Jeden ze tří hlavních headlinerů... . No F-ka jasně.
Správně! Takže, co na ně říkáš? To je fakt ostuda, ale není to moje krevní skupina... .
Doma by sis to nepustil? Mám asi 2 alba, ale víc se mi líbí třeba MACHINE HEAD.
Aha, tak to já jsem právě (nový) přívrženec spíše FF, MACHINE HEAD na mě
znějí příliš americky ... obecně moc rád americké kapely nemám... . Víš co je legrace? Že jsme je poslouchali s kámošem po cestě na Brutal
tak půl cesty. On je strašně žere.
To je tedy legrace :-) Máš raději americkou scénu, nebo tu evropskou? Jak co, já to nijak nerozděluju a neškatulkuju. Co se líbí, to se
líbí.
Ok, tak teď tedy pojďme zpět do Evropy, ale někam úplně jinam.
YANN TIERSEN – „Les Jours Tristes“ (soundtrack „Amelie z Montmartru“,
2001) No, to koukám. Ten začátek je jak z nějaký reklamy, co nedávno běžela
v televizi, nevím na co... . A ono to pokračuje pořád dál ... je to vůbec
metalová smečka?
Tak tuhle odpověď jsem čekal ... Ano, tahle hudba se objevila v reklamě
na, tušim, aquilu, ale samozřejmě se nejedná o žádnou autorskou píseň
aquilských skladatelů ... . Ti si většinou vypůjčují. Ne, ne, s metalem to
nemá pranic společného. Je to pořád ve stejný náladě a pluje to dál. Není to nějakej tuzemskej
skladatel? Já teda do vážné muziky nedělám... .
Autorem hudby je Yann Tiersen a skladba je ze soundtracku k filmu „Amelie
z Montmartru“. Ale jako relaxační věc docela dobrý.
Viděl jsi ten film? Má naprosto unikátní atmosféru a právě hudba v něm ji
vynikajícím způsobem umocňuje! Ten soundtrack jsem slyšel asi jednou, kdysi... .
Podle mého jeden z nejlepších filmů ... . To platí samo sebou i o hudbě.
Krásně křehké a nezapomenutelné. Tuhle muziku moc neposlouchám. Jen výjimečně. Film jsem viděl a dost
se mi líbí.
Občas je ale příjemné trochu se zasnít u podobných záležitostí nemyslíš?
Co tedy třeba posloucháš když nemáš chuť na žádný nářezy a chceš trochu
vypnout? No občas z pomalejších třeba balady NIGHTWISH. „Sleeping Sun“ je
bomba... . Nebo NICK CAVE je dost v pohodě, ale ten je občas spíše do
depresí.
Jo, „Sleeping Sun“ je celkem v pořádku, ovšem namítl bych, že občas
podobné balady sklouzávají ke kýčovitosti... . S NICKEM CAVEM souhlasím.
Mám rád CD „Murder Ballads“ a zejména pak duet s KYLIE MINOGUE. Vždycky si
vzpomenu na tu její prdelku... :-). Ta balada byla hit, to je pravda.
A má skvělej text!! Na část si vzpomenu, ale nikdy jsem ho nestudoval podrobně... . A
ještě mi napadá LOREENA McKENNIT - to je taky relax.
Tak to mi bohužel nic neříká.
Tak fajn, myslím, že takhle to zatím stačí. Pokračovat mužem příště.
Ok, ještě otázka - slyšel jsi nový VADER - co na to říkáš? VADER jsem ještě neslyšel, ale prej je to hodně dobrá deska. O tom
sice nepochybuju, ale taky se trochu obávám, že by to mohlo bejt už trochu
únavný... I když, zatím se mi VADER neoposlouchali... . Mám je rád. Já jsem z toho docela hotovej. Slyšel jsem je teď asi 3x a je to fakt
dobrý, alespoň u mne... .
Taky si to musím pořídit. Jinak jsem ti chtěl do playlistu zařadit taky
TUBLATANKU, neb jsem se tě všimnul na letošnim Czech Rock Blocku, ale
nakonec jsem na to nějak pozapomněl. Ale TUBLATANKA mě letos fakt dostala.
:-) TUBLATANKA je OK. Na tej jsem vyrostl. NECROPHOBIC – „Blinded By Light, Enlightened By Darkness“ (album „Hrimthursum“
2006) Začátek se mi líbí, rozjíždí se to slušně.
Asi ti hned bude jasná země původu.... Tuhle kapelku neznám, ale styl mi sedí... Zpěvák má dobrej hlas. No je
to asi nějaká seveřina ne? Tohle je radost poslouchat.
Jo sever, Švédsko. Zpěvák je tak trochu jediný co mi na týhle kapele vadí
:-). Kdybys slyšel celé album... Celou dobu zpívá úplně ve stejné poloze,
což mi časem trochu vadí... Ale je to jen nepatrná vada na kráse Hmmm... To je potom trochu nuda, když to nepoloží jinam. Ale jinak
barva hlasu je dobrá a mě se líbí.
Název tedy asi neuhodneš...je to ukázka z nového alba NECROPHOBIC... Tuhle kapelku jsem nikdy neslyšel, pouze název. Ale někde si to seženu
a poslechnu, docela mne to zaujalo.
Tak trochu pokračují v tom, co kdysi dělali třeba DISSECTION...tedy mix
blacku a deathu... Jo, není špatné to zkombinovat.
Je to už jejich pátá řadovka, služebně se jedná o kapelu cca stejně starou
jako třeba DISMEMBER. Novej DISMEMBER mě docela zklamal, čekal jsem něco lepšího.
Mě trochu taky, ale na druhou stranu pokračují v tom co umí a rozhodně to
není nuda, jako třeba nová deska CRADLE OF FILTH... Ale asi je trochu
hloupost neustále vyčítat kapelám, že hrají stejně... Jak by jinak měli
hrát že? :-).
PLACEBO – „Song To Say Goodbye“ (album „Meds“ 2006) No tak tuhle kapelu asi taky neznám, bude to asi něco z měkčích
kapelek... Je to dobře zahraný, ale nijak víc mi to neoslovuje.
Jo, to je zas taková oddechovka a krok někam jinam... Když ti poradím, že
nedávno koncertovali v Praze na festivalu United Islands of Prague, pomůže
ti to? Nepomůže... Opravdu jsem to nikde neslyšel.Možná v rádiu.
Jsou to PLACEBO... Já mám jejich poslední album opravdu rád, vždycky mě to
nakopne, byť je zhruba polovina alba dost velká depka... . Když to poslouchám, tak mi ten zpěv je docela povědomej, ale nevím kam
s ním. Aha o nich jsem slyšel ale není to, co si pouštím. Ta nálada byla
taková smutná.
Celé album je takové lehce posmutnělé, ale jak říkám, i přesto dokáže
nakopnout...možná bych mohl říct, že je pozitivně posmutnělé...:-)
DISSECTION – „Reinkaos“ (album „Reinkaos“ 2006) Začátek opět pomalý... Zní to dobře. Má to atmosféru a doufám, že to
nepokazí zpěv.
Rovnou ti prozradím, že zpěv nepřijde. Jedná se o instrumentálku, tudíž to
s poznáváním budeš mít těžší... . Opět Švédsko Aha, ty mi dáváš. Je to pěkný, mě se to líbí, pěkně vyšvihnutý
melodický sólíčko. Koukám, že si ten sever budu muset lépe zmapovat,
neznám to.
Kapela, která už vlastně neexistuje... Zpěvák se nedávno zastřelil...už? Zastřelil...hm, tak to fakt netuším.
To jméno už dneska padlo...Jsou to DISSECTION, z posledního alba "Reinkaos".
O smrti Jona Nodveidta si neslyšel? Že by? Myslel jsem, že toto téma
trochu probereme. :-) Poslední album bylo trochu odlišné od předchozí
tvorby a upřímně řečeno mě to zpočátku dost šokovalo. Postupem času jsem
si jej ovšem oblíbil a oceňuji, že byl Nodtveidt schopen s tímto přijít,
byť riskoval svou čest u starých fanoušků kapely . To album jsem docenil
až časem. Já žádný DISSECTION bohužel nemám. Omlouvám se ale opravdu jsem o tom
neslyšel, ale je to smutný, když někdo kdo dělá výbornou muziku, si vezme
život - proč se zastřelil? Ještě horší je, když střílí publikum - viz
PANTERA.
Údajně byl hodně oddaným stoupencem satanismu a jeho jednání bylo tímto
ovlivněno, s tím byla nějakým způsobem spojena i jeho smrt. Ovšem jakým
přesně věděl asi jen on sám.... No tak samozřejmě s Panterou to byla
tragedie, ale tam, jak říkáš, nestřílel hudebník. Tak to je hustý!
Jo, mám s ním fotku s loňského Open Hellu. Když jsem se to dozvěděl, hned
jsem ji našel...od té doby zdobí plochu mého PC. Dost mě to šokovalo,
protože působil dost příjemně... Byť měl na krku vraždu a 8 let vězení,
dost jsem si ho vážil Když už jsme toho Open Hellu, tak jsem mluvil předevčírem z Rámusem a
uvažují o dalším ročníku.
Tak to je zajímavé info...trochu jsem to tak nějak čekal. To by bylo fajn, ale bohužel už by to nebylo ve starém areálu, ale
někde jinde mimo Volyni.
To jo! Open Hell měl dobrou atmosféru i díky onomu místu... pozn. autora: Informace ohledně konání dalšího Open Hellu bych nakonec
nebral tak úplně vážně. Právě jsem měl totiž možnost mluvit s Honzou
Kapákem – tedy jedním z hlavních organizátorů tohoto festivalu – a ten o
dalším ročníku nechce ani slyšet. Uvidíme tedy, jak se věci nakonec
vyvinou.
SATYRICON – „Rite Of Our Cross“ (album „Now, Diabolical“ 2006) Začátek pomalu a nějaké tajemné hlasy v povzdálí.
Teď to bude vypadat, jako by neexistovaly jiné kapely než ze Švédska či
Norska. A tak teď to zrychlilo, ale ten zpěv mi moc nesedí, tohle taky neznám.
Ty bicí mají divnej zvuk a celkově to není studiově moc dobrý.
Legenda svého žánru, která příští týden vystoupí v Praze... No myslím, že
studiově je to naprostý záměr!! Takže nějaká starší nahrávka, nejsou to SATYRICON - ty mají teď někdy
být tady.
Správně, ale jedná se o ukázku z posledního alba "Now, Diabolical". Ta
deska má hodně povedenou atmosféru a to také díky použití lesních rohů...
uslyšíš je v druhé půli písně... . Opravdu mi to moc nesedí, nikdy jsem jim nepřišel na chuť. Jo ty rohy
tam slyším. Je to dobře, když kapely zpestřují hudbu jinými nástroji, než
je kytara.
Vypadá to tedy, že si na atmosféru příliš nepotrpíš a máš raději věci
pěkně od podlahy... Nebo se mýlím? Ano, pořádně našlápnuto, melodika, a jede to.
Tak to tě asi příliš nedostane ani další ukázka, která je opět tak trochu
mimo metalový okruh. Aha, ale já se pomalému tempu nevyhýbám. PORCUPINE TREE – „Trains“ (album „In Absentia“ 2002)
Tentokrát se podíváme na "Ostrovy". Ten zpěv mi něco připomíná, není to LED ZEPPELIN, nebo tak něco? Ne, ne...mnohem mladší kapela... Ale určitě by se tam daly najít styčné
body třeba právě s Led Zeppelin. Tuhle muziku poslouchala jedna moje přítelkyně... . Taková pohodička.
Jejich předák spolupracoval například s OPETH jako producent a, tuším,
klávesista a chystá se produkovat novou desku izraelských ORPHANED LAND. Je to dobře zahraný, OPETH se mi líbí, je to promakaná muzika.
Steve Wilson se jmenuje onen předák a tohle je skupina jménem PORCUPINE
TREE. Nikdy jsem ten název neslyšel, ale na pěkné odpoledne a pohodičku s
dívkou se hodí. Teďka to trošku zrychlilo a je to rockovější. Takové
klasické vyvrcholení... .
Ooo, moje dívka by mě s tim hnala klackem :-). Oni jinak PORCUPINE TREE
hrají spíš v duchu toho závěru a i tvrději, tohle je spíš taková
baladička...
DISMEMBER – „Misanthropic“ (album „Death Metal“ 1997)
Další skupinu jsem si v souvislosti s Mortifilií nemohl odpustit... Určitě
poznáš . Áááá DISMEMBER, nevím z jakého je to alba a Franta mě asi zabije, ale
nemám je tak do detailu nadřený jako on.
Album „Death Metal“, skladba „Misanthropic“, jedna z mých
nejoblíbenějších... . Naše tvorba je jimi hodně ovlivněna, protože ji dělá převážně on...
Co říkáš na přirovnání Mortifilia - Dismember? Tak to už jsi odpověděl.
Tahle skladba je hodně dobrá, docela mi potěšili minulým albem, líbí se mi
moc.
Taky mám raději minulé album než poslední... Mám rád ty štěkačky, kterých
je na minulé desce víc. Zmínil ses, že poslední album tě moc nedostalo,
naproti tomu minule jsi hodně chválil nové album VADER... Obě kapely
jednou stále ve stejných kolejích, v čem vidíš rozdíl? (VADER už jsem si
také pořídil, proto se ptám). Mě se nezdá, že jedou VADER pořád ve stejných kolejích, ta minulá
deska se mi tak nelíbila.. Nová má takovou lepší atmosféru.
Aha, no mě se to zdá, přesto se mi to nové album VADER líbí a budoucnost
bych viděl hlavně v těch orchestrací podpořených pasáží pro VADER ne úplně
typických. No, orchestrace se mi právě na VADER líbí moc. Mrzí mě, že jsem je
ještě neviděl DISMEMBER naživo. Letos v létě jsem to prošvihnul, že jsem
nejel na Obscene... .
To mě taky, ale nemínil jsem se kvůli nim vydávat na Obscene...bych to tam
asi nezmáknul mezi tím vším. :-) Ale pokud se nepletu Shindy se zmínil, že
připravují zastávku tour DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, ENTOMBED...to by
bylo hodně zajímavé.
MINISTRY – „Rio rande Blood“ (album „Rio Grande Blood“ 2006) Ááá tak asi vím, Ministry, že...? Já tuhle muziku moc neposlouchám,
protože je to někdy až moc umělé, ale Ministry mám rád. V tomhle směru se
mi líbí i Waltari, ty můžu docela hodně... Docela by mě zajímal ten text
týhle skladby - asi tam stírají dobře vládu a politiku vůbec.
MINISTRY, ano. No, vypadá to na hodně politickou záležitost! MINISTRY
pravděpodobně patří k té polovině Američanů, která němá ráda svého
prezidenta :-) Co si myslíš montování politiky do hudby. Je to tak správně
nebo špatně? Určitě není špatné dát svůj názor do textu, hodně to dělají taky
SYSTEM OF A DOWN a dělají to dobře.
Ale na druhou stranu si tím můžeš odpudit opačně smýšlející fanoušky.
