|
 Jméno
nového pražského labelu Damage Done Records se na scéně punk/metal/hardcoru
etablovalo velice rychle. Dopomohlo k tomu zejména vydání první
dlouhohrající desky mezinárodní (napůl české) kapely Guided Cradle. O
ní, dalších vydáních, chodu labelu, hardcorové scéně a vůbec životě
samém jsem v prvních měsících roku 2007 rozmlouval s bývalým zpěvákem
Kevorkian, současným zpěvákem Flowers For Whores a v tomto případě
především patronem labelu Damage Done Records, Tomášem Mládkem,
vyrovnaným a sympatickým člověkem, jehož názory jsou pevné, aniž by je
však komukoliv vnucoval (jak bývá často na hardcore scéně zvykem).
Kdy jsi založil label DAMAGE DONE RECORDS? Jaké osobní pohnutky a
„kroky scénou“ tomu předcházely?
Ještě před tím než vznikl label Damage Done Records jsem stál
spolu s Ondrou Benešem u zrodu Hopewell Records, a to bylo v roce
1999. Byla to touha vydávat nám blízké kapely, ať už hudebně nebo
názorově, kapely, které zásadním způsobem ovlivnily naše životy. Po
několika letech a releasech (Balaclava - 7", Defump - David Versus
Corporate Society 10", Kevorkian - Relief Through Scream CD, Eastern
Star - Bitterending CD, Andlát - Mors Longa CD) se naše cesty začaly
rozcházet a já od Hopewell odešel. Díky mému časovému vytížení bych až
do roku 2005 nemyslel, že odstartuji label nový. To bych ale nesměl
vidět první koncert crust veteránů z kapel Dread 101, Oi Polloi a 23rd
Chapter, kteří se po pár sešlostech, na kterých hráli covery od Anti-Cimex,
rozhodli začít psát vlastní skladby
a dali si název Guided Cradle. Nové skladby zahráli na podzim 2004 na
 pražské Sedmičce, kde mě poslali do kolen. Nabídl jsem jim bez
nějakého většího očekávání vydání desky. Slovo dalo slovo a začátkem
roku 2005 nahráli v pražském Professional Sound Studiu svůj debut,
který byl prvním releasem Damage Done Records.
Jestli tomu dobře rozumím, tak jsi skončil s Hopewell a vůbec
vydáváním jako takovým, ale po shlédnutí famózních Guided Cradle ses
musel vrátit... Není to nakonec vynikající úděl? Zřejmě tak úplně
nešlo skončit...
Já jsem Hopewell opustil po vydání "Bitterending" od Eastern Star.
Ondra ještě vydal zmíněné islanďany Andlát a pokud vím, label stále
existuje, jen má období útlumu. Založit vlastní label je hrou osudu.
Jsem spojen s hard core komunitou víc jak 15 let a ať to zní sebevíc
pateticky, hard core mi dal většinu toho, čím teď jsem. Hraní v
kapelách, pořádání koncertů a samozřejmě vydávání desek mě
neuvěřitelně nabíjí a jsem rád, že můžu být součástí undergroundové
subkultury, opozicí mainstreamovýmu výplachu. Máš pravdu. Skončit už
nejde a jsem za to rád. Můj život by byl poloviční.
To je krásný! Tak hurá k labelu: představ všechny doposud vydané
tituly. Daří se jim? Kromě gramodesek vydáváš i CD. Jak moc je pro
tebe důležité médium, ze kterého posloucháš hudbu, potažmo na kterém
hudbu vydáváš?
 Takže
prvním releasem bylo LP Guided Cradle, které bylo vydáno na jaře roku
2005 v nákladu 500 kusů na stoosmdesátigramovém vinylu. Nechtěl jsem investovat do 1000
kusů, i když hard core, potažmo crust scéna je vůči vinylům loajální.
