|
|
|
 >>>
E n g l i s h >>> |
|
>>>
BERRY | 2017-09-16 >>>
 SORATH
"Matache Chavala"
12" one-sided mini LP (2017|07|24 Library Of Hellfire Gods Productions)
Po mnoha letech opět povstává Sluneční démon
Když před pamětníky vyslovíte
název plzeňské kapely Sorath a připojíte titul "Matache Chavala",
neváhají uznale pokývnout hlavou a zkušeně dodat, že ve svý době tu
nebylo lepšího black metalu.
Řeč pochopitelně není o prapůvodní
linii šněrující celými 80. lety, ale o její nastupující generaci,
revoltující proti předkům relativně novým výrazivem, svým způsobem
extrémnější podobou, v jistém smyslu nihilismem a v neposlední řadě
čerstvou energií, která v té době a vůbec v jakékoliv době udává běh -
víceméně lhostejno, do jaké míry je originální či novátorská. |
|
 |
|
|
Intenzitou, kterou v
polovině 90. let hráli a vůbec byli aktivní Sorath, u nás neměli
konkurenci, a dokladem tohoto tvrzení byla nahrávka "Matache Chavala"
(1996), která vyšla po dvou předchozích kazetových demech "666 ... To
Awakening" (1994) a "Voices" (1995) jako historicky třetí kazeta a
první (a doposud jediné) split CD, tehdy s kapelou Unclean a jejich
demem "Tam kdesi v hlubinách".
21 let od původních vydání se
rozhodl zvěčnit v černých drážkách ten samý materiál label Library Of
Hellfire Gods Productions, a sice v poněkud obskurním formátu
jednostranného 12" mini LP. Tedy zatímco strana A obsahuje celý titul
od první do sedmé skladby, strana B je kromě informačně bezcené
středové etikety zcela prázdná. Tenhle formát mi vždycky připadal tak
trochu jako plýtvání plastem, nebyla-li druhá strana použita designově
a opatřena například stylovým sítotiskem či korespondujícím leptem.
Není tajemstvím, že v undergroundu jakéhokoliv žánru nejsou peníze,
ale srdce, nicméně obdrželi-li jsme titul k recenzi, musíme měřit
spravedlivě. Grafika obalu byla lehce pozměněna, původně černobílý
titul se dočkal barvy, ale vzhledem k nízkému nákladu deklarovanému
labelem na 150 kusů, jen digitálnímu tisku, což by prvnímu pohledu
nijak neuškodilo, ale druhý už není tak nadšený - povrch obalu je
velmi náchylný k mechanickému podření, kterému se žádný obal bez
plastového přesobalu neubrání.
Samotnou nahrávku jsem poměrně
nadšeně popisoval a hodnotil ve fanzinu Metal Breath č. 36 (5-6/96) a
zde předkládám dobové znění, které se od současného pohledu nijak
neliší, samozřejmě s ohledem na kvalitu zvuku, jejíž parametry byli
jiné dvě dekády nazpět a jiné jsou nyní.
"Sorath čerstvě
natočili sedm dosud nezveřejněných, převážně nových skladeb ze své
bohaté tvorby. Songy shrnuli v titul "Matache Chavala" ("Pád Andělů"),
který je zvukově pro tuto sortu více než vyhovující. To znamená, že
není sice absolutně dokonalý, ale bohatě postačující a přesvědčivý.
Sluneční démoni stylově vykristalizovali v osobité pojetí black metalu
světové úrovně, který je produkován právě v dnešních dnech. Předchozí
postupy a prvky death metalových rázů z minulosti jsou opravu tatam,
což se tímto materiálem jeví jako přirozený vývoj kapely, který se
dostavil zcela sám. Ale zpět k obsahu popisovaného díla. Zde bych vás
rád upozornil, že pokud se vám bude zdát materiál na první poslech
příliš jednotvárný, pak se nemýlíte, ale po skutečném naposlouchání
zjistíte, jak až jsou jednotlivé songy různorodé. Za nejpreciznější
kusy považuji úvodní a titulní, výborně pojatou věc "Matache Chavala",
dále místy až melodicky okouzlující "Sitra Achra" a nejrakší údernou
"Pope Die!". Zkrátka si tento počin rozhodně vyslechntěte, protože ze
současného českého black metalu je Sorath s touto zhudebněnou hmotou
jedna z nejhodnotnějších kapel, které jsem doposud slyšel." |
|
 |
|
|
Stará láska nerezaví, i
přes uvedené výhrady děkuji této reedici za připomínku jedné zatraceně
silné nahrávky, která v 90. letech formovala můj náhled na druhou
blackmetalovou vlnu, která tehdy povstala a víceméně přežila do
dnešních dnů (za všechny zahraniční kapely a inspirační zdroje nemohu
nezmínit Dark Throne, Ancient Rites, Marduk, Diabolos Rising, Impaled
Nazarene, Immortal, Gorgoroth, Burzum, Absu, Varathron či Mayhem).
Sorath od té doby vydali tři regulérní řadová alba - "Gnosis"
(1997), "Omnes Dii Gentium Daemonia" (2000) a zřejmě nejvíce ceněné "Vivimos
En Perpetua Guerra" (2003), aby se po nich následně slehla zem. V
posledních dvou letech se však pomalu vrací zpět na povrch, sporadicky
se objevují na pódiích a pomalu dokončují své čtvrté řadové album... |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
 |
|
|
|
Recenze
|
Hlavní stan |
|
