|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2011-10-06 >>>
 HYPNOS
"Halfway To Hell"
mini LP (2011|06|01 Magick Disk Musick)
Bruno se znovu ohání smrtící kosou
Když někdy počátkem roku 2006
zmizela ze scény formace HYPNOS, tehdy označovaná
přehlasovaně jako HYPNÖS, vypadalo to na konec jedné
veličiny, která si během svých šesti let vedla lépe a v jistém smyslu
„krabathorštěji“ než rychle vyhasínající „speckmannovský“
KRABATHOR. Nakonec tedy nejen Christopher, ale také jeho
někdejší souputník Bruno se nějak vytratil z metalového dění. Na
přelomu let 2009 a 2010 ale došlo k žádoucímu obratu a alespoň jedna z
dvojice úspěšných deathmetalových značek se vrátila zpět. Přestože
následné koncerty disponovaly i vícero kytaristy, na počátku veškeré
obnovy stály pouze dvě figury - všestranně kytarující Bruno a
bubnující Pegas. Červenec 2010 přinesl minialbum v podobě digipakového
kompaktu, který se po necelém roce dočkal rovněž vinylové edice.
Smrtící komando se tak znovu rozjelo do funkční rotace.
Po
čtyřech letech obnovená kapela sice z názvu odmazala přehlasované
tečky, které Brüno přemístil do vlastního pseudonymu, jinak se ale
zhruba drží svého deathmetalového kopyta. Převážná většina skladeb
této nahrávky, nevyjímaje cover od slovenských DEHYDRATED,
jsou víceméně obvyklé smrtící palby, jež bez problémů splňují
očekávané tvůrčí i interpretační parametry. Veškerou dobře míněnou
snahu ovšem sráží tak trochu krotký, neprůrazný a v rámci kompletu
nevyrovnaný zvuk, jemuž místy schází drtivější účinek nebo něco jako
ohnivější náboj. Navzdory tomu dokáže potěšit riffově výrazné "Paranormal
Vertigo", jedno solidní symfonické intermezzo či občas zřetelný
blackmetalový nádech. Svědčí o něm nejen název dílka a obalové
pózovaní s kosou, ale zejména rozsáhlá, vokálně krákoravá kompozice "Where
the Rooks Fly to Cry", jež ve svém pomalejším tempu zdárně připomíná
tuzemské černěkovové klasiky. Právě i tento faktor může svádět k
pocitu jisté hudební konzervativnosti, nikoliv však vyčpělosti.
Přestože pánové pouze obnažují své vlastní kořeny, dělají to stále
dobře, přestože ne zrovna geniálně. Na chystaném plnohodnotném albu by
mohlo být lépe.
Ztvárnění přední strany obalu vinylové edice
víceméně kopíruje původní digipack, jenže s tím klíčovým rozdílem, že
logo tentokrát není šedivé, ale čistě bílé a navíc nepatrně reliéfní.
Zadní strana je trochu odlišná, vítaným bonusem je ovšem vnitřní obal,
nabízející z jedné strany fotokoláž a z té druhé texty. Pokud jde o
samotný vinyl, rozdělení stran na 2 a 4 songy se může jevit coby
poněkud nesymetrické, způsobené zejména značnou délkou zmíněné
skladby. Leč původně se s vinylem nepočítalo, takže při sestavování
kompaktu se nějaké pozdější dělení stran nebralo v potaz. Rozhodně je
však v pořádku, že zůstalo zachováno původní originální řazení.
 |
>>>
E n g l i s h >>>