|
>>> BERRY | 2017-06-15 >>>
 MASTER'S
HAMMER, CULT OF FIRE - 13. 6. 2017, Praha - Futurum
Ať udělali Master's Hammer jakejkoliv krok ve své povšechně
černému kovu zasvěcené kariéře, vždycky vzbuzovali krajní emoce obou
pólů - respekt i nepochopení. Ovšemže vždycky byli svoji a emoce je
víceméně nechávali volnými, a nejinak je tomu i u věčného koncertního
návratu, který proběhl oficiálně jako jakousi komorní předpremiérou
necelé dva měsíce před velkým pódiem v pevnosti na nejmonstróznější
open air metalové události v České republice.
Ještě ve starém
tisíciletí František Štorm prohlásil, že pokud děláš tvrděmetalovou
hudbu po třicítce, zjednodušeně nejsi v pořádku. Ale jenom blbec nemění názory nebo
jenom blbec je v lajně, tak byl koncert jen otázkou času, byť už
naděje mnoho fanoušků opouštěla.
Jejich urputný volání ruku v
ruce s vytrvalostí promotérů byla vyslyšena a vzpomínce na divoké
mládí učiněno zadost.
Hrálo se převevším z prvních dvou
oficiálních desek, nesmrtelných opusů kolujících mezi blackmetalovým
druhem a v jeho krvi v mnoha verzích a reedicích, včetně těch
pirátských. K mému potěšení došlo i na comebackové desky, byť takřka
vždy formou vybraných, ale dokonale výživných jednohubek.
V
celistvosti zvuku a kompaktním setlistu příznivec hravě shledal, že
tyto fungují naprosto rovnoceně jako téměř blahořečené žalmy z konce
80. a zkraje 90. let. Pozoruhodné a silné poznání. Fanoušci se tedy
klidně mohli rozdělit na dva generační tábory - těm, co bylo 15 v
začátcích kapely a těm, co bylo 15 při comebacku. Ale starci před
pódiem pochopitelně převyšovali.
Co do koncertní sestavy,
lze mít výhrady, ale není vůbec nezbytné jimi začít. Pomineme-li
nepominutelného Štorma - mozek a duši toho všeho, jednoznačně
největším srdcařem za ním byl bubeník Kapák. Hrál s úplným přehledem a
užíval si to jako jeden ze svých životních koncertů. Navrch je už
delší dobu platným členem kapely. Stejně jako Silenthell za tympánem,
byť tam fungovala spíš nostalgická nota a jakási nezbytná dekorace koncertní
sestavy. Kytarista Blackosh dával smysl, se Štormem mají za sebou mj.
společné vinyly, tak není divu, že neváhal svůj kytarový um propůjčit
jeho kapele. A dával to jak král, uvolněně, bez náznaku křeče,
přirozeně. Kontroverzním elementem se mohlo jevit angažování
baskytaristy Henycha. Byť tady formoval blackmetalovou scénu a nemálo
k jejímu rozvoji a bohatství přispěl, v Master's Hammer působil jako
jakýsi přiznaný záskok z trochu jiného světa. Žvýkání, roztleskávání
publika a přání dobré noci - bez toho všeho si koncert dovedu
představit a vyzněl by ještě lépe.
První polovinu jsem měl
trochu problém se zvukem, všemu sice bylo jednotlivě rozumět, včetně
veškerých textů ceděných bez větší ztráty jiskry, ale jako celek to
všechno nebylo úplně ideálně stmelené. Toho jsme se dočkali až ve
druhé polovině setu, a za sebe nejsem schopen říci, zda tím, že se
zvuk skutečně zlepšil, nebo jsem si prostě jen zvykl.
K pódiové
dekoraci a show snad tolik: nebylo jí málo. Zatímco čestní hosté Cult
Of Fire rozsvítili pódium asi 170 svícemi a přesunuli na něj jeden
středně velký obchod s indickými dekorativními předměty, zahalili se v
kápě a škrabošky a odsloužili regulérní černou mši, Master's Hammer
tak byli na očekávaném protitahu. Dají to minimálně rovnoceně? Ještě
než se k nim dostanu, ztratím pár slov o svědectví svého prvního
koncertu Kultu ohně, tajemné skupiny, která absolutně nic neponechává
náhodě a je přísným protipólem experimentálních performance. Všechno
je tu - do každého pohnutí prstem a pokynu černé rukavice kněze v
popředí - promyšlené. Což je jistým trumfem vzhledem k hudbě, která
zhruba po 40 minutách nepřináší už nic neslyšeného či oživujícího -
fanoušek tak snáz vydrží celé relativně dlouhé vystoupení. Bez ohledu
na drobné rýpnutí, evidentně související i s očekáváním headlinera
večera, jde o celkově výraznou, instrumentálně zručnou kapelu, o který
se díky všem aurám ze všech možných světových stran prostě mluví a
mluvit bude.
Škaboškám a indickému harampádí kontrovali
Master's Hammer silikonově pevným poprsím obnažených společnic,
které se jejich vystoupením libovolně procházely s maskami i bez, se
spodním prádlem i bez a podtrhovaly status volnomyšlenkářství, svobody
a přeneseně satanismu v jeho prazákladní podobě. Byť to celé místy
mohlo hravě působit jako rozjeté ošetřovatelky z klipu Rammstein,
drželo se to svý myšlenky.
Koncert ve výsledku makal. Jako další
důkaz potvrdil neooddiskutovatelný fakt, že na co Štorm sáhne a do
čeho se ponoří, to dotáhne k vrcholu. A tady není nejmenších pochyb, že ten
večer pár black metalistů regulérně ejakulovalo. |
>>>
E n g l i s h >>> 
