|
>>>
MERŤÁK | 2007-05-10 >>>
 PLEXIS
"White Killer"
LP (1992 Reflex Records)
Příklon ke street rocku Plexis moc nevyšel
Po velmi úspěšném debutu
"Půlnoční rebel" vyšla v roce 1992 u Reflexu nová deska "White Killer".
Na albu se podíleli: Petr Hošek (zpěv, klávesy), Johny Chaos (kytary,
sbory, piáno) a noví členové skupiny Filip Kolací (basa, vokály) a
Jarda Stuchlý (bubny, vokály). Deska znamenala (a dodneška znamená)
pro většinu fanoušků klasických Plexis velké zklamání. Kapela se po
odchodu Ády a Pavla definitivně přiklonila ke stylu nazývanému street
rock nebo chcete-li alternative rock.
Když se podívám na obal, tak mě na první pohled trkne a napadá mě, že
asi není něco v pořádku. Toho namalovanýho „fešáka“ jsem ještě celkem
rozdejchal, ale nové logo je opravdu „zprzněný“, a vůbec celkový obal
na mě působí špatným dojmem. Na zadní straně je velká fotografie
Plexis v době nahrávání alba. Čtyři kluci s dlouhejma vlasama - Hošek s šátkem na čele alá Axl Rose - leží rozloženi do čtverce.
Nechybí názvy songů včetně překladů do angličtiny (stejně jako na
předchozím LP).
Stejně jako "Půlnoční rebel" i tato deska byla nahrána ve studiu C v
Ostravě. O produkci se postarala sama kapela a zvuk plus mix obstaral
vyhlášený studiový zvukař Petr Slezák. Největší změna však nastala v
hudbě, Hošek už skoro neskládal (jako spoluautor hudby se podílel
pouze na poslední skladbě), takže se do tvoření muziky vrhli naplno
Stanko a Johny. A že to je znát, respektive je to znát jako „prase“.
Strana A začíná písní "Síla, sláva, stesk" a už od prvních tónů
Johnyho kytary a Hoškova řevu posluchače napadá, jestli si opravdu
koupil desku skupiny Plexis. Prostor zde dostávají především hutné
kytarové party, stejně jako v dalším songu "Jseš zlá". Následující věc
"To se stává" je první skladbou se silným refrénem a sbory
(kapela na tuhle píseň dokonce natáčela videoklip). Po tom však
následuje příšerný cover od ještě více příšerných Beatles (já zkrátka
týhle skupině nikdy nepřišel na chuť), po jejímž poslechu leckterému
punkerovi (a nejen jemu) tuhne krev v žilách. Optimista se slovy:
„nikdy víc“ poslouchá další songy a pesimista se zaťatou pěstí očekává
cover od Doors, při kterém by definitivně desku vyňal z gramofonu.
Naštěstí zde žádný další cover není! "Světla velkoměsta" je takový
průměr, za to "Víš co chceš?" považuju jak nápadově, tak textově jako
dobrý počin, který by mohl být klidně i zařazen na debutu.
Po tomto docela dobrém nářezu přichází s otočením LP na stranu B
psychedelický "White Killer", který má délku skoro šest a půl minuty a
naprosto zvláštní text, do té doby u Plexis nevídaný - každopádně
doporučuju poslech. Oddechovka "Těžkej čas" mi připomíná má dětská
léta, kdy jsem poslouchal Katapult, hlavně díky Johnyho kytaře v
úvodu. Jako třetí píseň na straně B je "Rock city", která je taková
pohodová a mně osobně se docela líbí. Škoda jen zbytečně moc únavného
sóla. "Leica" má opět silný refrén (při kterém může mít poslouchač
chuť si zaskákat), sólo je v tomto případě tak akorát - rychlé a
krátké, což mi u Plexis vyhovuje. Celé album uzavírá "Nekonečnej
mejdan", kterej je poměrně pomalej a únavnej. Jako přinejmenším
nešťastný považuju nezařazení písně "Realita" na LP (na CD i MC se
objevila). Byla to jednoznačně nejtvrdší a podle mě i nejlepší píseň
alba "White Killer"!
Při nahrávání této desky měly na členy Plexis velký vliv jednoznačně
skupiny jako Guns´n´Roses, Sonic Youth nebo Cult, což je asi
nejvíc slyšet na straně A. Tohle album není celé špatné, obsahuje
několik povedených a zpěvných songů, ale bohužel patří k tomu horšímu
co tato punková legenda natočila. |
