Hlavní stan  |  České vinyly  |  Recenze  |  Rozhovory  |  Odkazy  |  Kapely

Hledané  |  Nabídka  |  Inzerce  |  Poznámky  |  O nás  |  Kontakt  |  English info

>>>   R o z h o v o r y

>>>   S nabídkou rozhovoru budeme kontaktovat jak vydavatele gramodesek, tak kapely, které kdy vydaly cokoliv na vinylu a považují si toho. Dojde však i na rozhovory s dalšími zajímavými osobnostmi, které tak úplně nespadají do vyřčených okruhů, ale jejich vášeň pro gramodesku je stejná jako u vydavatelů a některých kapel. Zatím však více nebudeme konkrétní.

>>>   a k t u á l n í   r o z h o v o r y

>>> BERRY | 2008-10-31 >>>

ARAKAIN "Kytky v popelnici"
r o z h o v o r   s   A l e š e m   B r i c h t o u

Thrash metal v podání Arakainu měl na vinylech vždycky tu nejvyšší možnou úroveň. Ať už se jednalo o singly nebo zásadní monumenty tuzemského thrashe, alba "Thrash The Trash" a "Schizofrenie". Rozhovor o gramodeskách poskytl Vinyl Disk Musick člověk nejpovolanější, bývalý frontman a zpěvák Aleš Brichta.


Jaký je tvůj vztah ke gramodeskám? Sbíráš je, nebo sbíral jsi je, když byly hudebním nosičem číslo jedna?

Samozřejmě jsem je sbíral, i když většinou ty dostupné, čili převážně z prodejen maďarské, polské nebo německé kultury, kde se občas objevilo něco zajímavého. Přece jen člověk neměl tolik peněz, aby si mohl dovolit nakupovat je ve větším na burze, když cena jedné dělala za studií troj nebo čtyřnásobek mého měsíčního kapesného. Takže se deska nahrála a za týden vyměnila na burze za jinou. Pamatuji, že když jsem někdy v roce 1986 slyšel od známého poprvé Beatles na CD, přišlo mi strašně nepřirozené, že to nešustí a nepraská. Až mi to snad i vadilo. Vývoj techniky se samozřejmě nedá zastavit, takže je to dnes spíš nostalgie, ale byla to krása, když člověk ten vinyl držel v ruce a pak ho posvátně kladl na talíř gramofonu, otíral a opatrně na něj spouštěl draze koupenou přenosku Shure. Na dnešních nosičích mi vadí, že mají obaly malou plochu na nějaké grafické zpracování. Menší detaily na mrňavém obrázku třeba na CD už vůbec nemají šanci vyniknout. >>> celý rozhovor

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> BERRY | 2008-02-10 >>>

THEMA ELEVEN "Všichni do jednoho jsme vinylový fanatici!"
r o z h o v o r   s   M a r k e m   H a l t u f e m

Královéhradecká Thema Eleven vloni udeřila svým druhým dlouhohrajícím albem nazvaným "The Great Misanthrope". To bylo primárním důvodem naší žádosti o rozhovor, ale tento se týkal pochopitelně všech vinylů v diskografii kapely, která s novinkou momentálně aspiruje na první místo v Anketě Domácí gramodeska 2007.


V roce 1998 jste vydali na vlastní značce Instinct Records své první EP "Juicy Fruit Coma". Proč jste se hned zkraje rozhodli pro vinyl? Jak na tu dobu vašich začátků vzpomínáš dnes?

