>>>
BUBU | 2010-02-15 >>>
SCOTT
KELLY, UNKILLED WORKER - 27.1.2010, Točník - Hrad
Tak tohle rozhodně nebyl úplně běžný koncert. O tom, že na Točník
přijede v lednu zahrát SCOTT KELLY, kytarista, zpěvák
a zakládající člen Neurosis, jsem se dozvěděl myslím v listopadu.
Osobně mám radši Neurosis než Scottovu sólovou tvorbu, ale od začátku
jsem tušil, že místo koncertu dodá jeho hudbě další rozměr. Co mě od
návštěvy trošku zrazovalo, byly předpovědi počasí, které hlásily na
den pořádání koncertu něco mezi holomrazem a vypuknutím nové doby
ledové.
Nicméně, vyrazili jsme. Po krátkém posilnění na místní
benzinové pumpě s veselým názvem Kapr Oil jsme zaparkovali auto pod
hradem a vyrazili vzhůru. Cestou (na odstavném parkovišti blíž hradu)
nás čekalo milé překvapení v podobě pořadateli podávaného zahřívacího
rumu. Tento hezký uvítací manévr potěšil zejména nás, neřidiče. Pomalu
jsme postupovali po cestě označené loučemi nahoru na hrad. Předpovědi
tentokrát bohužel nelhaly, byl pěkně mrazivý zimní večer, měsíc v úplňku,
prostě typická doba, kdy vyrážíte na koncerty na hrad...
Po
rumu jsme byli podruhé mile překvapeni na nádvoří, kde jsme se mohli
ohřát u rozdělaného ohně, který byl udržován po celou dobu koncertu,
čehož jsme hned využili. Když jsme vešli do bývalé hradní konírny, kde
se koncert pořádal, místo neútulných prostor nás čekal provizorní bar,
dokonce i s teplým jídlem, ale hlavně bylo v místnostech díky
vyhřívání horkým vzduchem slušné teplo! Že na koncertě neumrzneme,
bylo dopředu jasné, ale až takový luxus jsem nečekal. Na koncert
dorazilo i přes ne ideálně dostupné místo konání a mráz dostatečné
množství fanoušků a bylo plno.
A teď už k vlastní hudbě, jako předkapela vystoupil Todd Nesbitt
z Wollongong se svým sólovým one-man projektem UNKILLED WORKER.
Nemůžu říct, že by mě jeho hudba uchvátila, na můj vkus byla příliš
monotónní, ale publikum bylo s vystoupením podle reakcí evidentně
spokojeno.
Poté následovala krátká pauza a na pódiu se objevil
chlápek v basebalové čepici s akustickou kytarou – SCOTT KELLY.
Jeho písničky naživo působily v porovnání se studiovými nahrávkami
("Spirit Bound Flesh" a "The Wake") mnohem temněji a syrověji a
prostředí, ve kterém se koncert konal, tuto atmosféru ještě umocňovalo.
Asi v půlce koncertu došlo i na elektrickou kytaru a Scott předvedl,
jak vypadá noisové peklo. Měl jsem celé vystoupení pocit, že ač je
jeho sólová tvorba „jen“ o kytaře a zpěvu, prožívá ji na pódiu snad
ještě silněji než při vystoupení s Neurosis. Myslím, že na vystoupení
tohohle barda Točník ani nikdo, kdo tam byl, hned tak nezapomene.
|