|
>>>
BUBU | 2011-07-05 >>>
 DRAKAR
- 3.6.2011, Muskelrock, Tyrolen (Alvesta), Sweden
Je to legrace, za tuhle akci vlastně můžou němečtí thrasheři
PROTECTOR. Léta jsem marně sháněl jejich CD "Golem" a
už jsem to skoro odpískal. Na ten moment si vzpomínám docela přesně,
je začátek ledna 2004, nový rok ještě tak nějak chrápe a já surfuju po netu. A samozřejmě si to neodpustím, zadávám do Googlu heslo Protector
– Golem. A prásk, objevuje se link na švédské vydavatelství I
HATE, které má v nabídce CD "Echoes From The Past", první dvě
studiovky Protector včetně dema na jednom CD. Nechápu nic a hned píšu,
jestli zasílají do ČR, tohle prostě MUSÍM mít. Ozývá
se mi Peter Lidén, že není problém a že by něco i vyměnil za naše
tituly a... No, trochu to zkrátím, z výměn desek se nakonec stal
kamarádský vztah a kromě Blackoshových CRUX jsem
pomáhal vydat na tomto labelu právě i DRAKAR.
V lednu letošního roku se mi Peter ozval, že by si kapela mohla v
červnu zahrát na místním festivalu MUSKELROCK.
Scházíme se s kapelou a všichni souhlasí. Původně máme letět, ale
nakonec, zejména kvůli možnosti vzít s sebou víc nástrojů, padá volba
na dodávku.
Nějak podezřele rychle to od zimy uteklo...
Najednou je 2. června devět večer a já čekám na Benzině v pražských
Holešovicích na zbytek zájezdu. S kafem v ruce se motám po pumpě a
hurá, vidím basáka Vítka Benka vytahovat věci z auta. Mířím k němu a
za chvíli přijíždí i dodávka se zbytkem kapely. Krátké představení, z
dodávky vypadne kapelník Ivan Sekyra (zpěv, kytara), Martin Ježek
(kytara), Karel Jenčík (bicí) a náš anděl strážný, řidič Olda.
Ládujeme s Vítkem naše věci do kufru a Drakar vyplouvá.
Místa
na sedačkách je dost, vyvalujeme se a začínáme odpočítávat cca 1300 km
do cíle. Míjíme potemnělou krajinu severních Čech a kolem jedenácté
stavíme na poslední české pumpě. Kafe a cigára, potom se soukáme do
auta a vyrážíme směr Německo. Hranice překračujeme někdy k půlnoci. I
po šláftruňku se mi příliš nedaří spát a nejsem sám. Karel na přední
sedačce také nemůže zabrat a tak se prohazuje s Vítkem, který jde
obětavě dopředu. Po dvou hodinách mistrovství světa v převalování se
do všech možných i nemožných stran konečně zaberu a... Stavíme na
pumpě. Nemám na to nervy, jdu si koupit spací pivo a jede se dál. Po
třech hodinách spánku stavíme někde middle of nowhere na parkovišti.
Mžouráme na krásný východ slunce a to člověka trochu nakopne, i když
se cítí fest zmačkaně a u auta nám divně vrže kolo.
Zhruba v
deset ráno překračujeme hranice s Dánskem. Kdyby ta země nezplodila
KINGA DIAMONDA, MERCYFUL FATE a nekonal se tam
festival v ROSKILDE, řeknu, že je to nejdivnější
placka v Evropě se strašnými názvy kam se jen podíváte. Takhle bych
zůstal u placky a divných názvů. Stavíme na parkovišti. Ivan se jde
proběhnout do aleje, Karel se snaží provozovat něco, co vzdáleně
připomíná cvičení a z vedlejšího odpočívadla nás z odstaveného
autobusu s divným nápisem na kapotě nedůvěřivě pozoruje jeho řidič.
Oldovi kupodivu ještě nevadíme a jede s námi dál.
Najíždíme na
první most spojující dánské ostrovy. Nádhera, všude kolem moře, větrné
elektrárny a v autě je najednou spousta Japonců s foťákama. Totéž se
opakuje cestou po mostě spojujícím Dánsko a Švédsko, moře, elektrárny,
Japonci... a konečně Švédsko, Malmö. Do cíle nám zbývá už jen dvě stě
kilometrů, což je super, protože už nevím, jak bych si sedl. Píše
Peter, jestli je „everything under control“. Kupodivu je a o půl třetí
se ubytováváme v hotelu v Alvestě. Následuje vytoužená sprcha, chvilka
spánku, Ivan s Martinem dokonce ještě chvíli cvičí sóla a v půl páté
vyrážíme do přibližně sedm kilometrů vzdálené oblasti Tyrolen, kde se
Muskelrock koná.