Tenkrát jsme neměli moc peněz na nahrání delšího materiálu. A ani by to nemělo moc smysl, protože vydání CD tenkrát bylo ještě pekelně drahý. Jako kapela jsme byli naprosto neznámí, takže samozřejmě žádnej vydavatel nebyl ochotnej vydat CD nebo LP. Tak jsme se prostě rozhodli pro sedmipalec, a pro založení vlastního vydavatelství. Udělali jsme nejdřív 500 kusů, to se víceméně povyměňovalo s ostatníma labelama a tím automaticky vznikla distribuce. Ten singl zmizel poměrně rychle, takže jsme udělali dolis, dalších - tuším - 500 kusů, tentokrát na multicolor žíhaným vinylu. To už je teď celkem nesehnatelná rarita a dost lidí se nás na to ptá. No a samozřejmě krom vlastních kopií už nemáme nic. >>> celý rozhovor

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> BERRY | 2007-06-30 >>>

BLACK POINT MUSIC "S jedním vinylem až do důchodu?"
r o z h o v o r   s   O l d ř i c h e m   Š í m o u

Značka Black Point Music se do české vinylové diskografie zapsala doposud pouze jedním jediným titulem, a to elpíčkem Michael´s Uncle "Svině". Minimální počet PVC zářezů však rozhodně nezabránil tomu, abych položil pár otázek člověku, který je synonymem české alternativní scény, který to má v hlavě urovnané jako málokdo, nebojí se vyslovit naplno svůj vlastní názor a miluje vinyly. S Oldřichem Šímou jsem probral kapelu Michael´s Uncle, gramodesky a label Black Point Music.


M I C H A E L ´ S   U N C L E

Sledujete kapelu Michael´s Uncle dnes? Co si myslíte o jejím posledním koncertním comebacku? Navštívil jste v posledních letech nějaký jejich koncert? Jaký jste z něho měl pocit?

Ano, sleduji je stále. M.O. se mi vždycky líbili, nebyl to ten tupej nážez, který předvádí drtivá většina domácích i zahraničních kapel v tomto žánru. Myslím, že M.O. patří k těm několika skupinám, které daly žánru směr. M.O. patrně jen u nás - ovšem, bůhví, jak by to vypadalo, kdyby žili v New Yorku. Měli dva dobré předpoklady pro to, aby něco znamenali - jednak byli dobří a invenční muzikanti, kteří se navíc nebáli experimentů, a za druhé to byla parta, která neměla předsudky a jak hrála, tak žila. Byli divocí a syroví a nebáli se žádných konvencí. Myslím, že by o těch letech mohli dlouho vyprávět. V tomto kontextu nešlo o konvence snobské, umělecko-módní, či módně protikapitalistické (za což by kapitalista dotyčným stejně nic neudělal, protože věděl, že ho to nijak nemůže ohrozit). Tady šlo o hubu v komunisty sešpérovaném písku, kde každý věděl o každém uprdnutí toho druhého a bylo tedy skutečně riskantní dělat to, co M.O. dělali. Tedy nejen chodit oblíkaný jinak (od toho už se průser zpravidla odvíjel), cpát do sebe tuny alkoholu či drog, ale také říkat nahlas a veřejně co si myslím. O společnosti a o politice. To rozhodně nebyla prdel. >>> celý rozhovor

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> MILOŠ | 2007-05-17 >>>

PULS "Bigbít je pořád v nás!"
r o z h o v o r   s   J i ř í m   K u b o v s k ý m   a   J i ř í m   Z i c h e m

V 80. letech bylo v Československu hodně skupin, na které se dnes již zapomnělo. Někdy byly docela průměrné, jindy špičkové. V roce 1999 vydala skupina Puls CD "Bigbít je v nás", které obsahuje skladby z let 85-91. Když jsem se k tomuto cd dostal, uvědomil jsem si, že tohla je jedna z těch špičkových, ale zapomenutých a nedoceněných kapel. Bylo to pro mě silný zážitek setkat se s muzikanty, s jejichž hudbou jsem vyrůstal. O Puls, metalové scéně v 80. letech a jejích proměnách jsem si povídal s Jiřím Kubowským (zpěv) a Jiřím Zichem (kytara).

