|
>>>
JOHAN | 2006-12-16 >>>
 CITRON
"Plni energie"
LP (1986 Supraphon)
První český metal na LP!
Málokdo asi dneska pochopí,
co pro mou generaci znamenalo vydání desky "Plni energie". Do té doby
vycházeli tak akorát Katapulti s Olympikama a najednou tu byla deska,
která zbláznila takřka všechny mládežníky a odstartovala Citronománii
a následně i metalománii v českých zemích. Kdo tu dobu nepamatuje, asi
kroutí hlavou, že s tím tak nadělám... Jenže v té době vycházel jediný
hudební časopis (Melodie), jediný časopis pro mladé (Mladý svět s
hudební rubrikou Jaromíra Tůmy), tři radiostanice vysílaly hlavně
zprávy týkající se závěrů nevím kterýho sjezdu KSČ a připitomělý
střední proud. Jediná možnost, jak se k nějaké muzice dostat, byl
pořad Posloucháte Větrník (odmyslím-li si nyní zahraniční zdroje). Tam
se postupně představila celá řada kapel, namátkou Tango, Pumpa,
Natural, Kern, Extra Band, Arakain, Titanic - a samozřejmě Citron. Ten
sice existoval už delší dobu a měl na kontě i nějaké oficiálně vydané
tituly, ale první významnější přitvrzenou vlaštovkou byl až singl "Tvá
odvrácená tvář" / "Revizor" z roku 1984, na jehož obalu se objevuje cosi
jako logo varianta 1. Rok poté následuje další SP "Už couvám" /
"Koncert" už s citronovským obalem - a zase událost - parta vlasatců se
na obalech tehdy nevyskytovala ani náhodou, a s logem varianta 2.
Těsně před velkou deskou pak vychází třetí singl "Rock, rock, rock" /
"Půlnoční město".
 Možná neuškodí, když se budu chvilku věnovat i vyjmenovaným songům,
protože neodmyslitelně patří do tehdejšího repertoáru. "Tvá odvrácená
tvář" i "Revizor" jsou spíše hard rockové skladby, obě s jednoduchými
a lehce zapamatovatelnými texty (což vlastně platí o všech skladbách
kapely z této doby) a chytlavými refrény. Zpěvák Standa Hranický má
lehce zastřený hlas, ale pohodlně zvládá jak vyšší polohy, tak zlatý
střed. Kytarová práce Jardy Bartoně a Jindry Kvity je celkem pestrá,
basa Václava Vlasáka je skvěle slyšet - i když zvuk není zrovna
výstavní. Slabinou jsou bicí Radima Pařízka - jak zvukově, tak
hráčsky. Už tenkrát neměl Pařízek valnou pověst coby bicmen a s
odstupem doby je to ještě horší. "Koncert" disponuje o fous lepším
zvukem - hlavně u kopáků - a také zní tvrději, především kytary v
určitých pasážích přechází od hard rocku k heavy metalu. "Už couvám"
je jeden z největších hitů, který kapela kdy měla. Na diskotékách se
bez té skladby neobešla žádná ploužáková série, můj spolužák z
průmyslovky ji poté, co jej vyhodili od zkoušek z autoškoly kvůli
couvání nesnášel a já při jejím poslechu propadám nostalgii. S
"Půlnočním městem" přichází další zkvalitnění zvuku, další lehké
přitvrzení kytar a také trochu lepší hra bubeníka. A "Rock, rock,
rock" už se vešel na LP.
Obal elpíčka zdobí nové logo, jehož ostré hrany nahradily kulatější
tvary loga staršího a tím snad měly naznačit další přitvrzení výrazu.
Jaké bylo překvapení, když se na začátku první skladby ozval akordeon
s melodií na lidovou notu. Jenže po chvilce se ozve zvířecí výkřik,
rozjedou kopáky a kytary a začíná spanilá jízda. "S ocelovým srdcem v
nás" - tady už je stylové zařazení sebe sama naprosto jasné - Citron
hraje metal (a kdo si dneska myslí, že tomu tak nebylo, nechť na album
nahlíží očima roku vzniku). "Rock, rock, rock" je v mém případě -
možná neprávem - prokletá skladba. Znal jsem ji před vydáním desky ze
singlu a tak mi k okolnímu materiálu jaksi nezapadala. Ostatně nepatří
k nejlepším, byť obsahuje sborový refrén. Zato "Věčný cizinec" se mi
líbil vždycky a moc. Hlavně díky zajímavě znějící kytaře, výbornému
vokálu, celkem neotřelému textu a hymnickému refrénu. Nesměl
samozřejmě chybět pomalý kousek a "Vzpomínky" tak rychle zabodovaly a
vytlačily z výsostného postavení předešlý hit "Už couvám", zřejmě i
kvůli poměrně kvalitním slovům. "Nechoď dál" laťku trochu snižuje:
nudné zakončení první strany. Druhou otevírá asi nejsvižnější kousek,
neustále rychlé tempo, jen kytar by mohlo být více, zejména refrén by
je potřeboval jako sůl. Text je trochu nelogický, ale to vezmi čert,
hlavně že to sviští. I druhá strana si vybrala slabší chvilku,
pokrevní bratr poslední áčkové skladby řeší téma nedostatku peněz, po
nichž touží náročná přítelkyně - už před dvaceti lety mě to nebavilo.
Závěrečné tři skladby zase nabízí jakostní muziku. "Zahradní slavnost"
sice trošku tendenčně kritizuje špatné mravy řezníků, instalatérů či
prodavaček (tehdejší nejvýnosnější povolání, kdo měl tyhle lidi mezi
svými přáteli, neměl problém s jídlem, ošacením a opravou bojleru),
ale hudebně je v pohodě. Nejpromakanější a nejdelší je "Plni energie"
- prostřídá se více motivů, mění se tempo, dojde na recitativ, sborové
mručení a sólo uprostřed pokračuje tam, kde harmonikáře utnul řev -
kytarovou verzí lidovky "Proč bychom se netěšili" v mnohem
interesantnějším provedení. Poslední kousek se rozjíždí zvolna, ale s
nástupem refrénu se zařazuje do pelotonu povedených skladeb. A
závěrečné "Tak pardon..." snad míří k těm, kterým album nesedlo - ale
věřte nebo ne, tenkrát byste je mezi "odžískovanci" hledali marně.
Někdo kdysi prohlásil, že poté, co skončily (?) asfaltové desky, nemá
cenu se příliš zabývat grafikou obalů, protože sebelepší dílo
nevynikne tak, jako na velkém obalu. Tohle podepisuju, i když třeba
grafika recenzované nahrávky dnes působí úsměvně. Takže znovu
připomínám dobu vzniku, na kterou to byl sakra odvážný počin: pánové
jsou akčnější než na singlové obálce, k tomu navíc mlha, na druhé
straně další fotky, obří logo, seznam skladeb, úryvky tří textů a
trendové informace o tom, že se nahrávalo bez syntezátorů, všemi
metalovými hastroši nenáviděného to zařízení.
I když tyhle černý placky často zapraskají a leccos pamatují, mám k
nim vysloveně kladný vztah. Zvuk je díky době vzniku samozřejmě těžko
srovnatelný s dnešními produkcemi, přesto zní nahrávka díky solidnímu
gramci a kvalitním bednám vcelku dynamicky. A i když dnes existuje
alternativa v podobě CD s většinou uvedených skladeb a s lepším zvukem
(znovu nahráno v letech 1996 - 1997), mě je milejší tahle spontánnější
"nedokonalost" patřící do mého zlatého fondu českého rocku / metalu. |
