|
>>>
JOHAN | 2010-03-28 >>>
 VÝBĚR "s/t"
LP (1987 Supraphon)
Vzácně vyrovnané album
V roce 1983 se po zásahu
komunistických mocipánů musel odmlčet Pražský výběr, jeho album
"Straka v hrsti" skončilo v trezoru a vyjít mohlo jako
bezejmenné LP až v
roce 1988. Ale ještě dříve se na trhu objevila jiná eponymní vinylová
kolekce – debut skupiny Výběr.
Výběr měl samozřejmě s Pražským
výběrem mnoho společného, matematicky vyjádřeno 75%. Historie Výběru
se začala psát v roce 1985, kdy vzaly definitivně za své plány na
obnovení Pražského výběru, protože emigroval bubeník Jiří Hrubeš.
Michael Kocáb a Michal Pavlíček se v té době věnovali studiové práci,
Vilém Čok hrál s Mopedem a s barovou skupinou Gama. Všichni tři se
znovu potkali při nahrávání hudby k dětskému filmu "Hledám dům
holubí", za bicími je doplnil Klaudius Kryšpín. A právě s Kryšpínem v
sestavě se kapela znovu pustila do tvorby nového materiálu, se kterým
úspěšně absolvovala přehrávky a v říjnu 1986 i první koncert. Comeback
mohl proběhnout hlavně díky změnám společenských poměrů – sovětská
perestrojka znamenala lehké uvolnění poměrů...
V únoru 1987
zamířil Výběr do studií Supraphonu, kde nahrál devět nových skladeb.
Skladeb o poznání tvrdších než dříve – tehdy dominující heavy metal
chtě nechtě ovlivnil i Pavlíčka. Hned úvodní vypalovačka "Tatrman"
sice obsahuje jistou dávku teatrálnosti hlavně díky občasným Čokovým
hlasovým vstupům, ale takovou rozevlátostí jako předešlá tvorba se
pochlubit nemůže. On obecně nový materiál vyznívá poněkud jinak než
předchozí nespoutaná a živelná tvorba – a tak je na místě otázka, zda
se vůbec dala druhá „Straka“ čekat. Dovolím si tvrdit, že ne. Kocáb a
Pavlíček coby takřka výhradní autoři hudby těch smolných pět let
nemohli zůstat stát na místě. Obdařeni četnými zkušenostmi ze
studiových prací se vyvíjeli nejen jako instrumentalisté, ale i jako
autoři. A Michael Kocáb to v roce 1988 trefně okomentoval:
„Nechci, aby Výběr byl tím, čím byl Pražský výběr počátkem 80. let.
Znamenalo by to žít ve svém vlastním stínu, zdolávat trasu, která je
nenávratně zasypána. Musíme najít nový prvovýstup. Spadli jsme a při
pádu vytrhali skoby; tudy už nelze. Dá se do stejné výšky znovu
vylézt, ale nikdo mě při hledání nové trasy nesmí mlátit po hlavě mojí
vlastní legendou.“
Ale zpět k desce, která na rozdíl od
prvotiny nabízí vzácně vyrovnané dvě strany, přičemž tvrzení „vzácně
vyrovnané“ lze použít i pro charakteristiku skladeb. Mně v době
pořízení alba hned po vydání přišla nepatřičná jediná skladba – "Hrály
dudy". Nikoliv, že by byla slabší, ale protože jsem ji znal z
kompilace POSLOUCHÁTE VĚTRNÍK ... 3. Tehdy mi do konceptu alba
nezapadala, ale dnes si ji užívám... A užívám si celé album, které čas
od času vylovím a chutí přehraji. Všechny skladby bez výjimky lze
považovat za hity. Divočejší kousky "Tatrman" a "Sbal si to svý ráno"
potěší hlavně příznivce říznějších kytarových eskapád a zpěvných
(chytlavých) refrénů. Pomalé, ponuré "Člověk bez talentu", "Smolař" či
"Snaživec" pak učarují vyznavačům dlouhých táhlých kytarových a
klávesových tónů a kytarových sól. Do třetí kategorie lze zařadit
"Papíry straší", které jako by vypadly z repertoáru Stromboli, "Hrály
dudy" s ženským zpěvem (hostující Hana Brázdová – ta si ještě střihla
roli „milé“ manželky v úvodu "Sbal si to svý ráno") i skutečnými
dudami (Renáta Fučíková a Milan Křeček) a "Chvastoun". O skladatelské
invenci a instrumentální virtuozitě jistě nemá cenu psát, všichni
čtenáři těchto řádků znají desku nazpaměť... (a jestli je tu někdo,
kdo „netuší“, měl by to rychle napravit!).
Speciální kapitolou
je zpěv, o který se podělila hned tři hrdla – Kocáb, Pavlíček a Čok.
Tentokrát nikoliv coby sóloví interpreti dané skladby, ale většinou se
v každé prostřídali. Nejen díky tomu jsou songy po vokální stránce
velmi pestré. Všichni tři jsou totiž schopni pracovat i se svými hlasy
a výrazy, takže nejen Čok exceluje v dříve neprobádaných polohách.
O texty (kromě jediného, který napsal Josef Novotný) se tentokrát
postarali Kocáb, Pavlíček a Čok, spolupráce s F. R. Čechem se tedy
neopakovala, čili se nekonají „připitomělé texty“ ze „Straky“. Přesto
nechybí velká porce absurdit, vedle nichž se objevují závažnější
témata. Do první skupiny určitě spadají slovní hříčky "Tatrman",
"Hrály dudy" a "Chvastoun"; do druhé "Člověk bez talentu" („lásku si
koupíš, ale běda, když si chceš koupit nadání“), "Papíry straší" (o
pracovním „elánu“ úředníků), "Smolař" (o marnosti věčného smolaře, na
nějž se sudičky vykašlaly a zůstala tam jen jedna - Smůla) a "Snaživec"
– asi vůbec nejlepší text o kariéristovi, který je pro vlastní
prospěch schopen všeho. V meziprostoru pak visí úsměvný popis
manželských nedorozumění ("Sbal si to svý ráno") a "Tyhle řeči znám".
Obal odpovídá době vydání, ve které se rocková muzika krčila kdesi
v koutě. Titulní strana sice zaujme na první pohled, na druhý nikoliv.
Kresba hlavy s několika místnostmi mi přijde nesrozumitelná a nehezká.
Ani fotka na zadní straně nepotěší, stejně jako absence textové
přílohy.
Závěr: Skvělá nahrávka, která podle mě překonala
respektovanější prvotinu. |
>>>
E n g l i s h >>>