MAGICK MUSICK 2012 open
air festival - 22. - 23. 6. 2012, Čermná u Sušice - HC Bouda
Report z minulý Boudy jsem odkládal až se rok s rokem sešel a
nepodařilo se najít fotky. Tudíž už se k němu asi nikdy nedostanu.
Letos volím opačný extrém, píšu unavenej a zničenej v ten samej den,
kdy Bouda 2012 probíhala, dostatečně plnej pocitů, zážitků a vůbec
všeho, co se mi bude den ode dne vzdalovat.
Když klikneš na
plakát vlevo, jsou tam promokecy
k tomu, jak si to člověk představuje dopředu, a skoro nikdy to tak
nedopadne. Což je skvělý, nepředvídatelnost, sázka do loterie,
jedinečnost chvíle. Počasí vyšlo poprvý za 4 roky, byla to vstupenka
do ráje, ani vedro, ani zima, dlouhodobej výhled bez deště, dokonalý
promo nebeský klenby. Až člověk podlehl iluzi, že dojede nejvíc lidí v
historii festivalu. Abychom si rozuměli, nehoníme počty, nechceme
lidi, kterým duch a kapely festu nic neříkají, to opravdu budeme raději
v práci pár dnů zadarmo. Ale po tomhle víkendu známe maximální
kapacitu návštěvníků - v krásným počasí jich přijede přesně o třetinu
víc, než když v kuse prší. A tak je to vlastně fajn, nikdo tady nejde
okolo, každej musí vyřešit cestu, spaní, prachy na vstup.
V
Praze byl ten samej den velkej festival (s diametrálně jinýma kapelama)
zadarmo, tady na vsi si lidi kupovali vstupenky. Nikdy jsme neměli
žádný granty, ale řekněme, že pár našich kamarádů zaplatilo lehce
nadstandardní vstup, čímž jsme si mohli dovolit pokrýt akci s
ořezanými cesťáky a desítkami hodin práce jen pro dobrý pocit. Pro
jedinečný pocit, který se ovšem po několika letech vytrácí. Nevím co
to děje, ale moje nadšení je kdesi v tahu. Objektivně byl tenhle
ročník naprosto super, možná top vůbec, ale nadšení pro věc je nějak
náhle pryč. Bylo to na mě vidět, přátelé a kamarádi to samozřejmě
poznali - a respektovali.
V posledních měsících žiju jako čirej
robot, smíchalo se mi spousta věci dohromady a festival jsem dělal
jako jednu z nich, poslední dva měsíce jsem v něm neměl celý srdce.
Podvědomě jsem postavil dramaturgii velmi psychedelicky a kdo s čím
zachází, znáte to. Vypadá to tak, že ona proklamovaná psychedelie
dosedla nejvíc na pořadatele.
Nebudu dělat report o tom, která
kapela má jakou historii, jakej měla zvuk a jak mocnej ohlas, zkusím
to napsat tak, abych slovama neunudil. Víte, Bouda je
magie. Od konce 80. let minulýho století tady hrály místní kapely,
byla to zkušebna, klub, bar, pořádaly se tu open air festivaly. Když
jsem sem kdysi zavítal poprvý v triku Black Sabbath, byl to mráz a
čáry, pocit spiklenectví, rána mezi oči establishmentu, příchuť
ostrůvku vítězství nad vším oficiálním a nudným. Z těch lidí z tý doby
tu teď o víkendu bylo maximálně pět, ale to je úplně jedno, důležitý
je, že vedle mladý hard core krve dojelo spoustu pořád aktivních
seniorů scény, hodně z nich znám jménem, s hodně se známe osobně,
dovedem prohodit pár slov, ale sorry všem, se kterýma jsem se za celej
víkend jenom pozdravil, letos jsem lítal zas jak hadr na holi, snažil
se užít si alespoň pár songů od každý kapely, pokecat, popít, čerpat
energii zpět.
Pátek byl prostě skvělej, akce přímo v Boudě.
Dvakrát performance, holky a Todd, všichni nadšení, Bouda jak opařená,
však žádným standardním prasopalem. Nejtvrdší týpek tiše poznamenal,
že ty vole tohle je i na něj silný kafe. Večírek pro nejtvrdší jádro -
krásnej rozjezd, nijakej shon, pozvolnej start, kam tak nějak
samozřejmě nikdo nepřijel omylem, jak už jsem o tom uvažoval.
Vem směs vlaku, krav a traktoru a vyjde ti, že v sobotu ráno pomalu
zas otevíráme. Na celej víkend jsem vypad z maloměsta na konec
civilizace a dával si ten klid, byť s telefonem v ruce. Druhej den
probíhal pomalu, na všechno byl čas, ale jak začaly jezdit kapely,
bylo všechno ráz na ráz. Nebylo možný se na hodinu zastavit, protože
časy byly daný. Snažil jsem se chytat každou kapelu, všechny měly dokonalej zvuk od Marka a jeho ATW, párkrát jsem mu přišel složit
poklonu, dělat svojí práci roky takhle bezchybně a být tak v pohodě,
to je prostě neskutečná devíza. Nedovedu si představit, že na akci
řeším jakýkoliv problém se zvukem, parádní sound je prostě úplnej
základ festu, doma taky neposlouchám hudbu z reproduktoru telefonu, že
ano.
Kapely. Naprostá forma nad rámec chápání na základě
doposud slyšený tvorby. The Sound Of Biblical Violence - prostě boží,
kdysi jsem se snažil o podobnou formu, ale holky jsou tu skoro dvacet
let po mě, jsou dál a mají chuť aktivně makat. Themptiness, perfektní
start, Ucházím v životní formě a Michael's Uncle?! Majkláči bez Amrita,
bubeník zlomenou nohu, půlka aparátu, ale hráli jak králové!
Madebythefire, žádná onanie, ale instrumentální moučník, kterýho je
jeden plech málo. Lahar byli vysokostandardním masakrem, největší
současný thrash metal v zemi, Temelín na Čermný, ďábel je proti
Banánovi hovno, nasazení jak kdyby šlo o poslední koncert v životě,
zpěv mezi lidma na parketu jen pro ten dnešní den.
Banán mluvil
s lidma, vážil si toho, že došli, že festival je bez plotů a nikdo
nikoho nehlídal, jestli zaplatil vstup. A všechno byla pravda, každý,
kdo sem ten víkend patřil, došel zaplatit dobrovolně, kdo svý prachy
ušetřil, ať si je užije. Nula od nuly, ať nejsme nikomu nic dlužný a
máme čistý svědomí, zas to tak vyšlo, tak proč ten splín? Vlastně
netuším, možná se opakujeme, letos to posunuly dva dny oproti jednomu
v minulosti, ale dál? Nejhorší je zůstat na místě. Ovšem vždycky je
horší rezignovat zcela. Vlastně mám štěstí, protože nejhorší je dělat
věci, co nedávají smysl.
Dík všem kapelám, návštěvníkům akce a
lidem, co pomáhali s chodem festivalu, v jednou člověku by nešlo vůbec
nic. Sami dobře víte kdo jste, v mém srdci máte místo navždy.
>>>
E n g l i s h >>> 
