|
|
|
 >>>
E n g l i s h >>> |
|
>>>
BERRY | 2016-10-30 >>>
 BLOOD
IN OUR WELLS "Echoes Of Desolation"
LP (2014|04|20 Forced Expression, Truemmer Pogo, Waking The Dead
Records)
Ponurost, deprese, sten a pláč.
Na jaře 2014 vyšla, zkraje
roku 2015 se k nám dostala a na podzim roku 2016 přinášíme pár slov o
debutové gramodesce tajemné moravské kapely připodobňované k
dezolačnímu metalu, respektive atmosférickému black metalu
prokládaného feelingem temného hardcoru. Samolepka na vrchní ochranné
slídě obalu poukazuje na black / crust, ale s cítěním žánru je to jako
s pověstným stem lidí a stem chutí.
Dnes si album většinou
můžete okamžitě - ještě před dočtením recenze - pustit online a
posoudit sami. Jak je to s tím žánrem, nahrávkou a do jaké míry budete
potřebovat vlastnit její fyzickou podobu. Taková doba nastavuje nové,
vysoké standardy na kvalitu vzezření obalu, zvuku, často i barvu
vinylu. Jestli je to dobře či zle se můžeme donekonečna dohadovat,
každopádně pravda je jako vždy někde mezi. Zabijácky výpravné edice
posunují estetiku vnímání do ještě nedávno netušených dimenzí, ale
zároveň se s tím začíná vytrácet původní poslání gramodesky ve světě
hardcoru - přinést především hudbu a přirozeně nějaké hlubší sdělení.
Vinylový svět tápe, je napadán supy, kteří někde v dáli mimoděk
zahlédli kořist, na které vydrží pár dnů bez hladu. Hardcorové desky a
undergroundovou kulturu to nezabije, ale každopádně zbrzdí. |
|
|
|
|
|
LP Blood In Our Wells je
z výše uvedeného pohledu obyčejně vypravená deska. Na černobílém obalu
a v minimalistické grafice převažuje černá barva, v názvech písní se
neřeší diakritika, což tedy nepovažuju za šťastné, nicméně na inlayi
uvnitř už je všechno v pořádku. Čirý vinyl je špinavý jako témata
textů, vše tu zdánlivě souvisí se vším, a ponechme vlastně stranou,
zda jde o záměr či nikoliv.
Hrdelním projevem odkapávají slova
jak slzy Matky Země po všem, co jsme jako lidstvo vůbec schopni
předvézt. Ztrácíme jakýkoliv nadhled. Jen chamtivost, nezájem,
zoufalství, chaos, odcizení a strach. Texty neobsahují o mnoho více
slov, ve své krátké obžalobě jsou dostatečná. Nelze v nich najít
pozitivního slova, jen a pouze popisu úpadku týhle společnosti, která
si myslí, že má planetu v hrsti... Když se ponoříme do beznadějných
textů, hudba je jim plně adekvátní a nakonec provedení fyzického
nosiče a obalu rovněž. Není to tématicky veselá deska, ale tady
rozhodně nejsme na vesnické tancovačce ani jiné poťouchlé veselici (která
ve skutečnosti rovněž není jakkoliv veselá). |
|
 |
|
|
O žánru už byla řeč, vše
uvedou zesilující údery na kov, a nastupující ponurost deprese z
rezivějícího světa. Zvuk není ideální, je špinavý, zastřený, drnčivý -
zda šlo o záměr je možné, ale není jisté. Perfekcionismus tady ovšem v
plný míře zastupuje srdce, uvěřitelnost a naléhavost sdělení. Na konci
závěrečný instrumentálky jen sten a pláč. Tohle není vinyl do rukou a
uší psychicky labilních jedinců, kteří bezvýhradně věří zprávám
oficiálních médií, tohle je pohled bez brýlí a zcela mimo pohodlný
křeslo vedle praskajícího rodinnýho krbu.
Vinyl maká na 45
otáček v minutě a fyzicky je venku v limitovaném nákladu 300 ručně
číslovaných kusů. 6 temných tracků, vydavatelská spolupráce třech
labelů. Šest šest šest. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
|
|
Recenze
|
Hlavní stan |
|