Každopádně je správné pomocí hudby upozorňovat na různé problémy. S tím se
nedá, než souhlasit. A je pravda, že současná americká politika trochu
problém představuje. Včera jsme hráli v Passově s kapelbou BODAI - to je německej HC - a ty
taky hodně vykřikovali protiválečná a politická hesla.
No ale ono je taky asi otázkou, zda si to někdo může a nemůže dovolit... .
Když takovéhle proklamace huláká nějaká regionální kapelka, tak je to spíš
ubohé a směšné, než nějakým způsobem ocenitelné. U velkých kapel je to
podle mého trochu rozdíl. Máš pravdu u nich to právě moc nevyznělo.
OK, tak fajn. Díky za komentáře. Ještě bych se chtěl zeptat na pár věcí
ohledně MORTIFILIE. Například by mě zajímalo, jak jste s odstupem času
spokojeni s vydavatelem a kvalitou nahrávky a jestli se vydání alba nějak
odrazilo ve vašich aktivitách? Případně prozraď nějaké další plány ohledně
kapely. No a pokud bys měl na srdci ještě něco, vzkaz nebo tak něco, tak
sem s tím.
No tak s vydavatelem jsem spokojeni, nyní jsme ho kontaktovali kvůli
plánům na nové album. Nyní připravujeme materiál pro novou desku, který je
již z poloviny hotov, v lednu jdeme do studia natočit jednu či více
skladeb jako ukázku pro současného vydavatele či nějakou jinou firmu. Nové
album by se mělo točit v březnu nebo dubnu podle termínu ve studiu, které
zatím není vybráno, ale jsou aktuální 3 místa.Album by pak mělo spatřit
světlo přibližně v září příštího roku. S odstupem času samozřejmě s
kvalitou předchozí nahrávky až tak spokojeni nejsme a budeme se snažit to
na dalším albu udělat lépe. Jedná se hlavně o to věnovat natáčení dostatek
času a neudělat vše v jednom zápřahu. V tomto směru však zase vyvstává
otázka finančních nákladů, které profesionální studio stojí a které nejsou
malé. Tyto peníze je ale třeba na druhou stranu obětovat aby to za něco
stálo. Jinak MORTIFILIA zdraví čtenáře PAYA a vzkazuje všem příznivcům,
hlavně tvrdé muziky, ať chodí na koncerty a nesedí doma na zadku. Díky za
rozhovor.
MORTIFILIA -
Debutové album "Redemption" je zároveň
debutem sušické rockové scény
Sušická kapela Mortifilia vydala 20. října tohoto roku debutové album
prostřednictvím španělského labelu Mondongo Canibale Records. V historii
sušické rockové scény se jedná o vůbec první oficiálně vydanou nahrávku. O
okolnostech vydání, cédéčku jako takovém a vůbec dění ve skupině jsem
jednoho listopadového večera rozmlouval s kapelníkem Františkem Knetlem.
Co se v kapele změní vydáním oficiálního CD? Jaký z toho máš pocit? Splnil
se ti další sen nebo to bereš jako logický krok v životě cílevědomé
kapely? Považuješ tento fakt za dostatečnou satisfakci dosavadního úsilí?
Ani ne měsíc od vydání je ještě asi brzy spekulovat o tom, co všechno
se pro kapelu změní. To ukáže až čas. Myslím si ale, že už jsme dávno
vyrostli z toho, že to pro nás bude znamenat nějakou zásadní bombu a
vydáním CD se z nás hned stanou světoví superstáři. Sám pro sebe si to
beru jen jako velmi příjemnou masáž mýho muzikantskýho ega a samozřejmě i
splnění jednoho klukovskýho snu - vždyť o velký desce básním snad od
jedenácti let. A po třech neoficiálně vydaných demech je to jen další
opravdu logický krok v životě kapely. Co se satisfakce týče - co víc si
může deathmetalová kapela z malýho šumavskýho města přát?
Album vznikalo v čestickém studiu Hellsound. Přibliž, jak probíhalo
nahrávání krok po kroku. Šlo všechno zcela podle vašich představ nebo se
jisté věci měnily za pochodu? Jaká byla nálada nahrávacího procesu?
Hlavní pro nás bylo, že jsme nahrávali ve studiu našeho moc a moc
dobrýho kamaráda. Dělali jsme u něj i naše poslední demo, takže jsme
přesně věděli do čeho jdeme a co od něj můžeme chtít. První čtyři dny jsme
postupně nahrávali jednotlivé nástroje, konec týdne se věnoval míchání.
Nálada nebyla vskutku z nejhorších, srandy pytel, ale zápřah to byl -
vždyť jen pro mě s Honzou (majitel studia - pozn. fbb) to znamenalo
nějakých sedmdesát hodin ušní destrukce. Ale snad se za výsledek stydět
nemusíme.
To rozhodně ne, čehož důkazem je i ten fakt, že CD vyšlo u španělské firmy
Mondongo Canibale Records. Proč nakonec ve Španělsku a ne doma? Je venku o
death metal větší zájem než v Čechách?
Na tom, že CD vyšlo ve Španělsku, měl bezesporu největší zásluhy náš
management. Já mohu je říct, že není nad to, má-li kapela schopnýho
manažera. Nemyslím si, že je venku o takovouto hudbu větší zájem, ale
zkrátka podmínky jako Mondongo Canibale Records nám žádná firma u nás
nenabídla.
Jak vzniká vaše muzika? Není tajemstvím, že jde téměř výhradně o tvoji
záležitost...
Tady by se asi slušelo odpovědět, že chodím přírodou a poslouchám tu
ptačí zpěv, tu zurčení potůčku... Ale to doopravdy ne, zkrátka si sednu s
kytarou a hraju a hraju. Na zkoušku už chodím s hotovou věcí, jen s
bubeníkem dolaďujeme konečnou podobu bicích. Tak po čtyřech, pěti
zkouškách mám ujasněnou formu zpěvu a sól. Toť vše.
Jak prosté... Šest let, tedy po celou dobu existence Mortifilie, fungujete
ve stále stejné sestavě. Rozumíte si i jako lidé, sejdete se někdy jen
tak, mimo zkoušku, koncert, studio? Máte si co říci mimo věcí týkajících
se skupiny?
Je asi hodně důležitý sedět si lidsky, jinak by to fungovat nemohlo.
Na druhou stranu Michal Ambrož z Hudby Praha kdysi řekl, že bez hádek nic
pořádnýho nevzejde. Na scházení se i mimo kapelu už není tolik času jako
dřív, teď už to funguje přesně jako v příbuzenstvu - svatby, křtiny,
pohřby, atd. Naposledy to bylo třeba v srpnu, když jsem slavil narození
mých dcer.
Kdysi jste začínali s bigbítem, od kterého jste se propracovali k death
metalu. Vrátíte se někdy k vašemu původnímu stylu, ať už třeba jen formou
dejme tomu bočního projektu?
O návratu k bigbítu za těch šest let nepadlo ještě ani slovo. Taky to
zkus, zastavit tak zatraceně rozjetý vlak. To fakt nemá cenu! Možná až
bubeník nebude stíhat hrát tak neskutečně rychle.
Co poradíš partě mladých lidí, kteří se chystají založit rockovou kapelu?
Je to velmi prosté - pár let se víkend co víkend zavírat v kumbálu a
nevylézt na veřejnost dřív, než ta muzika nebude za něco stát. A přes
týden cvičit a cvičit a cvičit. Jiná cesta není...
Žádné sušické skupině se doposud nepodařilo vydat oficiální lisované CD v
prvním nákladu o čtyřech cifrách, natož pak u firmy venku. Čím to je?
Žánrem, pílí, nedostatkem štěstí?
Možná, že je to pílí, možná, že to je žánrem, ale určitě to je o
štěstí. My jsme to štěstí našli v podobě našeho managementu. Takže tomu
ještě jednou díky.
Jste takřka jedinou sušickou kapelou, která jezdí zhusta především za
hranice regionu, ovšem i České Republiky. Jsou nějaké rozdíly mezi
koncerty doma v Sušici, v Čechách a za hranicemi?
Ještě před rokem bych ti odpověděl, že Morava je Morava - tam se snad
vždycky hrálo pro plný sál, ale dnes už ani to není pravda. Lidi asi
zlenivěli či co. Na upadající návštěvnost si stěžuje každá kapela. Takže
nějaké výrazné rozdíly nikde nepozoruji.
Na Sušické rockové pouti 2005 jste si zahráli v rodném městě po několika
letech absence. Co za tím vězí? Je pro vás vůbec důležité hrát v Sušici?
V Sušici a i okolí jsme po dobu naší existence rok co rok pořádali
minimálně dva koncerty s dalšíma dvěma či třema kapelama z celých Čech.
Ovšem upadající zájem ze strany návštěvníků nás od těchto akcí úplně
odradil. Neříkám, že nám to nevadí, ale než hrát pro pět lidí... Poslední
asi rok a půl děláme koncerty v Blatné a zatím jsme stoprocentně
spokojeni.
Jaké jsou vaše současné profese? Za jakých okolností by je bylo možné
opustit a živit se hudbou? Je to vůbec tvé nebo vaše přání do budoucna?
Mám to štěstí dělat střechy u nejlepší tesařské a pokrývačské firmy v
Sušici. Standa dělá na kompu, Petr stále motá drátky a Vrbís je vedoucím
údržby. Opustit zaměstnání a živit se hudbou - neříkám, špatný by to
nebylo, ale patří to vskutku jen do oblasti sci-fi.
Když jsme spolu mluvili na začátku vaší kariéry, snil jsi o tom být
slavnější než Dismember? Je tohle tvé přání stále aktuální? Stále sleduješ
švédskou deathmetalovou scénu nebo si poslechneš i úplně jiné žánry. Jaké
tři desky tě v tomto roce nejvíce oslovily?
Tak jasně, Dismember jsou pro mě stále číslo jedna. V tom, co dělají,
jsou naprosto nepřekonatelní! K to mu snu - víš jak je to - kdo chce
orchidej, dostane růži, kdo růži, ten tulipán, no a kdo chce tulipán, ten
dostane h****. Takže asi tak. Švédskou deathmetalovou scénu sleduju, ale
spousta nových věcí mi uniká - všechno je to zase jen otázkou času. A co
mě v posledním roce dostalo? Tak samozřejmě Debustrol a jejich Přerushit,
radost jsem měl z nové reedice Schelingera - opět jsem získal několik
písní, které mi od něho chyběly, no a pochopitelně jisté CD Redemption.
Co vás čeká v nejbližší budoucnosti a příští rok? Do kdy bude mezi lidmi
následovník "Redemption"?
Ten scénář je stále stejný - koncerty, zkoušky, práce na nových
věcech, rozčilování či radost nad recenzemi, atd. A nové CD? Rok 2007!
Extrémně smýšlející úderně smrtonosná smečka MORTIFILIA pocházející ze
šumného města Sušice rozprostírajícího se v lůně šumavských hvozdů, s
jejímiž řadami nikdy neotřásla nijaká personální rošáda, datuje svůj vznik
letopočtem 1998, kdy povstala na základech seskupení Allhallows. V rozmezí
let 1999 – 2002 pořídila tahle noční hlídka ve složení František Knetl
(„zpěv“, kytara), Petr Turek (kytara), Standa Marklík (baskytara) a Pavel
Vrba (bicí) tři demokomplety (viz níže připojená demografie). Z nich
obzvláště „Christ Hunt“ dával zcela jasně na srozuměnou, že máme co
dočinění s po všech stránkách velmi zručnou formací, která se tak nějak
zhlédla v severských technologiích odlévání a kalení smrtonosného kovu na
s níž je nutné počítat do budoucna. Jejich v loňském podzimu vydaný debut
„Redemption“ (viz recenze na jiném místě) je přesvědčivou demonstrací, že
čtveřice vyzrála a snad ještě těsněji se přimkla k odkazu kapel, za které
bych jmenoval Dismember a třeba Unleashed. Ono záhrobní komando svým novým
vyzrálým materiálem zúročilo bezmála osmiletou dřinu, během níž krom
komponování a vybrušování ve zkušebně kladlo veliký důraz na pódiové
prezentace Jak tedy dostatečně vidno, důvodů pořídit následující rozhovor
s Frantou Knetlem bylo větší než malé množství.
V první řadě by mě zajímalo, jak se vám povedl onen husarský kousek, tedy
že vám debutové album vydal španělský label Mondongo Canibale Records.
Vždyť je to relativně se teprve rozjíždějící vydavatel, v jehož katalogu
nese „Redemption“ pořadové číslo 4, že? A váš kontrakt s ním zní na kolik
počinů?
Největší zásluhy na smlouvě s MONDONGO CANIBALE RECORDS má určitě náš
management. Nebyl zkrátka líný a kontaktoval nejen firmy domácí, ale i
firmy venku. MCR se líbil demáč „Christ Hunt“, který jsme mu jako promo
zaslali, střelhbitě zareagoval a přišel s nabídkou spolupráce.
Z tuzemských labelů vám debut nechtěl vydat nikdo, nebo jste se rovnou
rozhodli svoje ambice orientovat za hranice?
Ne, ne, prostě nám nikdo takové podmínky jako MCR nenabídl, toť vše.
Jste spokojení s prací Mondongo Canibale Records, jakou zatím odvádí pro
propagaci vás a vašeho prvoalba?
Myslím, že všechno jede jak po drátkách, ještě žádné problémy
nenastaly.
Máte nějaký přehled, jak se „Redemption“ prodává u nás a hlavně jak v
zahraničí? Předpokládám, že jej Španělé distribuují minimálně po Evropě...
Na nějaké přehledy prodeje je zatím příliš brzy, každopádně můžeme
říct, že o Redemption je zájem jak doma, tak venku. MCR distribuuje album
do celého světa, což je pro nás ohromné plus.
A jaké jsou na album všeobecně kritické ohlasy?
Zatím jsme zaznamenali jen samé pozitivní reakce, ale ono je ještě moc
brzo na nějaké závěry. Hlavní vlna kritik se objeví, počítám, až zjara.
Kromě všeobecné kvality vašeho prvního alba tak nějak vůbec mě překvapila
i jeho skvělá produkce, kterou jste si obstarali sami...
A víš, že nás ani nenapadlo pozvat do studia někoho takového jako
producenta? Měli jsme celkem jasnou představu toho, o co nám jde. Snad se
nám to podařilo.
A co obal, který na mě rovněž zapůsobil? Jakou ten má historii vzniku?
Obal měli na starosti šmátkové od MCR, tak zněla smlouva. My jsme se
také pokoušeli něco v tomhle směru podnikat, ovšem bez valných výsledků.
Jejich návrh ty naše totálně a hlavně zaslouženě převálcoval. Vychází z
našeho názvu kapely a je tam i symbol naší země.
Zkuste popsat, proč ten váš zápal pro školu švédského death metalu? Kde se
u vás vzal, čím MORTIFILII naplňuje a tak...