Když se před asi osmi lety znovu dala na jistou dobu dohromady brněnská kapela Puls, většinu příznivců metalové muziky to nechalo chladnými. Tou dobou byla někdejší sláva skupiny dávno zapomenuta. Nutno však dodat, že nesahala daleko za hranice jižní Moravy. Kapela tehdy svůj krátký comeback okořenila vydáním cédéčka se svými hity z 80. a počátku 90. let, které se dokonce dočkalo i licence v zahraničí. Kromě tohoto CD po kapele zůstal jeden 7" singl (jeho recenzi najdete v příslušné rubrice) a rozhovor pořízený v roce 2001, který vám nyní nabízíme k přečtení.


Jak došlo k tomu, že jste neměli vydané žádné oficiální nosiče? Vždyť na konci 80. let vydalo hodně skupin desku nebo aspoň singl. Kapely, kterým vyšel alespoň ten singl se tím tak nějak zvěčnily, alespoň ti lidi, kteří ho doma mají tu skupinu pamatují. A to i když často nešlo o nějak výjimečně dobrou skupinu. Copak se nenašla žádná firma? >>> celý rozhovor

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> BERRY | 2007-04-26 >>>

ZERO BUDGET PRODUCTIONS "Mít v osmnácti vlastní label"
r o z h o v o r   s   M a r t i n e m   B r ň o v j á k e m

O první letošní zápis do tuzemské metalové diskografie se postaral label Zero Budget Productions z Brna, a sice vydáním LP Absurd Conflict "s/t". O této pozoruhodné gramodesce, předchozích vydáních, labelu jako takovém, kapelách See You In Hell a Absurd Conflict, kde Martin Brňovják působil, respektive působí a pochopitelně sběratelské vášni jsme spolu mluvili zkraje letošního jara.


Začneme sice obligátně, ale možná trochu jinak… Patřil jsi jako dítě do rodiny, která vlastnila gramofon? Jak jsi vnímal první desky?

Ne, ne, bohužel. A vím, že mi to strašně chybělo, protože jsem strašně rád poslouchal hudbu. Rodiče měli doma dost věcí na kotoučáku, takže jsem u toho seděl a poslouchal Elvise, Smokie, Abbu, Boney M. Jenže když pak začali spolužáci nosit do školy LP CITRON a TUBLATANKA, případně nahrané kazety HELLOWEEN, JUDAS PRIEST a podobně, tak mě strašně vadilo, že nic takového doma mít nemůžu. To všechno přišlo až časem, postupně a vlastními silami. Desky samotné jsem dlouho vnímal jako něco, co já osobně si můžu prohlédnout jen v obchodě, či spíše na černé burze, tam byl mnohem atraktivnější výběr a mělo to pro nás jakousi až mystickou příchuť. >>> celý rozhovor

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> BERRY | 2007-03-31 >>>

ROOT "O gramodeskách v předvečer velkého turné"
r o z h o v o r   s   J i ř í m   V a l t e r e m

Povídání o gramodeskách s kapelníkem brněnských Root nebylo vůbec jednoduché. Kdysi je kompletoval, ale dnes nevlastní ani první tři desky své kapely. Vinyl však neodložil zcela - současná vydání Root má pohromadě a tyto patřičně okomentoval. Ale nejen o tom je následující rozhovor. Policajti na černých burzách, firma Zeras, „maskot“ Rootan a nakonec třeba pocity Big Bosse před prvním velkým turné kapely Root, to je březnový, blackmetalový rozhovor na Vinyl Disk Musick!


Pamatuješ si ještě na svou vůbec první gramodesku? O co šlo a jaké na ní máš vzpomínky? Posloucháš ji dodnes?

Moje první LP deska byla první deska Beatles, "Please, Please Me" z roku 1963, a občas ji poslouchám i dnes, ale určitě ne na vinylu, ten již dávno nemám…

To zní jako kdybys vinyl vyměnil za CD... Je to tak?

Vyměnil… Ale mám ještě velkou spoustu vinylů, žel nemohu si je přehrát, protože můj gramec je nefunkční.

Do jaké míry tě zasáhla sběratelská vášeň v době, kdy pro tebe byly gramodesky aktuální?

