|
>>>
JOHAN | 2007-08-31 >>>
  TÖRR "Kult ohně" / "Kladivo na čarodějnice"
SP (1989 Supraphon)
První oficiální nosič Törru
Po veleúspěšném demu "Witchhammer"
z roku 1987, kterým se Törr
katapultoval na špičku domácího metalového pelotonu, si kapely všiml
Petr Janda a v lednu 1988 ji pozval do svého studia Propast, kde trio
Vlastimil Henych (baskytara, zpěv), Otakar Hereš (kytara, zpěv) a
Milan Háva (bicí) natočilo dvě skladby na chystaný singl. Ten měl
vyjít v Jandově Rockmapě, ale jak známo, na podzim 1988 šel Törr díky
článku v Rudém Právu do klatby. Singl tedy vyšel (zároveň s LP "Rockmapa
1") až na jaře 1989 a na březnovém Rockfestu, resp. jeho metalové
pobočce (Rockfesty se konaly v Paláci kultury, metalisti měli k
dispozici Sportovní halu) šel skvěle na odbyt.
Törr na svém samostatném debutu představil dvě skladby - jednak již v
době nahrávání velice dobře známé "Kladivo na čarodějnice", jednak
novější (z pohledu roku 1989) pecku "Kult ohně". "Kladivo na
čarodějnice" začíná osamělou kytarou, do které Vlasta odříkává známé
Brichtovy verše:
„V sobě má posedlej svět
nemíní se spokojit s málem
vybírá, pro majetek
koho obviní ze spolku s ďáblem...“
Inspirace severomoravskými čarodějnickými procesy v druhé polovině 17.
století a stejnojmennou knihou Václava Kaplického je zřejmá a znalcům
stejnojmenného filmu Otakara Vávry při poslechu dalších slov naskakuje
husí kůže. Brichta byl v době psaní textu ve formě (potvrzují to i
tehdejší texty pro Arakain) a právě "Kladivo na čarodějnice" patří k
jeho nejlepším počinům. Do domovské kapely se slova zřejmě ideově
nehodila, zato do ponuré a bezútěšné produkce Törru zapadala dokonale.
Po prvních tónech kytary se přidávají ostatní nástroje a rozjíždí se
dobře známý marš. Za druhou slokou dochází ke střídání u mikrofonu,
zbytek songu už patří Otovým hlasivkám. Vcelku jednoduchá riffovačka z
Otovy hlavy má nenapodobitelnou atmosféru a je z ní cítit vliv prvních
kapel, které si do erbu vepsaly slova Black Metal - nejvíce samozřejmě
Venom. To "Kult ohně" na první straně (záměrně jsem pořadí přehodil,
skladby řadím podle doby vzniku, nikoliv podle umístění na asfaltovém
kolečku) je trochu o něčem jiném. Autorem hudby je tentokrát Vlasta,
slova dali dohromady spolu s Otou a skladba je o něco více
propracovanější. Zpěv je komplet v režii Vlasty, jeho projev je dodnes
prakticky neměnný a dá se říci, že nezaměnitelný. V poslední sloce je
od zpěvu upuštěno a slova Vlasta spíše odříkává. Hudebně má skladba
dvě roviny - v jedné jedou snadno zapamatovatelné riffy v rock´n´rollovém
rytmu, ve druhé se Ota pouští do sólovačky a z kytary vyluzuje vysoké
tóny. Místy se ozývají i sbory či spíše bezeslovné chorály, které
dobře pasují k dokreslení atmosféry.
Zvuková podoba nahrávky není ani perfektní, ani mizerná, prostě průměr
daný možnostmi při nahrávání. Propast sice tehdy měla jméno, ale
zkušenosti s podobnou muzikou nikoliv. Je to patrné jak na příliš
vytaženém zpěvu , tak u kytary - ta je, podobně jako na albu "Armageddon",
lehce zastřená - jen sóla zní čistě. Obal je poplatný době, jediný
Citron si za komunistů vysloužil vlastní singlový obal, takže Törr se
musel spokojit s neutrální grafickou mizérií, na kterou se interpret a
názvy skladeb dotiskly.
Törr si singlem splnili první ze svých snů, ostatně v rozhovoru s
Vlastou, který si můžete přečíst v příslušné sekci, na tenhle singl
také došla řeč. |
