|
>>>
BERRY | 2007-09-06 >>>
 ARAKAIN "Schizofrenie"
LP (1991 Supraphon)
Plnohodnotný nástupce debutu
V roce 1991 jel Arakain na
plný otáčky, skvělý debut "Thrash The Trash" byl venku a následovník,
o kterém bude dále řeč, na sebe nenechal dlouho čekat. Do toho mraky
koncertů po celé republice, nevyjímaje moje rodné město. Tenkrát to
bylo tuším v týdnu, dorazila celá metalová obec (kdo tam nebyl, jakoby
ani nežil) v tom nejúžasnějším civilním oblečení, které už dávno
skončilo v propadlišti času. Vůbec to tehdejší ovzduší bylo
neopakovatelné, stejně jako kouzlo gramodesky, která dnes sice zažívá
renesanci, ale té atmosféře, kdy jste třeba hned druhý den po koncertě
vyrazili do regulérního kamenného krámu pro fošnu, už se pravděpodobně
nikdy ani jen nepřiblíží.
Vinylová "Schizofrenie" tehdy vyšla až po vzpomenutém koncertě. Z
vystoupení mi utkvělo v hlavě několik hitů - ochutnávek druhého
elpíčka - a když jsem pak za čas desku dokola otáčel na své stařičké
Tesle, jako kdybych je znal odjakživa. Chtěj nechtěj je tedy teď musím
alespoň vyjmenovat. A všechny pěkně po pořádku.
Otvírák "Strážci času" udeří jako z čistého nebe blesk a nemilosrdně
tepe tempem ryzího thrash metalu se vším, co u tohoto stylu prakticky
nelze postrádat: řezavé kytary, ječící ryk, úderné bicí, válcovaná
basa a do toho všeho nesouhlasný generační protest. Ten se koneckonců
táhne albem jako režná nit. Dvojka "Teror" začne temně a pozvolna, aby
se opět ztrhla v řezničinu s melodickými linkami. Ovšem hned třetí kus
"Řekni a máš mě" trochu zahne, a to jak částečně hudebně, tak
především textem - kapela tu přeskakuje od ortodoxního
železobetonového thrashe do bahénka bigbítu. Nelíbí se mi přetlakované
frázování ani samotný text, muzika jako taková je však bezpochyby na
výši. Stranu A uzavře balada s pořádně vypráskanými pasážemi "Kamenej
anděl", ke které byl natočen i videoklip, jež se v té době několikrát
objevil v televizi. Tak jako byla atmosféra v podstatě amatérského
videa téměř k pousmání, skladba svou náladou a pocitovostí od prvního
tónu naopak chytí a nepustí; dokud dokonale nezmrazí! Béčko načne
rafinovaná thrashovka "Antikrist", výpověď jedné generace, jakou lze
ovšem s jistými kosmetickými úpravami aplikovat na kterékoliv další
pokolení. A ta Brichtova útrpně nasupená deklamace uvnitř prostě nemá
chybu. Ještě větší jízdou je "Gilotina", ostrá kusovka s parádním
úvodem, vyhrávkami, ozvěnami skutečné gilotiny (ten dopad ostří
skutečně zabíjí) a tvrdě obrazným textem. Sedmá "Sedmá pečeť" je
instrumentální kompozice při které se místy i zvolňuje a skladba
především svědomitě připraví půdu před titulkou desky. "Schizofrenie"
album uzavře, a sice opět v podstatě neskutečným nářezem, a to
samozřejmě nejen hudebním, ale i textovým. Když Brichta poněkolikáté
až freneticky opakuje slova „schizofrenie“, člověk by skoro uvěřil, že
musel na vlastní kůži prožít to, o čem zpívá.
Album prakticky nemá hluché místo, možná bych oželel "Řekni a máš mě"
i instrumentálku "Sedmá pečeť", ale na druhou stranu na desku patří už
16 let a své pozice tam jistě mají. Mám-li srovnávat s debutem "Thrash
The Trash", je pro mne "Schizofrenie" naprosto rovnocenným partnerem,
žádným vyčpělým odvarem nebo převařeným čajem. Prostě plnohodnotný
nástupce, jímž kapela nabídla další náhrdelník nesmrtelných perel své
diskografie. A že se tehdy jednalo o perly nadstandardní velikosti
potvrdil čas a kupa dalších alb, která monumentálnosti jak
"Schizofrenie", tak debutu již nikdy nedosáhla.
Na závěr pár slov k obalu, hodnotíme-li elpíčko a máme tak možnost si
jej bez problémů detailně prohlédnout. Motiv je poplatný názvu,
rozdvojená hlava je nebezpečně šílená, stejně jako Brichtův vokál v
titulce. Obraz je nakreslen včetně žlutého loga Arakain malířem
Gustavem Vávrou a není vůbec špatný, ale s parádní obálkou "Thrash The
Trash" se nedá moc porovnávat - k tomuto lze snad jen dodat, že na
zadní straně je k obálce debutu jakási reminiscence - opět blyštící se
dlouhý nehet, ovšem tentokrát nikoliv palce v sevřené pěsti, ale
zdviženého prostředníku. |
