|
>>>
BERRY | 2011-01-29 >>>
 CÉMUR
ŠÁMUR "...Japabyne!"
LP + CD (2010|11|19 Cémur Šámur)
Tnout do živého, stavět do pozoru
Popravdě, nebýt vinylového
formátu a undergroundového šílenství okolo něj, vrchlabská skupina
Cémur Šámur by mne zřejmě dokonale minula. Tahle věta by šla velice
květnatě a zcela konkrétně rozvinout, ale použiju jen obecnější fakt,
a sice, že vinylové vydání je jistá záruka - pokud jím někdo
prezentuje nahrávku, potažmo kapelu, většinou nepůjde o fakt pokusu -
buď je obsah natolik výjimečný, anebo své kapele, resp. hudbě bezmezně
věří. Cémur Šámur je na aktuálním albu, svém vinylovém debutu,
koktejlem obojího.
Žánrová nálepka „alternativní rock“ je
stejně výmluvná jako třeba nástroj „universální klíč“. Nic naplat, tak
jak jej chápu již roky, patří k Cémur Šámur stejně pevně jako třeba k
Už jsme doma. Elegantní vyhnutí se přímému příměru k české jedničce
nabroušené alternativy je na místě, protože přesně tak se záležitost,
resp. album "...Japabyne!" odvíjí. Promyšleně vystavěné skladby s
citem pro kompozici, navrch velký nadhled a humor, který se však nikdy
ani nepřibližuje tenké hranici nevkusu.
Historicky třetí album
a zároveň vinylový debut obsahuje intro a devět skladeb, které nahrálo
devět hlav na plný úvazek a šest hostů. Kromě klasického nijak
nešetřeného rockového harampádí je černý vinyl protkán saxofóny,
pozounem, flétnou, klarinetem či trubkou. Žádný dechový, ale
zdůrazňuji že vůbec žádný nástroj není jakkoliv prvoplánově zařazený,
všechny uhání stejnou lokomotivou, která nestaví, ale sem tam či
pravidelně, v každém pádě souladně zpomaluje za účelem zdůraznění
konstantně výživné jízdy par excellence.
Krkonošská kapela se
soustředí výhradně na vlastní tvorbu, ovšem zhudebněná báseň T. R.
Fielda, song "Kdo se směje naposledy, ten se směje - naposled!" se
vymyká jak naléhavou hudební náplní, tak silným textem s důrazem na
hravost s českým jazykem. Parádní kus. Tímhle jediným konkrétním
vystavením však nesnižuji ostatní výhradně vlastní skladby, každá
jedna má svůj vlastní výraz a hravě by obstála jako singl, na elpíčku
zkrátka není žádné místo pro vatu, natož cukrovou. Tady se tne do
živého, staví do pozoru.
Silný umělecký motiv malovaného obalu
podtrhuje vkusné provedení s ohledem na detaily. Škoda, že se šetřilo
na inlayi, texty tam jsou sice čitelné, ale s obtíží, tisk je vyveden
evidentně jinde než u obalu. Ke každé desce z celkového nákladu 275
kusů je jako bonus přiloženo obsahově totožné CD v pošetkovém obalu
zataveném ve slídě. |
>>>
E n g l i s h >>>