No, byl jsem posedlý sháněním elpíček… Měl jsem jich fakt obrovskou spoustu, asi kolem tisíce kusů. >>> celý rozhovor

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> BERRY | 2007-02-28 >>>

DAMAGE DONE RECORDS "Musíte tomu obětovat všechno!"
r o z h o v o r   s   T o m á š e m   M l á d k e m

Jméno nového pražského labelu Damage Done Records se na scéně punk/metal/hardcoru etablovalo velice rychle. Dopomohlo k tomu zejména vydání první dlouhohrající desky mezinárodní (napůl české) kapely Guided Cradle. O ní, dalších vydáních, chodu labelu, hardcorové scéně a vůbec životě samém jsem v prvních měsících roku 2007 rozmlouval s bývalým zpěvákem Kevorkian, současným zpěvákem Flowers For Whores a v tomto případě především patronem labelu Damage Done Records, Tomášem Mládkem, vyrovnaným a sympatickým člověkem, jehož názory jsou pevné, aniž by je však komukoliv vnucoval (jak bývá často na hardcore scéně zvykem).


Kdy jsi založil label DAMAGE DONE RECORDS? Jaké osobní pohnutky a „kroky scénou“ tomu předcházely?

Ještě před tím než vznikl label Damage Done Records jsem stál spolu s Ondrou Benešem u zrodu Hopewell Records, a to bylo v roce 1999. Byla to touha vydávat nám blízké kapely, ať už hudebně nebo názorově, kapely, které zásadním způsobem ovlivnily naše životy. Po několika letech a releasech (Balaclava - 7", Defump - David Versus Corporate Society 10", Kevorkian - Relief Through Scream CD, Eastern Star - Bitterending CD, Andlát - Mors Longa CD) se naše cesty začaly rozcházet a já od Hopewell odešel. Díky mému časovému vytížení bych až do roku 2005 nemyslel, že odstartuji label nový. >>> celý rozhovor

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> BERRY | 2007-01-25 >>>

TÖRR "Neprodané vinyly skončily ve sběru!"
r o z h o v o r   s   V l a s t o u   H e n y c h e m

Na samém sklonku loňského roku vyšlo na vinylu poslední album Törr nazvané "Törritorium". Stejně jako předchozí "Made In Hell" vydal i tuto desku jihočeský label Monster Nation. Na základě těchto dvou alb, díky kterým se Törr vrátil tam, kde se kdysi s black metalem na čas rozloučil, nebylo těžké zvažovat, zda s kapelou pořídit rozhovor. Původně jsem jej chtěl točit okolo právě aktuálního alba, ale s kapelníkem Vlastou Henychem jsme nakonec probrali všechny, přičemž o jednom zatím nejmenovaném jsem se právě díky tomuto povídání dozvěděl, že kdy vůbec spatřilo světlo světa!


Právě vyšlo vaše nové LP "Törritorium". Jaký z toho máš pocit? Znamená pro tebe něco víc než CD?

Pocit mám dobrej, hlavně se něco děje a můžem zas svým fans nabídnout více. Vždy bude pro muzikanta rozhodující a zásadní základní forma nosiče, která je aktuální a rozšiřuje hudbu mezi většinu posluchačů. Jiný formát je pouze doplňující možnost.

Jako muzikant to vidíš pochopitelně pragmaticky, ale zeptám se ještě jinak: jak jsi prožíval dobu, kdy vinylová deska končila (na počátku devadesátých let vám vyšlo jako poslední album "Chcípni o kus dál") a nahradilo ji CD médium? Určitě jsi za komoušů zažil burzy s gramodeskami - ta atmosféra musela být neopakovatelná…

Po albu "Chcípni o kus dál", vyšlo ještě na vinylu LP "Kladivo na čarodějnice" a poté ještě LP Zemětřesení, na kterém jsem taky dělal. >>> celý rozhovor

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>>   a r c h i v

nahoru | Hlavní stan