|
>>> _MM
| 2008-03-16 >>>
 SEE
YOU IN HELL "Útok!"
LP (2007 Insane Society, Phobia Records)
Hrubý a rychlý hardcore / punk
Když člověk použije vhodná
kritéria, může dospět k závěru, že SEE YOU IN HELL dosáhli
srovnatelných úspěchů jako interpreti typu KAREL GOTT nebo OLYMPIC, či
je případně předčili. Stačí, když mrknete na soupis odehraných
koncertů a mezinárodních turné. Ne že by snad toto srovnání bylo
žádoucí, nicméně jako důkaz, že i vlastními silami a bez kompromisů
může pár obyčejných kravál dělajících chlapíků dosáhnout obdivuhodného
úspěchu, to postačuje. A mnoholetá konzistentní činnost kapely je
dostatečným důkazem, že to chlapi myslí vážně. I SEE YOU IN HELL za
dlouhou dobu existence prošli jakýmsi vývojem od fastcoreových nářezů
po melodie, skladby prodlužili z necelé minuty na dvě a od split
sedmipalců přesedlali na velký formát LP. Samoúčelných úvah o právu či
neprávu kapel na hudební a lidský vývoj bylo asi napsáno nesčetně,
takže zmíním rovnou a jedinečně tento již druhý dvanáctipalec v
diskografii kapely.
K limitovanému balíčku s DVD z japonského turné a dalšími vymoženostmi
jsem se nedostal (podobná limitovaná legrace proběhla i u CD verze),
ale hudební základ je všude stejný. A ostatně obal desky je sám o sobě
velmi povedený, originální a s nadhledem, celý design gatefoldu a
vnitřního obalu je vkusný, nepřeplácaný a přitom plně obsažený. A
silueta Brna na pozadí… No, zase jeden z krásných počinů, které se
vyplatí mít na vinylu.
Samotný vinylový disk obsahuje dvakrát po čtyřech skladbách (zas tak
dlouhé ty skladby nejsou, když nezapomenete přepnout na 45 rpm, eh!).
A s těmi melodiemi jsem to možná trochu nadsadil, tedy pro ty, kteří
kapelu neznají, dodávám upozornění, že SEE YOU IN HELL jsou extrémní
HC/punkovou, ať už se ten styl v minulosti přibližoval jakýmkoli
subžánrům. Ostatně zařadit SYIH stylově přesně není žádná legrace, v
kterémsi článku je autor za „chaotickou kapelu“, budiž, pro konzumenta
nepochybně, pro kapelu to je naopak atribut upřímnosti a tvůrčí
svobody. Omlouvám se za přílišný patos, každopádně z tvůrčího procesu
ještě cosi pamatuji, a přes výše nastíněný posun ve zvuku je
nepopiratelné, že deprese až nihilismus ventilované agresivním a
energickým podáním jsou stejně přítomné, jako vždy byly. Deska v
každém případě bude přijatelná pro punkové posluchače obecně, kapela
sice rozšířila své experimenty s melodickými sólovými kytarami, což
osobně nepovažuji až tak za hodnotný prvek, byť na české extrémní HC
scéně jedinečný, zato do dokonalosti jsou dovedeny typické poznávací
prvky kapely - velmi nekompromisně deklamované texty, ke kterým se
Jožkův zastřený hlas opravdu hodí. A to mluvím o nahrávce, která je v
tomto případě poněkud jiným rozměrem kapely. Sám nehodnotím, co je
lepší, zážitek je v tomto případě oboustranný. |
>>>
E n g l i s h >>>