>>> BERRY | 2010-01-06 >>>

MASTER'S HAMMER "Mantras"

LP (2009|12|03 Master's Hammer)

Návrat jako neřízená střela provokace

Úpně si vybavuju okamžiky - jako by to bylo včera ráno - kdy jsem poprvé poslouchal Master's Hammer z vinylu. Bylo to samozřejmě ze sampleru Ultra Metal I, kde kapela vyčnívala nad ostatní skladbami "Zapálili jsme onen svět" a "Géniové...". Nechci teď bejt chytrej jako většina recenzentů po celej širej síti, ale už tehdy se skupina hodně bavila a setsakramentsky provokovala „zmatené ubožáky“ (rozuměj pravověrné blackmetalisty). Postupně tohle všechno od ještě jaksi „nevinného“ debutu dovedla až - když trochu ulítnu - ad absurdum na třetím albu "Šlágry". A pak 14 let pauza.

Prognózy nebyly žádné, všechno stran nové desky se od jara loňského roku vařilo spontánně a v tichosti v jižních Čechách ve vesničce Domanín a v tamním Jihosoundu tak po druhém albu "Jilemnický okultista" vznikla další operetta, tentokrát ryze venkovská.

Alternativní black metal, ježí se vám srst, vy všichni „true“? Shořte v pekle! Ale popořádku. Vzhledem k vývoji a umělecké pauze kapely si jen těžko mohl někdo představit, že elpíčko Master's Hammer s datem 2009 otevře black metalový práskající bič, jakým je skladba "Typograf". Ovšem stačí se zaposlouchat do textu a nechat se unášet dalšími alkeholem nasáklými kompozicemi oscilujícími mezi svébytně uchopeným černým kovem a rock'n'rollem a uznalý úsměv na tváři jen potvrdí, že věrná družina Františka Štorma je zpět s naprosto čistým štítem - protože dělá muziku, která ji prostě baví.

Black metalový postoj ve skutečnosti není přetvářka a nepřirozenost, kterou cítím z prakticky úplně každý tzv. „true“ kapely, tenhle je naopak o tom, myslet a dělat to, co vnitřně hlásá vlastní svobodu ducha. Přesně tohle bylo, je a bude Mistrovo kladivo a kdo si myslí něco jiného, jednoduše nedospěl a nepochopil, ťuká si na čelo, kroutí hlavou, vzteká se a spílá těmhle slovům jako malej kluk, kterýmu se nedostane všeho, co právě žádá. Jen tak bude ale jednoho dne vychován ve skutečně silnou bytost, čili všichni pochybovači, hlavu vzhůru, ještě není všem dnům konec.

Je tu spousta odborníků na „problematiku“ tvorby, ale málokterý z nich skutečně pochopil, o co šlo, jde a půjde Mistrovi a jeho Kladivu. O (znovu nabitý) status, o prachy, o slávu? Ne, tady jde o zábavu. A proč by skupina nemohla sáhnout na svý „nedotknutelný“, takřka posvátný jméno legendy, když je stále tady? Je cítit každým pórem týhle pekelně kafilerní nahrávky, jak moc se u ní všichni bavili, a tohle je status skutečně velkých kapel, volnomyšlenkářských a svobodných. Nesvázaných žádnými dogmaty zkornatělých, dávno neprůchozích cest žánru, který jen skuteční vyvolení a opravdoví superstar dovedou posouvat navzdor všem zkostnatělým ortodoxním fanouškům.

Co psát o originální hudbě, svébytném zvuku, výjimečném zpěvu s unikátním frázováním (s důrazem na koncovky) - to všechno jsou zvykle vysoké standardy, stejně tak jako texty, které pro svou jedinečnost naleznete pod recenzí výjimečně kompletní. Tohle je nesdělitelné doma, natož pak venku. Pro cizince nepřeložitelné, nepřenosné. Chudáci z té desky mají polovinu a i když samozřejmě vysoce funguje i samotná muzika a nenapodobitelný „feeling“, bez svérázných a bezkonkurenčních textů je poslech prostě prostý oné geniality Mistra... Snad kdyby cizinec začal studovat češtinu se vším všudy, ve všech jejích tajemných a krásných zákoutích... Pak by prohlédl v plné síle tuhle oslavu češtiny.