Jsou věci mezi nebem a zemí, které prostě nevysvětlíš. Jednoho dne
zkrátka přinesl náš bubeník na zkoušku nahrávku Dismember a od té chvíle
se nás to drží jako klíště. Nevím, možná je to tou melodikou, vždyť stejné
postupy se v západočeském bigbítu, kterým jsme všichni odkojeni, používají
taky. Jestli je to tímhle, hmmm, fakt netuším.
Myslíte si, že v death metalu, a to ať už v jeho klasické, řekněme třeba
americko - floridské podobě, či ve střihu severském, lze ještě něčím
výrazným překvapit? Nebo lze už jenom stavět na už vymyšleném,
rozpracovávat, tříbit a tak podobně?
Jen těžko už něčím v tolikrát přeoraným poli překvapíš, leda nějakým
překombinovaným neposlouchatelným paskvilem. Všechno už tady bylo, pořád
máš jen osm základních tónů a to se ten osmý zas opakuje. Jedině až se
narodí druhý Mozart a bude ujíždět na deathu, ten by snad ještě na něco
originálního kápnul.
Působíte na scéně našeho výstředního hudebního undergroundu už osmým
rokem, a přesto teprve až nedávno jste se propracovali k pořízení
oficiální prvotiny. Co vás celou tu dozajista nelehkou dobu drželo nad
vodou? Kde se bere ona srdnatost a houževnatost pomáhající vám kráčet
neochvějně dál?
Necítili jsme se ještě dost zralí na to nahrát velkou desku. Bylo
třeba se k ní krůček po krůčku propracovat. A dá se říct, že tři dema na
funkci šidítek dokonale stačily.
Jste, pokud jde o koncertní aktivity, poměrně agilní formace. Hodláte v
tom pokračovat, že jo?
Jasně, koncerty rozhodně omezovat nechceme, to je snad ta nejhlavnější
náplň každý takovýhle kapely. I když je to, člověče, stále těžší a těžší.
Některé akce pomalu mizí, spousta lidí se díky nízkým návštěvám nechá od
pořádání odradit, je to velká škoda. Ale jak říká klasik - nemusí pršet,
jen když kape...
Jaké máte krom přirozeně jasné masivní a všestranné podpory „Redemption“
plány pro nejbližší budoucnost? Rýsuje se zase nějaká možnost zahrát si na
jednom pódiu s nějakou zahraniční žánrovou veličinou?
Kromě veřejnýho hraní už pomalu chystáme nové věci na další CD, takže
momentálně zkouška stíhá zkoušku a bude to tak vypadat po celý rok. Jo,
bylo by prima si zase s nějakou hvězdou zahrát, ale zatim jsme žádnou
takovou příležitost nepodchytili. Tak snad někdy do budoucna.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Sušická stálice MORTIFILIA patří na tuzemské scéně k více než zavedeným
pojmům. První zmínka však sahá až do roku 1998 ke kapele ALLHALLOWS, z
které se o rok později stává po vydání prvního dema "...in your head"
dnešní MORTIFILIA. Kapela se dostává do podvědomí neustále se zvyšujícím
počtem koncertů a samozřejmě mnoha demy, kterých diskografie kapely čítá
okolo tří kusů. Zásadní zlom v historii kapely nastává roku 2005, kdy
podepisuje smlouvu s menším portugalským vydavatelstvím Mondongo Cannibale
Records. Výsledkem je tedy první dlouhohrající album s názvem "Redemption."
Na desce je celkem deset záseků z nichž některé pocházejí z předchozího
dema "Christ hunt".
Kapela zůstává věrná svému typickému thrash/deathu, nejvíce připomínající
švédské DISMEMBER. Hned první skladba "Just Funny Day" je peckou mezi oči
a dostane Vás jak zpěvným refrénem tak ultrarychlými sekanými riffy, které
jsou asi pro celé album nejcharakterističtějším znakem. Opravdu by mě
zajímalo jak tato skladba funguje na koncertě pro známé:-) Následuje "Sacrifical
Gore" ve které samozřejmě dominují riffy, ale objeví se i příjemná
melodická kytara. Severská jízda pokračuje a další mistrovský zásek
skrývající se pod číslem 5. Jedná se o titulní píseň a kedná se vskutku o
parádní kousek. Zkraje se na Vás vyvalí hradba kytar, ze které vyplyne
nádherné sólo, které se přejde přes bicí do klasické "headbanging" party.
Pomalejší, ale o to silnější refrén dodává celé skladbě jakousi magickou
majestátnost. V podobném duchu riffů, záseků, sól a střídaní zběsilých
temp uplyne celých třicettři minut jako voda po které nezbude nic než
prázdno.
Chtělo by se říci parádní album, ale přece jenom bych se pozastavil nad
stylem, který MORTIFILIA hraje. Bezesporu nemá cenu diskutovat nad
kvalitou desky a instrumentálními dovednostmi jednotlivých členů kapely,
ale právě s těmito přednostmi mi přijde trošku škoda, že se chlapci
neustále motají na thrash až death metalovém poli, které už stejně dávno
sklizené. Ubrat na rychlosti, přidat melodií a špetku čistých zpěvů
vznikne sice úplně něco jiného než to co kapela produkuje v současné době,
ale myslím že by byla schopna oslovit mnohem větší a zároveň i mladší
publikum. Předešlou tvorbu kapely sice neznám, ale nemyslím si, že by
doznala nějakých závratných změn a právě menší zamyšlení se nad
budoucností toho co produkuju by mohlo po dlouhých letech přinést sladké
ovoce.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Aus der tschechischen Republik meldet sich das Quartett MORTIFILIA und
bietet eine Mischung aus DISMEMBER, EDGE OF SANITY und VADER, was nicht
nur cool, sondern dazu noch relativ originell klingt. Gelegentlich
erinnert die Musik auch an die Schweden von VOMITORY (z.B. bei "Sacrificial
Gore"), die ja ironischerweise auch ein Album mit dem Titel "Redemption"
hatten, hehehe. Allerdings heißt der Haupteinfluss wohl ziemlich sicher
DISMEMBER, was nicht nur bei Songs wie "Transformation" deutlich bewiesen
wird. Dafür hebt sich hierfür der Titelsong "Redemption" etwas aus dem
diesem Schatten hervor, allerdings erinnert mich der Song dafür ein wenig
an AMON AMARTH. Hm,... egal... ob 100%ig originell oder doch nicht... es
klingt cool und vor allem sehr schwedisch und das ist eigentlich immer gut,
solange die Songs sehr cool ausgefallen sind und die Ideen und Melodien
nicht ausgelutscht klingen. Zwar muss man zudem einige Abstriche beim
Sound machen, da er nicht wirklich sehr druckvoll ausgefallen ist, aber
dafür sind alle Instrumente sehr gut zu identifizieren, das gibt es ja
auch nicht so oft. Fans von echtem "schwedischen" Death Metal sollten hier
auf alle Fälle mal reinhören.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Dismember certainly haven't lived in vain. Musically Czech death metallers
Mortifilia appear to have been listening a lot to the aforementioned, and
I mean a lot. The band often sounds too much like the Swedes. This is not
very good as it leaves the music without any identity. Usually I don't
mind that there are similarities with other bands, but with Mortifilia, it
just gets too much. Despite a bit of effort in trying to give the songs
some substance and identity, the band never succeed. As soon as something
slightly interesting pops up,it dies off immediately again. I don't think
the song-writing is that bad, but it's not very captivating either. There's
nothing wrong with the musicianship, but Mortifilia sound too much like a
copycat of the above mentioned. The flat and somewhat thin sound does not
make things any better. I fail to hear anything particular worthwhile on
Redemption,and if I need to hear some Dismember,then I prefer the real
deal instead of listening to a second-rate clone.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Szweda, czuję Szweda he he. MORTIFILIA to nasi południowi sąsiedzi, i jak
Czesi to pewnie każdy spodziewałby się po tej załodze młócącego
niemiłosiernie brutal death lub grind'owego łojenia, a tu zdrapka. Można
by powiedzieć, że zawartość "Redemption" czy całej zawartości metali
ciężkich naszych sąsiadów, wygląda i brzmi jak niemałe dziwadło, nie
ubliżając przy tym zespołowi. Przede wszystkim jest cholernie szwedzko.
Pierwsze co się rzuca na uszy po odsłuchaniu tego stuffu, to wyraźne
inspiracje starymi załogami takimi jak DISMEMBER, ENTOMBED, AT THE GATES,
EDGE OF SANITY i nawet zahaczają o DARK TRANQUALITY (to tak bardziej
tematycznie ku dniom dzisiejszym). Myślę, że ten krążek można w jakimś
stopniu rozpatrywać jako hołd dla starych dziejów szwedzkiego grania, dla
czasów glorii zadziornego, pełnego furii i dość melodyjnego mielenia.
Czechom udało się sklecić muzyczkę co najmniej wielopoziomową, fakt łatwo
wchodzącą, dobrze przyswajalną, ale bynajmniej nie tandetną. Gitarki na
riffach chodzą jak przecinaki, perka jak na rasowe śmierć metalowe granie
zagęszcza atmosferę, szybkie tempa, wokalnie bez tragedii, a nawet
chwilami dobrym growlem trąci, choć zdecydowanie w grę wchodzi bardziej
brutalnie "sykliwe" ryczenie. Wszystkie elementy utrzymane w kontekście
agresji, furii i niemałej energii. Trochę, tak na dłuższą metę, nieustanna
melodyka może zacząć niebezpiecznie łaskotać, ale przynajmniej nie mdli, a
to dodatkowy plus. No i jeszcze brzmienie - klarowne i czytelne, lecz nie
przesadnie wyczyszczone. Stary, dobry, szwedzki, old school'owy i
melodyjny death metal. Jest naprawdę dobrze i warto posłuchać.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Mortifilia is a band from the Czech Republic who is playing Swedish
orientated death metal. Redemption is their debut dics after 3 demos and
released on the Spanish label Mondongo Canibale. Fast tempo songs with
brutal vocals, nice hammering drums and aggressive and melodic riffing.
Unfortunately too few guitarleads to make it real shredding. This album is
for fans of melodic death metal a good listening worthy...
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Mondongo Canibale is a young label from Madrid, Spain, that recently
released the debut full length album of the Czech quartet Mortifilia. This
band started at the end of the nineties and nowadays consists of Frantisek
Knetl (g,v), Pavel Vrba (d), Petr Turek (g) and Standa Makrlik (b,v). The
music Mortifilia brings may not be renewing at all, but at least it
exhales the glorious old spirit of the early (Swedish) Death Metal days.
The powerful and brutal tracks, with a melodic touch, remind me a lot to a
band as Dismember or Unleashed, but it also contains some more grinding
elements and doomier passages. Also the sound quality (Hellsound Recording
Studio) is extremely acceptable, indeed it is. After their home country
Czech, I guess this album will be the portal towards the rest of Europe,
at least in case their label will do what’s necessary to show the world
Mortifilia’s strength. But, as said before, if you’re looking for
something original or renewing, then, in this case, f*ck off; if you like
the early days of for example Dismember, Therion, Entombed, Unleashed,
Grave, even Carcass or At The Gates, then this will be something to fight
for!
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
De la mano de Mondongo Canibale (España) y desde la República Checa nos
llega el tercer trabajo de Mortifilia. Por desgracia nunca antes había
ecuchado suyo, por lo que no puedo comparar. no obstante sí puedo decir
que este cuarteto practica un death metal un tanto melódico muy en línea
de la vieja escuela y cuyo sonido me recuerda bastante a los holandeses
Gorefest. Sobretodo en el registro vocal en el que se aprecia una
fantástica voz muy cercana a lo que hacía Jan-Chris en una etapa entre el
"False" y el "Earse". A pesar de todo también se puede apreciar, a nivel
de estructura de los temas, la importancia del death sueco de grupos como
At the Gates, Entombed, Dismember, etc, que durante los 10 temas nos
deleitan con increibles guitarreos, estupendos solos de guitarras, la
típica bateria que va a toda leche, pero que no hace la metralleta sino
que se define por el excelentísimo "Tu-pa, Tu-pa, Tu-pa". Las estructuras
de los temas son un tanto simplonas y no poseen grandes dosis de técnica,
pero sí que poseen excelentes melodias, riffs muy pegadizos y temas
bastante variados y vivos, con muchos cambios de ritmo y tiempo. El sonido
y la producción son sorprendentes, incluso diría el sonido es un poco
sucio y crudo otorgando una atmósfera muy lograda de los años 90, pero con
matices de hoy día, muy destacable en la bateria. Lo único que que he
echado en falta es el sonido del bajo que no es muy apreciable, pero por
el resto diría que es un muy buen álbum de death metal de a vieja escuela
europea.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
O MORTIFILII se říká, že se z druhé České death metalové ligy, se
propracovali do ligy první a údajně, co jsem slyšel, se mají stát v první
desítce nejprestižnějších death kapel u nás! MORTIFILIA sem, MORTIFILIA
tam, popravdě řečeno se skutečně stávají jednou z nejefektivnějších kapel
u nás v ranku death metalu a nejen co se týče koncertních aktivit, ale
především výborným albem "Redemption", který vydal španělský label
MONDONGO CANIBALE! Hellsound a jeho majitel Honza Kapák, vždy inklinoval
spíše k podladěnému zvuku, což mělo za následek v případu alba "Redemption",
že deska zní skandinávsky. Já vím, že MORTIFILIA byla podladěna už nějakou
dobu, ne nadarmo se u ní vyskytovala visačka "švédský death metal". Díky
silným kytarovým melodiím, posunul se "Redemption" ještě blíže k mému
srdci a to je DISMEMBER. Moje krevní záležitost, MORTIFILIA se mi trefila
do černého! Tím nechci říct, že MORTIFILIA je český DISMEMBER, ale
koneckonců proč ne?! Přitom všem dismemberovském duchu, si kluci
zachovávají svůj český punc a sem tam se i liší od svých skandinávských
vzorů :o). Pozor, myslím to v dobrém! Jsem si jistý, že kdyby to nahráli v
jiném našem studiu, kdo ví, jak by nahrávka zněla, to nevím. Kytaristé,
jak bych je jen zkritizoval, počkat - kdo umí, ten umí a kdo neumí, píše
jen recenze! MORTIFILIA, připravila 10 úderných skladeb o délce, něco přes
půl hodinu v úžasném sledu! Stejně... i bubeník Pavel Vrba, se vidí ve
Fredu Estbymu. Snad zpěv je maličko jiný, ale i tak jsou zdařilé oba
vokály. Ano, směle říkám, že MORTIFILIA je Český DISMEMBER!
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Tak i sušická Mort-parta se dočkala a na konci října 2005 se na světě
objevilo debutové album Redemption. Po třech demáčích s postupně
vzrůstající kvalitou, kdy zejména poslední Christ Hunt už opravdu stál za
soustředěný poslech, je tady první regulérní útok. Bez zajímavosti určitě
není fakt, že CD nese pečeť španělského labelu a také že se jedná o první
oficiálně vydanou nahrávku sušické rockové scény. A nutno podotknout, že
zaslouženou.
