|
„Alternative - Another
Trend“, pějí belgičtí klasici žánru grind core Agathocles a já bez dalšího
komentáře jen zírám, Šumava Rocks letos hostí hned pět alternativně
rockových kapel z celkového počtu devíti! Převažují běžnému posluchači
méně známá jména, ale vůbec ne méně kvalitní. Však o tom, že ne vždy vyjde
všechno podle původního plánu, byl mj. právě 14. ročník nejstaršího a
největšího sušického festivalu.
 ON
AIR z Prahy
rozezněli Santos libozvučnou indie / popovou muzikou s anglickým zpěvem,
ale byli pouhou kulisou, a to nejen proto, že hráli pro pár prvních
desítek návštěvníků, ale především skrze absenci výrazu, neřkuli charisma.
Napsanému odpovídal i fakt, že nezaznamenali prakticky vůbec žádnou
odezvu.
LOVE GANGSTERS
se představili skoro naopak. V dobrém smyslu „ulítlé“ trio z Budějovic
výraz určitě mělo. Elektro formace odkojená popem 80. let byla postavená
na předem natočených samplech, smyčkách, kytaře a ne zřídkakdy i zpěvu. Z
tradičních nástrojů kapela fyzicky používala basu i bicí a celek byl
řemeslnicky moc dobře vystavěn a promyšlen do každého detailu. A díky
mírně excentrickému basistovi a zpěvákovi v jedné osobě bylo i na koho
koukat.
Fru Fru dorazili s více jak hodinovým zpožděním, tudíž nehráli a v
programu vznikla tichá hodina. Těšil jsem se na ně, ale není všem dnům
konec - na podzim by měli vystupovat historicky již potřetí v Tradičním
kloubu.
SUNFLOWER CARAVAN
exhumovali 60. a 70. léta a nabídli čistě instrumentální muziku s důrazem
na piáno a Hammondovy elektrofonické varhany. Celek však vyzněl opět jako
pouhá kulisa. Tahle muzika by v klubu fungovala o 100% lépe, tady sice
potěšila, ale festival byl stále ospalý, jakousi odpolední siestou.
THE PROSTITUTES
připravili trochu výživnější koktejl - smíchali
americkou kytarovku s
britským post punkem (mimochodem, z ostrovů
pochází zpěvák) a nabídli něco
na způsob české verze legendárních Joy
 Division.
Ovšem aby tomuto statusu opravdu
dostáli, potřebovali by
hlučnější, respektive
hlasitější zvuk,
nikoliv ořezaný sametový
sound,
který měli k dispozici. Dovedete si
představit, že posloucháte The Who potichu? Já tedy ne.
AUTOPILOTE
se stal
 vrcholem
festivalu,
pomineme-li tedy oficiálně zvoleného headlinera. Duo
ve složení robot Pavel Fajt - bicí a muž s dechem
draka
Ondřej Smeykal - didgeridoo rozbalilo velkolepou
oslavu rytmů. Velmi nevšední
kombinace těchto dvou nástrojů nabídla nestandardní pohled na
hudbu, která byla dále
ochucována elektronikou,
hlasy a adekvátním zpěvem japonky Yumiko.
Na
tohle všechno konečně
zareagovalo i publikum nejen spontánním tancem, ale i
odpovídajícími ovacemi.
J.A.R.
neměli vůbec problém převzít pódium, byť hrají úplně jiný druh muziky.
 Vážnou
formu vystřídala zábavná,
protože tahle kapela se
na pódiu baví a s
ním i většina dlouholetých
návštěvníků Šumava Rocks,
kteří sem mj. kvůli ní jezdí. Prakticky
již dávno domácí nabídli své
nové album „Armáda špásu“ a jeho název mi je dokonalým synonymem k
neskutečnému počtu muzikantů, kteří kapelu tvoří. Nevím, zda přičítat vinu
opět tichému zvuku (nastavenému na všechny kapely - bez ohledu na žánr -
prakticky stejně) bez oněch potřebných vibrací nebo
samotnému vývoji
kapely, ale songy mi
tentokrát přišly jaksi uhlazenější a poslušnější.
SUNSHINE
vyzněli minulý rok skoro naprázdno (pozdní hodina ruku v ruce s chladem),
a tak dostali letos druhou šanci. Jejich vystoupení se však oddalovalo
kvůli přišedší bouřce a když se počasí naoko uklidnilo a kapela odehrála
první dva songy, kterými posluchače bezděčně velmi příjemně navnadila,
přišla průtrž, která festival definitivně ukončila. Z nakonec přece jen
rozjetého vystoupení zbylo mokré torzo.
Orchestra - dle programu - slibovala na závěr trochu metalu, ale počasí ji
bohužel učinilo přítrž. Letos tak nehrála žádná sušická kapela, byť se s
ní počítalo.
V tradiční tombole (před headlinerem)
se vyhrávaly ceny od převážně sušických sponzorů, a to včetně hlavní
„výhry“ (zarámované pracovní
slipy „kluka z plakátu“).
Losování doprovázel slovem skalní moderátor festivalu Zdeněk Suchý,
 který
některé kapely jen velmi krátce odbil - pro příště bych přivítal vždy pár
slov o té které skupině, tedy nikoliv kvůli sobě, ale publiku - zvláště
letos byla v převaze v podstatě nová jména.
Ta měla možná za důsledek zřetelný pokles návštěvnosti, lidí se dostavilo
prakticky o třetinu méně než v několika posledních letech.
Co do již několikrát kritizovaného zvuku, můžeme sice přihlédnout k
limitovanému stařičkému pódiu a v tomto směru vlastně jisté retro
záležitosti, ale tuto skutečnost nemůžeme v tomto směru považovat za
jakkoliv polehčující okolnost: zvuk by měl posluchačem procházet, ne jej
„míjet“.
Ač se jednalo o celkově slabší ročník, velmi pozitivně naopak hodnotím
jistý krok dál směrem žánrového zaměření festivalu. Scházel-li vám osobně
letos nějaký konkrétní hudební styl, hlasujte nakonec na
www.srpuls.cz/srp70.htm, kde můžete kromě
shlédnutí více fotografií i zapsat svůj osobní dojem ze 14. ročníku.
15., který je naplánovaný na 19. 7. 2008 bude jistým návratem k rádiovému
popu a dalším staronovým dramaturgickým inovacím. Přijde po patnácti
letech konečně i někdo ze Sušice? |