Členem kapely je i malíř, novinka a výbornej status, podobnej jako v případě třeba Už jsme doma. I tady je totiž uveden jako regulérní člen skupiny a navrch mu je od A do Z věnován předposlední song "Vrana" s vůbec nejdůraznějšími změnami tempa. Navíc namalovat netuctový obraz v pohodlném rozpoložení přímo ve studiu, to je známka souznění nejvyšší esence. Kromě titulní malby, přes jejíž levou horní část je umístěno průhledné logo Master's Hammer, byla štětcem zvěčněna i samotná kapela vyjímající se na zadní straně obalu. Stoosmdesátigramový černý vinyl je uložen ve vnitřní kapse s texty a fotografií skupiny.

Co musí obsahovat elpíčko, aby se stalo gramodeskou roku? Výjimečnost a nadhled. Tak kdo z koho? Letos to bude lítý boj mezi novinkou MASTER'S HAMMER "Mantras" a českým dlouhohrajícím debutem SPORTO "More". Nevěříte?! Palte odsud a nezvyšujte nám takto uměle návštěvnost webu! Příznivci ďábla padaj na zem a já si dík týhle desce nevytetuju tři šestky na zátylek, ale mnohem víc - neposeru se ze svýho života.

TYPOGRAF
(autobiografická)

Když každý den nad rybníkem táhnou těžké mlhy
na člověka přichází onen divný stav
kol prázdných očních důlků fialové kruhy
depresi zažívá chmurný typograf.
Řemeslo má černé a myšlení už taky
určitě by vraždil, kdyby držel zbraň
žalostně se kroutí ideálů vraky
a k umakartu přiléhá už postříbřená skráň.
Nehluboký spánek mrtvičného typu
co chvíli mu loket s hrany stolu spad
Petr Mejta mokrý hadr hodil už na pípu
a každou škvírou do knajpy proudí strašný chlad.
Obyčejně nemíval kdovíjaké sny
spokojil se bezděky s drobnou čuňárnou
jenomže jak pozvolna se krátí jeho dny
presence těch dæmonů se stává pakárnou.
Začal tuze chrápat a stanul opuštěn
v magmatickém vichru fičí stihomam
vevnitř jeho lebky temno holých stěn
ke své hrůze zjistil, že tu není sám.
Návštěva zde sedí neohlášená
z jejich kápí odkapává šedohnědý sliz.
Ze záhrobí umrlců hrstka prašivá
průměrný věk kreatur těch neuhádl bys.
Jak z chlupaté deky důvod leze z nich
co se děje kromě toho, že z nich čiší smrad?
Že vážili dlouhou cestu z mělkých hrobů svých
krutou daň se hotovili dneska vybírat.
Za to žes nás parodoval ve svých esejích
upíral nám respektu a hanbu na nás dštil
on tě, chlape, namouduši brzo přejde smích
takto my ťa vytrestáme: probudíš sa včil!


DOMANÍN
(jako vod Babouků)

Překrásný jest Domanín, lázeňské to město
pod živůtkem místních děv kyne hebké těsto.
Nejen proto zvědavost divně se mnou cloumá
proč domorodec každičký vrávoravě bloumá?
Posléze má představivost dosáhla své meze
je třeba se podívati, kam ta banda leze
jaký kus to dávají dnes večer na sále
tiše beru za kliku a už stojím v lokále.
Je zde pěkná partička, oko se jim leskne
když pravidelně kartička o umakart pleskne.
Karbaníci nešetří souseda ni sebe
co naděláš, když tam venku tak příšerně zebe.
Černý žlábek pekelný v asfaltové sloji
co chvíli tam některý alkoholik stojí
figuru svou nahrbí, jak by cvičil jógu
v kanále hned zažbluňká jeho deset grogů.
Překrásný jest Domanín, i v tom nočním čase
čtyři z pěti štamgastů ječí jako prase.
Vesele si zpívají s energií divou,
ohavnostmi zpestřují stezku svojí křivou.
Opisují osmičky v bažinaté návsi
když vylezou, žabince mají plné kapsy.
Buďte rády, paňmámy, že ti chlapi smrdí
voňaví a střízliví jen od kurev se chodí!