Už párkrát jsem psal, že - a tady si pomůžu svým nedávným reportem ze
Satan Klaus Festu - MORTIFILIA zraje jak víno. Na téhle partě je totiž z
kapel, které pravidelně registruju na koncertních štacích, nejvíce vidět
pokrok. A pokrok opravdu rapidní. Melodický death metal made in Sweden
nepostrádá rychlost, nasazení, tvrdost ani melodická sóla a vyhrávky.
Tyhle věty totiž kapelu charakterizují naprosto dokonale. Na desce se
pořád něco děje, monotónní pasáž opravdu najít nelze, kytary (Franta Knetl,
Petr Turek) stále přidávají nová a nová sólíčka, a jak se říká basa (Stand
Makrlík) to zespoda pěkně tvrdí. Franta neuhýbá z death metalového
chrapotomurmuru, ale chvílemi mu je i celkem dobře rozumět. Za pozornost
stojí precizní výkon bicmena Pavla Vrby, jeho hra je hodně pestrá, prostě
u Mortifilie se nekoná občasná nemoc spřízněných kapel, které vystačí s
omíláním stejné pasáže celou skladbu. Za nejlepší považuji časem a
koncerty dobře prověřenou skladbu Christ Hunt (jako jediná se objevila na
stejnojmenném demu a také na dvou festivalových kompilacích). Výborný je
také pomaleji se rozjíždějící Vitiator, který nabízí hodně melodií,
střídání rychlých a pomalých pasáží a je to asi nejchytlavější song
kolekce.
Zvukový mistr Honza Kapák ve svém pekelném studiu taky odvedl dobrou práci
a mám takovej dojem, že Mortifilia má dosud nejlepší zvuk, který z
čestického studia vylezl. Vše zní tak jak má znít. Slušný je i obal cédesa
laděný do oranžovo žluta.
Remcalové můžou tvrdit, že tohle už tady bylo a svým způsobem budou mít
pravdu. Zrovna tak ale platí, že tohle je sakra dobře zvládnuté řemeslo.
Smrtící kov prokoumaný do detailu, instrumentálně taky na výši, takže
příznivci metalu s pečetí města Göteborg určitě zaplesají radostí.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Suecia, años 90, nace una nueva forma de hacer música extrema, melodía y
agresividad van de la mano en bandas como Unleashed, Dismember, Grave,
Entombed…
República Checa, año 2005, Mortifilia crea Redemption, y el sello español
Mondongo Canibale lo edita.
España, año 2006, Iván escucha el Redemption y le cae la lagrimilla…
recordando tiempos pasados.
Si señores en Chequia no sólo hacen brutal o grind,hay casos como el de
Mortifilia que lo dejan bien claro. Este cd es un homenaje a ese death
sueco del pasado con producción del presente y con vistas a que no se
olvide esa unión melodía-furia en un futuro.
Esta tercera obra de Mortifilia reúne durante sus 33 minutos, 10 temas
llenos de melodía, agresividad y mucha mala leche. Redemption no inventa
nada, no ha descubierto nada, no pasará a la historia, pero capta el
sentimiento de una época que si pasará a la historia del metal y lo hace
sin dedicarse a plagiar, simplemente sintiendo el death metal y mamando de
las raíces que nunca debieran olvidarse, se nota que Mortifilia disfruta
tocando buen death metal.
Los 90 no volverán, los años han pasado pero escuchar un disco actual que
suena añejo y que te recuerda a esa vieja escuela recreando perfectamente
ese sonido y ese sentimiento, como dicen el anuncio, no tiene precio.
Discos como este se encargan de que este estilo de death metal tenga un
futuro próspero. Así que ya sabéis, nostálgicos de la vieja escuela, este
álbum es para nosotros.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
MORTIFILIA le hace honor al Death Metal “Old School” con un trabajo
interesantísimo, donde evidencian influencias tanto del metal sueco como
del metal europeo.
Claro, ellos son de la República Checa y “Redemption” es su tercer trabajo
de estudio desde que se formaron en 1999 (por aquel entonces bajo el
nombre de Susice).
A todo el mundo le interesa cuando conoce a una banda nueva saber “a qué
suena”, y puedo decirles que MORTIFILIA recuerda a bandas suecas como
Dismember, At The Gates o Unleashed y también a Gorefest (Holanda).
El disco cuenta con 10 composiciones, las cuales basan su existencia en
los melódicos y punzantes riffs, una batería que es un verdadero “reloj” y
una voz atronadora como pocas.
El contundente transitar de bombazos como “Transformation”, “Just Funny
Day” o “Christ Hunt” (título por demás explicativo de por donde vienen las
líricas), darán por tierra con cualquier especulación respecto a
originalidad o falta de personalidad.
Aquí MORTIFILIA se despacha a gusto sin copiar a nadie, solo tomando
algunos elementos y “formas” para desandar caminos que poco tienen que ver
con la repetición y la copia burda.
“Aún no es necesario mirar hacia Suecia para conseguir buen Death Metal”,
dice la gacetilla y creo que como reflexión deberíamos decir que “no
importa de donde provengan si la banda tiene potencial”.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
'Redemption' is the debut album from the Czech death metal band Mortifilia.
This band released three demo's before the Spanish label Mondongo Canibale
Records offered them a record deal.
Mortifilia have been listening to Dismember very well, since their music
sounds very similar to the tunes of the Swedish kings of death metal. The
ten tracks on 'Redemption' are pretty alright to listen to. There is a lot
of melody and catchy riffs present here, and yet the music is aggressive
and energetic at the same time. The production is a little 'cold' and
could have used a bit more low end. If Dismember is one of your favourite
bands, then it definitely won't hurt to check Mortifilia out as well.
Their debut album 'Redemption' is a very decent death metal album.
'Redemption' is het debuut album van de Tsjechische death
metal band Mortifilia. Deze band bracht eerder drie demo's uit alvorens
het Spaanse label Mondongo Canibale Records ze een contract aanbood.
Mortifilia heeft erg goed naar Dismember geluisterd, want deze vier heren
jatten schaamteloos van de Zweedse kings of death metal. De tien nummers
op 'Redemption' luisteren dan ook lekker weg, als is het niet bijster
origineel wat de heren te bieden hebben. Naast veel melodie en catchy
riffs, bevat de muziek een voor death metal gezonde dosis agressie en
energie. De productie van dit album komt mij wat schel over, er had gerust
wat meer laag in het geluid kunnen zitten. Mocht je Dismember tot je
favoriete bands rekenen, dan kan het zeker geen kwaad ook Mortifilia eens
te gaan beluisteren. 'Redemption' is zeker geen onaardige poging.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Zdá se mi, že poslední doba pročistila zrno od plev a na scéně zůstali jen
ti nejsilnější. Když si totiž poslechnu debutové album západočeské
Mortifilie, mám pocit, jakoby odpadli všichni ti, kterým to nejde a kteří
nemají co říci. Mluvím hlavně o deathmetalových kapelách. Pokud si z
poslední doby totiž poslechnu Hypnos a nebo Mortifilii, mám pocit, jakoby
Česko produkovalo pouze a jen dobré kapely a vynikající desky. Debut "Redemption"
Mortifilie sice nepřináší nic hudebně originálního, za to ale desce
nechybí energie, nasazení a drive. Tohle je totiž jízda od začátku do
konce. A deska baví, to rozhodně. Věřím totiž, že by mohla bavit i ty,
které death metal moc nebere. Mortifilii se povedlo několik věcí najednou
- zvuk, aranže, atmosféra a obal. Co z toho vyplývá? Že jednoznačně
Mortifilia vkročila debutem na kolbiště s hrdým a sebevědomým štítem. A to
se cení!
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
“These guys are from where”? This is what I thought to myself upon reading
their information sheet they provided for me along with their album. The
Czech Republic is not a likely place I find great metal bands aside from
the likes of Krabathor, Pandemia, Sorath, and a very few others. However,
I don’t recall anything being bad from there…it’s just a region I don’t
seem to check back on all too often. Let me just say that I was happy
Mortifilia came in with the smelling salts and made me realize how stupid
I was for almost completely forgetting their death metal scene, waking me
from my coma of ignorance.
Mortifilia is apparently the ONLY metal band in their town, which I
imagine has made it not the easiest of tasks to get their name out there.
Although that may have been the case, they’ve landed a label deal with
Mondongo Canibale for their newest album “Redemption”. However, Mortifilia
is a band that truly gives you a strong feeling of ‘I’ve heard this all
before’, no doubt about it, but they bring enough originality to the plate
for it to still be somewhat enjoyable. Now, it may have occurred to you (the
reader of this review), that I’ve already “flip-flopped” my position on
this band and this album from excellent to bad. That’s where you, my
friends, are wrong. Mortifilia, although impressive musically and
extremely talented, seem to be aiming for an exact copy of some early
Dismember material. While Dismember is a great band and I honor them…Mortifilia
should try and create their own identity in my eyes. These guys can sure
as hell pull off the music in crushing stature; however, if I want to
listen to Dismember, than by all means I’ll go and listen to them, not
another knock off of the original.
Mortifilia’s identity crisis doesn’t prevent them from presenting a kick-ass
album nonetheless here though. “Redemption” showcases some really cool
guitar solos, nice tremolo picked dark riffing, the drummer can beat the
skins all day long, and the vocals are quite adequate for the job. The
lyrics aren’t all too good though, and English doesn’t seem like their
first language. With song titles such as “Just Funny Day”, it takes away
from the darker more serious music, which kind of draws away from how good
the songs actually are. These guys write some awesome brutal death metal
songs with a lot of melody, which isn’t really a combination that many
bands can pull off, hats off to them for that. But as aforementioned,
Mortifilia need to find their identity next time around. They have all the
potential to be a mind-blowing band that makes you screams out and
headbang like the death metal Gods of old, but first they have to get out
of that Dismember and At the Gates niche they’ve lodged themselves into.
If they come out with something next time that is as unique as I think
they can become…by all means, look the fuck out. Mortifilia is
impressively talented; we just need to wait a little more before they give
us something truly special.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Bueno, bueno... Aquí estoy de nuevo para intentar explicar lo que mis
manos sostienen, esta especie de obra de arte directa desde el Averno.
Todo comienza en 1998 cuando el grupo Alhallows decide renombrarse
heréticamente como los actuales Mortifilia. La primera demo de estos
checos llegó temprano, en 1999. Se llamaba “... in your head”. La acogida
fue muy buena y se pasaron el año dando conciertos en festivales por toda
la Republica Checa (terreno prácticamente desconocido para mí en lo que a
escena extrema se refiere). La segunda demo vino en 2000 y se la bautizó
como “Cares of Gomorrah” (300 copias). Ésta tuvo mejor acogida que su
hermana mayor y los cuasi-recién nacidos Mortifilia tocaron ese mismo año
en el prestigioso festival extremo Open Hell, en Alemania. La primera demo
oficial (500 copias) llega en 2002, “Christ Hunt”, grabada en los estudios
Hellsound. Un gran año, pues repitieron en el Open Hell. Esto también
ocurrirá al año siguiente, añadiendo a una enorme lista de conciertos los
nombres de Brutal Assault Fest, lo que demuestra la extraordinaria acogida
(y promoción) de la demo. En 2005 graban este primer disco (y obra de arte,
a riesgo de parecer pesado) en los estudios Hellsound y firman un contrato
con Mondongo Canibale Records, y así es como llega a mis manos esta
maravilla.
Está bien, empecemos a destripar metódicamente esta criatura. ¿He dicho
que este disco es una obra de arte?... ¿Sí?... Pues entonces no hay nada
más que decir...
Vale, está bien, ahora sí que saco el bisturí y el escalpelo. Nuestros
amigos los checos tienen un estilo marcadamente definido. Tanto que se
define en una simple frase: Black y Death melódico a partes iguales, todo
ejecutado con una maestría que me hace recordar los grandes momentos del
Metal Extremo, pues con razón os digo que estos checos beben, comen y
respiran Old School. Son duros sin pecar de excesivos, bestias pardas con
sangre en sus colmillos, poseedores de una fuerza que creía extinta en
este estilo...
Son capaces de mezclar la melodía black más elaborada (“Sacrifical Gore”)
con los riff death más rápidos (“Romance of the Death”) y con los solos
más devastadores desde Schuldinner (requiescat in pacem, Diavolus in
Terram). No os echéis encima de mí por lo recién dicho. Chuck era, es y
será el más grande, pero de ahí a intocable... Lo siento, me quedé con
Elliot Ness. Escuchad el disco y lo entenderéis.
Las voces compartidas de Knetl (profunda y brutal) y de Makrlík (chillona
y enfermiza) son un ejemplo a seguir en todas las vertientes actuales
tanto del Black como del Death. Juntos crean una atmósfera tan tétrica,
tan poderosa, tan destructora... Bella, al fin y al cabo, como un lienzo
de Munch. Juntos derrochan una energía que hace que Chernobyl parezca una
cerilla mojada.
Las percusiones de Vrba son una auténtica obra de la más infernal de las
ingenierías (¿OT?... ¡venga, coño, en serio!), y, junto a Turek y Knetl,
consiguen crear un grandioso altar al metal más potente y oscuro. Los
contratiempos y cambios de ritmo están a la orden del día actualmente,
pero nunca escuché nada como esto, combinados magistralmente con la
melodía principal sin desentonar en absoluto (“Vitiator”, “Great Quest”...).
Éstos, junto a riffs y voces tan sumamente agresivas y aderezado todo con
unos solos extremadamente bien ejecutados (“Lunatics”, Just Funny Day”)
que harán las delicias del “siniestrillo” virtuoso, conforman esta
maravillosa creación que se hace llamar “Redemption”.
No podría dar prioridad a una u otra canción, pues eso sería totalmente
injusto ya que el disco, de principio a fin, es musicalmente sublime. Lo
que sí puedo hacer es recomendaros un par de temas, los que mejor definen
el compacto. El primero, “Just Funny Day”, tema que habla sobre los
sentimientos y agonía de una niña de 12 años que sufre abusos primero de
su padre y luego de su padrastro. Para los morbosos estúpidos, en ningún
momento defienden la pederastia sino que se trata de una denuncia en toda
regla (esta conciencia social de la que hacen gala me sorprendió muy
gratamente). El segundo, “Redemption”, que es una h**** en todo el j*****
centro geográfico de tus entrañas. Comienza con un riff al más puro estilo
del buen Black, para seguir con un solo y desembocar en un sonido Death
pesado y melódico en iguales dosis, espolvoreado con unos toques Black de
nuevo, todo ello mezclado con reminiscencias claras a la colosal Old
School del extremo. Un tema enorme.
