Na úvod nutno říci, že jsem byl téměř přesvědčený o tom, jak dalek
už jsem navštěvování velkých koncertů a festivalů, které - s
přibývajícími roky a veskrze proškrtaným seznamem doposud neviděných
kapel - počínají postrádat kouzlo a naopak představují spíš torturu v
podobě nekomfortu, který často skýtají.
Tenhle to nějakým
způsobem rozbil a není vůbec těžké dovtípit se podstaty. Pokud jste s
objevováním prvních velkých zahraničních koncertů extrémních kapel
chodili třeba do Pyramidy, máte jasno. Tohle byla především
nostalgická nota, byť není co smutnit, kapely se po více než dvou
dekádách udržely na výsluní žánrů, často je pomáhaly dále definovat
nebo udávat tempo a směr. Často vyrostly, i když o návštěvnosti z
kraje 90. let se může všem jenom zdát.
Hala Folimanka byla kapacitně předimenzována, ale to muselo být každému
uvažujícímu člověku předen jasné, vyhledal-li si předem možnosti útrob této stavby
a porovnal s počtem lidí potvrzených na facebookové události. Webové
stránky Folimanky = kapacita 1.300 lidí, facebooková událost = 1.400
lidí. Tohle srovnání ovšem není konečné, na facebooku dlouhodobě
potvrzuje cca polovina skutečně příchozích, bez ohledu na to, zda ti
konkrétně potvrzení skutečně přijdou. Oficiální čísla ani přesný odhad
nemám, ale pokud bychom vycházeli z této realitě blízké úvahy, pak
bylo v hale 2.800 lidí.
První kapelu HEROD jsem zaregistroval ve dvou skladbách, ale až zpětně
jsem si uvědomil, že tam byla - vůbec jsem ji nevnímal.
Šel jsem slepě po velké čtyřce turné zatitulovaného úderně
Deathcrusher a začal být ve střehu s nástupem VOIVOD.
Bubeník v triku Crass, zpěvák pohlcen tanečními kreacemi a vrcholem
koncertu se stává singlovka "Kluskap O' Kom". A stran singlů nezůstalo
jenom u ní, zazněla i úplná novinka "Forever Mountain" z právě vyšlého
split 7" SP s Napalm Death. Na závěr titulka Voivod a srdce
neortodoxního metal punku bilo celým sálem, Pigiho pochodeň hoří v
plným výrazu dál a nastává vrchol hned zkraje týhle velký čtyřky! A
jak už to bývá, vzpomenete si, že můžete natáčet, zrovna když kapela
definitivně odchází z pódia...
V pauze mezi kapelami zní reprodukovaně Fight s Robem Halfordem a mě se
vybavuje rok 1994, kdy přesně tohle zvukaři v pauzách poslouchali...
Ale to už na pódiu přistáli NAPALM DEATH se zpočátku
zastřeným zvukem, který se postupně lepší, ale nestává ideálním. Zazněly
nové tracky z aktuální desky s baleným mozkem, plus klasický zkrácený
set. "Buďte sebou a budete šťastní," kázal Barney starý pravdy a držel
palce. Místo Mitche pokorná náhrada. Tentokrát ne úplně oddanému dojmu
možná lehce ubírá i nesčetněkrát viděná kapela.
Na OBITUARY někdo hodil čelo na knoflík s mlhou a
kapelu jsme mohli leda tušit. Zvuk veskrze průměrný krájely mraky
nesmrtelných zasekávaček coby spojnice jednotlivých skladeb. Je to
pořád vysoký nadstandard co do originality projevu v žánru, ale oproti
21 letům starému vystoupení v Pyramidě je dojem slabší, byť je jasné,
že stárneme všichni. Velmi jsem v tuhle chvíli ocenil místo k sezení na
tribuně, a při pohledu dolů na parket se pro jistotu během večera ani
nehnul. To se mi to s tím stárnutím kurva káže...
Oproti finálním CARCASS působila výprava scény třech
předchozích kapel takřka maloměstsky. S touhle Mrchou stanuli na
pódiu stars, rozsvítila se všechna světla, spustily větráky,
rozpohybovala projekce; scéna byla nedílnou součástí show. Intro "1985" a je jasný, kdo tu
tomu oficiálně velí. Čitelnější zvuk, skvělá instrumentace, sem tam
čeština. Grinding stars - ano i tohle - v dobrém slova smyslu -
fungovalo. Přesto jsem koncert opustil předčasně, abych si nezkazil
relativně slušný dojem tlačenicemi a překračováním četných
fanouškovských mršin nalitých předraženým sponzorským chlastem.
>>>
E n g l i s h >>> 