Nicméně během půl
roku bylo LP vyprodáno. Mám radost, že u Damage Done je kapela, která
věří v to
co dělá, hraje naplno a jezdí turné. V podstatě to je jedno z mých
kritérií pro vydání desky. Druhým releasem je CD metal core kapely z
Leedsu, která se jmenuje The Versus Project. Katalogové číslo
potvrzuje druhé místo v pořadí nicméně světlo světa tento nosič
spatřil po řadě technických problémů až před pár měsíci. Ale zpět.
Začátkem roku 2006 začali Guided Cradle plánovat jejich první evropské
turné, které začalo koncem dubna 2006. V té době byla k sehnání pouze
CD verze, která vyšla na Insane Society. Mám rád věci pestrý a tak
jsem se rozhodl, že druhej press bude na barevným vinylu a s plakátem
(s tímhle nápadem přišel zpěvák a kytarista Ethan). Zároveň s 2.
pressem vychází na kanadském labelu Unrest Records licence debutu
Guided Cradle. Konec konců více jak třetina prvního pressu putovala
právě na americký kontinent, kde se o Guided Cradle v undergroundu už
ví. Třetím počinem Damage Done Records je 7" EP "When Gods Fight For A
Flag" pražských Flowers For Whores (ex-Kevorkian, ex-Ambrosia, ex-Abhorrence),
který vyšel v limitovaném nákladu 250 kusů jako podpora k jejich
evropskému turné. Každý singl je ručně očíslovaný. Kapela se právě v
těchto dnech nachází ve studiu Ondřeje Ježka, kde nahrává 6 songů pro
jejich MCD. Souběžně se singlem se konečně podařilo dotvořit obal pro
CD The Versus Project a oba releasy vyšly v podstatě ve stejnou dobu.
Guided Cradle je jednoznačně nejprodávanějším titulem Damage Done
Records. Flowers For Whores odjeli parádní turné v září 2006, nicméně
metal core scéna, pro kterou
 FFW
hrají, preferuje spíše CD. 7" je tudíž i díky limitované edici spíše
sběratelskou záležitostí. The Versus Project jsou v metal hard core
scéně pojmem na britských ostrovech, kde se o prodej stará Audacious
Art Experiment, se kterým Damage Done CD vydal. Jejich „velká“ chvíle
na kontinentě teprve přijde. Díky časovému vytížení poslouchám hudbu
hlavně z iPodu. Sednout si ke gramofonu a zaposlouchat se soustředěně
do desek své sbírky se podaří už jen zřídka. Klasické desky však NIKDY
nezmizí. Pořád se najdou lidé, kteří budou preferovat obaly ve velkých
formátech. Když se podíváte na desky jako Bathory - Hammerheart,
Kreator - Pleasure To Kill, Slayer - South Of Heaven, Over Kill - The
Years Of Decay, Municipal Waste - Hazardous Mutation, Tragedy - Nerve
Damage nebo Converge - No Heroes, je vám jasné, že CD dostává totálně
na prdel. Nemluvě o zvukových kvalitách, barevných vinylech, kouzlech
7", 10", 5", atypicky tvarovaných deskách a kolekcích. Sběratelé a
posluchači vinylů bez ohledu na žánr vytvářejí aspoň symbolickou
alternativu ke konzumu, který nás žene do úzké ulice, ze které není
cesty zpět. Damage Done vydává jak vinyly, tak CD, ale z osobního a
estetického pohledu preferuji vinyl.
Jaká jsou další zbývající kritéria pro vydání kapely na tvém labelu?
Musíš se s lidmi z kapely znát dostatečně dobře osobně nebo bys vydal
výbornou muziku ruku v ruce s parádními texty i plus minus hardcorové
skupině, kterou neznáš osobně?
Dosud to fungovalo tak, že jsem se se všemi, kterým jsem vydal
nosič, dobře znal. Popravdě řečeno, ještě jsem se neocitnul v situaci,
kdy bych byl požádán cizí kapelou o vydání desky a ani já jsem tohle
neřešil na druhou stranu. Momentálně mám určité plány, ale opět se
týkají mých kamarádů a známých. Těžko říct. Budoucnost ukáže.
