|
>>>
BERRY | 2015-09-26 >>>
 PLEASE
THE TREES "Carp"
LP (2015|09|21 Starcastic Records)
Řadová deska, která vybočuje z řady
Brus, to je první slovo, co
mi vytanulo po prolnutí zvuku tohohle černýho vinylu mýma ušima. Hrubý
šmirgl umně opracovávající jemné drahokamy osmikarátového modřence
vyloveného bagrem ze dna rybníku. Kapr. Carp. Přesmyčka ve své
prostotě. Doporučuje deset z deseti bagristů jako svižnej náhul do
kabiny. Pracovní doba uteče a tu desku si s sebou odnesou domů. A na
noc alespoň repeat empétrojek, pro nevypadnutí z rytmu a nepolekání se
ticha.
Osm aktuálních skladeb, při kterých krev tuhne v žilách
jak čtyřiadvacet hodin odstátej beton, je - přes v úvodu vyřčené -
návazných na předchozí album, ovšem ten nervydrásající, tepající
rytmický spodek, je jaksi zoceluje v dokonale vyarmovaný celek a je
poznávacím znamením, cejchem Carpu. Carpe diem, je-li libo.
Ve třetí skladbě se zpěvák Václav Havelka pouští nikoliv z výšky, ale
do výšky, jaká snad na fyzickém elpíčku doposud nezazněla. Je to v
jistém ohledu nový pohled, na první poslech rozhodně nezvyklý, však o
to víc - v dobrém slova smyslu - zneklidňující, byť skladba je na albu
dosud nejpomalejší a nejobnaženější, nechci-li použít slovo
nejjednodušší. Ale možná se jedná jen o zvýraznění kontrastu, bravurné
udržení pozornosti v přední linii.
Po prvním poslechu je Carp sbírkou
hitů, se kterejma zdánlivě nemá nic společného, a protože recenzi píšu bez
jakéhokoliv odstupu, tak nyní těžko předjímat, jak dlouho vydrží
čerstvé a jak často se k nim člověk bude vracet. Každopádně
předpokládám, že jak "A Forest Affair", tedy předchozí desku, tak
aktuální "Carp" bude možné po letech lovit ze sbírek se stejnou
pravidelností a potěšením.
Aktuální album má píár ve smyslu v
Americe během 24 hodin natočené desky s texty napsanými na cestách, a tak
dál. Přirozeně se tak v celku odráží jistá syrovost - primárně právě
ve zvuku a sekundárně i v konstrukci a jisté ponurosti skladeb; byť
ponurost nevylučuje hitovost, to už jsme kdysi zjistili s páskami
Velvet Underground pod peřinou.
Skladby na Carpu jedou často do
příslovečného nekonečna, jak to znají posluchači z koncertů Please The
Trees, i tohle evokuje dojem krystalicky syrové nahrávky. |
Obal je stylový - odkazuje na grafické
cítění z minulosti a přesto přichází s novou formou. Vše laděné do
modra, dokonce vytištěné na modrém kartonu, jehož kontrolu lze provést
s pozitivním výsledkem i zvnitřku vnějšího obalu. Vnitřní obal vládne
jako samostatná jednotka - mohutný stříbrotisk, a kód pro empétrojky
do všech těch kabin bagrů, jak jsem o nich psal na začátku.
V
týhle kapele se převaluje potenciál, vydává silný alba, ale vrchol je
ještě před ní. Tohle je úplně nejlepší recenze - a prototyp toho, jak
by dnes mohly vypadat, protože jsem jí napsal během prvního poslechu
alba, nic obsahově neupravil, všechno vyřčený napoprvý a nasyrovo.
Historie alba přenesená do řádek recenze.
Tohle je rock'n'roll,
co se ctí recykluje to nejlepší, co v něm kdy zaznělo, to znamená
vlastně jediný podstatný. Srdce. Tohle je skupina, co boří mýty o
běžným zkamenělým, obsesivním modelu představy o fungování kapely.
Tohle je řadová deska, která vybočuje z řady. |
>>>
E n g l i s h >>> 
