>>> BERRY | 2009-09-05 >>>

SPORTO "More"

LP (2009|06|18 Deadred, Starcastic)

Smějou se tomu, co „prej“ je revoluční

Bez velkohubý nadsázky a trapných obav, že se pletu, tohle bude ve zdejší každoroční anketě Domácí gramodeska roku jedna z nejvýše (pokud tedy ne ta úplně nejvyšší) umístěných položek za rok 2009. Úvod, který mohl být závěrem - ale nakonec proč nezačít tím, že tahle recenze bude oslavná píseň?

Sporto je kapela čtyřech týpků v nejlepších letech (najdete mezi nima třeba Bourka z bývalých Ememvoodoopöká nebo Dádu z Lvmen), kteří mají nad scénou nadhled, jehož se ve většině případů nedostane služebně značně starším ani na závěr celoživotní kariéry. Chápou d.i.y. punk jako prostředek k seberealizaci a d.i.y. pop jako vyjádření (podrobné návody jak na to „sám“ volně poskytují na internetu). Nemám v úmyslu nikoho lámat, ať si tu desku poslechne, chci jen zdůraznit, že je výjimečná a pokusit se ji popsat.

Předchozí (a vůbec první) vinylový zápis kapely, split 7" SP s Aran Epochal (SPORTO "Nacochatu" | ARAN EPOCHAL "Neklanka") nabídl skladbu "Nacochatu", hit od á do zet, kterej si ve svý době zpíval můj čtyřletej kluk tak často, že jsem těch sedm palců musel vyměnit za dvanáct, a buch - na elpíčku jsou - již po několika málo nesoustředěných posleších - všechny písničky hity, a to spolehlivě dávno ještě před tím kterým refrénem, jež tento fakt ještě umocňuje nebo místy graduje do maxima (např. ultrasong "Chlápci").

Určitě by se dalo poměrně lehce napsat něco ke každý písničce, ale takový typy recenzí jsou únavný a nikdo je nečte. Dvanáctka skladeb proplouvá mnoha styly a d.i.y. pop, který v tomhle případě rozhodně nemíním jakkoliv pejorativně, je živen folkem, indie rockem, hip hopem, rapem, punkem, elektronikou a zabijáckým „self-made“ zvukem plus masteringem z Jámoru.

Některý recenze jsou zbytečný, ale budem se tvářit, že tahle ne. Na "More" je úplně všechno - třeba hned v úvodním tracku "Manifesto" představovačka kapely, která není ani trochu trapná, a tohle se tedy počítá. To jsou zdánlivě drobný identifikátory, který tu desku dělají neobyčejnou. A pak jsou tu chytrý, perfektně napsaný texty v češtině (a naprosto nenásilně místy i ve slovenčině - koneckonců desku si i vydavatelsky rozdělily dva labely, jeden z Čech a druhý ze Slovenska) pojednávající o životě a scéně. Vlastní scéně. Víc není potřeba.

Na recenzi jsme dostali test press na černým vinylu. Hraje úžasně. Oficiálně deska vyšla na bílém 180 gramů těžkém vinylu v černý papírový kapse s vnitřním mikrotenem (tohle je vyzdviženíhodný detail pro fajnšmekry) v počtu pouhých 300 kusů. 50 z nich, který jsou už beznadějně pryč, obsahovalo navrch šablonu s motivem desky a inlay s mnoha barevnými instruktážními fotkami, kam (je) třeba logo aplikovat v praxi.

"More" vyšlo pár dnů před vinylovým formátem jako volný mp3 download a i když tohle zase není úplně naše scéna, objektivně se v rámci České Republiky jedná o revoluční krok. Výjimečný přístup a ojedinělá hudba, ruku v ruce.