|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2013-08-11 >>>
 TŘI
SESTRY "Líná hudba holý neštěstí"
LP (2013 EMI)
Vcelku zdařilý vinylový reparát
Pokud to někdo z českého
rockového mainstreamu myslí s vinylem nejvážněji, jde hlavně asi o
kapely Olympic a Vypsaná fiXa, mající na kontě tři novodobé zářezy, a
dále pak Tři sestry, jež se dopracovaly k druhému. Přičemž historicky
jde o jejich již pátý dlouhohrající gramodeskový titul, navazující
nejen na prastaré kotouče "Na Kovárně, to je nářez...", "Alkáč je
největší kocour aneb Několik písní o lásce" a "Švédská trojka", ale
rovněž ještě poměrně nedávné "Lázničky".
Právě srovnání s
minulým elpíčkem hovoří v prospěch toho aktuálního. Zatímco onen
návratový vinyl měl oproti kompaktu částečně odlišné pořadí písní a
dvě z nich se nevešly, tentokrát je plně zachován jednotný sled
obsažených položek a chybí jen naprosto nevýrazný country popěvek
"Osada havranů". Mimoto byla odjinud odříznuta vcelku zbytečná
pár-vteřinová pasáž, jež však zůstala v textové příloze a skrze niž
nebyl opraven časový údaj na zadní straně obalu.
Náklad je
znovu číslovaný a limitovaný, což je opět deklarováno přímo na přední
straně, ovšem zatímco minule to bylo formou vizuálně rušivého bílého
rámečku, tentokrát jde o malou a v rámci celku proto méně nápadnou
černou samolepku. Vnitřní obal nabízí nákresy nějakých asi barokních
kytar a dále je přiložen list s texty a slevová karta do sesterského
internetového obchodu. Vyložený puntíčkář ještě může dodat, že v
obalové informaci o této kartě měla být zkratka CD nahrazena LP, ale i
tak lze tvrdit, že deska působí lepším dojmem než ta předchozí. A to i
hudebně.
Trvale populární „soubor kreténů“ s novým albem
nespěchal. Pokud pomineme předchozí garážovku, na skutečně řadové
album se čekalo něco málo přes tři roky, což je historicky dosud
nejdelší období. Jestliže propagační text mluví o tom, že i ty
nejpomalejší písně této desky převyšují průměrné tempo domácích
rozhlasových stanic, pak má naprostou pravdu. Převládají svižné
kousky, zatímco ploužáky zcela chybějí, takže název alba v tomto směru
plně odpovídá realitě.
Jak se pro tuto kapelu stalo zvykem, i
na novém albu se výrazně stylizuje, tentokrát do role pouličních
muzikantů z doby před třemi stoletími. Zatímco obalový motiv patří
spíše k těm povedenějším, s ním souznící vstupní popěvek "Baroko"
působí lehce trapným dojmem, naštěstí však netrvá moc dlouho a
víceméně tedy plní jen roli intra. Dojem napravuje punkově přímočarý
titulní vypalovák, stejně jako z kytarového kvílení těžící "Edit
Pilaf". Zde Fanánek nezapře sám sebe, to když vysvětluje, že případně
provalená velká čínská zeď by mu byla milejší než „turbanová síla“.
Přehnaně vážní nebo příliš horliví zastánci politické korektnosti
můžou svolávat hromy blesky, jenže snad zde jde jen o takovou trochu
drsnější srandu s porcí nadhledu, zhruba v duchu tvrzení, že
„stěhování národů, to bude ještě psina“. Přičemž od inženýra Františka
Moravce asi nelze čekat nic jiného.
Rychle rozjeté tempo tím
rozhodně nekončí. Mezi další svižně laděné kousky patří tematicky
lacinější, ale v rámci celku nerušící "Kalhotky ze Lhotky", případně
zdařilé vcítění se do myšlenkových postupů patnáctiletého puberťáka
pod názvem "Poprvé na Sestrách". Vesměs solidní, ale současně i
naprosto tradiční, průměrné a ničím nevybočující songy, jakých už bylo
mnoho, které však spolehlivě plní úlohu punkově rychlých odpichovek,
které k rockové muzice neodmyslitelně patří. Ovšem vůbec nejostřeji
dopadá "Otčenáš", ďábelsky ryčná a drásavá pumelice, kde se jako již
několikrát v minulosti a v dobře padnoucí roli Satanáše zjevuje
nezapomenutelný Franta Sahula.
Zřejmě nejhitovějším potenciálem
disponuje dětským sborem vrcholící "Školka", předkládající návod k
tomu, kterak se lze po více než čtyřiceti letech pomstít někdejšímu
malému trýzniteli. Možná ještě lépe dopadá "Das ist ein Salámek",
jehož rozjímání „nad ostatky prasátka“ rozhodně nelze doporučit
vegetariánům, melodické lehkosti a chytlavosti se však odolává těžko.
Jak se stalo zvykem posledních sezón, většinou obstojné jsou i
střednětempové, nicméně v rámci alba nejpomalejší songy s výrazně
pronikavými refrény. Nejlépe zní inteligentně podané pivní vyznání
"Desítka", jemuž sekunduje pocta hardrockovým klasikům "Masky sádrový"
a popřípadě "Saky paky".
Fanánek coby textař má už svá nejlepší
léta zřejmě za sebou. Občas sice zaujme nějakým netradičním námětem či
vtipným veršem, jenže oproti minulosti se tak děje o něco méně často.
Současně však lze připustit, že některé slovně zajímavé momenty může
mnohý posluchač postupně objevovat teprve až s přibývajícími poslechy
a takto si zlepšovat celkový dojem z alba.
Zpestření přinášejí
téměř tradiční mezipísňové spojováky, někdy vlastní, ale občas i
vypůjčené z filmů jako "Slavnosti sněženek" nebo "Spalovač mrtvol".
Když Rudolf Hrušínský coby Kopfrkingl konstatuje „Nebeská, ty jsi tak
zářící, co abych tě taky pověsil mezi ty anděle?“, čiší z toho
neskutečná mrazivost. Kdo však pamatuje stará alba, může vzpomenout
nejen na ony více či méně zábavné předěly, ale také vtipné coververze,
parodie, folklórní popěvky a mnoho dalšího. To vše ze sesterské tvorby
posledních sezón převážně zmizelo a zůstaly jen místy stereotypní,
navzájem čím dál více splývající a často pouze tempově odlišné songy,
ať už punkového nebo spíše rockového znění.
Lze samozřejmě
namítnout, že s punkem v jeho ryzí podstatě to už dávno nemá mnoho
společného, maximálně snad v energickém nasazení některých písní, v
rámci zdejšího lidovějšího bigbítu jde však o nadále akceptovatelný a
životaschopný soubor. Ten už sice asi deset let téměř ničím
nepřekvapuje, pouze opakuje své běžné a osvědčené postupy a jeho
produkce je tedy v mnoha rysech pořád stejná, neměnná, předvídatelná a
nepříliš kreativní, přesto lze konstatovat, že zplodil své asi
nejlepší album za posledních několik let. Názory různých lidí se však
můžou velmi různit. |
>>>
E n g l i s h >>>