O těch plánech zatím asi nechceš mluvit konkrétně, že? Každopádně
jistý rozdíl mezi hardcorovou a metalovou vydavatelskou obcí pociťuji
právě v tom osobním přístupu. Čím to je, že metalová vydavatelství
vydávají převážně na základě muziky a hardcorová kousek před ní
preferují osobní vztahy? Nebo se mýlím?
Tohle je hodně těžká otázka a určitě nejde jednoznačně odpovědět.
Hranice mezi metalem a hardcorem se smazávají a v obou proudech určitě
lze najít labely, které razí tvrdý byznys a labely, které si chtějí
nechat lidskou tvář a fungovat fair a pro radost. Vezmi si třeba The
Versus Project, kteří můžou na první pohled působit jako regulérní
metalová kapela neboť používají klasické metalové postupy. Hned při
pohledu do bookletu ti však bude jasné, že témata jako přátelství,
scéna a práva zvířat jasně dávají najevo, odkud kapela vzešla. Neřekl
bych, že při výběru kapel hard core labelů jde o osobní vztahy, spíše
o odkaz a životní styl, který hard core scénu spojuje. Pro srovnání
uvedu dva kontrasty z hard core scény, protože metalové labely
nesleduju. Srovnej Dischord a Ferret a třeba Bridge 9 a Victory
 Records.
Hned při prvním pohledu je jasné, kterou cestou se vydal jeden každý label.
Je to jako se vším: ve skoro jakékoliv lidské komunitě jsou dobří a
špatní lidé, pohodáři a kurvy, hrdinové a zrádci, a nejinak je tomu v
hardcoru, který je - na základě svých ideálů - možná až příliš
rezervovaný ke svému okolí. Člověče, někdy to tak prostě cítím. Na
druhou stranu, proto hard core, že? Jaký je tvůj názor na domácí
hardcorovou scénu v tom nejširším možném smyslu slova?
Mám rád domácí hard core scénu, i když můj pohled na to, co je a
co není hard core se může značně lišit od toho, co si pod pojmem hard
core představují jiní. Nicméně na to, jak je Česká republika malá
země, je tu dost zástupců jednotlivých stylů. Každá oblast má svůj
preferovaný styl a ne jinak je tomu jinde ve světě. Místo
problematického vysvětlování rozdílů jednotlivých stylů, kapel a
oblastí nadhodím pár jmen, která v jednotlivých stylech určitě stojí
za řeč. Jedná se opět o můj osobní pohled. Při vyhledávaní však
poslouží lépe, když si jednotlivé kapely můžete poslechnout a udělat
si vlastní obrázek. Do toho: Lahar, Guided Cradle, Flowers For Whores,
Action, Still Strong, Sun Has Gone, xNidalx, Touching the Void, Mass
Genocide Process, Flying Enterprise, Alamogordo, Gospel of the Future,
Demarche, A Brigade, 5 Symbols, John Ball, Lakmé, Gnu, Wollongong,
Balaclava, Spes Erepta, See You In Hell, Malignant Tumour, Stolen
Lives, Gride, Fire Walk With Me, Lycanthropy, Basto, Festa Desperato,
Scarto, Rabies, Kobra 11, The Airbags, Sadako, Sheeva Yoga, More Bad
News a mnoho dalších.
Jak je to se vztahy mezi kapelami a vůbec jednotlivci v hardcorové
scéně? Dochází uvnitř ní k názorovým neshodám jako kdekoliv jinde nebo
jsou naopak všichni naladěni na víceméně podobné vlnce, podporují se
navzájem a spolupracují?
Samozřejmě, že dochází k názorovým neshodám, pomluvám a nevraživosti
- jako všude jinde. Spolupracují spolu právě ti, kteří jsou
na stejné vlně. Oproti normální společnosti nevidím rozdíl.