Ahora, la parte más difícil (fácil para los necios que nos hacemos llamar
“críticos” y/o “redactores” musicales): justificar por qué no le doy la
nota máxima. No es por madurez, pues hay de sobra. No es por ejecución,
pues es anormalmente buena. Y no, no es porque me dé la gana, pues por que
lo haría sin daros explicaciones (sería un tanto estúpido daros la
justificación “porque me da la gana”, ¿o no?). Dos razones me echan para
atrás. La primera, el p*** lastre del Metal Extremo: la producción. Bien
es cierto que ésta es muy buena comparándola con el 75% de los discos
extremos, pero jamás llegará hasta el honroso nivel de “excelente” de los
discos de Iron Maiden, por ejemplo, y se conforma con el soso “aceptable”
del 25% restante del extremo. Hago inciso en que esto no es culpa del
grupo. La segunda razón es de índole lógica. La nota máxima es la
perfección, solo hay uno o dos discos (como mucho) al año que se lo
merezcan, hay veces que ni eso. La perfección es sólo eso, perfección, y
aunque el bebé infernal que nos muestra Mortifilia la roza, se queda en un
roce. Muy loable, por otro lado, ser casi perfectos en tu primer disco,
muy pocos grupos pueden hacer gala de tan preciada insignia.
En definitiva, un disco casi perfecto, extremadamente rabioso, potente y
bien ejecutado que rebosa vieja escuela por los cuatro costados, sin
olvidar, y dando tanta importancia como al recuerdo, los tiempos en los
que vivimos. Además, los 33 minutos que dura son perfectos para desear
escucharlo una y otra vez. Si te gusta la caspa, no se te ocurra ni
mirarle la portada al disco. Esto es calidad, señores, y éste debería ser
el camino que tendría que tomar el Metal Extremo actual, para dejar de
estar tan perdido. Ojalá el año que viene esté comentando el excelente
segundo disco de estos checos.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Aaaaagghrr! Mortifilia konečně tady s novým oficiálním albem. A je to
pecka - to hned na úvod. Jejich demo Christhunt jsem si pochvaloval pro
styl, který v našich zemských šířkách není zcela obvyklý. Vždyť kolik
českých kapel drhne death metal švédského střihu? Opravdu si nemůžu
vzpomenout ani na jednu. Až Mortifilia se zhostila tohoto nelehkého úkolu
a je fakt, že se toho zhostila na známku minimálně velmi dobrou. Od kluků
jsem očekával skvělou fošnu a téměř jsem se jí dočkal. Proč ty drobné
pochybnosti? Myslím, že ještě neřekli poslední slovo a mají ještě navíc.
Hlavní rezervou je zvuk. Ten mohl být hutnější. Zabarvení zvuku je
samozřejmě severské, ale dnes jsou už i chlapáci ze severu Evropy se
zvukem kousek (notný kus) dál. A je třeba i po této stránce zabrat, aby se
ta evropská špička nevzdalovala příliš rychle. A tady bych se slabinami
skončil. Je fakt, že možná šlo nalézt ještě pár chytlavějších riffů, ale
to jde vždycky a něco si hoši musejí nechat i na příště. Je také slyšet,
že Mortifilia se snaží hrát opravdu hodně svižně až dismembrovsky zběsile,
ale podle mě by mohli ještě přesněji volit tempa, protože někdy by možná
poněkud pomaleji zahrátý riff přispěl k jeho větší srozumitelnosti. Ale
dost kritizování detailů. Vcelku mě kluci nezklamali a jsem z albem
spokojen. Ne nadarmo album vydala zahraniční, španělská, firma (Mondongo
Canibale Records). Příště se budu těšit na to, že mě Mortifilia nejen
potěší, ale i nadchne. Ode mě ještě o něco lepší osmička než posledně ;-))
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Que buenas bandas de Death están apareciendo últimamente y no tienen
porqué provenir de las frías tierras Escandinavas, como muestra de esto,
tenemos a Mortifilia con su álbum Redemption, desde la República Checa,
cargado de toques brutales y con muchos sonidos al más puro trash metal.
Con “Just Funny Day” nos metemos en el sonido de la banda, una voz
desgarradora muy gutural, con variaciones algo influenciadas por Amon
Amarth. “Sacrifice Gore” es su secundo corte, de breve duración pero donde
las guitarras muestran todo su potencial y la batería de Pavel Vrba es tan
buena, como rápida. Con unas segundas voces agudas y graves aparece
“Romance Of the Dead”, una excelente melodía que se ve cortada por los
ritmos oscuros que nos ofrecen Frantisek Knetl (voz y guitarra), y Peter
Turek (guitarra). Un gran corte también algo breve pero bastante intenso.
Llega el momento de mi tema favorito de este trabajo, “Transformation”,
para los fans de In flames, de At the gates y un largo etcétera. Increíble
la calidad musical, unos cambios de ritmos inesperables y buenos, si tengo
que dar un sobresaliente, se lo doy al batería, de lo mejorcito que he
escuchado últimamente. “Redemption” es quizá la canción mas cantable del
álbum, bastante melódica para lo que es este grupo y un temazo en toda
regla. Los solos de guitarra cuadran a la perfección y en su principio
usan las bases de una marcha muy bien realizada. Un tema tranquilito, pero
no por ello pierde la fuerza.
Ya pasada la mitad del disco y sin tener que poner ningún ‘’pero’’ de él,
nos topamos con “Christ Hunt”, un corte muy veloz, muy rápido, con unos
gruñidos intensos bastante graves. Con una batería muy a contratiempo,
sigue las líneas generales de una base de auténtico Trash. Seguimos este
oscuro camino con “Beauty of Blood”, que también tengo que deci,r que las
letras están elaboradísimas, bastante largas y muy profundas, un tema de
tan solo dos minutos y medio pero con un solo muy dimmebag y una potencia
increíble, tendré que seguir nombrando al fantástico batería, que aporta
toda la fuerza a esta banda.
Una de las canciones más largas del álbum es esta ‘’Vitiator’’ ,con unas
guitarras que hablan solas, que estos dos hombres las hacen chillar a la
perfección, otro toque de calidad de esta banda con su primer álbum. Quizá
sea la canción que se me hace más pesada del disco, sigue una línea muy
habitual pero queda aprobada con nota. Penúltimo tema de nombre ‘’Great
Quest’’puro Death Metal Melódico que como antes comenté, se vuelve a ver
esa influencia por In Flames. Las rítmicas, de gran dificultad por sus
compases, crean una progresividad de alta calidad. Cerramos este disco con
“Lunatics” , una canción que se me hace un poco pesada al escucharla pero
que cuando ya pones oído un par de veces, te das cuenta de lo currada que
está, un doble pedal rapidísimo, unas guitarras demoledoras, un bajo
contundente y una voz que muchos desearían, es la muestra de Mortifilia.
Así que ya sabéis compañeros, un grupo al que le deseo un gran futuro ya
que la calidad de este álbum es impresionante y envidiable por muchos de
los grandes de este género. Si sois amantes del Death Melódico no os
perdáis este descubrimiento.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Das nicht all zu bekannte Label Mondongocanibale Records hat sich die 'Newcomer'
MORTIFILIA aus Tschechien unter den Nagel gerissen. Und sie haben gut
daran getan!
Zusammengefunden im Jahre 1999 haben die vier Jungs von MORTIFILIA drei
Demos veröffentlicht. Nachdem sie 2004 bei Mondongocanibale Rec.
untergekommen sind, gibt es nun 2005 das hammermäßige Debutalbum, das auf
den Namen 'Redemption' hört.
An was erinnert uns der Titel? Richtig! An die Schweden von VOMITORY. Und
als wenn das noch nicht genug wäre, bekommt man direkt nach dem Einlegen
des Silberlings sofort die volle Schweden-Death-Metal-Breitseite im Stil
von VOMITORY und alten UNLEASHED.
Also, wenn die zwei Bands nicht zu ihren Faves gehören, dann fress’ ich
einen Besen.
Das Album knallt von Anfang bis zum Ende. Egal ob der Track 'Just funny
day', 'Transformation' oder 'Beauty of blood' heißt, man bekommt 100%
puren Schweden-Old-School-Death-Metal vom Feinsten. Von den typischen Twin-Guitar-Shredder-Orgien
über die knüppelnden Drums, bis hin zu tiefsten Schweden-Death-Growls in
Unleashed/Edge of Sanity-Manier ist hier absolut alles vorhanden und läßt
die Nackenwirbel nicht zur Ruhe kommen.
Vorwiegend in Midtempo, gibt es auch Ausflüge in schnellere Gefilde. Und
wen das noch immer nicht ganz überzeugt hat, dem sei versichert, dass sich
auch die Ohrwurmmelodien in diversen Tracks versteckt haben, die schon
Uncanny oder alte Edge of Sanity groß gemacht haben.
Zu finden z.B. in 'Vitiator', 'Great quest', 'Sacrificial gore' oder dem
Titeltrack selbst 'Redemption'.
Eigentlich..., sind sie in allen Tracks 'versteckt' und rocken somit alles
in Grund und Boden,
ohne Wenn und Aber. Wer die ersten beiden UNLEASHED Alben vergöttert, wer
ohne EDGE OF SANITY nicht einschlafen kann und ohne VOMITORY sich in der
Leistengegend nichts regt, dem sei REDEMPTION von MORTIFILIA wärmstens ans
Herz gelegt.
Und allen anderen Death Metal Maniacs da draußen natürlich auch!!
Hammer Album ohne Ausfälle, so was findet man leider viel zu selten.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Direttamente dalla cittadina di Susice, situata nella Repubblica Ceca,
ecco arrivare i Mortifilia, abili death metaller rimasti saldamente
ancorati al tradizionale stile svedese dei primi anni Novanta. Tra le
influenze citate dai nostri ci sono ovviamente Dismember, Entombed,
Unleashed e At The Gates, ma - a dir la verità - i nostri sembrano essere
innamorati quasi esclusivamente della band di Matti Karki e Fred Estby, in
quanto da essa mutuano praticamente tutto: riffing, ritmiche, voce e
persino il gusto melodico di derivazione NWOBHM. Ne esce fuori un album
totalmente privo di originalità ma - ad onor del vero - comunque colmo di
pezzi ben costruiti ed ispirati, che in quanto a ferocia e potenza non
temono rivali. I Mortifilia non sembrano conoscere altri modi per
esprimersi, ma quella che propongono è tuttavia musica curata e
coinvolgente, consigliata a chi non ama gli esperimenti e a chi ascolta
sempre volentieri album come "Death Metal" o "Indecent & Obscene". Dieci
pezzi giocati quasi sempre su ritmiche sostenute ma sempre dotati di buone
linee melodiche, con "Just Funny Day", "Romance Of The Dead" e "Vitiator"
un gradino sopra gli altri. Un punto di partenza accettabile, che vanta
anche una produzione più che dignitosa (per il genere) e un artwork
semplice ma calzante. Se i succitati mostri sacri dello swedish death, i
Fleshcrawl e i Paganizer non vi bastano, date pure una chance ai
Mortifilia.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Po delší době mám pocit, že v tuzemských luzích a hájích pomalu vyrůstá
reprezentant schopný se ctí se poměřit s mocnými šiky zahraniční
konkurence. Česká vlaječka uprostřed bitevní vřavy sice zatím působí velmi
skromně, není však nejmenšího důvodu nevěřit, že do budoucna její barvy
získají na mnohem pestřejších odstínech. Nositeli spartánského praporce s
trikolórou jsou sušičtí MORTIFILIA, kteří vydávají u španělského labelu
Mondongo Canibale Records (jen tak pro zajímavost „mondongo“ =
„vnitřnosti“) svoji první dlouhometrážní nahrávku, poměrně zprofanovaně
pokřtěnou jako „Redemption“.
V tradičním útočišti západočeských extremistů, studiu Hellsound
(mimochodem jeho vlastníkem je Jan Kapák z black/deathových AVENGER), se
zrodilo na domácí poměry komplexní a velmi přesvědčivě vyznívající dílko.
Kosa na kámen padá pouze v jediném, zato však klíčovém případě, totiž
úrovni koncentrace vlastních tvůrčích myšlenek. Jelikož pokladnice
MORTIFILIE tímto vzácným zbožím evidentně moc nepřekypovala, bylo nutno
vyrazit někam za inspirací, konkrétně přes vlny studeného Baltu až do země
Tří korunek. Vsadím své boty, že v plánu cesty byla návštěva Göterborgu a
především pak důkladný průzkum podzemí starého dobrého Stockholmu. Sušičtí
totiž čerpají plnými doušky ze skandinávské old school death metalové
klasiky a pojmy jako DISMEMBER nebo CENTINEX pro ně dozajista nejsou
důvodem k otevření slovníku cizích slov.
Zejména pak druzí jmenovaní, nedávno zaniknuvší apoštolové CENTINEX, jsou
jednoznačně nejpodstatnějším inspiračním zdrojem „Redemption“. Speciálně
mám na mysli jejich pozdní produkci ve jménu „Decadence – Prophecies Of
Cosmic Chaos“ a závěrečného eposu jejich kariéry „World Declension“. Obě
alba jsou v rámci tvorby Švédů relativně rozdílná, přesto však do
posledního puntíku vystihují současnou tvář MORTIFILIE. Naše čtveřice
totiž adoruje jak tradiční chrastivý „Sunlight sound“, tak dnešní post-AT
THE GATES trend, kterým bylo „Decadence“ našlapáno až po střechu. V
melodických houpavých pasážích se pro změnu do slova a do písmene
zhmotňují DISMEMBER v období „Massive Killing Capacity“, v rychlejších
thrashujících momentech zase nečekaně vyvstávají THE DUSKFALL nebo TAETRE.
A aby těch přirovnání nebylo málo, v páté, shodou okolností titulní
skladbě se o slovo přihlásí taktéž KATAKLYSM, samozřejmě ve jménu
posledních, Švédskem nasáklých desek. Docela slušný nákyp, co říkáte?
MORTIFILIA však nejsou žádní zelenáči, poctivě obrábí scénu již osmým
rokem a tak pro ně uspořádání rozmanitých inspiračních vlivů do jednoho
kompaktního celku nepředstavuje žádný neřešitelný problém. „Redemption“
navíc disponuje skvělým zvukem a má takový drive, že drtivá většina
tuzemských kapel může jen tiše závidět.
MORTIFILIA se na „Redemption“ prezentuje jako instrumentálně vyzrálá
kapela, která ovšem zatím pokulhává po stránce originality. Vzhledem k
tomu, že se jedná o jejich debutové album nad tímto nedostatkem přivírám
oči a dávám více než slušných sedm bodů. Ostatně aby také ne, vždyť
nahrávka je velmi příjemná na poslech a v kontextu domácí scény působí
svěžím dojmem. Již teď jsem zvědav, s čím „sušičtí Švédové“ přijdou na
svém dalším záznamu.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Born in 1998 this band from the Czech Republic give us a great Death/Thrash
Metal really very profissional. The compositions done by: Frantisek Knetl
(guitar/vox), Petr Turek (guitar), Standa Makrlik (bass/vox) and Pavel
Vrba (drums) are from a hight level, great riffes, a lot of feeling,
brutal solos, and a exellent drums job, it is a blood bath in all album
Redemption, we can perceive it. The sound done by the Mortifilia remember
us the great Vader, but only in some parts, the Mortifilia is NOT a copy,
contrariwise, the band has a own, insane, evil and sick rhythm. The chaos
begins with the song Just Funny Day, following this comes: Sacrificial
Gore, Romance Of The Dead, Transformation, Redemption, Christ Hunt, Beauty
Of Blood, Vitiator, Great Quest and Lunatics. An excellent band, that
makes the headbangers shake their heads until the head jump out from the
neck, this album can not miss in a colection of a true metaller, extremely
recommended.
