|
>>>
MERŤÁK | 2013-08-31 >>>
 KRUCIPÜSK
"Rodinnej diktát"
LP (2012 Krucipüsk)
Stále osobitý Krucipüsk
Představovat zde liberecký
Krucipüsk je asi zbytečné. Vždyť letos je tomu už dvacet let, co vyšlo
první album "Ratata" a kapela od té doby pravidelně po dvou až třech
letech přichází s novým materiálem. "Rodinnej diktát" je tedy v pořadí
již osmým studiovým albem a zcela poprvé vychází kromě CD i ve
vinylovém provedení. Dobře, vychází - ono vyšlo už vloni, ale
okolnosti tomu chtěly, že s recenzí jsem si dal na čas.
Krucipüsk patřil v minulosti k mým nejoblíbenějším tuzemským kapelám a
skupinu sleduji pravidelně od jejich výtečného alba "~4~", které vyšlo
před dvanácti lety a pro mě je stále asi nejlepší nahrávkou, kterou
kapela doposud natočila. Patrně to bude především tím, že jde o
nejtvrdší album, které nemá jediné hluché místo a ve své době na mě
působilo jako zjevení.
Pak následovalo nejúspěšnější album
"Druide!", kterým se kapela dostala do širšího povědomí lidí a snad
nebylo v tuzemsku rockového festivalu, kde by si Krucipüsk nezahrál.
Na následujících albech "Ahoj!" a "Amen" se kapela začala ubírat stále
více cestou žánrových experimentů a zpomalila. Tu se objevilo něco
funky, blues či rock'n'rollu, tu zazněla akustická kytara, tu se
objevila nějaká slovní hříčka či politická narážka v textu. A ač "Rodinnej
diktát" navazuje na předchozí a pro mě ne zrovna moc oblíbený "Amen" z
roku 2009, v mnohém jej převyšuje a i přes svou hudební pestrost se
jedná o jedno z nejzajímavějších alb kapely.
Černobílý obal
hostí vpředu fotografie celé „rodiny“, vzadu ještě fotografie kapely a
nezbytné info k desce samotné. Bohužel chybí textová příloha, což je
značná škoda. Jinak nic dalšího k pohledání není a po této stránce
mohla kapela zapracovat daleko více.
Na černém vinylu je deset
válů se stopáží přes půl hodiny. Smích a hned úvodní houpavá "Dobrej
den". Výborně nazvučený tvrdý zvuk kapely, který prochází celým albem.
„Řeknem si, proč to nemaká, princeznám rostou varlata, princové na
draka, tahleta doba nebude tou mou!“ zpívá Tomáš Hajíček v "Líbám rety
tvý", což je výrazně tvrdší píseň, která mě baví z celé desky nejvíc.
Není však jediná z těch „ostřejších“ a třeba taková "Rákoska" je jako
vystřižená z prvních dvou alb kapely. A to nesmím opomenout i eponymní
"Rodinnej diktát" s textem proti týrání dětí, což je v dnešní době
bohužel zrovna stále více aktuální reflexe doby. Text nabroušený od
začátku do konce a crossover ala Krucipüsk v tom nejlepším slova
smyslu: „Seš mrtvej! Děti se netrápí. Seš mrtvej! Děti jsou posvátný.
Hajzle!“. Ale nebyl by to Krucipüsk, aby se na albu neobjevilo i něco
„jemnějšího“ a „ulítlejšího“, třeba takový blues-funky výlet v tracku
"Balada o krásném stewardovi" nebo funky kytarovka "Viva la Havana".
Největší překvapení však přichází na úplný závěr alba, kde se objevuje
akustický "Zázrak" jako duet mezi „Krakonošem“ Tomášem Hajíčkem a
mladou herečkou Natálií Řehořovou. Kapela zde dokonce využije i
ženského sboru a vzniká tak asi nejvíce vybočující píseň Krucipüsku.
Ale ono to paradoxně funguje a "Zázrak" je pak skvělým zakončením celé
desky.
A funguje vlastně celé tohle album, od kterého jsem
nějaké vyložené zázraky nečekal, a tak jsem mile překvapen. "Rodinnej
diktát" je pro mě nejlepší album od dob již skoro deset let starého
"Druide!" a sám jsem zvědav, co nového si kapela nachystá pro
posluchače do budoucna. Pokud to bude v podobném duchu jako "Rodinnej
diktát", není sebemenších důvodů kapelu opět nepodpořit. |
>>>
E n g l i s h >>>