|
>>>
BERRY | 2015-10-01 >>>
 FEAR
OF EXTINCTION "...And They Still Suffer"
LP (2015 Phobia Records)
Neochvějně do taktu!
Co zbývá kapelám, jejichž
žánr byl definitivně napsán a s ničím jakkoliv volajícím po snaze o
inovaci nelze přijít - jednoduše proto, že jeho dokonalá definice
zazněla před více než třiceti lety. S d-taktem je to stejné jako s
rock'n'rollem, může být donekonečna modifikovám a solen, ale jen
pojetím, na základ si nelze dovolit jakkoliv sáhnout.
Je fajn,
když si tohle kapela uvědomuje a je s podstatou věci smířená. Ve
vyšším levelu dokáže dokonce přiznat, že pouze recykluje. Ale není
pouhá recyklace jenom pouhou recyklací, když žánrem dýcháte, vstáváte
s ním a usínáte, rámusí odevšad.
A tohle je případ Fear Of
Extinction, kapely Mirka Vokála, který v ní působí jako zpěvák a
zároveň je i vydavatelem této desky, podobně jako dalších desítek
zmíněnému žánru poplatných vinylů s crustovou poznávací značkou Phobia
Records.
Jako zodpovědný vydavatel postupoval po krocích - po
demo kazetě z roku 2010, dvou split a dvou samostatných malých 7"
vinylech (historicky jsme na Vinyl Disk Musick recenzovali titul
FEAR OF EXTINCTION "Winter Extinction 2012 Tour
EP") plus 4-way sampleru o 12 palcích, je
kapela právě až nyní (rozuměj v opravdu správnou chvíli své historie)
venku s regulérním dlouhohrajím debutem.
Dlouhohrajícím je v
tomhle žánru tak nějak automaticky myšlena deska mezi 20 a 30 minutami,
a v tomhle případě jsme rozhodně blíže oněm 20 minutám. To však vítám
a beru jako plus, méně často znamená více a rychleji - samopal zavile
vyje na 45 otáček, pochopitelně ve vostrejch nábojích. Po těch malejch
dávkách na sedmipalcových počinech posluchač zůstával přirozeně vždy
ve střehu; lámání chleba přijde pokaždé až s velkou deskou. Obstojí,
utáhnou to, aby se člověk neuzíval nudou?! |
Měrou nad okraj. Aneb jak často otáčíte
d-beatový, respektive crustový desky k okamžitýmu opakovanýmu poslechu?
Tomuhle soudu sekunduje velmi slušný zvuk a jak už k údernému tikotu
bicích patří, texty krátké a úderné, ve formě jednoduchých, často
opakujících se srozumitelných hesel vystříhaných štěkavým vokálem jak
koláž na titulce, respektive jak pojmenovaná povrchová rakovina týhle
planety.
Černý vinyl je uložen v jednoduchém černobílém obalu
ve stylu pravěké d.i.y. grafiky vystřihni a nalep. Stejnou technikou
disponuje titulní strana s koláží hesel, dětmi se zbraněmi a oběšenci.
Grafika sveřepě nekopíruje daný styl, do jisté míry si dovoluje být
svá. Stejně jako tahle svižná, energická nahrávka a vůbec tahle
neúnavná kapela. |
>>>
E n g l i s h >>> 
