|
>>>
BERRY | 2015-01-06 >>>
 PATHOLOGIST
"Grinding Opus Of Forensic Medical Problems"
PD (2013|04|20 Nasphyr Personal Demon Records)
Jednen z nejvýtečnějších vtipů, jak udělat reedici
Recenzi na toto album jsme
psal v době vydání, kdy jsem si vedl přísný statistiky, na základě
nichž teď mohu uvést, že se jednalo o mou historicky 98. oficiálně
napsanou recenzi, která byla později publikována. Proč to uvádím? Ke
druhému řadovému albu Pathologist mám silný vztah a svůj aktuální
pohled protnu několika myšlenkami z 20 let starého památného článku.
Druhá řadová deska Pathologist předčila debut lépe zvládnutou
technikou naprosto extrémní hry, do které dokázala nenásilně voperovat
doslova zhoubné melodie. Zvuk oproti debutu - který jsem mimochodem
recenzoval pouze do šuplíku (moje historicky 10. recenze) a zaobíral
se v ní spíše porovnáním vlasových porostů členů Pathologist a
Carcass, než samotnou hudbou - není tak syrově brutální. Kapela
společně se zvukaři P. Zymem a J. Krejčím zapracovali na jeho
čitelnosti a jisté čistotě - pochopitelně v rámci pitevny.
Jestli měli v Československu, ČSFR nebo České republice někdy britší
patologové Carcass své pravověrné bratry v sofistikované formě grind
coru, byli jimi právě Pathologist. Žádná kapela před tím ani potom
nebyla ve své hloubce a síle tak blízko ranným počinům dnešnímu
synonymu chirurgické oceli.
Následovníka debutu vydali
Pathologist v rozbřesku roku 1995, byť byl natočený už v roce 1993.
Zdržení způsobilo hledání zahraniční firmy, která kapele tehdy žel
žádná nepožehnala, tudíž zůstali u tuzemské M. A. Bony s tím, že
distribuci venku zajišťovali Radiation Records (tehdejší divize
Nuclear Blast Records). Snadno spekulovat o tom, co by kdyby,
každopádně kapela měla zjevně zájem prorazit ven a možná ji i tento
neúspěch dopomohl k faktu, že se "Grinding Opus..." stal její labutí
písní. Přitom skladby hravě obstojí i po 20 letech, leader Cyklo bublá
hrdlem jak bobtnající vředy před finální hnilobnou explozí, kytary
malují jak grind corem, tak death metalem po zdech márničních, bicí se
velmi umně zmítají mezi středním a extrémním tempem, jak nebožtík mezi
tím vším kříšený defibrilátorem.
Klatovský label Nasphyr
Personal Demon Records provozuje pamětník, který tohle všechno naplno
prožil v době vydání a zhostil se reedice, respektive vůbec první
vinylové edice nad míru a běžný standard odpovědně. Úcta k opravdové
legendě z díla sálá stejně jako vtip, jakým je tentokrát vyvedeno.
Jak známo, debut vyšel na limitovaném picture disku - jestli si
správně vybavuji - tehdy v 700 kusech, což bylo v roce 1992 - kdy
stále frčely vinyly, podobně jako dneska stream - číslo poměrně
minimální. Dvojka vyšla úplně stejně, náklad je shodně prezentován
jako limitovaný, v roce 2013 ohraničený 400 kusy.
A teď přijde
pointa jednoho z největších vtipů za poslední roky, které jsem na
tuzemské vinylové scéně zažil a před kterým musím uznale pokynout.
Provedení totiž náramně vyšlo, a to zcela v duchu zmíněného vinylového
debutu. Shodně picture disk v plastovém obalu, shodně titulní obraz a
logo, shodně foto na zadní straně, shodně natvrdo oříznutá fotografie
kapely (detail, který se počítá k dobru dvojnásobně), shodně tracky,
font písma, logo vydavatele, limited edition doložka, atd. Naprostá
úcta ke grafice debutu, a zatímco u něj dominovala červená barva, tady
vládne temně žlutá. Dokonalá série je na světě ruku v ruce s jedním z
nejvýtečnějších vtipů, jak lze udělat reedici a nelpět na dogmatech
vzezření odpovídajících aktuálním normám. |
>>>
E n g l i s h >>> 