Formada em 1998 esta banda oriunda da República Tcheca nos brinda com um
grandioso Death/Thrash Metal realmente muito profissional. As composições
feitas por: Frantisek Knetl (guitar/vox), Petr Turek (guitar), Standa
Makrlik (bass/vox) e Pavel Vrba (drums) são de alto nível, ótimos riffs,
muito feeling, quebradas de tempo, solos animais, e um trabalho de bateria
excelente, é um banho de sangue em todo o álbum Redemption, podemos
perceber isso. O som feito pelo Mortifilia lembra muito o grande Vader,
mas somente em algumas passagens, o Mortifilia NAO é uma copia, pelo
contrario a banda tem umas pegadas próprias insana, doentes e perversas. O
caos começa com a musica Just Funny Day, em seguinda vem: Sacrificial Gore,
Romance Of The Dead, Transformation, Redemption, Christ Hunt, Beauty Of
Blood, Vitiator, Great Quest e Lunatics. Uma excelente banda, que faz os
headbangers bater cabeça ate o pescoço descolar do lugar, esse álbum não
pode faltar na coleção de qualquer headbanger, altamente recomendado.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Después de 3 demos editadas, los checoslovacos MORTIFILIA editan su álbum
debut bajo el sello español Mondongo canibale, un trabajo compuesto por 10
temas grabados en los Hellsound Recording Estudios. 10 temas que por norma
general son bastante rápidos y con muchas melodías que bien podrían venir
de bandas como AT THE GATES o DISMEMBER, ya el sonido de esta banda, pese
a venir de Checoslovaquia, es muy "sueco", pero de la vieja escuela. A
estas influencias podrían unirse otras más propias del sonido cañero de
unos VOMITORY y hasta algo de los UNLEASHED , asi que con toda esta mezcla
os podéis hacer una idea de su sonido, que suena bastante Old School, con
ritmos potentes, guitarras cortantes y melodías a diestro y siniestro...
buen debut el de los MORTIFILIA.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
I always do reviews following the same routine, as suggested by the
defunct master of underground music John Peel with some personal
variations: I place the Cd into the tray and let it go, dimming the lights
so it is barely possible to read the lyrics in the booklet, and let the
music flow into me, reading the booklet a bit, enjoying the music in turns.
Once the Cd has finished, I give it a second spin while surfing the 'net
for some additional infos on the band (or browsing through my old fanzines
if the band is relatively old), and to see if my impressions are shared by
other reviewers. Well I have to recognize one thing. Years ago I was
complaining becouse there were just a few idiots making reviews on bigger
mags, but I have noticed the thing has not changed much with the Internet:
there are just more idiots writing blogs and webzines that have no real
clue about what this music is about. For one, it seems everybody has
compared this band to Dismember and even Unleashed (!!). Well I tell you
now: there is not even the farthest touch of Unleashed in here (well at
least the Unleashed I know, I have stopped following their albums since "Across
the Open Sea"), and the Dismember resemblances basically start and end
with the first song on "Death Metal" "On Fire". Apart for that song and
maybe the "Misanthropic" Ep, I believe it's quite difficult to say that
Dismember is a melodic Death Metal band like this one, if you think so,
please check their best work the "Pieces" Ep and tell me where the fucking
melody is in that cult jewel. Now all this chatter to introduce a band
that surely plays a kind of Death Metal heavily influenced by the late
nineties brand of melodic death metal that followed the success of At The
Gates, and rapidly spread across the country. Mortifilia is from Czech
republic and plays a competent form of death Metal with a solid
songwriting, melodic solos and a lot of galloping thrashing riffs veined
with that kind of Scandinavian melody, which however is thankfully quite
far from the realm of garish shit metal of that horrible band called In
Flames. Some of the riffs can be defined as a cross of very early Dark
Tranquillity ("Skydancer" era, before they wimped out completely), Autumn
Leaves and who knows, maybe Without Grief, I am not a very big conoisseur
of this kind of Metal, it kinda slip off my brain cells. The vocals are
guttural but not too much, they always remain understadable and you can
follow the lines of the lyrics easily. The English might need some
polishing but they're understandable, dealing with memories, fucks and
death. The booklet has a very good artwork, and this style of reds and
oranges is repeated all through the booklet for a consistant look. However
the layout is so cheap it's in heavy contrast with the good work on the
images. The fonts too big and not the best choice for a work like this,
and the logo is butchered by a horrible embossing effect. Too bad becouse
there were a lot of ideas tha could be exploited out of this nice artwork.
So, once again I have to say this is not really a genre I understand much.
I never understood why they wanted to add melodic tunes into Death Metal,
it's a contraddiction in terms. It is either Death Metal or it's melodic
isn't it? However strange it may sound, I admit this coupling sometimes
works (see Unanimated, At the Gates, Eucharist) (well in any case it works
better than the coupling of Black Metal imagery and popeye vocals... or
viking lyrics and corpsepaint for that matter... ahah, how fucking stupid...
I'm digressing, I know). I cannot really reccomend this album for those
who like real Death Metal, but if you use to put sugar, lime and
strawberry syrup into your beer, you might also like this mix of Death
Metal plus melodic bridges. It's rather well done and it has no weak spots
I can exploit except for a overdosage of melody towards the end,
expecially in the solos. I can just hope they were earlier works.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Ač sušická MORTIFILA rozráží death metalové mlhy už pěkných pár let,
regulérní debutovou desku do loňského roku stále postrádala a protože
výskyt jejich jména nebyl nijak zanedbatelný (podepsáno je pod ním zejména
třetí demo "Christ Hunt"), tak má-li někdo štěstí, jiný může mít smůlu. K
jejich dobru se za přispění menšího španělského labelu karta včas obrátila
a výsledek je z mého pohledu, mírněji řečeno, překvapující. Chvályhodná
slova mohou být zkreslena zapomenutým poslechem předešlého dema (co si
pamatuji, kolega Blackmoon "Christ Hunt" vynášel až na Měsíc a dál),
protože měřit stejný metrem druhému záseku "Care Of Gomorrah" a aktuálnímu
disku nelze. Ono by i bylo divné, bylo-li by tomu jinak.
Z nahrávky je více než patrné, že MORTIFILIA se střemhlav nevrhá do
žádných experimentů, které by ji mohly tak akorát podrazit nohy. V rámci
žánru přechovává typické postupy pro hojně propagovanou švédskou větev,
ale jsme v České republice a to by bylo, aby se nenašlo něco víc, čím by
se podobnost z části smazala. Ač se nekonají žádné krkolomné přechody,
muzika v žádném případě netrpí jednotvárností. Tyhle chmury zahání
precizní instrumentální výkony, zejména kytary představují vytříbenou
lahůdku, nezřídka vyšperkovanou melodickým ztvárněním, což je pravý opak
jinak převažujícího surového útoku. Zajímavými momenty se rovněž jeví
změny hlubokého vokálu na "štěky", což např. takovou "Sacrificial Gore" v
mých uších dělá mnohem pestřejší. Shrnuto a podtrženo: MORTIFILIA předvádí
navýsost dovedné řemeslo a jelikož se s propagací "Redemption" začalo až
zkraje letošního roku, musel jsem v seznamu top ten narychlo přerovnat své
loňské favority.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Sušická MORTIFILIA se konečně dočkala debutového alba. A že to není album
jen tak ledajaké! S mírným zpožděním (díky zatoulané promo zásilce) tedy
konečně i na stránkách Paya. Mlsy, mlsy, kde začít…? Je dobře, že skupina
zakotvila u španělského (byť mladého) labelu Mondongo Canibale. Mám totiž
ten pocit, že české firmičky to až tak do Evropy nehrnou a to by byla v
případě MORTIFILIA velká škoda. Skupina je to totiž minimálně evropského
formátu. Už velmi kvalitně odvedený cover a potažmo celý booklet poukazuje
na to, že přinejmenším volba labelu proběhla dobře. Po vsunutí do
přehrávače pak zjistíte, že na výbornou proběhla i volba studia. Tím byl
jihočeský Hellsound a je nutné říci, že Honza Kapák se opravdu nahrávku od
nahrávky zlepšuje. Myslím, že tyto prostory budou časem velmi vyhledávanou
destinací. Zvuk je naprosto čitelný, hutný a má ten správně řezavý feeling.
Dokonce bicí jsou nazvučeny na výbornou a to nebývá ani v zavedenějších
studiích tak úplně pravidlem. Od prvotního výkřiku to do vás skupina hrne
nevídaným způsobem a rozhodně nečekejte, že se zvolní. Půlhodinka uteče
jak voda a za tuto krátkou dobu vám bude naservírováno neuvěřitelné
množství deathových riffů švédského ražení. Nezapomnělo se ani na výborné
vyhrávky a sólíčka. Je vidět, že s muzikantským obsazením nemá kapela
nejmenší problém. Všichni zúčastnění předvádějí naprosto strhující výkony.
Velmi mě překvapil bubeník, jehož hra nenudí a snaží se tak vyjít vstříc
techničnosti zbytku osazenstva. Reminiscence velikánů DISMEMBER je
všudypřítomná a Estby a spol. by se rozhodně za takovéhoto člena v
diskografii nemuseli stydět ani v nejmenším. Další vzory vidím třeba v
KATAKLYSM (hlavně díky občasnému použití vyššího skřeku). Ovšem zmíněná
melodičnost dá vzpomenout i na město zvané Göteburg (třeba první „Just
Funny Day“). I po opakovaném poslechu je stále co poslouchat a stále
nacházíte, co jste dříve nepostřehli. A hlavně se nenudíte. Na to prostě
není prostor! Možná jsem tuto recenzi měl napsat ještě trochu později a
poodhalit tak některá další tajemství. Jenže ta energie, co z alba čiší,
mě donutila zasednout už asi po čtvrtém poslechu a naklepat to sem.
Soukromě se ovšem budu albu věnovat ještě nějakou tu hodinku… Držím palce
v proražení hranic!!!
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Argh!!!!!!!! Hacía tiempo que no gozaba tanto con un disco de estas
características, puro Swedish Old School Death metal o lo que es lo mismo,
la época gloriosa de grupos como Unleashed, Entombed, At The Gates o
Dismember. Álbum debut de estos Checos, con 10 trallazos de mezcla
perfecta de melodía, fiereza y fuerza sin igual donde hasta en algún
momento nos deleitan con pequeñas dosis de técnica que nunca vienen nada
mal a dicho estilo. El aspecto vocal me ha recordado a Johan Hegg de los
primeros Amon Amarth en ciertos pasajes y el sonido es realmente increíble,
donde podemos distinguir todos los instrumentos a la perfección.
No solo la Republica Checa vive de grupos de Grindcore y Brutal Death,
Mortifilia demuestran ser una banda con la cual contar si eres un fan
acérrimo del Death metal de toda la vida pero con un soplo de aire fresco
sobre todo gracias a su gran producción. Todo un jodido canto en los
dientes para aquellos que piensan que el Death metal sueco lo inventaron
los cada vez más odiados In Flames!!!!
Hay que darles la enhorabuena a Mondongo Canibale por sacar buenas
ediciones de estilos tan dispares, que siga la masacre!!!! Por cierto
magnífico artwork logrado por Daniel Álvarez de Greenfly.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Zdejší death metal a grindcore mají ve světě vyznavačů extrémních
hudebních odrůd znamenitý zvuk již od průkopnického alba momentálně
nefunkčního Krabathoru Lies, takto jeho prvního nosiče vydaného u
zahraniční firmy. Což je bratru již jedenáct roků... Dobré jméno tuzemské
ultrametalové líhně pak v cizině svými nahrávkami i koncertními
vystoupeními kromě Krabathoru dále utvrzovaly kapely jako Hypnos (od ledna
2006 též ve stadiu „časově neomezené hibernace“), Pandemia, Fleshless,
Godless Truth, Ingrowing, Contrastic, Intervalle Bizzare, Ahumado Granujo,
!T.O.O.H.!, Smashed Face a další. Poměrně čerstvý pokus zaseknout svým
drápkem i za hranicí české kotliny hodlá provést také sušická Mortifilia,
která debutuje rovnou venku, konkrétně u malého španělského labelu
Mondongo Canibale.
Její šance lze těžko odhadnout – ostatně svého času bych příliš nevsadil
ani na zmíněný Krabathor. Každopádně však narozdíl od svých poněkud
rozpačitých starších demosnímků Mortifilia na prvním řadovém albu
předkládá naprosto ucelený a kompaktní „hudební názor“. Přitom jaksi
nepřímo – nechci spekulovat, zda vědomě či nikoliv – deklaruje, že
předobrazem jejího počínání je death metal spíše švédského než amerického
ražení. Znalcům to může znít zvláštně, ale tihle Západočeši v současnosti
organicky kombinují odkaz starších nahrávek klasiků Entombed, Dismember a
spol. s pozdějším „Gothenburg soundem“ kapel jako In Flames, Dark
Tranquillity apod. Ještě srozumitelněji řečeno, kladou důraz nejen na
náležitou drsnost a syrovost, ale pomyslný tvůrčí strach jim nenahání ani
nemalá porce melodiky. Výsledek sice nevyráží dech (tohle všechno už tu
samozřejmě v mnoha různých variacích bylo), ale šťáva, co z téhle muziky
tryská, má podle mne větší sílu, než sebelíp vychlazený energetický nápoj
sebezavedenější značky.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Os voy a presentar uno de los cds que más ha sonado en mi reproductor
últimamente. El disco en cuestión se llama "Redemption" y sus creadores
son Mortifilia, grupo de death metal que desde la Republica Checa nos trae
su debut en larga duración tras 3 demos anteriores. Dicho trabajo ha sido
editado a finales del 2005 por el joven sello español Mondongo Canibale y
para mi es su mejor apuesta hasta la fecha con el fin de abrirse camino en
la competitiva escena del metal extremo.
El disco es una sucesión de cortes plagados de melodías marca de la vieja
escuela sueca (At The Gates, Dismember) de principios de los 90. El
comienzo es impresionante, "Just Funny Day", "Sacrificial Gore" o "Transformation"
son cañonazos con cierto regustillo a unos lejanos Unleashed, que no
parecen ni mucho menos sacados de un disco debut. Por otro lado "Christ
Hunt" supone uno de los pilares del disco, rápido, directo, con buenos
cambios de ritmo, que con mejores medios técnicos y sobretodo con unas
guitarras con más sonido hubiese quedado perfecto.
Técnicamente la banda lo hace realmente bien y es que Mortifilia nació de
los restos de Allhallows y esa veteranía se nota en la ejecución. Pavel
Vrba lo hace de maravilla a la batería, rápido y preciso, para mí es la
mejor baza de los checos. El disco está autoproducido y este es el
principal pero del disco, ya que no han sabido sacarle el máximo partido a
varios de los últimos temas, "Vitiator" y "Great Quest", que han quedado
un poco flojos en ideas y arreglos.
