|
>>>
JOHAN | 2015-02-18 >>>
 GRIDE
"s/t" | SIDETRACKED "s/t"
split 10" EP (2014 Insane Society Records)
Divočina převeliká - Česko versus Amerika
Už si nevzpomenu, kdy jsem
naposledy viděl monoskop. Jednak se na televizi většinou koukám v normálních
časech, a když už v noci, tak u obrazovky neusínám a neprobouzím se
tedy nad ránem, kdy se možná na některé stanici kdysi poměrně často
viděný obrázek objevuje. Tím kdysi myslím doby, kdy nás soudruzi
oblažovali jedním, později dvěma TV programy, přičemž monoskop byl na
pořadu dne častěji než kvalitní pořad. Po letech tedy znovu koukám na
barevnou mozaiku nalepenou na černém desetipalcovém vinylu a kromě
názvů kapel vidím i čertovinu s otáčkami, jedna strana se točí
třiatřicetkrát za minutu, druhá pětačtyřicetkrát.
 Pomalejší
otáčky se týkají našinců Gride, kteří za poslední dva roky sdílejí s někým
dalším již čtvrtý nosič. Po šestipalci s Turbokrieg, sedmipalci s Anortion
a flexi 7" čtverci se Zeměžlučí je tu desetipalec s americkou
divočinou Sidetracked. Historie všech uvedených nosičů je zamotaná, za
zmínku snad stojí fakt, že skladby nahrané v únoru 2013 Gride
rozdělili na zmíněné čtyři placky. My se podíváme na tu největší z
nich, tedy desetipalcovou, v diskografii Gride vůbec první, což byl
mimo jiné jeden z důvodů, proč po tomto formátu kapela sáhla. Tím
druhým pak fakt, že deska sdílená s americkou partou Sidetracked měla
původně vyjít v USA a že si Gride od plánované edice slibovali
zviditelnění se v zaoceánských kruzích holdujících experimentálnímu,
extrémnímu hardcoru. Jenže nakonec bylo všechno jinak, proti plánům
nastaly hned dvě změny, tou první bylo, že gramodeska nakonec vyšla v Česku,
tou druhou stopáž materiálu Sidetracked, kteří původně chtěli dokonce
12" vinyl, ale nakonec dodali jen čtyři minuty, jež by se vešly i na
7" EP.
 Ale to už jsou dnes věci podružné, venku je deska
prostřední, na níž na první pohled zaujme obal. Ten plně vystihuje
zkratka DIY, Barvák osobně řezal a ohýbal kartony, obaly tiskl
sítotiskem, a aby toho neměl málo, ještě si vymyslel pět barev písma (červené,
modré, fialové, zelené a hnědé), tedy sběratelé toužící po kdečem to
tentokrát budou mít sakra těžké, anebo drahé. Vedle vrchního přebalu
nechybí ani vnitřňák, rovněž dvojpanelový, každá kapela má tedy dost
prostoru na fotky, texty i uvedení základních informací.
Gride
patří pomyslná strana A, a když se dívám na seznam skladeb, tak mi
naskakují vzpomínky na loňské koncerty, na kterých zazněla třeba "Provokace
čisté plochy" nebo "První minuta zbytku tvýho života". Gride jsem v roce
2014 viděl živě několikrát, v paměti mám všechna vystoupení, jejichž
vyznění do značné míry ovlivňoval zvuk. Pod ten na gramodesce se
podepsalo studio Hellsound a tak není
 třeba mít obavy, tady je všechno
v nejlepším pořádku, tudíž jsou všechny ty pokroucené a zohýbané
melodie - vyhrávky - riffy dobře slyšet. Ale je třeba poslouchat
pořádně, protože ve skladbách trvajících zhruba minutu se toho děje
víc, než u jiných kapel za minut pět. Extrémní hard core - grind palby
nenechají nikoho vydechnout, hlavně ne samotné aktéry tohoto divočení,
všichni se vydávají na sto procent, ať už jde o zběsilého bubeníka,
krotitele strun lámajícího si prsty, nebo Inyho chrlícího texty, které
rozhodně stojí za pozornost a přečtení. Inymu je sice jakž takž
rozumět, ale při té kadenci i při pozorném poslechu něco unikne. Při
čtení ale objevuju samé zajímavé myšlenky, tentokrát oháknuté do
takřka vědeckých pojmů z různých oborů, zejména fyziky či chemie (narážím
na substance, cyklení, vakuum, relé, blokátor, teplo, světlo...). Líbí
se mi, jak se Iny dokáže krátce a trefně vyjádřit, ať už k remcalům u
piva, nebo k nešťastné mouše nacházející smrt na zdánlivě jednodušší,
ale zavřené cestě ke svobodě. Vrcholem her se slovy je "První minuta
zbytku tvýho života", relativně dlouhé pojednání o tom, jak jisté jen
jedno je, ale rádi na to zapomínáme, a o tom, že si myslíme, že „budoucnost
patří světlu“, ale
 jeden zkrat z něj může udělat tmu. I po hudební
stránce se mi „První minuta...“ zamlouvá, je proti zbytku materiálu o
poznání pomalejší, přesto má potenciál uvíznout v paměti pro ústřední
melodickou pasáž podbarvující refrén. Přijde mi to jako vážnohudební
vsuvka v ultrašíleném marastu, z kterého nejvíce oceňuju (před)závěrečné
"Déja Vu", které možná předznamenává, jak bude vypadat extrémní muzika
v budoucnosti. Slůvkem (před)závěrečná jsem naznačil, že kromě
poslední skladby Gride je tu ještě bonus nazvaný "Masáž", což není věc
od Gride, ale od projektu Masáž, tvořeného Čertem, Michalem a Ivanem
Borešem. "Masáž" je jedním slovem podivnost, více slovy neučesaná
takřka improvizace, instrumentálně znázorněný Brownův pohyb molekul.
Ale i "Masáž" obhájí své místo, protože posluchače tak trochu
připraví na to, co se odehrává na druhé straně. Sidetracked jsou
minimalisté, kteří do čtyř minut nasekali patnáct několikasekundových
kusů, jejichž název je často delší než text, který Jay Tichy o překot
chrlí do neurovnané muziky snad označitelné jako power violence -
extreme hard core - grind - fast core. Příznivci podobně laděných
kapel,
 jejichž koncerty se vejdou do deseti minut, asi budou spokojení,
mě to ale poslouchat nebaví. Částečně je na vině zahuhlaný zvuk,
částečně hudební produkce, částečně pak Jayův zahuhlaný vokál. Na
druhou stranu se občas něco zajímavého objeví, schopnost vyjádřit se
na tak krátké ploše zaslouží uznání, ale na můj vkus je těch
zajímavých momentů málo, namátkou "Wasted Potential" s náznaky thrash
metalu, nebo "Standby", která jako jediná snese označení „píseň“. Za
evidentní trn v patě pak musím označit "It Begins", doslova
připitomělou agro grindovinu. Nebudu to protahovat, Sidetracked jsou
také struční, tak se po sepsání této stati s americkou stranou navždy
rozloučím a splitko od této chvíle pro své potřeby označuji jako
jednostranný desetipalec Gride. |
>>>
E n g l i s h >>> 
