|
>>>
MERŤÁK | 2013-11-04 >>>
 MY
DEAD CAT "Shortcut To Hell"
LP (2013 My Dead Cat)
Mrtvá kočka jako průvodce pestrého hudebního výletu
Brněnská scéna mě stále umí
mile překvapovat a nejinak tomu je i v případě pětičlenné partičky My Dead Cat, jejíž kořeny sahají až do roku 2001. Muzika MDC není úplně
jednoznačně zařaditelná, nejblíž má asi k indie rocku, ale těch stylů
a zvukových proměn, které na albu posluchač může slyšet je tolik, že
je asi nejlepší pustit ke slovu kapelu samotnou, která svůj barvitý
styl - za variace na jedno slavné dílo Josefa Čapka - vysvětluje na
svých webovkách, cituji:
„...Vzali punk, hardcore a rock´n´roll
a míchali to dohromady. „A teď tam dáme power pop a stoner rock,“
řekla kočička. „Stoner rock ne, ten já nerad,“ povídal pejsek, „dáme
tam místo stoneru emo, to já tuze rád.“ Tak tam dali emo. „Mně se zdá,
že je tam málo noisu,“ řekla kočička, „musíme tam dát několik
hlukových stěn.“ – „A discopunk, abychom nezapomněli,“ řekl pejsek a
nasypal ho tam. „A to hlavní!“ povídala kočička, „přece indie
kytarovku tam musíme dát!“ Dali tam plný hrnec kytarovky. „A trochu
post rocku,“ řekl pejsek a dal tam post rock...“
Ač se už
teď může zdát, že skupina bude znít jako jeden velký chaos, který nemá
hlavu ani patu, není tomu vůbec tak. Muzika MDC je sice opravdu fúzí
oněch stylů a milovníkům zařazování kapel pod jeden či dva žánry,
stávají vlasy na hlavě, ale žánrová pestrost nepůsobí příliš
chaoticky, spíše mám dojem, že posluchači nebude k pochopení téhle
muziky stačit jeden, ale ani tři poslechy. Jestli je to výhoda nebo
nevýhoda už nechám na názoru každého jedince. Každopádně bych měl
určitě ještě dodat, že "Shortcut To Hell" není prvním vinylem kapely,
před čtyřmi lety vyšel MDC společný sedmipalec s další jihomoravskou
kytarovou, The Mood. A pro mnohé může být zajímavé, že kapelu tvoří už
docela ostřílení matadoři z takových hardcorových paleb z Brna jako
byli More Bad News, Pazi Snajper či Mrtvá Budoucnost.
Přední
strana obsahuje upravenou fotku ovce, zadní tracklist, info o pořízení
nahrávky a poděkování, víc však zhola nic. Žádné texty, žádná fotka
kapely, žádná příloha. Na to, že se jedná o první velkou desku MDC,
tedy nic moc.
Černý vinyl obsahuje devět válů s anglickými
texty. Úvodní "Electric Train" je uhlazenější indie kytarovka, která
mě úplně neoslovuje, ale hned následující post-punkovka "Rip Me Off"
mě baví na první poslech, a nejinak je tomu i u rockovější "Broken
Leaves". Kapela často používá atmosféry postupné gradace a jednoznačně
to funguje. Velký podíl na tom má především zvuk - každý nástroj je
dobře slyšet - ale bez toho, aby překrýval zvuk jiného. To platí i v
případě starých syntezátorů, které MDC hojně užívají. Abych se však
opět vrátil k jednotlivým válům, čtvrtý v pořadí se jmenuje "Side
Effect" a jedná se o další z indie kytarovek. "Disco Crack" je solidní
vypalovačka na pomezí post-punku a gothic rocku anglické školy let
osmdesátých. Tohle mě fakt baví, ale je škoda, že jde vlastně o
nejkratší písničku na albu. Druhou stranu otevírá "No Place To Go" a
po ní zazní "Air Sickness" a já mám stejný pocit jako v případě "Electric
Train" nebo "Side Effect", opět mě to prostě moc nebere. Především
zpěv, kterému nemohu stále úplně přijít na chuť. V emo hávu se nese "A
Cat Comes Along", které zprvu dominuje kromě kytary syntezátor, a
tahle pohodovka mě baví kupodivu víc, než ony indie kytarovky. Devátá
"The Lights" patří ke zlatému hřebu desky a ona postupně stupňující se
atmosféra je možná tím úplně nejlepším na celé desce; na konci je to
už docela solidní nářez a takhle se mi MDC líbí nejvíc. Víc takových
skladeb a není co řešit!
Stejně jako muzika, ani texty MDC
nejsou příliš snadno uchopitelné, jedná se spíš o pocity a prožitky
členů skupiny, než o nějaké širší sdělení. A jak jsem již zmiňoval,
nahrávka má opravdu velmi dobrý zvuk, který si kapela nejprve
nahrávala sama v létě 2011, později se zapojilo studio Jalovec,
ostatně se to lze dočíst na zadní straně obalu. Desku MDC vydali
vlastním nákladem a s její distribucí pomáhají pankáči Papagájův
Hlasatel Records.
Nejsem zrovna posluchačem a nějakým
příznivcem indie/stoner rock či emo kytarovek a ne úplně všechny vály
na tomhle albu mi vlezly pod kůži, ovšem v konečném ohledu jsem si
jist, že čas strávený poslechem téhle desky nebyl zdaleka poslední a v
budoucnu se k vinylu ještě rád vrátím. A snad i někde na živo. |
>>>
E n g l i s h >>>