>>>
JOHAN | 2011-08-24 >>>
PRECEDENS
- BÁRA BASIKOVÁ "Doba ledová"
LP (1987 Panton)
Nejlepší deska Precedens
Skupina PRECEDENS
(mimochodem, název kapely nelze chápat dnešníma očima jako termín z
oblasti práva, ale jako slovo, kterým někdejší mládežníci titulovali
vše, co nemohli nebo nechtěli nazývat pravými jmény) vznikla v roce
1982, kdy v jejím čele stáli Martin Němec (akademický malíř) a Jan
Sahara Hedl. Po řadě koncertů v pražských klubech (Chmelnice, Opatov,
Rokoska...) se o ní začalo mluvit, po nástupu Báry Basikové na post
zpěvačky (původně nastoupila jako sboristka, ale když odešel Sahara,
zaujala post sólové zpěvačky) její věhlas ještě stoupl. Výsledkem
druhé (post-Saharovské) etapy existence PRECEDENS je
album "Doba ledová", na kterém bylo před názvem kapely uvedeno jméno
zpěvačky – z čistě marketingových důvodů – Bára se tehdy stala známou
a oceňovanou zpěvačkou díky spolupráci s Michalem Pavlíčkem resp.
STROMBOLI i díky knize "Rozhovory s útěkem".
Debut PRECEDENS patří mezi nejkvalitnější rocková
alba sklonku osmdesátých let a vedle dvojalba STROMBOLI
či oficiálního debutu VÝBĚRU se rozhodně neztratil.
Tehdy již třicetiletý Martin Němec pod vlivem novovlnných a
novoromantických zahraničních skupin hodně pracoval s elektronikou, do
kapely zapojil dvoje klávesy a výsledkem byl materiál plný
syntetických zvuků, silných melodií a... fantastického vokálu.
Bára Basiková je bezesporu mimořádná zpěvačka. Její kariéra začala již
v roce 1967, kdy jako čtyřletá začala zpívat v Kuhnově dětském sboru a
přes LŠU či chrámový sbor kostela Sv. Jiljí se dostala k
PRECEDENS. V písničkách, které jí Martin Němec psal na míru,
dokázala svůj skvělý hlas podřídit celku. Lehkou pop/rockovou hudbu
posunuje výš, s hlasem neustále pracuje a osciluje od takřka operních
výšek přes civilní zpěv k polohám zasmušilým, a ani občasné zkreslení
pomocí různých „krabiček“ nepůsobí kontraproduktivně.
O
většině skladeb je možné napsat, že jsou veselé a hravé. "Odplouváš
dál", "Kladnej hrdina", dvě hitovky na úvod, v nichž lze najít jak
pomalejší, tak svižné pasáže a také chytlavé refrény. Za pozornost
stojí i vrstvené vokály a samozřejmě specifické texty, které na první
pohled vypadají jako snůška absurdit, ale při bližším vnímání lze
vysledovat, že se v nich řeší hlavně mezilidské vztahy. Trochu temněji
vyznívá "Černá bohyně", v níž nacházím jedinou věc na albu, která mi
nesedí – mužské doprovodné vokály – podle mě tam vůbec nepadnou. Jak
název napovídá, skladba "Nemám se čemu smát" popisuje depresivní
pocity. Je pomalá, temná, postavená na táhlých klávesových tónech a
krystalickém zpěvu Báry; v roce 1985 k její prvotní verzi vznikl
amatérský klip. První strana končí titulní skladbou "Doba ledová",
lehčí popovou věcí, na kterou byl pořízen videoklip oficiální.
V „Dívčí válce“ se vedle Báry realizuje u mikrofonu i Martin, který si
sice trochu zazpíval i na první straně, ale tady se stává Bářiným
partnerem v duetu i sborech. "Dívčí válka" je asi nejtvrdší z celého
kompletu a výrazný prostor konečně dostává kytara. Po divočině
následuje zvolnění, další ponurá záležitost "Den, kterej nic nezmění"
a poté návrat k tématu zimy, mrazu a ledu v "Mrazivé noci". Poslední
"Na hlavu postavená", takřka osmiminutová kompozice, střídá vzletné
polohy s pomalými, minimalistickými; snad jen nastavovaný závěr si
mohli pánové a dáma odpustit.
Zvuk nahrávky je výborný, při
poslechu z vinylu je všechno krásně slyšet – všechna ta kouzla s
klávesami, Bářin famózní zpěv... vše má dynamiku a dokonce je nutné k
poslechu na rozumnou hlasitost otočit kolečkem volume pěkně doprava,
ne jako dneska, kdy každý milimetr na „oběžné dráze“ znamená posun o
deset decibelů.
Podle mě jde o nejlepší desku PRECEDENS.
Možná ji tak vidím, protože ji znám prakticky nazpaměť a když vyšla,
působila v tehdejším marasmu, který na deskách vycházel (čest několika
málo výjimkám), jako zjevení. Bára Basiková se díky ní umístila na 3.
místě ve Zlatém slavíkovi za rok 1987 (toto umístění ještě několikrát
zopakovala, v roce 1991 o jedno místo překonala a v první desítce se
pak držela prakticky celá devadesátá léta). |