Srdcem proti proudu. Proč to nepřiznat - tuhle
desku jsem do posledního tónu pochopil následně až po živým vystoupení.
Ano, bylo na ní, stejně jako na Calverovi jako osamělém hráči na
baskytaru, něco přirozeně vyžadujícího pozornost, ale zároveň byla
jaksi nepřístupná, bez domnělého návodu k poslechu. Jo, to je
samozřejmě co do hloubky projevu plusová devíza, ale doba pádí, letíme
po povrchu a na nic není moc času. Hele, nemotám se v tom a vy mi
rozumíte, třeba jste to s prvními poslechy měli stejně.
Na
Boudu nezvu jenom jasný esa metalovýho, hardcore a alternativního
undergroundu, ale právě tak mi činí neskonalou radost pozvat srdcaře,
který jdou za každou cenu a vždycky proti proudu, objevit je v celý
šíři pro sebe a pro stejně naladěný publikum. Letos to v Čermný co do
objevu a překvapení festivalu vyhrál na plný čáře právě Calvera, tolik
až na zem spadlých čelistí pod pódiem už jsem nějakej čas opravdu
neviděl. Naposledy takhle bodovali v roce 2014 Or, ale Calvera byl i
proti nim jako netušený zjevení.
Drobnej chlápek s basou
obklopenej pódiovými aparáty a umně vrstvící basový figury a
smyčkující svý pravdy o životě, který jsou silný, jakou sílu jen může
mít příroda v okolí a vůbec na celý planetě. Víc takovýchhle aktivních
pozorovatelů světa a víc desek s takhle osobním rukopisem, ať uvnitř v
drážkách nebo vně na obalu.
Skladby jsou naléhavý,
motivy repetetivní, nabírající na důrazu, který si nevynucují uměle.
Prostě a jednoduše - buď máš tu luxusní rezervu jim věnovat svůj čas a
dostat se do nich, anebo jsi dokonale ztracený v době, která ti to -
pochopitelně prostřednictvím jen tvý hlavy - dávno neumožňuje.
Basový figury se střídají jak z temných tónů, tak z těch
prosvětlenějších, a když se tyhle světy protnou, přichází melodie
skladby, často přebíjená minimalistickým projevem, odkrajující
pochodující basou přísnou jak sousedovo fotr na syna, kterej aby s
námi mohl ven, musel zdrhat z domova oknem. Tolik basový kytary jsi
naposledy slyšel, když ses zavřel ve zkušebně a snil o tom, že dáš těm
čtyřem drátům pořádně co proto; ale nevyšlo to.
Ovšem dej to
alespoň teď, Calvera v textech odhaluje pravdy, to už jsem říkal, ale
stejně tak i návody, jak on sám tohle všechno přežil a jak ti pod
rukama může vyrůst sen. Důležitý je tomu všemu věřit a moc se
neohlížet, byť za cenu nepochopení, což je ve finále opravdu podružný.
Po cca roce a půl poslechu a alespoň jednom koncertě zjistíš, že
deska je nabitá opravdu silnými songy, minimalistickými, ale o to
trvanlivějšími - takovými, který budou i po letech fungovat tak, jako
by byly nahraný včera, ne třeba před čtyřiceti lety.
Nemám rád ty kecy o tom,
že s časem se deska vybarví a podobný píčoviny všech těch recenzentů,
kterejm dávno ujel vlak. Ne, tahle zůstane pořád stejně černá, jako je
ten vinyl, ale s opakovaným poslechem a přibývající zkušeností (nerovná
se s přibývajícím věkem, ten nic neznamená) ti umožní, abys sám
otevřel ty těžký vrata, abys zboural tu bránu, nechal přiblblej
mainstream přiblblým mainstreamem a ponořil se do protiproudů
současnýho undergroundu, kterej rozhodně nerovná se neumětelství, ale
hudební hodnotu, která se nemá potřebu jakkoliv zaprodávat. Nikomu a v
neposlední řadě sobě samému.
Na elpíčku je spousty
neprvoplánových hlášek a podařených obratů, kterými bych mohl rádoby
vtipně vytapetovat celou recenzi, ale neudělám to, nechci vytrhávat z
kontextu a bejt za každou cenu veselej; musím bejt trochu dál, když se
odvažuju psát o takovýchhle albech, jestli mi rozumíte.
Černý
vinyl obsahující středovou etiketu na áčku s černou a na béčku s bílou
horou, nad níž sviští stříbrná reketa, je uložen v kartonovém
sarkofágu, který autor opečoval zcela v duchu do it yourself etikety.
Považte sami - každý jeden kus je ručně potištěn obřími razítky, což
je nejimpozantnější na zadní straně, která obsahuje názvy skladeb,
texty a poděkování doslova jedním otiskem.
Debutová deska
zpívajícího baskytaristy Michala Tuttera, jedné třetiny kapely Fetch!,
vznikala v letech 2012 - 2015, aby vyšla 4. února minulého roku. Devět
skladeb, každá sama za sebe, nepodpírající se navzájem, každá originál,
stejně jako každý fyzický výlisek alba. I to je další rozměr a přidaná
hodnota sdělení tohoto dlouhohrajícího alba.
>>>
E n g l i s h >>> 
