>>>
MERŤÁK | 2008-06-30 >>>
SPS
"Jsme v hajzlu"
LP (1992 Globus International)
Punkový protest i společenská bezmoc
Pro mnohé je skupina SPS
modlou, pro někoho však pouze laciným „tancovačkovým“ punkem s
klišovitými texty a únavnými sóly. Jedna věc je ale jistá - ať už ji
milujete nebo nesnášíte - přehlédnout ji nelze!
Snížená Pracovní Schopnost (jak zní nezkrácený
název kapely) nahrála v prosinci roku 1991 své první LP. To bylo
natočeno v děčínském studiu Ekop pod dohledem manažera Petra Růžičky v
sestavě Zdeněk Růžička - kytary a zpěv, Jiří Šebek - basa a zpěv a
Vilda Reiner - bicí nástroje.
Co se týká obalu LP, plně se shoduje s názvem alba - fotografie
posranýho a poblitýho záchodu dominuje přední straně. Všeobecný
pesimismus je poddajný době a hudbě, kterou SPS hrají, čili jde o
celkem originální výjev „punkového protestu a společenské bezmoci“.
Zadní strana obsahuje tři fotografie členů skupiny a pod nimi se
nalézá rozpis skladeb včetně jejich délky.
Debut SPS vyšel u Globusu ve dvou barevných verzích vinylu. První je
klasicky černá, druhá má barvu červenou. Album obsahuje sedmnáct
vypalovaček, z nichž podstatná většina zachycuje tvorbu kapely v
letech 1988 - 1989, což bylo jednoznačně jedno z jejích nejplodnějších
období. Fláky jako "Exhalace", "Chaos", "Hořčice mi stoupá do nosu",
"Máma", "Jsme v hajzlu", "Černá ruka" a samozřejmě "Ruská" se staly
nedílnou součástí českého punkového fondu a skupina je dodnes
nevynechává prakticky na žádném koncertě. Jsou zde však i trochu
opomíjené pecky, které svou kvalitu (ať už hudební nebo textovou)
neztratily ani po více než patnácti letech ("Jsi zlej", "Svět je jinej").
Na místě je také vyzdvihnout intro "1291", které je pro svou
melodičnost pěkným začátkem alba. Zvuk je vcelku kvalitní, možná šlo
místy přidat více basy, ale pokud bych měl porovnávat s některými
tituly, které v té době vycházely, tak by jednoznačně nedopadl špatně.
Jedno je jasné - už na tomto LP SPS ukázali, že v jednoduchosti je
síla, a že punk nemusí být jen o bezhlavém mlácení do virblu a kytary.
Album "Jsme v hajzlu" je jasným důkazem možnosti vytvořit s oněmi
převážně třemi až pěti akordy tvrdé a přitom melodické album. Kapela
se toho drží vlastně dodnes a já jsem přesvědčený, že je to jedině
dobře. |