|
>>>
JOHAN | 2013-04-24 >>>
 CALES
"Return From The Other Side"
PD (2013|03|01 Gothoom Productions)
Návrat z druhé strany - z Valhally, kde si Blackie znovu připil na
zdraví s Quorthonem...
Zatím poslední, dva roky
stará nahrávka Blackoshova projektu vyšla, podobně jako
předchozí materiál
CALES "KRF", na vinylu. A není to vinyl ledajaký
-
slovenský label se postaral o picture provedení a samotná gramodeska
je na pohled opravdu krásná. Na první straně je vyveden přírodní
motiv, který byl na CD edici na nosiči i na zadní straně digipacku, na
druhé pak nad lesem krouží nějaký dravec, vše v temně zelené barvě,
trochu odlišné od barevného zpracování CD. Vnitřní kapsa obsahuje z
jedné strany Blackieho stylovou fotografii a z druhé texty a informace
o nahrávání - zřejmě převzaté z kazetové verze, protože jsou uvedeny i
poznámky k MC bonusu, který žel na vinylu není. Přední strana přebalu
je obdobná s tou z kompaktu, stojí na ní majestátní postava s hlavou
jelena, zadní se ale od prvního vydání liší, opět je zde mezi stromy
onen stojící „jelen“, hledící kamsi do mlhy... Opravdu podařená
grafická práce, která činí z elpíčka sběratelský artefakt, škoda snad
jen toho, že nedošlo na gatefold verzi, nebo alespoň přebal z tak
tvrdého kartonu, jaký byl použitý na "KRF".
To bychom měli
popis materiálna, nyní ještě něco k duchovnu, neboli hudbě samotné. Je
sice fakt, že jde o nahrávku z roku 2011, ale na Vinyl Disk Musick z
pochopitelných důvodů recenze ještě nevyšla. O tom, že je Blackosh
jedním z nezajímavějších tuzemských umělců není sporu, mě osobně z
jeho calesovské éry baví hlavně dvě epické nahrávky "Pass In Time" a
"KRF", přičemž druhou uvedenou jsem zatím považoval za vrchol jeho
tvorby. Nyní se tedy u "Return From The Other Side" nabízí otázka, zda
tak velkolepé dílo, jako byl „Zářez“, dokázal mistr překonat.
A
odpověď není zrovna jednoduchá. Desky jsou si totiž svým způsobem
podobné, ale ještě lepší je napsat, že Return From The Other Side
nenásilně na "KRF" navazuje. Blackie si opět pohrává s náladami
skladeb, možná přibylo melodií a ubylo dravosti, nebo spíše rychlosti
(výjimka potvrzuje pravidlo), ale pořád jsou to doslova hymny. Hymny
plné mystiky, přitom neskutečně atraktivní, plné chytlavých motivů,
samozřejmě v podání kytar, které Blackie vrství na sebe, ale často
pracuje i s kytarou akustickou a skladby díky ní dostávají jakýsi
přírodní nádech. Jistě lze s úspěchem použít přirovnání k epickým
dílům Bathory, a jedním dechem dodat, že Blackie hraje s velkým
učitelem rovnocennou partii, jen o nějaký ten rok později.
První strana obsahuje tři skladby, které tvoří sevřený blok, ve kterém
se hraje hlavně ve středních tempech, stylově něco mezi pagan a folk
metalem (nezaměňovat Blackieho folk s „ejchuchu“ pivními popěvky!).
Vrcholem „áčka“ (uvozovky používám, protože strany nejsou nijak
číslovány...) je pro mě "Highlander", ve kterém Blackosh předvádí
pozoruhodný pěvecký výkon; hudba je samozřejmě také naprosto skvělá a
spousta motivů by mohla posloužit jako hudba k ústředním scénám
nějakého historického velkofilmu...
„Béčko“ je o poznání
košatější, co se žánrů a temp týká. Už první "Verdict" je řádně
zahuštěná zemitá skladba s takřka pochodovými rytmy, které by mohly
fungovat jako předbojový rituál nějakého přírodního národa... Dusot
bicích připomíná válečné bubny a Blackie se pouští do řady skřehotů;
ono platí obecně, že s vokály si opravdu pohrál. A to ještě není
nářezům konec, protože "Heathen Beast" je black/thrash rychta, na
první poslech jednouchá, na další samozřejmě se spoustou zajímavých
momentů. Blackosh do toho nářezu stylově štěká a člověk si tak říká,
jestli další skladba bude ještě větší divočina, protože zatím se pořád
přitvrzuje a zrychluje. Ale dramaturgie velí k obratu, nebo spíše
převratu, protože předposlední skladba koketuje s doom metalem a
závěrečná je taky pomalejší. Ale zatímco z "Dawn There" dýchá cosi
strašidelného, snad nějací lesní běsové (kteří se ale v rozhodující
okamžik projeví jako - s úsměvem řečeno - neškodní tvorové), poslední
"Redemption By Blood", kterou uvozuje akustické intro s čistým
procítěným zpěvem, je asi vůbec nejintenzivnější kompozicí nahrávky.
Jedním slovem nádhera.
Zvuk si Blackie pořídil sám ve svém
Descent studiu, kde samozřejmě nahrál veškeré nástroje a také obstaral
všechny vokály. Zvuk z gramofonu mi přijde o něco hutnější než z CD
playeru, možná je trochu víc vytažená baskytara, ale celkově hraje
vinyl moc pěkně a dokonce jsem po čase zase musel točit „volume
doprava“, tudíž se asi příliš neřezalo...
Co dodat? "Return
From The Other Side" je pro fanoušky pagan metalu s nábojem, pro
fanoušky epické éry Bathory a pro fanoušky - v textu uvedených -
Blackoshových alb radostnou nutností. A abych nezapomněl odpovědět na
otázku, jestli je "Return From The Other Side" lepší než "KRF"...?
Není, je stejně pozoruhodný a kvalitativně srovnatelný. V obou
případech jde o majstrštyky!
 |
>>>
E n g l i s h >>>