|
>>>
TUDY | 2009-09-02 >>>
 IMIAFAN
"s/t" | MACHINEPOP "s/t"
split 7" EP (2006 4MG Records, Electronic Obsession)
Syntezátory útočí
Chtělo by se vykřiknout:
„Sláva, naše kapela má splitko se Švédy!“ Jenže od rozdělení
Československa už uběhl nějaký ten pátek, takže ta naše kapela vlastně
není úplně „naše“. Pravda je taková, že v ruce držím split EP dvou
zahraničních projektů – slovenského Imiafan a švédského Machinepop. Na
každé straně dva tracky, tak hurá do toho – uvařit dobrý černý čaj,
jemně usadit vinyl na talíř gramofonu, rychlost 33, krátký pohled na
stroboskop, drobné dostavení rychlosti a přenoska může dolů (některé
rituály nelze brát na lehkou váhu).
Z reproduktorů se ozývá
úvodní decentní praskání a já se nořím do sedačky a s povedeným
inlayem v ruce (zde netradičně umístěném vně zcela černého obalu),
očekávám první tóny. A ty vůbec nezní špatně. Znejistím, zda jsem tam
omylem nedal ty Švédy. No co si budeme nalhávat, určitá předpojatost k
tomu, co máme „doma“ a vyzdvihování všeho západního (v tomto případě
spíše severního) je nám vlastní. Ale proč? Vždyť tady nejde o žádný
souboj, splitko většinou dělají spřátelené projekty, takže klídek.
Ověřuji si, že skutečně poslouchám slovenský projekt Imiafan a mám z
toho radost – tohle by mě mohlo bavit. Po chvilce sice trošku začíná
nudit monotónní basová plocha, ale pozornost pro změnu přitahuje
nápaditý rytmus ve stylu starého electra – včetně zvuku všech
rytmických nástrojů, pěkně zapadajících do směru, který před mnoha
lety vytyčili němečtí Kraftwerk. A asi nebudu daleko od pravdy, když
si troufnu tvrdit, že Kraftwerk jsou jeden z hlavních vzorů projektu
Imiafan, protože hned v zápětí na mě útočí robotický hlas vocoderu.
Zvuk syntezátoru modulovaného lidským hlasem k téhle muzice prostě
patří a i zde působí jako vhodné oživení jinak trošku jednotvárné
hudby. Kromě pohodové mezihry a přidání několika zvuků, se žádné další
zvraty nekonají. Nevadí, poslouchá se to dobře a při přeřazení na
nižší vjemovou rychlost úspěšně doposlouchávám první skladbu "Toothpaste"
do konce. Po úvodní písni strany Imiafan přichází závěrečná s názvem "Televízor".
To je trošku nevýhoda malých EP desek, které se sice (jako i v tomto
případě) dají mírně natáhnout rychlostí 33, ale i tak je času málo.
Druhá skladba je šikovně napojena na první a začíná rovnou zpěvem –
bez jakýchkoli úvodů. Baví mě o něco víc a zřejmě právě díky
povedenějšímu vocoderu a pak určitě zajímavějšími nápady a zvoučky. Ale
opět mi přijde, že poměr mezi nápady a časem není úplně v pořádku. To
je samozřejmě můj subjektivní názor a každý se na to může dívat jinak.
Takže jak hodnotit? Jednoduše – srovnáním s mistry. Pokud jste
jako já zmlsaní kraftwerovskou výběrovkou "The Mix", budete muset
pomyslnou laťku kvality o nějakou příčku snížit. Na druhou stranu, kdo
zvládne poslouchat stará alba Kraftwerk od začátku do konce, Imiafan
by se mu měli líbit hodně. Co se týče zvuku, ten je na poměrně vysoké
úrovni. Na inlay jsou i informace o použitém vybavení. Imiafan uvádí
jediný syntezátor – Korg Micro, nástroj simulující staré analogové
technologie, který je známý především povedeným vocoderem. Ostatní
zvuky zní také velice slušně, i když ten „virtuální“ charakter z něj
cítit je. Nicméně to nejdůležitější je mezi židlí a nástrojem a u
Imiafan se to potvrzuje v tom lepším slova smyslu. Kdyby mi někdo
tvrdil, že bicí jsou z nějakého originálního automatu z přelomu
sedmdesátých a osmdesátých let, klidně bych mu na to skočil. Celkový
dojem: 7 z 10 (10 jsou nejlepší skladby Kraftwerk).
Tak a jdeme
na druhou stranu platně – pozdrav ze Švédska jménem Machinepop. Název
napovídá, že u electra zůstaneme a zběžný pohled na seznam nástrojů,
se kterými byly skladby nahrány, dává tušit, že je na co se těšit. Za
takové vybavení by se nemuseli stydět ani The Prodigy (SCI ProOne,
Roland SH09, Moog Taurus, ...) a přiznám se, že pro staré analogové
stroje mám slabost. Úvod zní slibně, první zvuky naznačují, že půjde
skutečně o starou školu, uvidíme, jak se to rozjede. Tak! ...a teď
nevím, co dál napsat. S otevřenou pusou jsem vyslechl oba tracky a
není mi dobře. Až na pár povedených zvuků je to jedno velké
neštěstí... Jedná se o nějaké prehistorické electro (opět s
vocoderovým zpěvem) bez jakékoli pozitivní atmosféry. Poslouchatelnost
nula. Disharmonie a rozladěné nástroje ve mně vyvolávají pocity, jaké
by mohl mít člověk, který po poklesu radiace vyleze z atomového krytu
a místo Země, kterou znal, vidí měsíční krajinu a zničená města. Možná
je to jen hudební styl, který nechápu, ale z mého pohledu tomu prostě
chybí nějaká základní muzikálnost.
Dal jsem si pár dní pauzu a
s odstupem jsem zkusil celý vinyl poslechnout znovu. Zatímco především
druhé skladbě Imiafan přicházím víc na chuť, u Machinepop se nic
nezměnilo a možná je to i horší. Pokouším se přenést přes disharmonie
a zjišťuji, že ani po rytmické stránce to není žádná sláva. Zvuk
kopáku je udělán tak nešťastně, že se ztrácí v ostatních nástrojích a
to málo, co mohl úderný rytmus zachránit, mizí v prachu. Je mi z toho
smutno. Takové krásné a inspirativní nástroje a výsledkem je něco, co
se bojím pojmenovat. Škoda, i ten název se mi líbil (navzdory tomu, že
se jedná spíše o machine - underground). I když se určitě najde někdo,
komu se tento počin trefí do vkusu, já to tedy nebudu. Celkový dojem 2
z 10 (a to ty 2 body jsou za těch pár pěkných zvuků). |
>>>
E n g l i s h >>>