AŽ JÁ BUDU...
(kšaft pijáka, na lidové motivy)

Až já budu v hrobě hníti, milovaní přátelé
vysaďte mi místo kvítí na hrob můj keř ze chmele.
Místo trávy k obroubení nasejte mi ječmene
na bylinky milované každý ať si vzpomene.
Až já budu ze záhrobí kroky vaše sledovat
místo kříže jen pár sklenic dejte mi tam přidělat.
Také láhve, štamprlata a podobné motivy
bejvával jsem jak můj táta – alkoholik poctivý.
Až já budu o půlnoci vaše spratky strašiti
co od rána porád ječí, nebo brousí po síti
otevřte si na mou paměť aspoň trochu líhu
kterej umí ulehčiti hroznou světa tíhu.
Až se budou moje kosti odpudivě rozkládat
nechte si od kabrňáků moje kousky vykládat.
jak jsme si to šněrovali vod hospody k hospodě
zavdávaje mnoho příčin k všeobecné ostudě.
Až se bude hovořit o díla mého významu
tož se budu obraceti ve dřevěným pyžamu.
Od nijakých pochlebníků nenechte se obelhat
já věřil jen špiritusu, ideál nic nedělat.
Až se zcela zapomene, což si přeju nejvíce
zůstane vám jenom žízeň, eventuál opice.
Převtělím se do masařky v tom mém milém výčepu
až mě plácnou novinama, nožičkama zatřepu!


ČERTI
(Jihočeská lidová)

Pět set tisíc lítých čertů z pekla vyšlo na rozkoš
ale žádný z těch pobertů neměl v kapse ani groš.
Vší pomoci jsouce prázdni, jeden skučel, druhý klel
avšak kudy kam to žádný ze všech čertů nevěděl.
Starý Satan smál se tomu, až se za břich popadal:
„Bodejž do vás tisíc hromů! Kam jste každý rozum dal!“
Tu se zvedne šotek malý: „hloupí chlapi, pojďte sem
jen já jsem ďas dokonalý, já vím kudy z bryndy ven!
Žížeň máte – to vám věřím, na sucho je těžko mlít!
Věřte, že kam já zaměřím, můžem darmo se napít.
V panském sklepě, tam se svítí, tam se dáme na kvartýr
ukážem, jak známe píti rejnské, české, malvazír!“
V jedno řvalo pásmo běsů: „nad víno nic na světě!“
a tak pili v sladkém plesu zdraví pekla knížete.
Když se čerti všichni zpili, kohout k ránu zazpíval
všecky flašky prázdny byly, Satanáš k nim zavítal.
Za trest všecky čerty vzteklý do těch flašek zabednil
aby pak mu neutekli, špunty drátem upevnil.
Pět set tisíc lítých čertů do flašek je vbedněno
a co kypí z těchto flašek to Šampaňské má jmeno.
My jsme všichni také byli na tu slávu pozváni
do hlavy si víno lili, cpali se jak gurmáni.
když pak slunko s kuropěním nad obzor se vyhouplo
nad náma se v ouzkém hrdle trocha korku zabouchlo.


BODHI
(črta z Biháru)

Stylisace všehomíra do úvahy abstraktní
rozdělení jednoduché na útvary kompaktní.
Obejmouti galaxie melodií klenutou
milion let vyjádřiti jenom jednou minutou.
Naučit se přemisťovat bez motorky, tramvaje
zaplať pánbůh elektriku a ostatní výdaje.
Ráno snídat na měsíci, odpoledne na Marsu
s Aštarem pak večer pařit, přivést sebe do transu.
Meditací vykrajovat lepší části svého já
shnilé kousky odhazovat na orbitě Merkura.
Naslouchaje mihotání vibrujících světů
další láhev špiritusu znenadání je tu.
Než se klanět dlouhá léta dekoraci z betonu
radši věřím na účinek tryskového pohonu.
Když se líhem v organismu správně zvýší tlak
tělo plyny útrobními létá jako pták.