En definitiva "Redemption" supone uno de los últimos descubrimientos en el
género, solo esperemos que desde Mondongo Canibale sean capaces de darles
a conocer por toda europa y que su próxima propuesta cuente con una
producción y unos medios técnicos acordes a la calidad de su propuesta, ya
que este es el único punto flaco que puedo sacarle este disco.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
MORTIFILIA es otra de esas bandas con las que, cada vez que escuchas su
música, tienes que volver a su bio para comprobar que no son suecos y que
no han crecido o estudiado o al menos ido de viaje a Estocolmo. Me vienen
a la cabeza bandas como HORRID (Italia), CASKET GARDEN (Hungría) o
IMMORTAL RITES (Alemania). Son sólo algunos claros ejemplos, a los que a
partir de ahora sumaré a MORTIFILIA, de la República Checa, y con cierta
obsesión por el Death Metal sueco.
El anacronismo de MORTIFILIA no es sólo espacial. También temporal. Este
“Redemption” podría pasar perfectamente por un disco de hace más de una
década. Sin embargo, acaba de saltar al mercado de la mano del joven sello
español Mondongo Canibale Records. Es también el primer disco para este
cuarteto, después de tres demos y ocho años de trayectoria.
En la discoteca de Knetl, Turek y compañía no debe faltar ningún clásico
de la dorada primera época del Death made in Estocolmo. Casi ninguno
tampoco del período de transición – con AT THE GATES como bisagra – hacia
el florecimiento de la escuela Goteborg. Y, sin duda, si hay un grupo
cuyos discos han debido escuchar hasta el desgaste, ese ha sido DISMEMBER.
Después, dosis concentradas de los primeros ENTOMBED, UNLEASHED y compañía,
algo de CARNAGE, pasando por los citados AT THE GATES o los primeros IN
FLAMES y, de toda esta espectacular partida de dioses del género, sale el
jugo que corre por las venas musicales de MORTIFILIA. Nada nuevo. Tampoco
nada malo, por supuesto. Más bien todo lo contrario.
Incluso la producción, áspera y cruda, tiene una clara herencia del
Sunlight Studio que fue santo y seña de la eclosión del podrido y
maravilloso sonido Estocolmo. Las guitarras rítmicas son un buen ejemplo
en la inicial “Just Funny Day”, quizá la que más bebe de los ENTOMBED de “Clandestine”.
La base de ritmo, ágil y reiterativa, es puro old school, al igual que las
guitarras, que viajan de los riffs más clásicos y Death Metal a los
pasajes más melódicos. Nada, absolutamente nada innovador se puede hallar
en el sonido de “Redemption”, una total redención, si se me permite el
juego fácil de palabras, a una época y un estilo. Con la etiqueta de ‘sólo
para fanáticos’.
Las canciones siguen un esquema claro: directo a la yugular y sin alardes.
Predominan las tradicionales partes up tempo que dejan espacio para
cambios de ritmo a pasajes más machacones; Solos clásicos y riffs viciosos
y arquetípicos con los gruñidos de Franta Knetls al frente. A esta
estructura responden la citada “Just Funny Day” o la más brutal “Romance
Of The Dead”.
Las únicas gotas de variedad son aportadas por las aproximaciones al
sonido Goteborg de las más melódicas “Sacrificial Gore”, la intensa
“Redemption” o la bien construida y pesada “Great Quest”. Sin embargo, se
llevan la palma las cabalgadas explosivas en las que la sombra de
DISMEMBER se hace omnipresente. Valga como muestra “Christ Hunt” o incluso
“Beauty Of Blood”. Diez canciones en total, apenas 33 minutos, y un digno
trabajo dentro de su estilo, con momentos de lo más logrado.
“Redemption” no es la nueva gran maravilla dentro su estilo, ni tampoco
una explosión de nivel sobresaliente. Solamente es un buen disco que rinde
pleitesía a pies juntillas al viejo sonido sueco. Buen Death Metal. De
hecho, es un trabajo que gana enteros en su segunda parte, justo cuando
parece que el interés podría tender a decaer definitivamente. Sirva este
apunte como prueba de que MORTIFILIA ha puesto en circulación un muy buen
debut, algo falto todavía de brillo propio y verdaderamente deslumbrante.
Para muchos puede pasar como un lanzamiento algo mediocre, aunque los más
devotos del Death Metal sueco le sacarán su cumplido beneficio. Nada
impresionante ni espectacular, pero un buen y digno trabajo.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Je to cca. šest let zpět, co k nám do mini-redakce dorazila kazeta s
prudce modrým obalem. Jednalo se čistě o ruční práci (D.I.Y.), což k
tehdejší filozofii R.U.Mu perfektně sedlo. Vždycky jsme se snažili pomáhat
(nebo tedy psát) začínajícím kapelám a právě MORTIFILIA byla tehdy na
startovní čáře v podstatě jako my. Čas některé věci změnil, ovšem základ
zůstal stále stejný. Pravdou však je, že jsem od konce devadesátých let o
sušické partě tak trochu ztratil přehled. Sice jsem kluky viděl
koncertovat na všech možných místech, ovšem žádná jiná nahrávka se mi do
rukou nedostala. MORTIFILIA mi tak trochu vypadla z paměti. Naštěstí můj
mozek byl brzy osvěžen úplně novou fošnou „Redemption“, kterou mi zaslal
jejich manager, zároveň však téměř legenda českého zinařského podsvětí,
Franta Březina. Pamatujete ještě na RISING STAGE?!!! Než se ale dostanu k
novince, rád bych ještě vzpomenul na nahrávky, které oficiálnímu debutu
předcházely. Na rozhraní milénia se na světlo prodrala placka „Care Of
Gomorrah“ a najdete na ní sedm skladeb, včetně předělávky od plzeňské
legendy FATA MORGANA. MORTIFILIA si na paškál vzala skladbu „Život po
životě“. Určitě bych měl zmínit, že tenhle materiál je volně ke stažení na
oficiálních stránkách kapely, takže zájemci si případně mohou doplnit
diskografii. Od dva roky později kluci vytvořili další CD-R - „Christ Hunt“.
Nosič jsem však neměl možnost slyšet a tak dost dobře nemohu okomentovat v
čem se liší od aktuálního výtvoru. A k němu se konečně dostáváme! Nebudu
nic zastírat, ale fakt, že MORTIFILIA vydala album u španělské firmy
Mondongo Canibale records, mě osobně hodně překvapilo. Přece jen se na
českém hudebním poli potuluje spoustu známějších partiček, a že si Španělé
vybrali zrovna sušické borce, to už musí o něčem svědčit. A taky že ano!
Španělé velmi dobře rozpoznali, že naši zástupci jsou v životní formě a
pohodě. Určité zlepšení jsem čekal, ovšem MORTFILIA udělala ve své
produkci sakra velký skok! „Redemption“ je jednoznačná sázka na metal. Je
to kolekce, za kterou by se nemusela stydět žádná západní kapela.
Melodický death metal s trashovými vlivy ala Švédsko! Duch DISMEMBER se
sápe z hrobu!:) Takhle by se dalo stručně nazvat stylové rozpětí, ve
kterém se naši zástupci pohybují. Hned v průběhu úvodního songu „Just
Funny Day“, začínám valit oči! Tohle, že je ta MORTIFILIA s „modrou
kazetou“? Skutečně nečekaný a zároveň masakrující „dáreček pod stromeček“
mi Franta přichystal. Hned od prvního hrábnutí do kytar mě velice potěšil
zvuk (nahrávalo se ve studiu Hellsound). Skvěle tak vyčnívají nádherné
melodické vyhrávky a to i přesto, že většina skladeb je zahraná v
maximální rychlosti. Najdou se tu však také „pomalejší“ tracky. Především
titulní „Redemption“ je lahůdka se vším všudy. Příznivci táhlých
kytarových melodií si určitě přijdou na své. Z minulého „CDdema“ se na
desku dostala skladba „Christ Hunt“ a jak již název napovídá, jedná se o
jednu z těch zběsilejších sypanic. Další silným kouskem je předposlední „Great
Quest“ s opravdu skvostnými kytarovými sóly. Tady budou všichni příznivci
Švédska“ sosat blahem. Opravdu si nepamatuji, že by v poslední době vyšla
u nás tak kvalitní melodic death metalová placka. Je trošku smutné, že
české labely nerozpoznaly potenciál této nenápadné formace. Museli to
učinit až španělští zástupci a dle recenzí místních médií se ukazuje, že
mě uši rozhodně nešálí. Do teď jsem zmiňoval jen samé klady a ještě chvíli
bych u nic zůstal. CD „Redemption“ ke své prvotřídní kvalitě, dostalo
ještě velmi profesionální obal, který k hudbě MORTIFILIE sedí jako
přišitý. Tenhle metalový počin dosahuje v daném žánru téměř dokonalosti a
opravdu stěží se mu dá něco vytknout. Protože by však asi nebylo příliš
spravedlivé, abych mluvil jen o pozitivech, zmíním ještě jakési
„nevýhody“. Předně jde o to, že v tomto hudebním ranku se už těžko dočkáme
nějakých novot, a proto „hypocrisovské“ pasáže (a že jich tu je) mohou v
celkovém kontextu přece jen zavánět nudou, i když jejich instrumentální
kvalita je nezpochybnitelná. S tímhle „problémem“ se však potýká devadesát
procent death metalových kapel. Ti největší jsou už přece jen mnohem dál
(IN FLAMES, SOILWORK) a musím se přiznat, že přístup těchto
nekonzervativních zástupců mě osobně velmi imponuje. Protože mě však „ten“
METAL baví stále, řadím CD „Redemption“ hodně vysoko. Zvláště proto, že mi
švédský melodic death metal vždycky oslovoval a bez některých zásadních
nahrávek si svůj život snad už ani nedovedu (a ani nechci) představit.
Nečekané, leč zcela zasloužené vítězství. Album jednoznačně překračuje
hranice naší vlasti…
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
I cechi Mortifilia esordiscono su full-length per l'ottima etichetta
Mondongocanibale, dopo aver pubblicato tre demo nel corso della loro
carriera iniziata nel 1999: "...In Your Head" (1999), "Care Of Gomorrah"
(2000) e "Christhunt" (2002). L'ottima musica proposta, e l'esperienza di
un gruppo con alle spalle più di centocinquanta concerti tra Repubblica
Ceca ed altri paesi, hanno convinto la label spagnola a produrne l'album
di debutto.
"Redemption", questo è il suo titolo, è stato registrato nel maggio del
2005 allo studio Hellsound Recordings di Cestice. La formazione che ha
inciso le dieci canzoni vede Frantisek Knetl alla voce ed alla chitarra,
Petr Turek all'altra chitarra, Standa Makrlik al basso e Pavel Vrba alla
batteria.
La copertina, dalle forti tonalità rosso-arancioni, ritrae una faccia
dagli occhi chiusi e dalla bocca spalancata, con le lenzuola rimboccate
fino al collo. Sullo sfondo, simboli occulti ed altro. Il libretto, di
otto pagine, contiene tutti i testi e le varie informazioni relative alla
registrazione, ed anche una bella foto del quartetto.
Questo album dura solo trentatre minuti, suddivisi in dieci canzoni, ma
date le loro coerenza e coesione musicale, ritengo sia meglio commentare
il CD nella sua interezza anzichè traccia per traccia. Infatti, sebbene
questo lavoro sia realizzato con una cura certosina, e nonostante le
indubbie qualità tecniche e realizzative del gruppo, è impossibile non
sottolineare quanto sia derivativo. E' un peccato, davvero, che un disco
come "Redemption" debba essere penalizzato da soluzioni così scontate ed
abusate. E' un peccato perchè i Mortifilia ci sanno fare: dalla loro hanno
tecnica, grinta, un'ottima abilità negli arrangiamenti, un songwriting
accattivante e, dulcis in fundo, godono di una produzione impeccabile.
Eppure la stretta adesione ai canoni del death metal melodico di stampo
svedese li limita in maniera irritante. Questo genere ha subito, ed ancora
subisce, troppi abusi. Un'intera generazione di musicisti, folgorati da
questo stile, ne ha riproposto le sonorità, i giri d'accordi, le
successioni ritmiche fino alla nausea. In questo modo ha portato il death
melodico svedese al suo collasso: non commerciale, ma artistico. Sempre
più gruppi si ispirano non solo più ai prime-movers, ma anche ai loro
epigoni, ai loro figliocci ed ai loro imitatori. Il risultato, di
conseguenza, è che un lavoro ben fatto come "Redemption", nel 2006, rischi
di passare inosservato, a causa del numero abnorme di uscite nella
medesima linea stilistica! E si badi che questo discorso non vale solo per
questa band, ma per tanti altri gruppi di qualità che, per un motivo o per
l'altro, hanno fatto o faranno meno fortuna di altri più fortunati, ma
meno talentuosi.
Ad un ascolto attento, si nota come i Mortifilia propongano un death
melodico fortemente influenzato dal death metal più tradizionale, ma
sempre svedese. Quindi, accanto agli At The Gates, possiamo trovarci i
Dismember, gli Entombed o gli Unleashed. Altre influenze predominanti non
se ne notano. Praticamente, i Mortifilia sono cechi nella realtà, ma
svedesi nel cuore!
Le dieci canzoni sono solidi monumenti in onore di questo genere musicale.
Canzoni ineccepibili da ogni punto di vista. Gli arrangiamenti sono molto
curati, soprattutto per quanto riguarda il lavoro delle due chitarre,
sempre pronte a creare riff di buona caratura, ma prevedibilissimi. Le due
asce, assieme al basso, danno vita ad interessanti trame sonore, prive di
qualunque calo di intensità. La batteria sostiene il tutto con una grinta
invidiabile.Il growling di Frantisek è perfetto per la musica proposta.
Aggiunge cattiveria a canzoni già rabbiose di loro.
Le composizioni sono così valide e coerenti che è difficile, molto
difficile, segnalare le migliori. Personalmente, ho molto gradito il
trittico finale: "Vitiator", "Great Quest" e "Lunatics". Ma anche l'opener
"Just Funny Day", "Sacrifical Gore", "Romance Of The Dead", "Transformation",
la title-track, "Christ Hunt" e "Beauty Of Blood" non perdono un colpo.
Questo, da un punto di vista strettamente musicale: chi ama questo genere,
non potrà che apprezzare "Redemption", dato che è un disco valido.
Cercando l'originalità, invece, queste canzoni perdono molti punti. L'originalità
non c'è, non è stata nemmeno ricercata dai Mortifilia. Loro hanno voluto
suonare questa musica, sono stati scelti dall'etichetta per le loro
composizioni e allora, OK, va bene così. Tutto regolare. Peccato che,
continuando su questa strada, i Mortifilia resteranno un gruppo fra i
tanti; bravi, ma finita lì. Se si volesse far qualcosa di buono e
personale suonando il death melodico alla svedese, bisognerebbe tentare di
non suonare sempre gli stessi giri di accordi, di utilizzare riff simili
ad altri già composti dieci anni fa. Bisogna metterci del proprio, delle
idee personali che vadano ad influenzare la struttura e la melodia delle
composizioni. A rischio di allontanarsi dai modelli ma, cavolo, bisognerà
pure che qualcuno abbia il coraggio di camminare con le proprie gambe!
