|
>>>
BERRY | 2011-04-20 >>>
 MEGADETH
"Rust In Peace"
promo LP (1990 Capitol Records, 1991 Globus International)
Shhh!
Nevěda, kde jsem, uprostřed
napůl zpustošený, téměř vyschlý krajiny, jsem se nachomýtl k nějakýmu
focení jako svědek. Na místě byl můj někdejší kámoš Filip Urban, který
dřív poslouchal hardcore a žil jím, a teď pracoval ve státní správě.
Tenkrát fotil koncerty, fotil i dnes.
Než jsem se ho snažil
optat, co za těma stěnama z téměř neprůhlednýho tvrzenýho skla vlastně
fotí, předběhl mi dotazem s trochu povýšeneckým tónem, zda bych nemohl
figurovat na těch jeho fotkách.
Střih, zatmění. Bolest hlavy a
strašně málo vzduchu. Ocitl jsem se v místnosti, která byla nápadná
jenom nedostatkem kyslíku. Viděl jsem ven, jak Urban s jiskrou v očích
pořizuje moje fotky, sám ve tváři nechápavý, ale nechápavě a
nepochopitelně odevzdaný výraz. Zpomalený pohyby, téměř žádný jednání
a uvažování.
Chtěl jsem ven, ale ochablý svalstvo mi místo
ostrejch gestikulací dovolilo maximálně zamávat. Fotograf zmizel a
nastala tma. Rty jsem měl úplně okoralý, ztvrdlý a zároveň slepený.
Snažil jsem se dýchat všemi póry těla, ale šlo to jen hodně těžce.
Druhý den ráno jsem se vzbudil v supermarketu. Nebývají v nich
okna a ani tady nebyla. Nebylo tu ani žádný zboží, ale lidský provoz
jako v pátek odpoledne. Zpomalený, zlověstný a neupřímný odér. Neměl
jsem myšlenky ani fyzickou sílu zjišťovat, kde je východ. V tuhle
chvíli mi zajímalo jen jedno jediný - kde jsem a co tu dělám.
Role byly daný, za pulty stáli „dozorci“, v uličkách se sunuli
„obyčejní lidé“. Velmi pomalu, zjevně v reakci na stálý nedostatek
vzduchu. Všechny moje pokusy o dotazy byly ignorovány - „dozorci“
zcela vědomě, ostatními prostě bez síly k odpovědi. Na první pohled
byli všichni téměř bez známky rozdílu, právě chováním se však nápadně
odlišovali.
Vyhledal jsem
ženu s výrazem té nejpřívětivější uklízečky a na pokrčení rameny, což
byl můj nejkonkrétnější dotaz na stav toho všeho okolo, se jen
pousmála. Nikoliv hořce, ale jaksi smířeně a zcela odevzdaně. To mě
vyděsilo ze všeho nejvíc.
Nevybavím si, kdy byl den a noc, kde
nebo zda jsem vůbec spal, ale po nějakém čase jsem našel opuštěnou
místnost s kouřovými stěnami. Venku dávno nebyl fotograf, ale
oslepující zeď ocelových barelů s ventily a šablonovým písmem
nastříkaným textem. "Top Secret".
Pozn.: Tohle
není recenze v pravém slova smyslu, ale přepis skutečnýho snu, kde
není ani čárka navíc. Shhh! |
>>>
E n g l i s h >>>