Konečně stojíme před branou festivalu a já se
vydávám shánět Jacoba, který festival pořádá. Přichází sympatický
chlápek, který nás odvádí do backstage v podobě maringotky, což mě
trošku mátne. Vše se ale vysvětluje vzápětí. Máme asi hodinu čas a tak
se jdeme rozhlédnout po areálu. Zjišťujeme, že celý Muskelrock budí
dojem, že jste na pouti nebo v cirkuse. Absolutně nemetalová výzdoba,
atrakce typu bouchání do medicimbálu na sílu, soutěž v páce a další
pouťové atrakce. Má to svoji jedinečnou atmosféru, a to nemluvím o
těch typech vzhledově někde mezi Abbou a Björnem Borgem s licousy
všude kolem... Jak se dozvídám později od Jakoba, Muskelrock je
největší undergroundový festival ve Švédsku a letošní návštěvnost se
pohybuje kolem tisíc dvě stě lidí. Hrají zde kapely, které u nás dost
často zná minimum lidí, ale na scéně patří k respektovaným partám,
jako třeba doomoví PROCESSION, BLACK OATH nebo FRIFTEGARD,
z těch větších jmen letos zahráli PENTAGRAM, GIRLSCHOOL, BLAZE
nebo THOR.
Odcházím se pozdravit s Peterem a kluci
jdou ladit. Když se za nimi po chvíli vydávám a stojíme v zákulisí,
přichází maník z následující bandy BULLET a ptá se,
jestli chceme, aby nás uvedla jedna z hvězd festivalu, frontman
THOR. Čumím jako puk a samozřejmě se nebráníme. Asi
deset minut před vystoupením se objeví majestátní postava v dresu,
JON MIKL THOR. Je to naprosto pohodový týpek, bavíme
se kdo, odkud a kam a jestli je horších 10 hodin z Kanady letadlem
nebo 17 hodin z Prahy autem.
Tak a je to tady, Thor odchází s
úderem sedmé na scénu a grácií hodnou wrestlingového zápasníka uvádí
DRAKAR. Začíná intro a po něm kapela spouští úvodní
skladbu desky "Let draka". Prostor pod pódiem se poměrně zaplňuje a
kapela spouští "Crazy Boy". Fanoušci zpívají refrén. Následuje
"Poslední křížová výprava", "Zrada a pomsta", "Siam". Při nářezu "Snatcher"
letí ruce vzhůru. Ivan uvádí novou skladbu, "Pochod Berserků".
Fanoušci reagují méně divoce, než na známé skladby, ale ne chladně.
Koncert uzavírá "Nekonečná melodie", kde se prolínají hlavní motivy z
celé desky. Zbývá rozloučení a jde se dolů z pódia. Kluci se po
koncertě shodují, že na pódiu bylo příšerné vedro. Karel říkal, že z
něho teklo jako z koně a ve svém věku se cítil všelijak, ale že když
viděl, jak se kýve do rytmu všechno včetně bedňáků, nedalo se zvolnit.
Klobouk dolů Karle.
Balíme nástroje do auta a konečně je chvíle
klidu na pivo a poflakování se po festivalu. Rozdělujeme se, Ivan
zapadá mezi fanoušky, zbytek se jde najíst, já se vyrážím mrknout na
vedlejší stage na zbytek vystoupení GRIFTEGARD,
švédské doom metalové bandy Oly Blomkvista, který kdysi s Peterem
spolu zakládal label. Potom se trochu hrabu ve vinylech, kterých jsou
všude tuny, nechybí snad v žádném stánku s hudbou. Přiznám se ale, že únava a
množství desek mě nakonec paralyzují natolik, že mě hledání přestává
bavit... Těším se na PENTAGRAM, který hraje bohužel v
až v jednu. Jenže... Odpadá Olda, který je po víc než celodenním
řízením už pořádně K.O. a jeho oči začínají připomínat zarudlé pingpongáče. Nabízí mi, že se trochu na hotelu vyspí a přijede pro mě,
což je blbost a shánět si ve dvě v noci uprostřed polí festivalového
taxíka do Alvesty se mi taky příliš nechce. Takže nakonec rezignuji a
vyrážíme směr hotel. Radost z toho mám pramalou, Pentagram jsem fakt
chtěl vidět, ale hlavní je, abychom další den v pohodě
dojeli. Na pokoji okamžitě všichni upadáme do komatu pentagram nepentagram...
Po snídani se chvíli flákáme po Alvestě, ale je
neděle a město je dost vylidněné. Zastavujeme se také ještě kolem
poledne za Peterem na festivalu, který tou dobou působí také ještě
úplně mrtvě, protože hrát se začne až ve dvě. Bouchneme šampus na
světlé zítřky a vyrážíme.
Zastavujeme se ještě na chvíli v
Dánsku u moře, tu možnost vyjít si z města na pláž místním docela
závidím. V Německu, kromě toho, že mě začínají brát záda, je rozkopaná
dálnice, což nám na rychlosti zrovna nepřidá. Společně s tím, že si
dáváme někde u Magdeburgu zhruba dvojhodinovou pauzu, to hodí hezkých
23 hodin. V Praze jsme v neděli v deset dopoledne a myslím, že každý z
nás auto opouští rád, nic osobního Oldo. :) Jo a ta srnka u Darzau,
zdolávající ve dvě v noci rekord ve skoku přes silnici, si za to mohla
sama a nechytla to (i naštěstí pro nás) na plno. Snad srážku s
Drakarem přežila...
 |
>>>
E n g l i s h >>>