In conclusione, i Mortifilia hanno dato alle stampe un album molto
compatto, ben suonato e perfetto per gli amanti del death melodico. Manca
del tutto l'originalità, e questo non può che avere ripercussioni sul voto
finale.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Po zhruba šestadvacetiminutovém demu "Christ Hunt" (2000) se sušická
MORTIFILIA dočkala svého plnohodnotného debutu. Ten se pod názvem "Redemption"
dostává do redakce Sparku s téměř ročním zpožděním, to však nijak
nesnižuje jeho aktuálnost, neboť materiál alba je stále ještě na
propagační listině kapely veden pod číslem jedna. A věru je co propagovat.
"Redemption" uhání v kolejích vytýčených pilotním demáčem, jen samozřejmě
s vypilovaným zvukem, jemuž dominuje typicky švédská řezavost kytar, a
větším důrazem na silné melodie (hádejte odkud). Přestože se MORTIFILIA
rozhodně nedají nazvat "nějakými českými FLESHCRAWL", mají právě k této
německé bandě ctící švédskou školu smrti svým ostrým projevem asi
nejblíže, dokonce i odstínem vokálu. Ze zmíněného dema se na debut dostaly
pouze dvě skladby, a sice "Christ Hunt" a "Sacrificial Gore", samosebou v
ostřejším zvukovém hávu a citelně lépe zahrané. Přesto mi připadá, že
jejich původní surovější verze měly výraznější kouzlo, stejně jako celý
zbytek dema. Zcela logicky se vytratil ten původní duch undergroundu, na
který jsem si u MORTIFILIA za těch pár let dost zvykl. Nelze kvůli tomu
samozřejmě odsuzovat preciznější znění a už vůbec ne větší vyzrálost
novinky, nicméně musím přiznat, že "Christ Hunt" na mne udělal mnohem
hlubší dojem než aktuální "Redemption". Buďme však rádi, že na našich
kolbištích vyrostla další kvalitní kapela, která má rozhodně ambice český
smrtící resort spíše pozvednout než ho utopit v šedivém průměru. Já
MORTIFILIA rozhodně přeji úspěch.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Cuando algún amigo me recomienda un disco, suelo hacerme con él por el
afán de conocer nuevas bandas independientemente del género que toque
dicha banda. Así que cuando me hablaron de Mortifilia no dudé en hacerme
con el disco.
La banda proviene de la República Checa, formada en 1999 formada por
antiguos mimebros de Allhallows y su recién publicado “Redemption” supone
su cuarto trabajo detrás de la grabación de 3 demos que al parecer
tuvieron una buena acogida en su país de origen, y que les ha otorgado la
oportunidad de editar su primer album completo para un sello español, que
en el úlitmo año ha editado albums más que interesantes.
Estos checos parecen recoger el testigo de sus legendarios paisanos
Krabathor, que a mediados de los 90 sabieron hacerse con un nombre en la
escena death metalera europea. Auque Mortifilia, se aleja del sonido death
metal clásico de los países del este, para acercarse al sónido death metal
old school sueco de antaño. Su sonido recuerda al de bandas míticas como
unleashed, dismember, pero sobre todo a los geniales At The Gates por su
velocidad y contundencia en los riffs de guitarra, mezclando partes más
melódicas a lo Amon Amarth o los primeros In Flames, aunque a diferencia
de ellos, en Mortifilia no hay lugar para teclados. Guitarras rápidas,
contundentes, ritmos muy marcados, con melódicos punteados continuados,
baterías a medio tiempo y una voz agresiva sin llegar a ser gutural es lo
que encontramos en este disco. Apto para todos aquellos amantes del death
metal sueco clásico y accesible para aquellos que no están tan
acostumbrados al death metal por sus melodías trabajadas. Resumiendo un
más que aceptable primer full length para esta banda, con una producción
excelente y que recuerda viejos tiempos.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
A jéje, to sem si zase nadělal do bot, nikoliv však s tímhle CD, ale svojí
blbostí a leností, omlouvám se především Berrymu a sypu si popel na hlavu,
i když vím, že si za to můžu sám.
Recenzi na tuhle desku sem měl brzy po tom co ke mně CD dorazilo, ale
počítač je svině a musel sem ho přemlouvat k další spolupráci formátem a
pak, když sem zjistil, že recka je v tahu, nebyl jsme schopnej se dokopat
k tomu, abych jí sepsal znova, ale vzhledem k tomu, že jí právě čtete, je
jasné, že se mi to nakonec povedlo. Co nám tedy MORTIFILIA svým, albem
Redemption nabízí?
Popravdě se musím přiznat, že až k tomuto CD jsem s kapelou neměl žádné
zkušenosti, ať už živě nebo z poslechu, možná mi v hlavě uvízli nějaké
útržky z recenzí, ale to je vše a po poslechu tohodle kotouče jsem
skutečně rád, že jsem tuhle mezeru vyplnil. Nutno taktéž zmínit, že se
jedná o první regulérní desku Mortifilie, kterou má na svědomí španělský
label Mondongo Canibale Records, což je na naše poměry věc vskutku vzácná.
Mortifilia se prezentuje jako DeathMetalMassacre, pod čímž si můžeme
ledaskdo představit ledasco, ale pravda je taková, že to je Gőtteborg jak
vyšitej. Svižný death s melodickými vyhrávkami a sóly, sice to není až tak
můj hrnek horkýho mlíka, ale je to příjemné a po dlouhé době něco trochu
jiného pro moje voskem zamázlý uši. Abych se přiznal po x-tym poslechu mě
to baví čím dál víc, skladba se rozjede riffovačkou, pak rychlá melodická
pasáž, sem tam sólo, pak se to zase prostřídá a víc chraplavej než
murmurovej zpěv tam sedne jak prdel na popelník, mňam! No a když tohle
vstřebáte, začnete se víc pídit po zvuku a slyšíte to co slyšíte a slyšíte
to správně. Zvuk je skvělej a pochází z Hellsoundu a je tedy vidět, že
Honza Kapák je člověk na svým místě, klobouk dolů. Práce obou kytaristů se
skvěle doplňuje, ani bych neřekl, že se předhánějí, spíš jedou ve
společném zápřahu k tomu pestrá a nenudná bicí podpora a basa, která to
stmeluje jako rychle schnoucí lepidlo. Nemám skoro co vytknout, trochu mi
vadí délka některých skladeb, ale to je spíš moje chyba a druhá věc, která
by nebyla na škodu je sem tam nějaké ozvláštnění: třeba Kristovo zaječení
v Christ Hunt!! Mortifilia na sebe může být hrdá, tohle se u nás málokdy
slyší.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
MORTIFILIA byla pro mne zatím neznámá sebranka. Kapela pochází z jižních
Čech, konkrétně ze Sušic Vznikla roku 1998 a o rok později vydala první
promo-demo. Během několika dalších let, kdy kapela pokračuje v
neutuchajícím koncertování a objíždění letních festivalů, vydávají další
dvě demo nahrávky a v listopadu loňského roku jsme se dočkali první
řadovky s názvem „Redemption“ (spása, vykoupení). Zajímavostí je, že
vydávají u španělského labelu Mondongo Canibale Records, který kapelu sám
oslovil. Hudba samotná na tomto albu se dá definovat jako melodický death
metal švédského střihu, který v žádném případě neurazí, ale na druhou
stranu ani nepřináší nic nového. Textově jde o klasická témata, dotýkající
se života a smrti, jsou nejen o temných gore rituálech, o posedlosti v
křesťanskou víru, v boha. Dále jde o hazardování s lidskou existencí, aj.
Nakonec se dostaneme i k otázce kam se vlastně řítí celé lidstvo.
Deska se vůbec neposlouchá špatně, muzikanti jsou jistě hudebně vyspělí.
To dokazuje mimo jiné i historie kapely a jejich bohaté koncertování. Celá
deska se řítí spíš v tom rychlejším tempu. Zvukově je každý nástroj dobře
čitelný, o což se postaral Jan Kapák (AVENGER) ve studiu Hellsound. Obě
kytary spolu soupeří, která bude mít navrch, střídají se v různých
vyhrávkách, probublávající basička dotváří ten správný feeling každého
songu a bubeník se svou nápaditou hrou taky umí pěkně přitopit pod kotlem.
Od začátku střídá jedna řízná skladba druhou, které jsou si ovšem dost
podobné. Nenajdeme tu žádný hit ani zpomalení nebo alespoň razantní změnu
tempa. Akorát titulní pětka v prostředku alba je kompozičně o něco bohatší
a propracovanější. Celkově se dá říct, že jak se na vás první song vyvalí,
tak podobně i celá deska skončí. A to je právě ta jedna slabá stránka,
která dělá album jako celek při několikanásobném poslechu trošičku nudným.
Na druhou stranu to může znít pro kapelu jako výzva do budoucna a pokud
budou při skládání dalšího nového materiálu dělat skladby o něco
pestřejší, dostane tím i celé album další rozměr..
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
MAprès avoir écumé l'Underground de sa terre natale, les Tchèques de
MORTIFILIA débarquent avec un tout premier album qui suscitera un certain
engouement auprès des amateurs d'Old School et de Death Metal bonhomme et
sympatoche. Pas la mandale du siècle mais un disque aimable et plaisant.
Dès l'ouverture de "Redemption", on devine d'où MORTIFILIA puise son
inspiration: le grand Nord et son vieux Death boudiné. L'ombre des
meilleurs albums de DISMEMBER, DOMINUS et ENTOMBED plane sur ces 10 titres
serpentés d'une évidente touche AT THE GATES. Les chansons présentes sur
cette rondelle sont brutales et mélodiques à la fois, pour essayer de
résumer, ce disque se situe quelque par entre les premiers AMON AMARTH (en
moins épique) et le "Heliopolis" de APOPHIS (en moins mélodico-technique)
C'est vrai, ce groupe n'est pas fondamentalement novateur, mais il est
sincère et sa musique est toujours entière et irréprochable. S'écouter "Redemption"
se fait toujours avec un grand plaisir. Cela est sans doute dû au fait que
MORTIFILIA n'est pas un clone fadasse des groupes scandinaves dont il s'inspire.
Ce groupe tchèque possède ce que les gens du Nord n'ont plus (le bleu qu'il
n'ont pas dehors? Non, non!) Ce petit plus est le feeling. Cet album
compense son relatif manque d'originalité par son côté viscéral et
instinctif. A l'instar de "Massive Killing Capacity" de DISMEMBER ou du "Demonic
Portraiture" des Amerloques de DISINTER, "Redemption" tape droit dans le
bide de son auditeur, et cette impression n'est pas uniquement le fruit d'une
prod' excellente qui reste Old School sans pour autant virer au beauf
ringard.
Bref, bref, un bon petit skeud, pas indispensable mais ça fait du bien par
où ça passe!
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Celých dlouhých sedm let musela čekat houževnatá divá horda MORTIFILIA
masakrující svět svými ataky z podzemí šumavské Sušice na svůj debutní
výtvor, jež se však nakonec podařilo vydat u španělského labelu. Album
prošlo křtem v loňském listopadu a předcházely mu celkem tři šmrncovní
demokomplety. V recenzi na ten minulý s názvem „Christ Hunt“ (jeho titulní
kompozici a skladbu „Sacrificial Gore“ z něj použila kapela v novém hávu i
na tomto albu) jsem mimo jiné vyjádřil myšlenku, že zpívající kytarista
František Knetl, kytarista Petr Turek, baskytarista Standa Marklík a
bubeník Pavel Vrba tříbí vše, co již bylo v žánrové subdivizi zvané death
metal vyřčeno. To prakticky platí i pro jejich oficiální prvotinu. Přičemž
nadále, a možná ještě ve větším měřítku než tomu bylo předtím, platí též
ta skutečnost, že z kapely sálá žánrový entuziasmus. Nicméně ten nabral
snad ještě větší rychlost a razanci střemhlavým směrem do staré školy
švédského death metalu. No a výsledkem toho se stalo, že v jihočeském
studiu Hellsound (patří spřízněným Avenger) se čtveřici nakrásně podařilo
odlít, vykovat a následně vycizelovat agresivní, energický a přímočarý,
letálně kovový a festovní materiál severského střihu prosycený razantním
motorickým rytmem, jímž se jako ta pověstná červená nit vinou rychlost a
melodika. Při jeho vstřebáváni zcela zákonitě musí zasvěcenému, extrémně
laděnému a žánrově ortodoxně smýšlejícímu auditorovi opět, stejně jako
tomu povětšinou bylo u předcházejících demopočinů, vytanout na mysli
takové jiskrné pojmy, jako jsou kupříkladu Dismember (ten snad ze všech
nejvíce), Unleashed, Vomitory či třeba ale též Entombed nebo Edge Of
Sanity (ba, ba, ani göteborgské technologie kalení smrtící oceli nejsou
sušickým na žádný pád cizí). Tedy stejné brutální podladění, obdobná,
disonancemi zneklidnělá harmonická sazba, efekty v dynamice, zkrátka a
dobře vše, co jsme vždy v těch severských závanech smrtonosného
muzicírování obdivovali. Já se nyní klaním protřelým hudebním rafanům
jménem MORTIFILIA za onen zde předvedený žánrový esprit a ekvilibristiku,
za suverénní ovládnutí jednak formy a jednak danému žánru přináležejícího
kompozičního řemesla. Inu, u všech ďasů, po pravdě řečeno s obdivuhodnou
mazáckou nonšalancí a plamennou finesou se to animal impudens
vyštafírovalo. A pak ta infernální chuť...
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Musím říct, že jde o velice silný materiál. MORTIFILIA inklinuje k
severským kapelám a to mě zasáhlo, mám rád DISMEMBER a teď mám rád i
MORTIFILIA, asi tak... místy mi to připomíná zmíněný DISMEMBER ale v
dobrém slova smyslu, jinak tam jde slyšet punc českého umění, no ať je to
jak chce, je to dokonalá míchanice severu z Čechama, ha ha... a to mi
sedí.
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Zničující porce kvalitního old school death metalu na debutní desce od
domácích Mortifilia. 10 skladeb těžkotonážní a dravé muziky, ve které
slyším vliv ranných Dismember, Entombed, Unleashed či At The Gates.
Myslím, že v našich zeměpisných šířkách nemaj Mortifilia moc konkurenci.
Můj osobní hit je skladba č.5 s názvem "Christ Hunt". objednat
MORTIFILIA - Redemption
Mondongo Canibale Records 2005
Crushing assault from the Cezch Republic in an astonishing and awesome
debut album. Furious death old school metal that remembers the glorious
times of early Dismember, Entombed, Unleashed or At The Gates; a music
that unite strenght and velocity with excellent melodies and musicians who
knows perfectly what are they doing and how to do it. If you are into this
kind of death metal and music with aggressiveness but still melodic in
general, then this is for you. It´s not necessary look to sweden to find
good death metal!!!