 To
je „heavy“, vždycky jsem chtěl být přesvědčován, že hardcore komunitu
spojují určité ideje, ale je mi jasné, že tomu tak ve skutečnosti
prostě není. Obraťme list a vraťme se ke Guided Cradle. Jakým způsobem
se tahle mezinárodní, napůl česká kapela dala vůbec do kupy? Chtěli
hrát pro radost covery Anti-Cimex a zjistili, že vlastní kapela je
přece jenom vlastní kapela?
Asi tak nějak to bylo. Ethan hrával v Dread 101, Oi Polloi a
dalších kapelách. On je hora energie a tvořivosti. Austin taky. Cover
band byl jen prozatímním řešením k vybití. Jelikož tu oba žijí dost
dlouho a jsou aktivně propojeni s crust scénou, nebyl zas až tak velký
problém oslovit Tomáše a Čtyřlista a odstartovat Guided Cradle.
V jakém nákladu vyšla debutová bezejmenná gramodeska Guided Cradle? V
jakých poměrech se prodává doma a venku? Jak je vůbec rozsáhlá
distribuce Damage Done Records, kam nejdál dosahuje? Nabízí i něco
dalšího mimo vlastních vydaných titulů?
Guided Cradle deska vyšla v nákladu 1000 kusů, 1. press 500, 2. press 500. Ačkoliv se velké procento desek prodalo v Čechách,
většina směřovala do zahraničí, a to díky výměnám a jejich evropskému
turné. Damage Done Records není distribuován žádnými společnostmi nebo
distribucemi. Pouze labely, se kterými jsme měnili. Přes tyto labely
jsou desky Guided Cradle k dostáni téměř po celém světě. Kromě
vlastních titulů distribuujeme kolem 50 titulů, které prodáváme
převážně na koncertech. V dohledné době bude snad spuštěn web obchod
pro virtuální zákazníky.
Co je to v dohledné době? Jak bude web vypadat co do obsahu, chystáš
třeba nějakou netradiční sekci?
Ha ha, popravdě řečeno, webovka je moje prokletí. Spolupracoval
jsem asi se třemi webmastery a vždycky to skončilo v mrtvém bodě. Po letech
plácání se jsem snad narazil na lidi, který to baví a mají zájem
vytvořit funkční stránky Damage Done. Lidi, který chápou, že jim
nemůžu dát 100.000,- i když bych jim je dal, kdybych je měl.
Netradiční sekci nechystám, bude to čistě praktická a pro běh labelu
nezbytná věc. Možná mi rupne v kouli a nechám se od tebe přesvědčit.
Doufám, že se povede web spustit do 3 měsíců.
Myslíš, že by to šlo dneska bez webového e-shopu, bereš jej jen jako
jistou doplňující možnost prodeje?
Dneska je to už asi nezbytnost. Může se to zdát nefér vůči lidem,
který nejsou propojený s virtuálním světem, ale plně fungujícím
labelům právě e-shopy zajišťují hlavní zdroje příjmů.
Jak vznikl název labelu Damage Done Records? Co má vyjadřovat, jak jej
chápeš?
Damage Done je název knihy od Warrena Fellowse, pojednávající o
fyzické a psychické degradaci člověka, který skončil v thajském vězení
poté, co se pokusil vyvézt ze země zásilku heroinu. Chápu to jako
stav, ze kterého není úniku. Totální dno, ale i sílu vzepřít se tlaku,
kterej tě tak jako tak semele.
Kdo je autorem loga Damage Done Records a kdo navrhl „sekyru“ Guided
Cradle?
Autorem loga je moje kamarádka Helena Lukáčová, která dělala i
layout pro desku Guided Cradle společně se středovými kruhy pro 7“
Flowers For Whores. Sekyru vytvořil Ethan, kytarista Guided Cradle. Je
fanouškem středověkých mučidel a Pána prstenů.
