|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2014-07-07 >>>
 INSANIA
"Zapal dům poraž strom..."
LP (2013|12|20 Magick Disk Musick)
Základem zla je zplodit hovado
Brněnská legenda Insania po
více než třech letech zcela chvályhodně zapálila dům a porazila strom,
zabít syna se však neodvážila a proto alespoň zplodila hovado. Tím je
osmé podvratné album, vybavené sice gramaticky záměrně chybným názvem,
ale také velmi pěkným obalem, kterýžto vyniká nejen v kompaktní, ale
hlavně vinylové podobě.
Nazírání jednotlivých posluchačů na
tuto desku se pravděpodobně liší podle toho, co kdo od této dlouholeté
kapely očekává. Především znalci starších nahrávek si zřejmě vybaví
celou řadu skladeb, jež se pohybují v pestrém spektru od hardcore-punkové
přímočarosti a údernosti přes rozsáhlejší astrálně-mystické kompozice
až po několik málo výrazně vybočujících experimentů. Takto zasažený a
v tomto směru natěšený pamětník může být zklamán nejen čím dál
citelnějším a již na předchozích albech zřetelným příklonem k
melodičnosti a přístupnosti, ale také tím, že to vše se odehrává
převážně v jedné rychlostní rovině.
Hitovost a střední tempo
asi vyhovují současným fanouškům a prospívají síle písňových nápadů,
zároveň však budí obavy z tvůrčí usedlosti, ústící až v pocity
stereotypu. Souběžně ale možno dodat, že ani to nic nemění na odvěké
originalitě a snadné rozpoznatelnosti souboru a děje se především v
kontextu vlastní tvorby, nikoliv v dimenzi veškeré tuzemské tvrdé
scény, kde soubor nadále zůstává jejím výstavním exponátem.
Můj
pohled na desku je průsečíkem pocitů a dojmů, z nichž některé se ve
mně tvoří na základě již skoro čtvrtstoleté a tedy dlouholeté
náklonnosti ke kapele, zatímco ty opačné vycházejí z jakéhosi
všeobecnějšího předpokladu dalšího tvůrčího vývoje. A právě v této
věci se vkrádá otázka, zda se soubor nezačíná čím dál více opakovat,
na což již má trochu právo, nebo zda lze v jeho případě v budoucnu
ještě předpokládat něco navýsost nečekaného, tedy to, co starší alba
zdobilo přece jen více než ta z posledních let.
Pokud někteří
posluchači naznačují hudební podobnost s Kabátem, mám naprosto stejný
pocit. Zmínit lze úvodní hitovku "Božská komedie", jejíž zemitě
sborový refrén připomíná třeba "Dole v dole", dále "Až se to tu otočí"
a zejména pak "Sfoukni za mě svíci", svou melodikou silně
připomínající nikoli tvrdší, ale kupodivu spíše ty jemnější kabátovské
písně. Pikantní na tom všem je skutečnost, že zcela nepochybně
existuje mnoho posluchačů Insanie, kteří současně z duše nenávidějí
Kabát, a obě tyto kapely vidí v hodně protikladném postavení. Takto
smýšlející jedinci můžou být pobouřeni tím, že někdo má tu drzost
spatřovat v těchto souborech určitou spojitost. Jenže i kdyby se
všichni nesouhlasící stavěli na hlavu, já tam tu podobnost zcela
zjevně slyším. Přičemž rozhodně nemám pocit, že bych trpěl halucinací
nebo zánětem středního ucha, protože něco podobného odhalilo již více
lidí. Přestože ze strany Insanie jde o podobnost jistě nahodilou a
nezáměrnou, v českém prostředí ji skutečně zaznamenat lze.
Přestože chytlavé hitovky v úvodu desky působí rozhodně zdařile, možná
ještě o něco lépe dopadají šlapající songy "Nejsvětější trojice" a "Bioprodukt
podsvětí", na podmanivě syrovém riffu postavené "Píšu ti švabachem" s
kontrastně líbeznou hostující Liduškou, podobně jako nápaditou
elektronikou podbarvené a místy úchylným zpěvem ozvláštněné "Základy
zla". Naopak v poslední třetině už nahrávce slyšitelně dochází dech,
takže pokud tento dojem vylepšuje finále v podobě okázale hitového "Neprojdou!",
pak snad pouze nepatrně.
Insania má zřejmě velmi pestré
publikum, neboť nejen svou hudbou, ale hlavně neskutečně přitažlivými
texty dokáže oslovit otevřenější rockery, metalisty, hardcoristy,
punkery i alternativce. Podobně rozmanité publikum mají snad už jen
První hoře a v trochu jiném duchu také Tata Bojs. Jenže zatímco
zvýšený důraz na hudební přímočarost a posluchačskou vstřebatelnost
možno považovat za víceméně přirozený důsledek průběžného vývoje, k
onomu myšlenkovému posunu od astrální zasněnosti k mnohem
jedovatějšímu tónu došlo zjevně mezi předminulým a minulým albem,
přičemž prvky proticírkevního rouhání, hojně přítomné již v minulosti,
ještě o něco zesílily. Jistěže to někomu může vadit, ale pokud je to
všechno nadále opatřeno značnou dávkou vtipu a nadhledu, pak v tom
nevidím žádný zásadní problém.
Není pochyb o tom, že „tahle
deska svět nespasí, právě naopak“, nicméně Polyho texty jsou
nepatrně slabší ve větách typu „hudba od nás je jedovatá“,
kde kapela pouze proklamuje, jaká by chtěla být, a naopak silnější
tam, kde se proklamace mění v drsnější realitu, což jsou právě ony
vtipně míněné a zároveň dostatečně provokující úvahy o tom, že „Bůh
sere nás, my serem vás“, „když Bůh zešílí, pěstuje kult násilí a pak
se stane bestií“ či dokonce „spasitelé zdechli, neměli co
jíst, lásku prodávají kurvy, my prodáváme nenávist“. Podobné
myšlenky soubor sice opakuje už dlouhá léta, jenže „opakovanej
vtip teprv začíná být vtipem“.
„Objevte další závadný
obsah pomocí aplikace Insania“, tvrdí obalová samolepka. Já
osobně mám ten vůbec nejhloupější telefon na světě, takže pokud jde o
tuto aplikaci pro takzvané chytré telefony a podobné moderní výmysly,
nemám ani to nejmenší tušení o tom, o co v té aplikaci jde. Můžu ale
pochválit zdařile provedený vinyl, které lahodí oku, neobsahují snad
žádný rušivý prvek a je tedy naprosto důstojnou vizitkou souboru,
který přes všechny možné pochyby neztrácí svou originalitu.
Vše
nasvědčuje tomu, že jen minimum z těch kapel, jež vznikly ještě před
listopadem 1989, má schopnost nadále přicházet s čímsi aktuálně
působivým, co je přitom pořád na dohled tomu, co bývá považováno za
kvalitativní vrchol. Pokud pomineme naprosto specifický úkaz v podobě
Master's Hammer, lze zmínit asi jen tři takové kapely - OTK, Tata Bojs
a právě Insanii. Přičemž hlavně poslední dvě dokážou oslovovat i
mladší posluchače. |
>>>
E n g l i s h >>> 