ČERVENÉ BLATO
(vernakulární)

V jednom pěkném údolíčku stojí kafilerie
atmosféra odérem je prostoupená tam
ve šmelcu jsou sobě rovni člověk, bestie
původ těchto surovin je všeobecně znám.
Na samotě u rybníka rašelina vidí se
rudočerná matérie sahá do hlubin
každá kročej co tam žbluňkne, okamžitě topí se
vylučuje do ovzduší psychotropní plyn.
Pod tím blatem červeným kdo jednou vodu zřel
a k osvěžení ponořil tam libovolný úd
jak kdyby ho podřezali, hrozně zakřičel
připadal si vzhledem blíže do krvavých zrůd.
Na okrese vzduchem lítaj záludné bakterie
s dosti velkým procentem rozložených ryb
navozují domorodcům představy, euforie
na venkovské mentalitě nenávratný vryp.
Na obecním hřbitůvku až jednou budem tvrdě spát
naše grunty nová síla jistě oplodní
do té doby putrefakcí chceme se inspirovat
vyvíjeti činnost ryze maniakální.
Нnilobou nic nekončí, nýbrž začíná
kdopak by se kadáverů po těch létech bál?
Influence jako monsun spadla do klína
budem dělat radikální prudký blekmetál.


TYMPAN
(pivovarnická)

Kolem kotle Vlasta chodí, na kotli má bafomet
jeho pívo v krku hladí, teče do nás jako med.
Satanisti přikládají pod tím kotlem ostošest
šémhamfóráš hulákají, hodlají se opíjet.
Takový mok nevařejí ni v Paříži, v Mnichově
recepturu nedržejí do takové úrovně.
Chrabrý sládek, klávesista, Reinheitsgebot uctívá
mlsně krká tympánista, plnovous má vod píva.
Že je kotel sporadický, na nahrávce ve skluzu
pivovarník despotický užívá ho v provozu.
Však se tympán brzo vrátí do původní posice
vypijem ho, hoši zlatí, vrátíme se k muzice.


VRANA
(hommage a notre cher ami)

Papež plave v klystýru, šlauch už míří na díru
nevšedního malíře, co má klystýr na díře.
Štětku když do barvy namočí, mlaskaje do rytmu poskočí
jediný bleskový maneœuvre a už je na světě Chef d' œuvre.
On jest štětce gerojem, brutálního kýče cowboyem
udělal na terapeutku celkem příznivej dojem
jenomže ta dáma si to pořád dělá
v blázinci fasovaným elektrickým přístrojem.
Obdivuje Al-kajdu, ale i okultistu Jurajdu
taky Boba Zimmermana, i pyžama s runamama.
Pěstuje buršácký obyčej, nastaví kumpánům obličej
ale šosákům morální políček, tak jako do kafe rumíček.
On jest štětce gerojem, nápadů plnej vodojem
zdivočelá paleta náhle dostala průjem
músami vždycky políben, čerty všemi oblíben.
Maslo na cholstě, Naturmort igen.
Talentovanej kanibal, lidský ještě neměl, ale prej by si dal.
Modernistům nachystal funerál, k čemuž si opatřil arsenál
ostrý nůž, chandru, spleen a podél zdi se krade stín
a vzápětí než bys řekl „švec“, v troubě se peče umělec.
On jest štětca gerojem, umetnosti predvojem,
kunsthistorický pojem gotovi sa pred bojem.
Svätý Martin s koňa hledí, država je s pokojem
poglavnik Ti salutuje predpisanym postojem!
Malovat žumpu celebrit a přitom se nepoblít
hromady stehen, kotlet, kýt, vosolit, zamíchat, usmažit!
Když zůstane jenom cynický škleb, trýzeň, hnědka, stříkot střev
tu náhle skví se světlý zjev, před vobrazem tuhne krev.
On jest štětce gerojem, s unikátním vývojem
lehce pluje příbojem před vítězným soubojem
až smrt pohne orlojem, pak zombiové s konvojem
vyrazí na velkej mejdan s feldmaršálem Martinem!


EPITAF

Jednou se omrzí robota na písmu
což tak se přiklonit k luciferianismu?
Světlonoš zářící vždycky je hotový
rozdrtit únavou zduřelé okovy.
Vesele toulat se slzavým údolím
omámen květinou* i trusem bůvolím.
Oharky sytého na místo soudu
kumpáni poručí do Gangy proudu.

* „Omamná květina“ zde není nějakou složitou
metaforou, v tomto kontekstu jedná se o konopí seté.






© Master's Нammer 2009