Než se dostaneme ke druhé kapele, která vyšla na vinylu u Damage Done
Records, pojďme k ještě jednomu styčnému bodu, který obě tyto skupiny
spojuje - nahrávací studio. Jak Guided Cradle, tak Flowers For Whores
nahrávali v pražském Professional Sound Studiu Pavla „Kuřete“ Hejče.
Mohl bys studio popsat, přiblížit jeho podmínky, přístup, atp.?
Hlavním důvodem, který zavedl Guided Cradle a Flowers For Whores
ke Kuřeti do studia, je, že Pavel víc jak 15 let zvučí hard core/punk
koncerty v pražským klubu 007. Moc dobře ví, co kapely podobnýho
ražení potřebujou a samozřejmě, že i jeho přístup je víc familiérní
než v jiných studiích. Mám ke Kuřeti velkej respekt za to, jak svojí
prací podporuje underground a za to, že jsem se díky koncertu Vitacitu
v roce 1988 dostal k muzice jako takový.
Pár vět o Flowers For Whores již padlo a není tajemstvím, že se jedná
o tvoji skupinu. Znamená pro tebe vlastní kapela více než label?
Ha, ha. To je hodně zvláštní otázka. Asi ano. Flowers For Whores
jsou kapela, díky který můžu ventilovat ven svoje pocity a label je
prostředníkem pro seznámení okolí s naší muzikou. Navíc není nad to
než mít nad vlastním produktem maximální kontrolu. Takže přímá odpověď
asi bude: kapela na prvním místě, a pak label.
Provozovat label většinou znamená propadnout sběratelské vášni - platí
to i u tebe? Pět definitivně nejhodnotnějších gramodesek ve tvé
sbírce? Zmiňoval jsi, že momentálně jedeš v i-podu, znamená to, že už
desky nekompletuješ?
Už to není tak horký, jako když mi bylo 18, ale kapely, který mě
hodně baví, si určitě kupuju na vinylu. Vybrat jenom 5 desek je hodně
záludný, ale budiž. Tohle je top 5 pro tuhle chvíli: VAIN – No Respect,
ENTOMBED – Inferno, HIGH ON FIRE – Blessed Black Wings, STALINGRAD –
s/t 7“ a VITACIT – Vzhůru přes oceán.
Rozhovor vedeme formou e-mailu a ty jsi buď ve studiu nebo na turné…
Jezdíš jako road crew s kapelami? Asi to máš hodně pestré… Žiješ svůj
život zcela podle svých představ?
Jo dá se říct, že svůj život vedu podle svých představ. Jezdím na
turné s kapelami, které mám rád a dělám, co mě baví. Vzpomínám si,
když mě vyhazovali ze střední školy, jak měla moje máma starosti, co
se mnou bude, všichni mí kamarádi nevěřili, že hudba je něco, s čím se
dá žít celý život. Jsem přesvědčenej o tom, že když si jdete za tím,
čemu věříte, splní se vám to. Nejde to ale dělat jen napůl, musíte
tomu obětovat všechno.
Na závěr už se optám pouze na plány DDR. Co bude do budoucna
převažovat - vinyly nebo kompakty? Nebuď vůbec skoupý na konkrétní
jména, tituly, formáty a data vydání…
Tenhle rok jsem vytíženej docela dost ježděním po Evropě. Troufám
si potvrdit akorát jeden titul, a to bude MCD nebo 12“ Flowers For
Whores – Equilibrium. Mám plány i s jinými kapelami, ale nechci to
zakřiknout. Už se mi v minulosti stalo několikrát, že jsem zaavízoval
něco, co se nikdy neuskutečnilo. Jinak, pokud jde o formáty desek,
budu preferovat vinyl!
Díky za tvůj čas a zájem o e-zine, vážím si toho!
Já díky moc za rozhovor a za zájem.
Pozn.: Rozhovor byl veden formou e-mailu během ledna a února 2007. |
