|
>>>
JOHAN | 2007-05-25 >>>
 ARAKAIN
"Excalibur" / "Gladiátor"
SP (1988 Panton)
První oficiální nosič Arakainu
Ve druhé polovině osmdesátých
let byl Arakain jedinou metalovou kapelou, která co do popularity
mohla konkurovat Citronu. Ale zatímco zmetalizovaný Citron se již v
roce 1984 představil se singlem a o dva roky později dlouhohrajícím
albem, Arakain poprvé vystrčil růžky až v roce 1987, kdy se na výběru
"Posloucháte Větrník ... 3" objevila skladba "Cesta". I když jsou v
titulku recenze uvedeny pouze dvě skladby z následujícího čistě
Arakainovského singlu, u „Cesty“ se na velice krátkou chvíli zastavím
také, aby byl výčet skladeb umístěných na vinylech kompletní. Původní
název téhle skladby byl "Nesmíš to vzdát" a vzápětí po vydání sampleru
Arakain ostře kritizoval její zvukovou podobu. Z desky totiž skladba
zněla jako bezzubý bigbít a z původní podoby, prezentované naživo,
zbylo jen torzo. Mluvilo se o účelové úpravě nahrávky a se skutečnou
tváří skladby se fanoušci seznámili po opětovném nahrání v roce 1997 z
CD "Arakain 15 vol. 2".
Po Supraphonské blamáži nahrává Arakain další skladby pro jinou firmu,
a sice Panton, který před skonem socialistické kultury občas vystrčil
růžky vydáním nepříliš uniformní kapely. Volba padla na dva největší
hity z tehdejšího koncertního programu - "Excalibur" a "Gladiátor". V
roce 1987 tedy zamířila pětice hudebníků do studia Smetanova divadla a
pořídila tam zvukově mnohem zdařilejší záznam, který se na pulty
dostal v roce následujícím. Vedle zpěváka Aleše Brichty, kytaristů
Jiřího Urbana a Miroslava Macha a basáka Zdeňka Kuba tehdy v kapele
působil bubeník Karel Jenčík, pro nějž to bylo poslední studio session
v sestavě Arakainu a zanedlouho zamířil do Assesoru. "Excalibur"
začíná netradičním partem flétny evokujícím středověkou atmosféru
(hostující Petr Bezpalec), kterou záhy doplňuje tamburína a trochu
násilně nahrazují nástroje bicí a elektrické. Aleš skoro řve slova o
Merlinovi, legendárním meči Excaliburu, Lancelotovi, Artušovi a
rytířích kulatého stolu. Ve skladbě nastává pouze krátké místo na
oddych, jinak je to řádně rychlá a tvrdá vypalovačka s dusotem kopáků,
pořádně nabroušenými kytarami, dunivou basou a s klasickým vyjícím
sólem v druhé polovině. "Gladiátor", asi největší hit kapely v letech
1987 - 1988, začíná dlouhými tóny kytary, kterou zčistajasna střídá
svižné tempo bicích, ostřejší kytary a nástup drsného Alešova hlasu.
Zpočátku monotónní skladba dostává po chvíli nový rozměr díky
odsekávaným riffům i zpěvu, zlomí se s nástupem sóla a poté přichází
refrén, kdy se slovo „gladiátor“ opakuje stále dokola. Poprvé jen
čtyřikrát, ve druhém kole již dvanáctkrát. V mysli se vracím skoro o
dvacet let zpátky... když jsem singl poslouchal, přišla za ségrou
kamarádka a myslela si, že se deska zasekla... Přitom hudební doprovod
jediného slova se postupně mění a přechází od klasického nářezu přes
trochu minimalističtější využití nástrojů v barvité sólování. Krátce
ještě k textům - historická témata zpracoval Aleš opravdu mistrně.
Člověk úplně vidí bájného krále Artuše, stejně jako svalnaté
gladiátory bojující o holý život.
Singl nabídl dvě skladby a dnes můžeme říci, že v historii kapely
skutečně zásadní. Útok na český metalový trůn ale přišel až s
dlouhohrající deskou o dva roky později. |
